Předně našeho článku posádky Leoš Flídr – Bohumil Ehl musíme upozornit, že cílem není nesmyslně kritizovat, ale naopak přispět celému ČMPR k lepším zítřkům..Jak jsme tedy viděli a prožili atmosféru III. Rally Střela my?

Začneme chválou. Vedení AAS odvedlo během zimní přestávky hezký kus práce. A to zejména v medializaci ČMPR! Partnerem poháru se stal tovární jezdec Fordu Roman Kresta a pravidelnými účastníky Ludvík Otto a hlavně skvělý populární hudebník Daniel Landa. Klobouk dolů, promo jak se patří, na druholigový seriál nevídané.

Ve stejném duchu se měla odehrávat a v podstatě kopírovat „velký mistrák“ i úvodní letošní soutěž ČMPR III. Rally Střela Kralovice. K přívlastku „jako velký mistrák“ opravňoval náročný profil soutěže, který společně s celkovou délkou rally napovídal, že vyhraje nejen nejrychlejší, ale také nejlépe připravený.

Náš tým dlouho zvažoval, zda-li se do Kralovic vydá. Letošní sezonu chce věnovat rallysprintům a v ČMPR startovat pouze doplňkově. Důvodem jsou hlavně loňské zkušenosti, kdy kvalita pořadatelů byla značně rozdílná. V Kralovicích jsme loni nestartovali a tak jsme si úrovní zajištění dlouho nebyli jisti. Nakonec pomyslný jazýček vah přehoupla účast Ludvíka Otta a Dana Landy. Přihlášky obou zkušených borců v barvách RSP jsme si vysvětlili jako záruku kvality nejen jezdecké, ale i pořadatelské. Nevěřili jsme tomu, že tak zkušení borci půjdou do nějakého hazardu.

Teď krátké odbočení od pořádání soutěže k našemu krátkému vystoupení. Po 1. erzetě posádka Flídr – Ehl figurovala zhruba s dvou vteřinovou ztrátou na 2. pozici. Leoš se cítil dobře a sliboval, že zrychlí. Co zabránilo našemu dalšímu vystoupení popíše krátce jezdec: „V 2. rychlostní zkoušce řekl motor dost a to za poměrně dramatických okolností. Před obcí Bílov se těsně před retardérem motor vzňal a v plné rychlosti průduchy v kapotě šlehal nad střechu „myšáka“. Po bleskovém zastavení na požár nestačilo samohasící zařízení, ba ani náš ruční hasící přístroj a tak pouze díky urychlené nezištné pomoci za námi startující posádky „Vyštejnovců“ se nám podařilo oheň uhasit. Ještě jednou, kluci Vyštejnovci, díky. Po uhašení jsme objevili díru v bloku motoru, hořel olej, respektive jeho výpary…“ Naše žluté Mitsubishi bylo tedy záhy mimo hru. Naštěstí se nic vážného nestalo. Leoš nás informoval o místě kde stojí a my jsme se za ním vypravili.

Od této chvíle se začíná odehrávat zajímavý, leckdy napínavý příběh svědčící o špatném zajištění Rally Střela. Nebo vlastně ne od této chvíle, premiérové „faux pas“ jsme měli za sebou už na 2. erzetě v obci Mariánský Týnec. Příjezd na RZ byl bez problémů, nicméně nás zarazila skutečnost, že auta nikdo neřadí a také zde nebyly značky se zákazem stání. Zejména díky startu Dana Landy se sešlo kolem trati hodně diváků, ale bohužel na těchto příchozích bylo vidět, že nejsou stálými fanoušky automobilových soutěží. V důsledku to znamenalo, že silnice byla takřka neprůjezdná. O pořádek se snažil hasič, avšak marně. Diváci parkující v obou směrech neměl ze svého místa šanci usměrnit.

Tomu chlapíkovi jsem nezáviděl. Zarazila mě ale jeho výzva, že za chvíli pojede autobus a pokud se jedna řada vozidel neuvolní, nebude možné v závodě pokračovat. Nechápal jsem, leč za chvíli jsme měli pochopit všichni. Po průjezdu Ludvíka Otta s č.1 jsem netrpělivě vyčkával příjezd našeho žlutého Mitsubishi, které jelo s „dvojkou“. Kdo jste někdy marně čekal na příjezd „Vašich“ asi pochopíte, že po 1 minutě Vám nervy pochodují. Vysvobozením pro nás bylo, že po erzetě opravdu přijel autobus a že jsme tedy měli šanci, že se „našim“ nic vážného nestalo! Nepochopím, proč se startovní pole dělilo na st.č. 1 – autobus – zbytek pole a nebyl časový harmonogram postaven v ose autobus – st. č. 1 – zbytek startujících..?

