Část druhá shakedown, cesta do vinic na RZ …..

Jak již Vláďa Duda předeslal, že se do půlnoci nic nestane, tak měl pravdu, vůbec nic se nestalo. Stalo se jen to, že jsem to v rámci pojištění přecenil a naopak on to trefil a ušetřil 40 Kč. První zastávka v Německu byla u nějaké benzinové pumpy, druhá na další u Hockenheimu. Zde vedle nás zastavila červená Octavie Combi. Měla českou značku a z auta vystoupila Zdenka Trinerová. Ve voze měla kamarádku a ještě nějaké dva jinochy. Nejvíc nás zaujala zatažená roletka nad zavazadlovým prostorem jejího vozu, ne že by ji někdo z nás tuto výbavu záviděl. Roletku jsme měli také, ale srolovanou až u sedadel a ještě nám ubírala prostor pro zavazadla. Spíš nám připadalo, že jedou jako na motýly a ne na skoro pět dní kempovat mezi vinicemi.

Tomáš s Radkem jsou dobří navigátoři a nad ránem jsme dorazili do Lucemburska dotankovat levnou naftu. Byla asi o 5 Kč za lepší cenu než u nás doma. Ani nevadilo, že se cestou profláklo, že jsem zapomněl podrobnou mapu Evropy, pěkně brožovanou, v silné knize. Já bych ji i vzal, ale žena s ní zatěžkala klec na činčily. Ony jí vylézají vrchem klece ven a pochopitelně za to mohu já. Vzala to, co měla po ruce a klec zatěžkala knihou Škoda 130 RS – vítěz Mistrovství Evropy značek 1981, století nejrychlejších vozů Škoda, Rallye psaná srdcem, mapa Evropy. Ona to brala podle váhy a ne obsahu. Mapu jsem tam nechal, přidal jsem k ní opravy a údržbu Octavie, zatížil jsem to ročníkem Automobilu, který mám dvakrát. Ty vzácné knížky jsem vrátil do knihovny a na mapu jsem zapomněl.

Na místě jsme potkali kamarády z Oseka

Do nádrže poblíž Trieru se vmáčklo necelých 40 litrů, obsluha mi tam něco vyprávěla do mikrofonu. Dvakrát posunula šuplík na placení. K sobě to byl fofr, zpátky to již tak rychlé nebylo. Pár metrů od pumpy Tomáš upřesňoval GPS souřadnice k cestě na šejk, toho jsme využili k vykonání malé potřeby u svodidel. Byla tma a Aleš se podivoval nad tím, jak dlouho proud padá na zem. Bodejť by ne, když druhý den jsme za světla cestou zpět spatřili o patro níž další silnici. Ještě průjezd několika uličkami a již jsme stáli na označené rozlehlé louce asi tak padesát metrů od poslední levé kosy na shakedounu. Co dál, Petr utrousil: „Pivo bude teplé jako chcanky naší Annky.“ Lednici zapneme až za ranního rozbřesku. Další činnost byla jasná, něco dospat.

Výhled z louky na shakedownu, ten most vzadu vede do Lucemburska

Okolo šesté nás budí vedoucí výpravy Tomáš Wanka. Stanovuje plán zaujmutí slušných míst pro sledování excelentních výkonů některých posádek. Dvě hodiny před startem osadit k mlíko pásce židličky a určit službu na hlídání teritoria. S Petrem jsme si večer uložili po pivu pod auto do trávy. Nejen, že jsme ho tam ráno našli, bylo vychlazené, jako ze sedmého schodu. Po ranní stravě a hygieně v polních podmínkách se přesouváme na stanoviště k pásce, která tvoří řada sesliček. Po chvíli za námi vyrůstají schody, žebříky a schůdky. Všude je slyšet čeština, potkáváme i známé tváře, jako Milana Hlaváčka, Pavla Štípka, Míru Žitníka, nebýt těch několika Francouzů za námi na štafličkách, připadal by si člověk jako na Agropě v Pačejově.

O oživení shakedownu se starali "frýstajlisti" skákající přes auta

Krásný výhled na trať, který hájíme dvě hodiny, nám kazí přicházející německý maršál a bezohledně si stoupne do našeho výhledu. Přitom všude má místa habaděj. Na scénu nastupují prioritní jezdci a je zajímavé jak Citroen je slyšet výrazně z dálky proti Fordu. I pocitově se zdá, že Ford není tak čilý, jako kdyby mu chybělo nějakých 20 možná 30 koní proti Citroenu. To, co nebude patrně v motoru dohánějí chlapci od Fordu razantní jízdou. Loeb mě nezklamal, jede si pěkně pomalu to svoje, čistě a neničí auto. V klidu si dobrzdí, odsadí si to lehce ruční brzdou, zaplynuje a je v cíli. Podobně, ale ne s takovou lehkostí jedou i jeho parťáci z týmu jezdec číslo dva i tři. Peter Solberg jde fest do materiálu, vymetá, co se dá. Není divu, že při vlastním podniku prorazil tolik gum.

