Vlastimil Resl - eWRC.cz
11. 8. 2010 07:44 − 5314× − 27

Profil jezdce: Dominique Laurent

Dnes se kulatých 60. narozenin dožívá zajímavá osobnost české rally.

Mimořádně zajímavou osobností českých soutěží je francouzský jezdec Dominique Laurent (11. 8. 1950). Rodák z Lyonu dosáhl mnoha sportovních úspěchů doma ve Francii, u nás, i jinde v zahraničí a to přesto, že již ve svých třinácti letech přišel vinou vážného onemocnění o levou nohu. Sympatický pilot a rozený vyprávěč slaví právě dnes šedesátiny.

Profil – Dominique Laurent – eWRC-results.com

Těžká zkouška již v dětství

„Narodil jsem se v Lyonu, působišti populárního fotbalového týmu Olympique. Jako mnoho mých vrstevníků, i já jsem se začal věnovat nejpopulárnější kolektivní hře světa. Ve třinácti letech pak přišla obrovská rána. Onemocněl jsem rakovinou kosti, podstoupil operaci a strávil dva nekonečné roky v nemocnici. Nemoc se však nepodařilo zastavit, hrozily metastázy a tak moji rodiče vyslechli roku 1964 nemilosrdný ortel: „Buď půjde celá levá noha pryč, nebo je kluk za dva měsíce po smrti.“ Byl to obrovský šok, ale nerezignoval jsem. Po návratu z nemocnice jsem se začal věnovat sportu pro invalidy a stal se francouzským šampiónem v plavání. Dokonce jsem se probojoval i na několik mezinárodních závodů, například ve Frankfurtu. Po dosažení plnoletosti mě plavání přestalo bavit. Vyžadovalo totiž několikrát týdně tvrdý trénink v bazénu a já zatoužil po pohodlnějším motorismu. Táta mi koupil DAF bez spojky a já se nemohl vyřádit. Po týdnu jsme ho s kamarádem poslali přes střechu. Dopadli jsme zpět na kola a jeli domů, jakoby nic. Zatímco my z toho měli ohromnou srandu, tatínek se nesmál:-).“

Motoristické začátky

„Závodnický debut jsem si odbyl roku 1972 v alpských regionálních soutěžích, soustředěných do okolí Lyonu. Šlo o podniky připomínající svoji délkou české sprinty. Závodil jsem s vozem DAF 55 Marathon s motorem Renault 8S v již neexistující třídě do 1150ccm. Skupiny tehdy nebyly rozděleny na A a N, nýbrž 1, 2 atd. Pro rok 1974 jsem techniku vylepšil a vybavil DAF dvěma karburátory Weber. Ty zvýšily výkon motoru z šedesáti na devadesát koní. Ve třídě jsem často vítězil a zároveň jsem se stal prvním hendikepovaným francouzským držitelem licence FIA, startujícím mezi zdravými. Vždy jsem tvrdil, že jsem normální člověk a hlavu mám v pořádku:-).“


Rallye Des Monts Du Lyonnais 1972

Léta s továrním speciálem DAF

„V roce 1982 jsem za pomoci sponzora Volvo Lyon přezbrojil na DAF Volvo 66. Vybavil jsem ho motorem Renault 5 Turbo a získal tak mimořádně brutální auto. Stejně jako předchozí vůz, i tento neměl převodovku a pracoval systémem variant transmis. Jízda systémem brzda – plyn přišla mnoha lidem nebezpečná a tak jsem často střídal spolujezdce:-). Po jedné havárii jsem pořídil Volvo 343, které bylo jediným prototypem této značky ve Francii. Až ve „dvaadevadesátém“ jsem pořízením typu 309 GTi S16 přestoupil ke značce Peugeot.“


DAF Volvo 66

Příchod do Čech

„Do tehdejšího Československa jsem poprvé zavítal v roce 1986. Bylo to na pozvání známého libereckého závodníka Jiřího Bergera, upoutaného na invalidní vozík. Seznámili jsme se na týdenní speciální stáži pro hendikepované řidiče, pořádané legendárním Clayem Regazzonim na italském okruhu Vallelunga. Reprezentoval jsem Francii a Jirka Československo a právě jeho jsem ve finálové jízdě porazil. Spřátelili jsme se a zůstali v kontaktu, až mi Jirka nabídl možnost startovat v každoročním závodě invalidů na mosteckém autodromu. Jezdil jsem pak závodit na sever Čech pravidelně několikrát v řadě.“

