Předchozí díly

Michele Mouton – první dáma rally – 1. díl
Michele Mouton – první dáma rally – 2. díl

Pro rok 1977 ji zpočátku chyběl vůz. Na Rallye Monte Carlo si zapůjčila vůz Autobianchi A 112 Abarth, předokolku s malým výkonem asi 65 kW. Bylo jasné, že s takovým vozem nemůže soupeřit s nejlepšími, a tak výsledek v podobě 24. místa byl v podstatě zázrakem.

Teprve na jaře se jí dostal do ruky pořádný vůz. Bílý Porsche Carrera s třílitrovým motorem a výkonem nad 150 kW naladěný od bratrů Almerasů z Montpellier byl konečně vozem, se kterým mohla bojovat s nejlepšími. Critérium Alpine jedoucí se jako ME v rodném Grasse dojela čtvrtá, na Ronde Cevénole byla druhá a stejná příčka jí patřila i na Rallye d’Antibes, které se jalo také jako ME a které vyhrál Andruet s Fiatem 131 Abarth.

Heroický výkon pak předvedla na Tour de France, které se také jelo jako ME jezdců. Od začátku se držela na druhém místě za Darnichem se Stratosem a odolávala tlaků jezdců za ní. Nedohonil ji Béguin, který uvařil na Porsche motor. Snažil se jí dostihnout i Thierry Sabine (pozdější organizátor Rally Paříž – Dakar), svoji snahu ale ukončil havárií. Marně se snažil Moutonovou dostihnout i Hubert Striebig s nadupanou Carrerou o výkonu 250 kW. Její mimořádný výkon byl tak ohromující, že se prý o ní psalo v novinách víc než o vítězném Darnichovi.

Jako každoročně touhle dobou se ale objevil stejný problém – finance na celou sezónu už docházely. Michele se vypravila do Paříže a výsledkem bylo, že ji Elf přidal další peníze. Její plán na zbytek sezóny byl totiž velmi zajímavý. Aktuálně byla na šestém místě bodování ME jezdců a kdyby skončila do pátého místa, byla by zařazena na listinu prioritních jezdců. S dodatečnými financemi se tak rázem mohla přihlásit na Španělskou Rallye, kterou nikdy nejela a o které jen věděla, že druhá část se jede na značně rozbitých šotolinových úsecích. To mělo vyhovovat domácím jezdců s vozy Seat, především Zaninimu a Canellasovi. Jasným favoritem ale měl být Sandro Munari se Stratosem.

Těsně před soutěží přišly problémy. Z Michelinu došla zpráva, že nemohou dodat speciálně objednané šotolinové pneumatiky na druhou část soutěže a servisní vůz cestou na soutěž havaroval. Pneumatiky si nakonec sehnala od jednoho domácího jezdce, kterému se doma válely napůl sjeté typ Michelin Nora. Bohužel byly jen čtyři, takže si nemohla dovolit žádnou prorazit.

Za takto nelehkých podmínek vyrazila do soutěže. Po první etapě vedl favorizovaný Munari, Michele byla třetí za Beny Fernandezem (Ford Escort RS 1800), za ní byl Canellas. Zanini už odpadl kvůli motoru, přede všemi ale byla druhá část soutěže, ta rozbitá. Tam začal útočit Canellas a ze čtyř a půl minuty stáhl na Michele celé dvě. To už ale odpadl Fernandez, který Escorta poslal do strže, a tak Michele bojovala s Canellasem o druhé místo. Ten byl pod velkým tlakem, protože na soutěž přijel osobně ředitel Seatu a bylo nemyslitelné, aby ho porazila ženská. Michele ale i na rozbité šotolině zrychlila a naopak se zase začala od Canellase vzdalovat. To už odpadl kvůli uvolněnému motoru i Munari, a tak byla Michele rázem ve vedení. Stále ale musela myslet na to, že nemá náhradní pneumatiky. Povedlo se, Michele Moutonová poprvé vyhrála závod ME, což dokázala jako první žena v historii. V hodnocení ME 1977 se vyhoupla na druhé místo, kde už také sezónu skončila. Mistrem Evropy se stal Darniche, třetí dojel budoucí šampión Ari Vatanen s Fordem.

Firma Elf sice Michele poslední dva roky hodně podporovala, nebylo to ale jen proto, že uměla dobře jezdit rally. Firma si dlouhodobě představovala, že Michele nakonec přemluví a ta bude jezdit okruhy. Tlak na ní byl veliký, firma ji dokonce zařídila několik testování a jezdeckou školu na okruhy. Michele vše absolvovala, svůj názor ale nezměnila – chce jezdit soutěže. Na konci roku 1977 se tak s firmou Elf definitivně rozešla. Nemusela smutnit, protože na stole měla jinou smlouvu. Jacques Foulon, vedoucí týmu Fiat France, ji nabídl vůz Fiat 131 Abarth.

Kdo ví, zda věděla, do čeho jde. Fiat 131 byl totiž vůz neobyčejně náročný na fyzickou sílu. Vyžadoval velké ovládací síly na volantu, řadící páce i pedálech. V listopadu 1977 si s ním odbyla premiéru na Korsice. Náročnost vozu Michele brzy poznala. S puchýři na obou rukách neměla daleko k slzám, zaťala ale zuby a vydržela až do cíle. Výsledkem bylo velmi slušné osmé místo v konečném pořadí. Jacques Foulon byl spokojen a počítal s ní i pro následující sezónu.

Na pokračování…

Další vzpomínkové video

Zdroj: časopis Motoristická současnost, internet, archiv autora