Jiří Seliger - eWRC.cz
13. 8. 2010 10:51 − 11007× − 61

Moje setkání s Jirkou Sedlářem

Dnes je tomu 21 let od doby, kdy nás opustil Jiří Sedlář, můj velký kamarád.

Úvodem bych chtěl upozornit na své předešlé články:

Moje první rally Valašská zima
Jak jsem se dostal poprvé k rally
Naše nejlepší Rallye Valašská zima 1982

Další články o Jiřím Sedlářovi

Jiří Sedlář – 20 let od jeho tragické smrti
Fotovzpomínka na Jiřího Sedláře

Podle času bych chtěl dál pokračovat v časech minulých, pokud o ně bude zájem, ale nemohl jsem vynechat člověka, kterého si nesmírně vážím, i toho, že pro mě hodně udělal a trochu jsme se podobali povahově. Tím byl Jirka Sedlář.


Dnes je to již 21 let od jeho tragické smrti a já jsem bohužel nikdy nebyl na tom místě, kde se to stalo. Proto vždy, pokud se dostanu na Zlínsko, tak jdu na pár minut k hrobu jejich rodiny, kde je Jura pohřben.

Moje setkání s Jirkou Sedlářem bylo poprvé při přejímce na jedné Rally Valašská zima, kdy jsem se při jednom ze startů na této rally na pořadatelích dožadoval toho, abych na auto, které startuje přede mnou, měl odstup jednu až dvě minuty, protože se tím nestane to, že auto dojedu a nebudu ho moci předjet. Toto se mi už několikrát stalo a já jsem byl přiděleným časem poškozen a nebyla šance na tom něco změnit!

Vedle mne stal právě Jura a chtěl vědět, co jsem zač?! Já jsem mu vysvětlil, proč to dělám a že mi moc záleží na výsledku, který může být právě tímto zkreslen, protože nikdy nedostanu přidělen ten čas, který tam zajedu sám, bez omezení auta přede mnou, jak se v minulosti už několikrát stalo. Nepamatuji si přesně, který to byl rok, ale jisté bylo, že se mi Jirka představil, a byl se na mě asi taky podívat, aby viděl, jak daleko je teorie a potom praxe.

Po skončení závodu mi přišel popřát k umístění a řekl, že mám "děsně nízké čelo a pud sebezáchovy mi jaksi chybí…" Já mu na to řekl, že když si na takový závod půjčím peníze, které celý rok splácím, tak tam nechci jet jen jako auto do počtu a zvětšení startovní listiny a proto mám zájem na co nejlepším výsledku.

Od té doby jsme se vídali na Rally Valašská zima, Barum rallye, Škoda Rallye a některých menších soutěžích. Protože se taky dozvěděl o tom, že dělám pro cizí posádky rallye team managera a tiskového zástupce, tak se zajímal na téma, jak se dostat k pořádnému autu. Došli jsme spolu k jednomu závěru – pokud mi sem někdo z ciziny přijede, tak se budu snažit zařídit, že Jura sveze toho pilota ve svém autě a potom opačně, nebo v tom nejlepším případě se Jura sveze s ním v jeho autě – ta opačná varianta nebyla tolik zajímavá, protože s tou Škodovkou by se ten zahraniční pilot asi tolik nesvezl?!

Též jsem u něj obdivoval ten klid, kterým odrážel útoky na svou osobnost ve smyslu, že to auto musí být podvod, když prohání Škoda team, ale on pouze s klidem vyzval dotyčného, aby se v tom jeho autě svezl a udělal stejný čas jako on. Tím jasně, jak říkal „bylo odděleno zrno od plev“ a nikdo si dál před ním už nedovolil pokračovat v diskuzi podobným směrem – každého tím odzbrojil!