Český debut „zavinila“ svatba

„V „sedmadevadesátém“ měla má tehdejší přítelkyně z Liberce kamarádku, na jejíž svatbu jsme byli pozváni. Mezi hosty byl také Zdeněk Hawel a shodou okolností jsme proti sobě seděli u stolu. Přestože jsem ještě moc neuměl česky, brzy jsme zjistili společnou lásku k soutěžím. Slovo dalo slovo a před rozloučením jsme stiskem rukou stvrdili budoucí vzájemnou spolupráci. Ta byla naplněna v roce 1999 startem na Rally Bohemia. Zrovna se jely Kuřivody a já myslel, že jsem se buď ocitl na Dakaru, nebo jsem se dočista zbláznil. Pro Francouze, zvyklého na krásné, hladké asfalty, to byl pořádný šok. Do té doby jsem na šotolině nikdy nestartoval a kluzkou trať jsem zažil jen na dvoudenní ledové stáži v alpském Chamrousse. Zdeněk mi ale ohromně pomohl. Prokázal velké spolujezdecké kvality a profesionalitu. Díky němu jsme právě na kuřivodském tankodromu zajeli třetí čas ve třídě. Se Zdeňkem jsem potom absolvoval mnoho podniků. Ještě loni jsme jeli Matrix Rally a Krkonoše. Bohužel nám nebylo přáno spatřit cíl. Poprvé nás zastavil vadný držák motoru, podruhé převodovka.“


se Zdeňkem Hawlem

Rozpis – takový guláš

„Jelikož moje čeština stále není ideální, vytvořili jsme se Zdeňkem francouzsko-český rozpis. Je to takový guláš:-). Zdeněk nastudoval několik slov, například levá – gauche, pravá – droite, horizont – bosse a bordel – gravel. Když je nečistot v některém místě trati příliš, pak používáme mezinárodní FUJ, FUJ:-). Stále si však říkám, že vzhledem k tomu, že sedmdesát procent roku žiji v Čechách, měl bych být pilnějším studentem. Jenže čeština je gramaticky velmi složitá a jelikož se bez slovníku domluvím, ne a ne se k učení přinutit – jsem takový tuleň:-).“

Babička na Barumce: „Panebože, on už nemá nohu!“

„Barumku 2000 jsme se Zdeňkem Hawlem zakončili neslavně, když jsme peugeotem otevřeli vrata stodoly a kompletně zničili masku vozu. Neveselá situace pak měla komickou dohru. Z domu vylezla stará babička a naříkala: „Ach Bože, moje stodola!“ Po mém vystoupení z vozu se její pozornost zaměřila na moji chybějící nohu: „Panebože, on už nemá nohu!“ Dlouho mi trvalo jí vysvětlit, že nohu nemám dávno a přesto jsem normálním člověkem.“


U stodoly

„Pojďme si spolu koupit boty!“

„Absence nohy byla vůbec terčem mnoha nejrůznějších příhod a vtípků. Jednou při závodech v Chorvatsku jsem potkal invalidu bez pravé nohy. Okamžitě jsem pohotově zareagoval a navrhnul mu: „Pojďme si spolu koupit boty!“ Zastávám názor, že legrace musí být vždy:-).“

Chantal Poullain a trocha radosti pro nemocné děti

„V roce 2001 mě oslovila moje kamarádka, herečka Chantal Poullain, zdali bych jí nepomohl s propagací její nadace Archa, pomáhající nemocným dětem. Na Bohemce jsem jí vezl reklamy na autě a ona mi fandila přímo u trati. Po soutěži jsme pak zavítali na dětské oddělení nemocnice v pražském Motole a vozil jsem rakovinou postižené děti „třistašestkou“ po nemocničním parkovišti. Sám vím, jak těžký je boj s touto zákeřnou chorobou a moc mě potěšilo, udělat těm pacientům alespoň trošku radosti a vidět jejich zářící oči.“


Bohemia 2001 – se Zdeňkem Hawlem a Chantal Poullain

Nucená pauza

„Na přelomu tisíciletí mě ohromně potěšil Peugeot Sport, který mi za poloviční cenu připravil Peugeot 306 S16 „BASE“ včetně rámu a jako bonus přidal dvacet pneumatik Michelin. Jeli jsme s ním se Zdeňkem Hawlem v Čechách, na Slovensku v Púchově a také chorvatskou Croatii. V roce 2004 mě postihl infarkt a musel jsem celé čtyři roky absentovat. Měl jsem přitom zajištěného sponzora na sedm podniků. Tím více mě to mrzelo. Když jsem se doktora zeptal, zdali bych přece jen nemohl závodit, označil mě za blázna. Prý mám být rád, že žiji. V roce 2008 jsem se konečně na rychlostky vrátil. Pořídil jsem Peugeot 206 RC, zrepasoval ho a soutěžím s ním dodnes.“