Vraťme se ale k naší posádce, a to v době, kdy už bylo po požáru.. Leoš nás informoval, kde se zhruba nachází a my jsme usoudili, že spolu s odtahem bude nejlepší vyčkat v cíli dané RZ, který se nacházel za obcí Bílov. Po uvolnění trati nepojízdný vůz naložíme a hurá do dílny! K cíli RZ jsme přijížděli ve směru od Vysoké Libyně, už za úplné tmy. Jeli jsme pomalu, když v tu chvíli proti nám vyběhl mávající muž. Byl to časoměřič! Zastavili jsme a dozvěděli se, že už jsme těsně za cílem RZ. Vlevo od nás byla ve tmě skrytá „STOPKA“! Časomírové si postěžovali na absenci jakéhokoli pořadatele a následně na chybějící osvětlení. Tři posádky prý jejich skryté stanoviště již probrzdili.. Za chvíli jsme dalšího prudkého brzdění byli svědkem i my..To že jsme se nakonec ani po desítkách minut po dojetí posledního vozu nedočkali otevíracího vozu a že po trati se již dávno proháněli „domorodci“ ponechávám stranou..

Obec Bílov byla svědkem pořadatelského selhání i druhý den. Náš celý tým, dobře vyspalý a natěšený na pěkný závod, dorazil na Bílovskou náves před prvním sobotním průjezdem. Zatáčka v její horní části byla jištěna dvěma hasiči, kteří si počínali poměrně obratně. Po projetí předjezdců jsme se těšili na příjezd Ludvíka Otta. Nejvíce se těšil Leoš s Bohoušem, protože na „živo“ své soupeře už dlouho neviděli. Těsně před průjezdem Ludvíka nám i dalším několika desítkám přítomných diváků ztuhla krev v žilách. V protisměru po trati totiž přijížděl starý Renault 21 za jehož volantem se krčil starší muž. Pořadatelé mu okamžitě signalizovali, že jede po uzavřené trati, ale stařík na výjezdu z „vracáku“ zastavil a chtěl všem ukázat, že „ON“ je v právu!

To se však již do Bílova řítila Toyota Celica GT4 pilotovaná Ludvíkem Ottou. Stařík pochopil, že na druhé straně obce kvílející motor nebude asi tím nejlepším soupeřem pro jeho obstarožní Renault 21 a snažil se odjet. Nešlo to ovšem, neboť před tím, než se jal pořadatelům vynadat, mu chcípl motor. A ten teď za boha ne a ne naskočit. Nakonec se nechal pořadateli odtlačit za pásku… Vzkaz pro Ludvíka Otta: Měl jsi to o necelých 20 vteřin..! A jen dodám, v autě krom jmenovaného staříka seděla starší žena a na zadních sedadlech vykukovaly dvě malé děti..

Ponechám stranou, že na dalším místě, kam jsme zavítali, konkrétně to byl levý vracák v lese na výjezdu z Plasů, byl pořadatelsky nezajištěný výjezd z lesní cesty. Podle značek se jednalo o turistickou cestu a podle stop hojně využívanou cyklisty..

Co říci závěrem. III. Rally Střela se nepovedla. To že se nic nestalo je velmi dobře, ale nebylo to díky dobrému zajištění, ale díky „prozřetelnosti“. Nicméně je pravdou, že v místech kde pořadatelé byli, počínali si velmi obratně. Z toho všeho nám vychází „resumé“:

Prostředí v okolí Kralovic si zaslouží automobilovou soutěž a místní obětaví pořadatelé rovněž. Nicméně „hra“ na velkou soutěž nevyšla. Nesmyslně dlouhé přejezdy pro posádky, nedostatečný počet pořadatelů a nezajištěnost rychlostních zkoušek + velké procento odpadlíků kam patříme i my svědčí o tom, že tudy cesta pro ČMPR nevede. Své další starty v poháru pečlivě zvážíme.

Teď už se ale těšíme na rallysprint do Tišnova. Díky skvělé práci Davida Komárka a jeho mechaniků náš těžce poškozený „myšák“ už v sobotu pojede! Davide, díky!

A co se týče ČMPR, chceme do Prachatic, jsou tam hezké „erzety“ a pořadatelé to měli vloni dobře zorganizované. Rally je pro nás adrenalinová hra, ale neradi hazardujeme se svými životy i životy druhých víc než je zdrávo.