Jedním z prvních jezdců, kteří k nám jezdili pravidelně a pro kterého jsem pracoval, byl Švéd Bengt Axelsson a přijel s vozem Subaru. Jeho výsledky na rally u nás byly spíše jen snem a on často nedojížděl, ale disponoval tehdy pro nás úžasnou technikou Subaru 4x4, která na Rally Valašská zima byla velkým předpokladem úspěchu!

K prvnímu svezení došlo asi týden před jednou Barum rally, kdy Bengt souhlasil se svezením s Jurou ve Škodovce a potom se uvidí…?! Tak se stalo, jeli jsme za Lukov a Jura s Bengtem odjeli. Za Lukovem je kopec dolů a potom to končí pravou klopenou zatáčkou, jde levá a tak to jde až na horizont s cedulí Lukov. My jsme tam stáli s lidmi od Jury, ale taky mechaniky a přáteli od Bengta, mezi nimi byl též můj přítel novinář Goran Gustafsson z Tranasu, který pořizoval nějaká fota a články do jejich novin. V tomto článku jsem některé jeho fotky uveřejnil. Když se vrátili, tak Bengt seděl v autě a nemohl tomu uvěřit! Nechápal, co ten Jura s takovým autem jede za šílenou „kládu“ a přitom to auto ještě drží pohromadě! Stoupli si ke Škodovce Jury a Goran Gustafsson je vyfotil?!

Při pohledu na oči Bengta je jasné, že je ještě má „vykulený“ a z toho zážitku se nestačil dostatečně vzpamatovat! To jak je o auto opřen taky svědčí o tom, že by se nemusel na nohou udržet, jak se mu klepaly! O jeho vlasech není třeba ani psát….?

Potom následovalo svezení Gorana, který si velmi přál, aby to zažil na vlastní kůži a mohl lépe vše popsat. Nyní Bengt viděl Škodovku v akci jako divák a mohl posoudit, zda to byla náhoda nebo on tak skutečně normálně jede.

Při jejich sjezdu dolu k Lukovu, Jura dokázal do té pravé jet s oběma pravými koly mírně ve vzduchu, ale pouze pod úhlem, jak byla klopena ta zatáčka, jinak by to auto šlo ven! Pohled na to byl úžasný, ale Bengt věděl své, protože v tom seděl a nyní to i viděl! Pak došlo k tomu, kam jsme s tím směřovali – Bengt souhlasil, aby ho Jura svezl v jeho autě. O to jsme měli zájem, aby měl možnost srovnání a popřípadě dobrého výběru auta k dalším závodům.

Stalo se něco neskutečného – po jejich návratu byl Bengt ještě víc překvapen a jinak nemluvní Švédové mluvili jeden přes druhého a já ani nikdo kolem nevěděl o čem se baví. Téma bylo jasné, ale počkal jsem, až mi anglicky vysvětlili, o čem se spolu bavili.

Bengt se přiznal, že se ještě nikdy v životě nesvezl tak rychle ve svém vlastním autě a byl Jurou nadšen! To nadšení ale při rally zmizelo ve chvíli, kdy se podíval na své časy z RZ a časy Jury. Jura mu „naděloval“ jak Mikuláš a s železnou pravidelností! Obdiv Švédů k Jurovi neměl meze a jeho pověst mezi nimi rostla. Tak jsme jim svěřili náš plán a požádali je, zda by mohli nějak pomoci. Potřebovali jsme pro Juru sehnat dobré auto a nějakého sponzora, který by dopomohl k jeho startům v zahraničí. Musím ale přiznat, že se to po „švédské“ linii nikdy nepovedlo.

Dalším naším pokusem byla Barum rallye, kde jsem pracoval pro Johna Price. Tento již ne mladý pilot přijel poprvé na naší rallye se svým týmem a jeho auto bylo přesně to, co Jura hned prohlásil „To by bylo ono!“. Pokud se podíváte na rozvor a rozchod, tak se to podobá půdorysem motokáře a na ní byl Jura jako „doma“!