Řízení na volantu

„Absence nohy mě samozřejmě nutí mít vůz speciálně upraven. Spojku mám automatickou a jen při startu do rychlostní zkoušky používám malý volant ovládající spojku. Pravá noha obsluhuje plyn i brzdu. Celý systém vyrábí francouzská firma Pimas a podobný používá ve WTCC také Alex Zanardi.“


Barum 2008

Mé vzory

„V době mého mládí exceloval nejen ve Francii Jean Ragnotti. Jeho průjezdy, plné divokých smyků, jistě neunikly pozornosti ani mnoha českých fanoušků. Jsem šťastný, že jsem se s Jeanem mohl seznámit a využít jeho vědomostí a zkušeností při závodění s prototypem Volvo. Obrovskou osobností pro mě je také Jean-Luc Therier. Přes minimum tréninku vyhrával prestižní podniky a v roce 1973 dokonce získal místo oficiálního továrního jezdce Renault Alpine. Jeho kariéru bohužel ukončila těžká nehoda na Rallye Paříž-Dakar. Samozřejmě, jako asi každý, uznávám umění fenoména dnešní doby – Sébastiena Loeba. Z mladých se jeví nadějně Sébastien Ogier, osobně hodně sázím na Andrese Mikkelsena, jedoucího – stejně jako já – pneumatiky Hankook. Zatím sice občas bloudí mimo trať, ale až získá více zkušeností, bude vynikající. To cítím. V Čechách pro mě byl jedničkou Jindra Štolfa – „král dvoukolek“ a ohromný sympaťák. Také Emil Triner mi svým „ragnottiovským“ stylem imponoval. Díky Zdeňku Hawlovi jsem poznal sympaťáka Tomáše Engeho. Oceňuji, že přes obrovské úspěchy je velmi příjemným a skromným člověkem. Velmi dobře vycházím také s Pepíkem Petákem. Zajímavá historka se pak váže k Honzovi Kopeckému. Jednou při tréninku na Rally Tatry zradil můj historický vůz Peugeot 405 Combi držák motoru. Zastavil jsem u krajnice, když vtom přijel Honza. Okamžitě zastavil a řekl: „Jedu pro lano a odtáhnu tě, Dominiku!“ On – hvězda a jeden z hlavních favoritů soutěže – se místo tréninku věnoval odtahu malého amatéra. Můj kombík, tažený na laně, nikdy předtím tak rychle nejel:-).“


se synem Franckem

Kamarádi z formule 1

„Zdravotní hendikep a vztah k motoristickému sportu mi umožnily seznámit se s mnoha slavnými osobnostmi světa formule 1. Vedle již zmíněného Claye Regazzoniho to jsou například členové silné francouzské generace sedmdesátých a osmdesátých let – Jacques Laffite, René Arnoux a Patrick Tambay. Tehdy patřily ke špičce nejprestižnější motoristické disciplíny týmy Renault a Ligier a francouzští piloti často vítězili. Ve Francii se pro invalidy dělá strašně moc a právě tito borci byli vždy velmi ochotní a nápomocní.“


S Clayem Regazzonim

Moji spolupracovníci

„Předně musím zmínit oba mé nejčastější spolujezdce – Zdeňka Hawla a Jirku Venuše. Lidí, pomáhajících mi v mém závodění, je však samozřejmě mnohem více. Když jsem bydlel v Kosmonosích, hodně mi pomohl Jarda Marek – majitel firmy Auto Marek. Před startem jedné Bohemky jsem ho požádal o poskytnutí zázemí v jeho firmě a nezbavil se mě pěkných pár let:-). Dodnes úzce spolupracuji s jeho zaměstnancem Slávkem Hejlem. Ohromně mi pomohl další skvělý kamarád z Boleslavi – David Pešík. Vládne špičkovou francouzštinou a já mu chtěl za vše, co pro mě udělal, dát radost v podobě svezení. Na Krumlově nás však zradila spojka již na přejezdu k úvodní vložce. Spolehnout se mohu také na Rudu Kořínka, o převodovku se starají Petr Bartášek a Ivo Dunovský. V poslední době mi ohromně pomáhají kaplický závodník a majitel autoservisu Jiří Sojka a jeho mechanici Petr Dobeš a Miloš Stejskal. Jsou moc šikovní. Kdysi jsem si auto připravoval sám, ale už trpím artrózou prstů a tak velmi vítám jejich pomoc. Přátele mám po celém území České republiky. Pavel Janovský a jeho Autoservis Zlín mi poskytují zázemí a garáž při startech na Barumce. Na Plzeňsku mám pro změnu oporu v bývalém soutěžákovi Kamilu Johánkovi a jeho firmě Speedpro.“


