Velmi netradiční postup v kariéře prožil slovenský pilot Pavol Nagy (9. 9. 1980). Své začátky absolvoval se silným dvoulitrovým cliem, aby po dvou sezónách přesedlal do výrazně slabší enkové fabie. Přes výkonový hendikep však předvádí velmi dravou jízdu a soupeří s mnoha posádkami, disponujícími daleko silnějšími vozy. Českým fanouškům se představí spolu se spolujezdcem Lukášem Zámečníkem při blížící se Barum Rally Zlín, kterou považuje za dosavadní vrchol své kariéry.

Profil jezdce – Pavol Nagy – na eWRC-results.com

Rallyové začátky

„Od malinka jsem byl hodně živé dítě. Potřeboval jsem se zbavit přebytečných hormonů a logickým řešením byl sport. Do osmnácti jsem vystřídal mnoho odvětví od juda přes basketbal až po cyklistiku, i když na to momentálně nevypadám:-). Když se nad tím zamyslím, poprvé jsem projevil zájem o motorsport až s koupí prvního auta. Musím přiznat, že bez svých blízkých přátel bych se mu asi aktivně věnovat nezačal. Oni byli takovým katalyzátorem, který mě nastartoval a vtáhl do rallyového dění. Než jsem však konečně usedl za volant, uteklo ještě mnoho let. V nich jsem vyzkoušel i jiné role od pořadatele u trati přes „skoro mechanika“:-), fotografa, kameramana, manažera až po holku pro všechno. Závodní debut jsem si odbyl v roce 2006 na Rally Eger, tehdy premiérově započítávané do Mezinárodního mistrovství Slovenské republiky. Jsem si vědom, že každá motoristická disciplína má svá specifika, posune jezdce dopředu a poskytne mu určitou „školu“, respektive zkušenosti. Ačkoliv nedovedu říci jediný důvod, proč jsem si zvolil zrovna rallye, tak jsem se do něj zamiloval. Ze světových pilotů mi k srdci přirostli nejvíce Colin McRae a Carlos Sainz.“

Dva roky s renaultem

„Jako většina začínajících posádek, i my měli největší problém v našponovaném rozpočtu. Chtěli jsme absolvovat kompletní slovenský mistrák. Proto jsme hledali auto se solidním výkonem a nepříliš velkými náklady na opravy případných nečekaných poruch karosérie:-). Volba padla na již dosluhující clio. Bylo mu již úctyhodných patnáct let a jeho začátky se datovaly k panu Fadrnému. Mezitím však uběhlo několik let a byla nezbytná kompletní repase vozu. Za prioritu jsme si určili co nejčastěji dojíždět až do cíle, nasbírat tím potřebné zkušenosti a zjistit, zdali na to vůbec mám. I s odstupem času považuji clio za nejlepší auto, jaké jsem si mohl pro začátky vybrat. Po skončení sezóny 2007 mu však skončila homologace a nám nezbylo, než se poohlédnout po jiné technice. K mé radosti auto zůstalo u nás na Východě. Dodnes s ním jezdí mladý a velmi šikovný jezdec.“

Přestup k fabii

„Začátkem musím vysvětlit, že ačkoliv jsme startovali ve třídě A7, bylo clio víceméně úplně sériové počínaje převodovkou a motorem a konče podvozkem. Byli jsme sice odhodláni ho v průběhu sezóny dále vyvíjet a „za pochodu“ dokupovat áčkové komponenty, ale peněženka byla proti. Pro další sezónu jsme tak raději auto přehlásili do třídy N3. Jak jsem již vzpomenul, po skončení homologace clia jsme přemýšleli nad novou technikou. Mé myšlenky směřovaly k setrvání ve třídě N3 s novou „zbraní“. Od začátku jsem měl kolem sebe partu chlapců pracujících sice v amatérských podmínkách, ovšem o to více s profesionálním přístupem. Dny však ubíhaly a nám se nepodařilo zajistit dostatek finančních prostředků ke koupi vysněného auta. Stál jsem před rozhodnutím, zdali závodění přerušit, nebo najít jinou alternativu. Identické zázemí a smysl pro detaily jsem našel v týmu WR Motorsport pana Řeháčka, jehož jsem už znal z působení v MSR z předešlých let. Byť se tohle rozhodnutí zpočátku jevilo jako východisko z nouze, s odstupem třech sezón vzájemné spolupráce jsem velmi vděčný za každou soutěž, strávenou s touto partou.“