John mel perfektně připravený vůz Renault 5 Turbo Maxi a jeho byznys byl a je, že má několik těchto aut, spolu s MG Metro 4x4, která za peníze pronajímá ke startům na rallye. Jeho spolujezdec byl v té době Derrick Davies, přijel s ním taky jeho bratr, dva mechanici a měli pouze tažné vozidlo Renault a na podvozku zavodni speciál.

Pro ilustraci uvádím několik foto z mé návštěvy u Johna v Anglii, kde jsem byl s Mírou Klofáčem a poznal Johnova syna Stevena.


Steven Price + Míra Klofáč + Richard Thomas

Dal jsem se s Johnem do rozhovoru na téma – máme mladého a talentovaného jezdce, kterému chceme pomoci jak autem, tak jeho zviditelnění v Evropě na rally, ale v režimu v jakém žijeme, to není dost dobře možné. Navrhnul jsem proto Johnovi, že jej seznámím s Jurou, ten mu ukáže své zázemí a sveze ho ve svém závodním autě. Pokud by to bylo možné, tak bychom byli rádi, aby se Jura mohl svézt v jeho autě a John by posoudil, zda má tento český talent šanci prorazit do Evropy.

Nejdříve jej Jura pozval k sobě domů. Zajímal se, čím by měl Johna pohostit nebo co má rád? John měl pro nás velmi neobvyklé přání – chtěl totiž vařenou kukuřici se solí a máslem! Jak to Jura zařídil nevím, ale když jsme přijeli k nim domů, jeho maminka jen měla strach, aby ta kukuřice byla do měkka uvařená a aby mu skutečně chutnala! Cely dům byl provoněn vařenou kukuřicí a tak po tomto pohoštění a kávičkou s bábovkou pro ostatní členy týmu jsme vyšli ven. Za domem byla dřevěná kůlna a venku klece s králíky. S nimi si John chvíli hrál a potom ho Jura uvedl do svého království. V té kůlně byla dílna a na stole byla motokára, kterou si Jura připravoval k závodům. John v němém úžasu nechápal!


John Price na Barumce

Jura byl velmi dobrý – jezdil Evropu a byl několika násobný mistr republiky a taky mezinárodně velmi úspěšný – tady přesně neznám jeho úspěchy, proto se o tom jen zmiňuji. John nevěřil, že v těchto podmínkách je někdo schopen připravit špičkovou motokáru a jezdit s tím na špičce doma i v Evropě.

Pak jsme odjeli do JZD Podhoran do Lukova, kde měl Jura garáž a dílnu, kde si připravoval své soutěžní auto. V JZD to byla velká událost. Jura vyjel se svoji Škodou ven, předtím Johnovi ukázal jak vnitřek dílny a vybavení. John opět jen kroutil hlavou, protože on jako profesionál dobře věděl, že to není sen, ale na tom klukovi musí byt něco úžasného!

Po nastartování si sedl John do Škody a Jura s ním odjel. Byli dosti dlouho pryč a doprovod Johna již měl starosti, kde jsou tak dlouho. Po jejich návratu bylo už na autě vidět, že ho Jura protáhl místními „kotáry“, které dobře znal. Z brzd se kouřilo, motor běžel, aby vychladl a John jen otevřel dveře a zůstal dlouho sedět uvnitř, nemluvil, jen osahával dveře, rám, palubní desku, zkoušel se zapřít nohama apod. Několikrát se syn Steven ptal, co se stalo?

Odpověď ale dostal až po několika dlouhých minutách. Jeho přátelé včetně syna Stevena na něj spustili palbu otázek, já jsem nemohl překládat – mluvili welšsky – potom ale anglicky, tak jsem překládal, aby Jura a ostatní co u toho byli, věděli o čem je řeč. John stále seděl s otevřenými dveřmi, nevěřícně kroutil hlavou a osahával střechu, rám, „škubal“ sedačkou, sahal na rám dveří, protože byl z toho totálně „na bednu“…. Steven – jeho syn se stále vyptával, co se stalo, ale odpovědi se stále nedočkal!