Bohemia 2009 – zleva Šillerová, Rada, Laurent, Venuš, Křížek, Chlup

Spolujezdkyně

„Jako milovník žen rád vyhledávám spolupráci se spolujezdkyněmi. Ve Francii jsem jich vystřídal několik. V Čechách mě na Barumce jednou četla noty Veronika Matušová, na nedávné Vysočině mladá Katka Janovská. Po odstoupení na loňské Mikuláš Rally ve Slušovicích jsem jí prostě musel potěšit a umožnit jí projet cílovou rampu:-).“


Častá spolujezdkyně Fabienne Bourget

Nejoblíbenější soutěž

„Ve Francii preferuji Rallye Lyon – Charbonnieres v regionu Beaujolais, jíž jsem absolvoval pětkrát. V Čechách je pro mě jedničkou Barumka. Nabízí fantastickou atmosféru a krásné erzety a také pan Regner mi hodně pomohl. Slavnou Pindulu pak považuji vedle Malont za královskou erzetu pro opravdové muže. Také Bohemka se mi moc líbí a z českých soutěží nabízí asi nejpodobnější rychlostní zkoušky těm francouzským. Zmínit musím i Valašku a také Krumlov s nádhernou přírodou, vynikajícím doprovodným programem a vyhlášením v Jelení zahradě, vyšperkovaným večerním ohňostrojem. Jsem moc rád, že spoluorganizátorem krumlovského podniku je můj kamarád, šéfmechanik a spolujezdec Jirka Venuš, moc hodný a obětavý člověk.“

Plány do budoucna

„V Čechách momentálně bydlím v Rovensku pod Troskami, ve Francii stále v Lyonu. Snažím se proto prezentovat na soutěžích v obou zemích a každý rok absolvuji okolo pěti závodů i ve svém rodišti. Závěrečnou soutěží mojí kariéry bude pravděpodobně letošní Barumka a já budu brečet:-). Pravdou však je, že podobně už mluvím pěknou řádku let. Pokud se mi nepodaří prodat auto a budu mít nějaké sponzory, nevylučuji ani další svezení. Mým obrovským, dosud nesplněným snem je, absolvovat alespoň jednu soutěž mistrovství světa. Uvažoval jsem o letošní Rally Alsace, konané v rodném regionu Sebastiena Loeba. Jenže zaplatit tři tisíce eur startovného, to je utopie. V září půjdu do důchodu a ty jsou ve Francii malé. Sehnat peníze na soutěže tak bude složité. Finanční důvody taktéž brání mému přestupu do historiků, přestože návrat k DAFU či pořízení klenotů typu Peugeot 504 Coupé V16 nebo Porsche 911 by mě moc lákaly.“


Rallye Des Monts Du Lyonnais 2010

Tak hodně štěstí a hlavně zdraví!

Komentářů celkem: 27
11. 8. 2010 20:55
0 0
Tolikrát sem ho viděl závodit a vlastně sem o něm nic nevěděl. A to že bydlí pár kilometrů od nás, to koukám.smajlík Jinak velmi krásný psaní, čte se to jedním dechem.smajlík
11. 8. 2010 21:18
0 0
Jó Rovensko, tam se závodníkům daří smajlík V Kosmonosech taky nebylo zle smajlík
11. 8. 2010 22:15
0 0
Dominiku, všechno nejlepší, pevné zdraví a ještě mnoho rychlých kilometrů. Láďa, Hradec Králové
Těším se na setkání v Liberci
11. 8. 2010 23:01
0 0
Já taky přeju všechno nejlepší,hodně štěstí,zdraví a mnoho sportovních úspěchů.
12. 8. 2010 10:16
0 0
Přeji svému kamarádovi Dominikovi,hodně zdraví a sport.úspěchů. Byl jsem se svou Almerou, na vzpomínaných Kuřivodech ,také jedním z mnoha,které ve své třídě porazil.Libor Václavík smajlík
12. 8. 2010 10:24
0 0
Dodatecna gratulace ke kulatinam...,pevne zdravi a jeste hodne zavodu...smajlíksmajlíksmajlík...P.S. pekne poctenicko...smajlíksmajlík
12. 8. 2010 20:20
0 0
smajlík
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!