2. podnik Mistrovství Velké Británie (BRC)
20. – 21. května, Carlisle
šotolina, 18 RZ – 121 mil
posádky (start/cíl) – 31/20

Druhý podnik BRC se nesl ve znamení návratů. Za volant své předloňské mistrovské Toyoty Corolla WRC se vrátil v předchozí soutěži absentující Johnny Milner. Do britského mistrovství po roce znovu zavítal Tapio Laukkanen, a to opět za volantem Subaru Impreza, tentokrát však jen v provedení pro skupinu N. Za volant vozu Ford Focus WRC se pak vrátil Colin McRae. Jeho vystoupení v soutěži ale bylo pouhou atrakcí, neboť jako předjezdec startoval jen v první divácké zkoušce. Další show pro diváky byla jízda Malcolma Wilsona coby předjezdce se stařičkým Fordem Escort. Za atrakci se nakonec dal považovat i start Gwyndafa Evanse s inovovaným Fordem Fiesta Super 1600. Hned po první zkoušce totiž odstoupil pro poruchu brzd.

I když v brodu nechal zadní nárazník, dokázal hned úvodní zkoušku vyhrát Mark Higgins. Na dalších dvou testech svůj náskok zvýšil, pak ale ztratil 56 sekund defektem a rázem byl až jedenáctý. Do čela se vyhoupl Austin MacHale před Paula Birda, který plnil při absenci zraněného Matta Wilsona roli Higginsova týmového kolegy u týmu Eddieho Stobarta. Na necelých osmi mílích následujícího testu Higgins přeskočil šest soupeřů a ukázal, že žádný defekt jej o vítězství nepřipraví. Na RZ 6 pak na vedoucího Austina MacHale najel 17 sekund a jeho ztráta se ztenčila na necelou půlminutu. Tlačit začal i Paul Bird, který se přiblížil k vedoucímu jezdci na šest desetin sekundy. To ale nebylo zas tak podstatné, neboť po následující zkoušce už znovu vedl Higgins. Po první etapě měl minimální náskok 4,7 sekundy na MacHale a 5,7 na Birda. Vzhledem k jeho dosahovaným časům v jednotlivých testech se ale dalo očekávat, že jej těžko někdo ohrozí. Ve skupině N první etapu vyhrál Markův bratr David. Na druhého Laukkanena najel třičtvrtě minuty.

Druhý den ráno promluvilo do výsledků soutěže počasí. Na tratě klouzavé i za normálních podmínek se snesl pořádný liják. Vinou toho na druhé zkoušce zachyboval Mark Higgins a do čela se dostal Paul Bird. Hůře dopadl Jon Ingram, který havaroval a se soutěží se musel rozloučit. Na dalších osmi zkouškách už Higgins žádné překvapení nepřipustil a kontrolujíce situaci si do cíle dokázal vyjet náskok přes minutu a půl. Všem dal jasně najevo, kdo je ze současné špičky BRC suverénně neporazitelný. Druhou pozici uhlídal jeho týmový kolega Bird. Cíle se nedočkal Steve Perez, jenž pro poruchu svého Focusu odstoupil ve čtrnácté zkoušce. Johnny Milner, stíhaný infekcí ucha a neposlušnou Corollou, zajel oproti svému standardu velmi slabý výsledek. Na osmé příčce zaostal o šest minut. Po problémech s převodovkou, v které mu zůstal zaseknutý čtvrtý stupeň (stejně jako se v první etapě stalo jeho týmovému kolegovi Galliganovi), přenechal vítězství ve skupině N David Higgins Tapio Laukkanenovi. Ten se ještě mohl vyhoupnout na pátou příčku, neboť Seb Ling jen stěží ke konci soutěže ovládal svůj neposlušný Hyundai. V rámci národní klasifikace rally v druhé etapě znovu startoval Gwyndaf Evans s Fiestou. A ve srovnání s polem hlavní klasifikace zajížděl časy kolem začátku druhé desítky.

Pořadí v cíli:
1 Mark Higgins – Bryan Thomas Ford Focus WRC RS 02
2 Paul Bird – Ian Windress Ford Focus WRC RS 02 +1:37.1
3 Austin MacHale – Brian Murphy Ford Focus WRC RS 03 +2:12.9
4 Gareth MacHale – Paul Nagle Toyota Corolla WRC +3:21.5
5 Sebastian Ling – Ian Allsop Hyundai Accent WRC E3 +3:50.6
6 Tapio Laukkanen – Harri Kaapro Subaru Impreza WRX Sti (1. N) +4:17.4
7 David Higgins – Daniel Barritt Mitsubishi Lancer EVO8 (2. N) +4:58.3
8 Jonny Milner – Nicky Beech Toyota Corolla WRC +6:06.2
9 Stephen Petch – Michael Wilkinson Subaru Impreza (3. N) +9:13.1
10 Lorna Smith – Dave Robson Subaru Impreza (4. N) +10:01.9

Stav BRC po druhém podniku:
1. Austin MacHale 36, 2. Sebastian Ling 32, 3. Gareth McHale 29, 4. Mark Higgins 20, 5. Paul Bird 18, 6. Jon Ingram 16