Potom vylezl a začal mluvit. Říkal, že se s něčím takovým ještě nesešel, že nechápe, jak to auto přitom jak „letí“ ještě drží pohromadě a o Jurovi se vyjadřoval jako o talentu, jaký ještě neviděl! V té chvíli jsme ještě nevěděli, že má už jednu takovou akci za sebou a to v podobě anglického talentu jménem Mark Lovel! Ještě dlouho se bavili na to téma a John popisoval některé „finty“, které Jura při řízení používal, byl vědom, že to tam Jura dobře zná, ale to jak s nim jel ho zcela ohromilo a nechápavě stále osahával auto i zvenku, protože nevěřil, jak to, že to ještě drží pohromadě!

Bohužel musel z toho být natolik mimo, že nedošlo k tomu, jak jsme si původně mysleli, aby se Jura mohl svézt v jeho autě. Můj osobní nazor byl, že se doslova bál, protože si uměl představit, jak by s ním Jura jel?! Johnovi bylo ale jasné jedno – on jako „Lišák“ a obchodník dobře věděl, že toto se dá dobře prodat a taky, že se toho zúčastní a vydělá na tom.

Trochu odbočím – jednou jsem na Eurosportu viděl medailon s Johnem Pricem, kde řekli, že do té doby startoval na šestistech rallye a jeho John Price Rallying půjčoval auta v Anglii a ne jen tam, právě mladým talentům, kteří mu platili za kilometr ujetý na RZ.

John Price startoval na Barum rally jen dvakrát. Poprvé to bylo, když se Barum rally jela jen u „nás“ na Moravě a podruhé se jela jako Barum-Tríbeč rally, část rally se jela na Slovensku. Po této druhé soutěži prohlásil, že již nikdy nepřijede, protože prorazil všechny pneu co měl sebou a zůstaly mu jen ty 4kusy na autě! Řekl, že rallye je krásný ale taky hodně drahý sport a že je škoda, že RZ vedou po tak děsně rozbitých místech, kde se ničí auta a práce lidí, kteří na tom musí před a po soutěži pracovat, aby vozy opět dali dohromady. To stoji spoustu práce a hlavně peněz!

Při samotné rally sledoval časy Jury, který mu „dával“ kudy jel a protože John v té době nebyl nijak mladý pilot, tak díky svému perfektně připravenému autu, jeho bezchybnou pilotáží, ale již ne tak na „hraně“ soutěže dojížděl bez havárií a dostal se postupně nahoru.

Po dobu rally jsme jen kontrolovali auto, myli okna, měnili pneu a dělali zcela obyčejné věci. Žádná oprava, žádný stres s nějakou opravou něčeho, prostě dodnes slyším jeho slova: „Stay cool George…“.

V předvečer startu celý tým byl tuším v jedenáctém patře hotelu Moskva, kde byl noční bar v tehdejším Gottwaldově – jiní spali a John a jeho tým se bavil, na mé poměry dost dlouho do noci před startem. Dělali si ze všeho legraci. Potom John něco pošeptal jednomu z mechaniků, ten odešel a za chvíli byl zpět. Donesl nafukovací balonky a celý tým je nafukoval a házel na taneční parket nebo se je snažil dát mezi dva tančící, podle druhu hudby, aby jej mezi sebou udrželi – potom balonek prasknul a John a členové jeho týmu všem z velké krabice rozdávali lolipoops – lízátka – a tak všichni tančící nebo netančící měli v puse lízátko, z pusy jim koukala jen ta tyčka, a když ho snědli, tak tu tyčku hodily na zem, která byla plná prasklých balonků. Objevili se vrchní, začali je sbírat a chtěli Johnovi říci, ať už nikomu nic nedává, že je tam z toho nepořádek, ale on se smál a nabízel jim taky lízátka a říkal – „stay cool boys…“. Bavili se náramně a smáli se jak „v úkole“.