Moji spolujezdci

„Miro Zajac je dlouholetým kamarádem, jemuž taktéž koluje v žilách benzín. Spolu jsme začínali jako posádka bez jakýchkoliv zkušeností. Naše spolupráci ukončily po pouhých dvou podnicích jeho zdravotní problémy a možná tak trošku i naše mladé a tvrdohlavé postoje. Ke Klaudii Proschingerové jsem se dostal jako slepé kuře k zrnu a zůstala vedle mě celé tři roky. Vybojovali jsme spolu dva mistrovské tituly, po skončení třetí sezóny jsme se však vydali každý svoji cestou. Už to nebylo pravé ořechové a další společná spolupráce by asi přinesla více negativ než toho dobrého. Luky Zámečník mi dělal první rok v týmu WR Motorsport mechanika a staral se o mé „morče“:-), jak jsme fabii pokřtili. Zde jsem ho poznal jako borce velmi zapáleného pro tento sport. Když jsem po sezóně 2008 začal hledat nového navigátora, rozhodl jsem se to s ním zkusit i na základě jeho spolujezdeckých výsledků v českých sprintech. Dnes toto rozhodnutí považuji za jedno z nejlepších v mé dosavadní soutěžácké kariéře.“

Největší úspěchy, zklamání a havárie

„Jsem vděčný za každý kilometr tratě strávený v soutěžním autě. Ať už se závod vydaří více či méně, vždy mě posune dále. Nejvíce si cením mistrovského titulu ve třídě N3. Především proto, že byl první a celý rok ho provázely nádherné souboje. Mnohem méně rád vzpomínám na bratislavskou rallye v roce 2008. Případný kvalitní výsledek nám mohl otevřít dvířka k importérovi jisté značky a získat jeho výraznou podporu. Bohužel hned na konci úvodní vložky jsme po mé jezdecké chybě skončili mimo trať. Ani tuhý boj po celý následující den a stáhnutí osmi minut nám už nepomohlo ztrátu dohnat. A havárie? Musím třikrát zaklepat:-). Ty se nám naštěstí až na menší kosmetické úpravy úspěšně vyhýbají.“

Nejoblíbenější soutěž

„Na Slovensku je to jednoznačně Rožňava. Bohužel se z finančních důvodů už druhý rok neuskutečnila. Ze zahraničních preferuji Rzeszow a mým vrcholem je určitě Barum Rally. Právě dlouholetý sen o startu ve Zlíně se mi v roce 2008 splnil. Jsem člověk, plánující si spíše dlouhodobé cíle. Jedním z nich je postavit se alespoň jednou na start soutěže mistrovství světa. Nemohu říci, že bych preferoval jen některý druh povrchu. Jelikož se u nás jezdí jen asfalt, získání zkušeností s nezpevněným povrchem je zatím spíše zbožným přáním.“

Soutěže na Slovensku a v Čechách

„Pokud mohu hodnotit, největší rozdíl vidím v penězích. U vás je celý systém financování soutěží nastavený jinak a má větší zázemí. Celkově do toho sportu vléváte více prostředků a poskytujete mu větší pozornost. My jsme neporovnatelně menší zemí, závislou na zahraničních posádkách. Konkurence se proto porovnávat nedá. I u nás však pracují profesionálové, schopni mnohdy vyčarovat z minima maximum. Asi i proto se k nám jezdci rádi vracejí. Tratě si už mnohdy pochvalovali mnozí piloti z okolních zemí, ale trendem doby je bohužel vytlačit auta z krásných a atraktivních erzet na méně „problémové“ obecné silnice.“

Spojení se šampionáty okolních zemí

„Dívám se na to ve dvou rovinách. Osobně vítám nové tratě, které jsem ještě neměl možnost absolvovat a zavítat do nových končin. Celkově je ale v posledních letech i v okolních státech problémem uskutečnit dostatečný počet soutěží pro „velký“ mistrák. Neustálý trend odchodu posádek do nižších disciplín tohoto odvětví se bohužel nevyhnul ani vám. Možná právě toto mezinárodní propojení soutěží je variantou zatraktivnění našeho sportu, ušetření financí a vzájemné konfrontace. Na druhou stranu chápu argumenty, že je obtížné najít pro zahraniční starty reklamní partnery. Touto otázkou se ale budeme muset zaobírat stále častěji a já osobně nejsem rozhodně proti.“

Rallyová budoucnost

„Prvním letošním splněným cílem bylo na minulé soutěži v Rzesowě předčasné obhájení celkového vítězství ve třídě N1. Do konce roku bychom chtěli ještě trošku zabojovat v absolutním pořadí slovenského šampionátu a posbírat co nejvíce bodů. Čeká nás však vrchol sezóny – start na zlínské Barumce. Po předloňském nešťastném odstoupení těsně před koncem soutěže podřizujeme vše jejímu letošnímu úspěšnému dokončení, pokud možno s co nejlepším výsledkem. Pro příští sezónu bychom pak rádi přestavěli naší fábku do třídy A5. Vše je však teprve na začátku a nechci to zakřiknout.“

Něco ze soukromí

„Jelikož dnešní doba je velmi uspěchaná, vedle práce toho moc nestíhám. Dovolenou využívám výhradně na závody a ještě většinou nestačí. Pracuji jako obchodní zástupce firmy APM, věnující se velkoobchodu s náhradními díly. Pokud se přece jen najde volná chvilka, buď jí prospím, nebo se jí snažím strávit s rodinou a přáteli.“

Foto: Dano Hlinka