Mistrovství Německa v automobilových soutěžích není rozhodně nudná záležitost.Tedy aspoň co se výše jmenované soutěže týká. Vozový park je rozmanitý a jezdecké umění zúčastněných posádek má velmi široký rozsah. To zaručuje zajímavou podívanou. Čelo startovního pole jede na vysoké úrovni. Tu obstarávají jezdci jako je Kahle, Burkart, Thiry, Walenwain (ten dokonce ve dvojím provedení), ale třeba i Mohe, Stebani, nebo Dobberkau. Ti všichni kromě nesporného jezdeckého umu disponují i velmi kvalitní technikou. K tomu je třeba připočíst několik posádek ze sousedících zemí. O dramatické situace se starají posádky z druhé půlky startovní listiny. Ty z valné části sbírají soutěžácké zkušenosti.

Soutěž je rozložena do tří dnů. Ve čtvrtek v podvečer startuje ve vesničce Neichen shakedown, o dvacet čtyři hodin později vlastní soutěž na Marketplatzu v Daunu a hlavní část se odehrává v sobotu. Tratě rychlostních zkoušek jsou velmi pěkné, o diváka je dobře postaráno, parkovací plochy jsou zajištěny v bezprostřední blízkosti atraktivních míst, pořadatelé nejsou hysteričtí, podle časového harmonogramu soutěže by se mohly seřizovat hodinky a pečený, do brötchenu vložený bratwurst je stejně jako jakýkoliv nápoj za éčko, což považuji na louce, kde široko daleko není stopa po osídlení, za luxus. K tomu je nutno podotknout, že nápoje jsou chlazené a centrála je na konci dlouhatánského prodlužováku, aby nerušila. Myslím, že jsem na tuto skutečnost poukazoval v některém svém starším vyprávění, ale nemůžu si pomoci nezmínit ji znova. A čím jsem starší, tím takové detaily vnímám silněji. O akreditačním procesu se šířit nehodlám. Nutilo by mě to do porovnávání např. s poslední Rallye Bohemia a toho chci ušetřit sebe i vás.

Současně s mistrovstvím Německa probíhá doprovodná akce nazvaná Eifel historic rallye show. Členové klubu Slowly Sideways a jejich hosté dávají ony tři dny na odiv svůj čtyřkolý majetek a předvádějí jeho akční schopnosti. Začínají už na shakedwnu, kam se jich většina z více než sedmdesáti přihlášených sjela. Velikou novinkou mezi těmito krásnými kmety na kolech byl Opel Ascona 400 v provedení, ve kterém zvítězil v roce 1982 v Rallye Monte Carlo. Do Neichenu přivezla do detailu identický, nově postavený vůz, stejně identická posádka. Walter Röhrl a Christian Geistdörfer jsou tady in natura a pro všechny přítomné je to hluboký zážitek. Vystupují skromně a vstřícně a rozdávají odpovědi, úsměvy a podpisy na všechny strany.

Mechanici sundávají přední kola a pan Röhrl kontroluje stav brzd. Jejich rozměry a představa, že “tímhle“ ubrzdil Coll de Turini ho rozesměje a volá na svého spolujezdce, ať se jde podívat. Čelistník Ascony vypadá v porovnání například s těmi u Audi S 1 opravdu úsměvně. Z plakátu na dveřích doprovodného kamionu, na kterém je zachyceno ono zmiňované vítězství na několika Kleinových fotografiích, je ale zřejmé, že fungoval dostatečně. Posádka absolvovala k velké lítosti mojí, ale jistě i ostatních diváků, jen jeden průjezd. I za něj jsem ale vděčný. Mohlo být i hůř. Ještě jednou se s nimi potkávám na páteční podvečerní vložce. Sobotní program kolidoval se čtyřhodinovkou na Nordschleife a v odpolední erzetě už ve startovním poli nebyli.

O atmosféře a dění okolo městečka Daun vám nejlépe povypráví malá galerie.

ADAC Eifel Rallye (D) 2010 – Jiří Fryje