Během celé rally jsme s jeho autem neměli jediný problém, ale pouze to, jak Jura „odděloval zrno od plev“ dával Johnovi jasně najevo, že od něj dostává slušný obklad, i když Jura s ním nejel ve stejné třídě, ale při posouzení v absolutním pořadí. Srovnávat Jurovo auto s Johnovým nemělo cenu ani ve snu!

Tady musím opět trochu odbočit, abych ukázal na Juru a jeho talent. Pracoval jsem jako rally team manager a press agent pro švédského jezdce a tím nebyl nikdo jiný, než Lars Eric Walfridsson, který přijel ke mně do Teplic s vozem Renault 5 Turbo Maxi s motorem Tour De Course z Dieppe a výkonem kolem 280 koni. S tímto autem přijeli jeho mechanici Christer a Nebe s tím, že Lars přijede později. Protože měli nějaké problémy s přívěsem, na kterém toto auto přivezli, tak jsme „závoďáka“ sundali dolů a naložili na Avii, kterou jsme ho odvezli do místa rally v Gottwaldově.

Lars už v té době dělal ve Volvu velkého šéfa a později nechal kvůli kariéře u Volva závodění. Když přijel Lars do místa rallye, řekl po tréninku s mým žigulíkem, že máme dovézt jeho „závoďák“ – chce se s ním pár kilometrů projet, zda je vše OK. Požádal jsem ho o svezení na slušovickém okruhu, který jsem jezdil na Rallye Valašská zima. Nikdy v životě na to nezapomenu, protože to bylo poprvé, kdy jsem se svezl v takovém autě a s takovým pilotem!

Nejdříve mne asi 20 minut oba mechanici pomáhali připoutat se, protože bylo nutno změnit nastavení 6ti bodových pásů. Marně jsem se snažil vysvětlit, že se zapřu a že to na tu chvíli stačí, ale dodnes si neumím představit, co si o mne mysleli, protože prostě mě poutali, ať jsem říkal cokoliv! Potom jsme vyjeli relativně pomalu a projeli okruh, který se jel při samotné rally, aby viděl kolik je tam aut a jak vypadá situace. Pak to začalo – moje pocity? Nééé-to byla euforie od začátku do konce, protože teprve teď jsem zcela pochopil ten trapas, jak jsem jim říkal, že se zapřu! To auto nemělo chybu a bylo to přesně to, co by ten Jura potřeboval! Nahoru k obci Hrobice asi ve 160 km/h a tu hranu jsme skočili. Potom ta pilotáž kolem těch plotů zahrad a přejezd na rovinu nahoře – to jsem jen zíral, jak se to auto řídí! Potom to končilo dlouhou levou zatáčkou a pak byl padák dolů mezi mezemi. Lars zatáhl za „ručku“ – měl systém fly-off tím dostal auto do bočního smyku a pod plným plynem a korekcí volantu letěl z široké cesty mezi ty dvě meze dolů, tam ubral, protože jsme skákali jak tenisáky a díky upoutání jsme neotiskly své hlavy do střechy! Šílené zrychlení, perfektní sezeni vozu a ty brzdy. To byl pro mě zážitek!

Ještě jednou mě svezl na Majáku a tam jsem teprve pochopil, proč oni mají jiný rozpis. Já měl např. napsáno – 100 rovina – pravá 4 do 3 a následuje levá 3 na výjezdu plný…. To byla moje slabá teorie, protože tady se diktovalo medium right a easy left, ale v takové palbě, že jsem neměl čas ani si uvědomit, že kolem nejsou stromy a keře jednotlivě, ale zelená nebo hnědá stěna, ve kterou splynuly! A jeho práce rukou na volantu,strmá převodka řízení dělala své, nebo práce nohou při brzdění z takových rychlosti, na tak malém kousku a úzkých cestách? Opět velké nééé – to byl pan pilot Lars Eric Walfridsson – nezapomenu!!!

Nyní proč jsem to psal? Také s ním jsme se dostali do jednání na téma Jury. Neměli jsme ale žádnou šanci – to byl pan pilot a neměl žádný zájem na tom, někomu něco půjčit nebo pomoci talentu nahoru, ale jeho samolibost silně klesla, když jsem ho upozornil na konci jedné RZ, že mu tam Jura nadělil 18 vteřin!!! Vyběhl z auta a šel ke stolku a ptal se, zda ten Jurovo čas na tabuli je pravda nebo omyl! Nebyl, byla to skutečnost a on to nechápal, jak nějaká Škodovka se Sedlářem mu dává takový „obklad“!!! Potom se mě ještě několikrát ptal a chtěl všechny časy Jury po rally z RZ a konfrontoval si to se svými.

Pouze chci napsat, že Lars Eric rally nedokončil ze dvou důvodů: ten, který jsme dali pořadatelům, jako důvod odstoupení byl, že se ulomily zuby na rychlostním stupni a tak šlo řadit z pěti rychlostí pouze tři a s tím nemělo cenu pokračovat, ale ten první důvod přišel daleko dříve a nevěděl jsem si s tím rady?! Ericovi bylo velmi zle a dostal křeče do žaludku. Nikdo z nás nevěděl, že od rána nic nejedl a pil pouze Coca colu a kouřil nějaké švédské mentolové cigarety. Požádali jsme o pomoc u jedné ze sanitek u trati RZ, kde byl lékař, já překládal a Eric se z toho vyznal, protože díky nervozitě a stresu, kouření na lačný žaludek dostal křeče a byl na tom tak špatně, že chtěl odstoupit! Ten doktor tehdy byl super – řekl, ať někde seženeme kuřecí nebo slepičí polévku s nudlemi a to jej postaví na nohy! Ať se prostě jen nají?!

Tak jsme se rozběhli k domům, ptali se lidí co vaří. Ti na nás koukali jak na blázny a my jim vysvětlovali náš problém. Až jedna paní měla již uvařeno, dala nám hrnek husté polévky s nudlemi, zeleninou a s rohlíkem a my běželi k Ericovi, který když ji snědl, byl na tom skutečně daleko lépe. Bohužel asi o 2-3 RZ později si stěžoval, že má potíže s řazením. Nebe a Christer hned zvedli zadek auta a vypustili olej z převodovky a při vypouštění to tam několikrát cvaklo do plechové vany! Při prolévání oleje přes síto se objevily zachycené ulomené zuby a bylo „vymalováno“ a rally jsme ukončili.

Tak tomuto borci Jura „dával“ na „jeho“RZ lekci! Nic nebylo platné, že ten motor a auto bylo zcela nesrovnatelné s technikou, se kterou jel Jura!

Zpět k Johnovi – při rallye Barum, jsem jel jako doprovod Johna a on při svém prvním startu tuto rally dokončil a odjížděl s velmi dobrým pocitem, že se sem opět vrátí. Potom jsme se dali do hovoru na téma Jury. Učinil velké rozhodnutí! On poskytne Jurovi auto a plný servis po celou dobu jeho startu na rally, kam ho pozve a sežene sponzora, který to cele zaplatí! Plni radosti a očekávání jsme se Johnem a jeho týmem rozloučili a čekali na zprávy od něj.

Zhruba za měsíc jsem dostal zprávu, že auto je připraveno – OK a jako sponzor bude British Telecom, který je sponzorem anglického talentu, kterým tehdy byl Mark Lovel, kterému dělal spolujezdce samotný velký Terry Harryman – na You Tube je jinak také ve voze s Ari Vatanenem, kde z on-bord kamery, je jedna z nejrychlejších RZ ve Welsu té doby.

Vatanem – Harryman – to video je učebnice pro spolujezdce, ale i piloty….

Jako první rally byla určena slavná Lombard RAC Rally! Ta se měla jet v listopadu, takže bylo dost času.Tak si byl John Price jistý Jurovým úspěchem a jeho jezdeckým talentem! Věděl, že pokud se to povede, bude to pro mnohé z rally sportu velké překvapení, šok a také vynikající reklama pro Johnovo auto!

Potom ale přišlo to, co nikdo nečekal…. Kdo přesně za tím byl a na čí příkaz se to nepovedlo, se asi už dnes nedá zjistit, ale Jura jel do Prahy žádat o souhlas na UAMK ke startu na RAC s cizím vozem. Vrátil se a informoval mě velmi stručně! Pokud tam pojedu a uskutečním to, tak budu mít České republice zákaz startu na rally a nedají mi už licenci!!! A tím vše skončilo! Nikdo to nechápal. Dodnes je mi ale jasné, že v tom měla prsty továrna Škoda, které se vůbec nehodilo „do krámu“, aby nějaký Sedlář na cizím autě jim dal „nakládačku“ a i když by jel ve zcela jiné třídě, tak nebyl důvod mu tuto rally a případný úspěch dovolit. Je to jen moje domněnka a Jurův manažer Chudárek se mi k tomu tenkrát ani nevyjádřil, jak byl zklamaný??? Jak se vyjádřil John se raději ani nebudu zmiňovat.

John se k nám na rally Barum vrátil – byla to ta spolupráce Česko-Slovensko a přinesla změnu jména na Barum-Tríbeč rally, kterou, jak už je uvedeno výše, John nedojel, protože mu doslova došly všechny pneumatiky, které mel sebou! Zbyly poslední 4 na autě!

Při této rally, jsem opět jel jako jeho doprovod a u obce Držková havaroval a zcela zničil své auto!

Můj rodinný klenot – alias rallye car zůstal takto zničený téměř rok u Jury v garáži, než jsem měl tolik peněz, abych si pro něj s „odtahovou“ přijel. Tam ho prohlíželi všichni „kováři“ a klempíři, kteří uměli z „koule plechu“ něco vyrobit, ale všichni se shodli na tom, že to je konec!!! Auto bylo do vrtule – byl pomačkaný středový tunel a ani nejlepší karosář nemohl říci, že by se s tím dalo dělat něco jiného, než rozřezat a dát do sběru! Jura mi tím moc pomohl, ale taky se musím zmínit o pomoci Bengtu Axelssonovi – věřte nebo ne, ale on přijel se svým závodním Subaru po ose ze Švédska k němu do garáže a stěžoval si, že jde špatně řadit. Jura mu dovolil, ať to dá k němu do garáže a vyndali převodovku. Když ji otevřeli, tak údiv nebral konce! Uvnitř nebyla ani kapka oleje a předlohová hřídel byla zcela do fialova vytavena! Když ji dali pod lis a chtěli lisem stáhnout ložiska, tak všichni utekli z garáže a Jura držel v ruce „prodlužovák“ s ovladačem, kterým ovládal lis, aby se to povedlo, protože pokud by to prasklo nebo uletělo, tak nám to tam všem pěkně namlátilo! Bengt pouze v klidu volal na všechny světové strany a my jen jeli druhý den do Prahy na letiště, kam si nechal poslat novou převodovku! Kolik byla cena této „srandy“ si nedovedu dodnes představit?!

Závěrem se musím přiznat, že jsem se o Jurově smrti dozvěděl velmi pozdě, protože jsem byl pracovat v cizině. Velmi mě tato zpráva zasáhla společně s tím, že už pro něj nebudu nikdy moci nic udělat a nikdo z nás netušil, že přijde rok 1989 a že se změní poměry natolik, a jsem ještě dnes přesvědčen, že pokud by Jura byl mezi námi, tak by jistě dosáhl všech cílů, které si přál dosáhnout, ale ta doba nepřála ani jemu, ani jiným a myslím si, že toto o Jurovi věděl málokdo, protože to zklamání z vyjádření v Praze – tak tím se nikdo nechlubil a nechápal!

Musím se ještě zmínit o jednom jeho startu u nás na Rally Teplice. Tato příhoda ukázala, že i Sedlář, se má ještě co učit a on to tak bral a šel k úspěchu gratulovat vítězům a zcela uznal, že pan Bořek Motl je pan spolujezdec!!! To se mi na něm právě líbilo, že vždy uměl odhadnout to, na co měl, na co nemá a ještě že se musí učit.

Při této rally Jura dával továrně jasně najevo, že s nim nejen musí počítat, ale taky že je lepší, i když jeho podmínky se s jejich nedají ani ve snu srovnávat. Při této rally Jura byl po kontrole přeskupeni jako první absolutně a byla před ním poslední RZ – Nakléřov – Fojtovice – Horni Krupka. Za nim startoval Láďa Křeček s Bořivojem Motlem – již si nepamatuji o kolik za Jurou byli v celkovém pořadí. Jisté bylo jen jedno -říkalo se mezi soutěžáky, že první a poslední vložka se „prodávají“. Tady to byla otázka Škoda versus Sedlář – na poslední RZ padla velká mlha a nebylo vidět ani na pár metrů!

Po startu Častulík sice diktoval, ale Jura nic neviděl a rychle se nedalo vůbec jet – spíše krokem a v mlze hledat kudy to vůbec vede, najednou zezadu ho dojel právě Láďa Křeček a protože Bořek Motl měl bohatou praxi z podobných rally a vyznal se jak navigovat jezdce v mlze pomocí „Tripmasteru“, tak Juru předjeli a tomu nezbylo, než se za nimi do konce RZ pouze držet a sledovat ho, kudy vlastně vede cesta! Pro Juru to muselo být něco neskutečného, ale on to v klidu přijal a skutečně šel hned po dojetí a gratuloval jim, speciálně Bořkovi, protože věděl, že to byl on, kdo tuto rally Křečkovi vyhrál absolutně!

Pokud přijedu do Zlína a mám čas, jdu k hrobu Jury, kde jsou i členové jeho rodiny, protože neznám přesně místo jeho nehody. Tam mu věnuji tichou vzpomínku a nejsem sám – několikrát tam se mnou byli přátelé ze Švédska, i z Anglie, kteří na něj dodnes v dobrém vzpomínají, a je nám všem velmi lito, že Jura nemohl dokázat a ukázat své pilotní umění, jak jsme si to plánovali s Johnem Pricem. Jistě by se později našli i další sponzoři a případně továrna, která by mu s radosti svěřila své auto, protože Jura by je vždy a velmi dobře reprezentoval!


Foto: Jiří Pavelka

Čest jeho památce a já osobně na něj nikdy nezapomenu!

S úctou Jirka Seliger

Komentářů celkem: 61
10. 9. 2010 08:40
0 0
Toto jsem našel v programu Barum rallye z té doby:
Na šesté RZ u Bohuslavic havaroval Kvaizar s jedničkou, jediný prioritní jezdec, a tak z první desítky zůstal pouze Leo Pavlík. Mikkolovu ingolstadtskému mechanikovi Potchemu jeho Audi vydrželo přesně čtyři rychlostky. Nadupaný Opel Manta 400 Němce Moosleitnera se musel stydět za velký výprask, který dostal od škodovky Jury Sedláře. Dvojnásobný mistr Walesu John Price přivezl do Gottwaldova krásný modrobílý extovární speciál Renault 5 Maxi Turbo po Jeanu Ragnottim. Jeho časy na zkouškách ho však jistě vedly k přemýšlení, zda jej raději nesvěřit do rukou někomu povolanějšímu, například talentovanému Sedlářovi. První soutěžní den skončil večer v Gottwaldově se značně prořídlým startovním polem.
Autor článku JS
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!