Vděčný objekt fotografů

Po tomto úchvatném úvodu přijíždějí i Fabie S2000, jedou pěkně, ale je znát ve výjezdech z rohu, že jim chybí turbo. Několik projíždějících IX a X v kontrastu s WRC a S2000 připomíná spíš limusiny, nejen svými rozměry, ale i tichým chodem motoru. S napětím čekáme na naše a to především Martina Prokopa s Fiestou, plzeňského Milana Lišku a Tomáše Kůrku. Je evidentně vidět, že Martin patří do světové špičky. Je také jasně pozorovatelné, že Fabie S2000 jsou rychlejší a pružnější motoricky než Fiesty, to nemluvě o zastaralých Peugeotech. Poměrně pěkně sviští i Citroen S1600. Jede tam hodně Fordů ve třídě do 2000, nic moc, ještě, že se toho nedožil Henry Ford, kam to dotáhli od jeho slavného Fordu T. Část výjezdní skupiny odchází fotit, filmovat a koukat po trati testovací zkoušky. Hodnotíme s Petrem průjezdy aut a věci s tím související, vše mě tak zmohlo, včetně již slušně sálajícího slunce, že jsem na židličce usnul. Probudím se a zjišťuji, že sedím uprostřed prázdných sedadel, za nimi shluk mačkajících se diváků. Ještě, že mám čepici a brýle, snad jsem ani nechrápal, to jsem solidně zabodoval a skvěle tak reprezentoval tým. Ještě, že všichni byli roztroušeni po přilehlé části šejku.

Výhled z pahorku, no není to nádhera?

Z plánované návštěvy servisu nakonec sešlo po demokratickém hlasování, kdy se Tomáš zeptal: „Kdo je pro, ať se přihlásí.“ Nepřihlásil se nikdo, potom těch nespokojených řečí v autě bylo poměrně dost. Vydali jsme se přímo do prostoru páteční vložky RZ3 Schönnes Moselland. Vykoukneme z lesa a nabízela se nám překrásná scenérie do údolí vinice, řeka, lodě na ní, vesnička středisková, víno a zase víno. Vložka se nacházela na rozlehlé stráni nad řekou Mosellou. Po projetí větší části erzety Tomáš zvolil pro noční kemp místo mezi vinicemi přímo na pahorku, který tvořila pouze hliněná cesta. Na obě strany prudký sráz a v něm mnoho řad vinné révy. Na rovince jsme postavili všechny tři stany. Z toho jeden mělo osazenstvo Audi a tři jsme měli my, druhá parta z Octavie. Aleš měl svůj mini stan, Vláďa Duda dvojlůžák. Já s Petrem jsme se usídlili v podobném vigvamu, co měl Vláďa.

A ještě jednou na druhou stranu

Tomáš není nejmenší, a tak si sám vybral místo u stanu v předsíni. Čekali jsme, že Vláďa Tomášovi poskytne azyl ve svém apartmá o dvou místech, nestalo se tak. Filipův stan byl sice prostorný, ale měl nějaké kratší nožičky a svoji výškou byl o něco málo vyšší než zahradní trpaslíci. Kluci nebyli na vojně, a tak měli celkem problém se vplazit do tak nízkého vlezu do stanu.

Láďa Kopelent byl tak uchvácen, že se rozhodl scenérii natočit na kameru ze střechy auta. Tu se mu podařilo prošlápnout, což Petr komentoval slovy, že má konečně lavor na umytí nohou (pozn. Shacki)

Hodně času jsme věnovali pozorování průjezdu lodí plavební komorou

Nastalo dilema s večerní hygienou. Spíš s cestou dolů k řece a zejména zpět do kopce. Můj návrh, že to sejdeme a potom hravě vystoupáme zpět nahoru ze začátku neprošel. Protinávrh sjet dolů auty také nebyl dobrý nápad, protože již několik dalších nocležníků hledalo na našem místě místo pro přenocování. Tak někdo bude mít stráž nad našim dočasným teritoriem. Zájemce o tuto nenáročnou funkci také nebyl. Tak kdo chce, půjde dolů šourem a potom se uvidí kudy zpět. Ještě jsem se vracel zamknout auto, protože najednou šli všichni. Dole jsme byli na to šup. Opláchnout se ve špinavé řece, která byla určitě čistší než naše oblečení a těla. Zpátky jsem vyrazil přímo na pahorek vinicí sice tou nejkratší cestou, zato nejprudším stoupáním. Předešel mě Aleš ještě s někým, asi Radek to byl. Po chvíli volá Petr, že jde po schodech o několik polí vína od vpravo. Tak to nás místní pěstitelé mile překvapili, jak jsou důmyslní.

Podvečerní únava vozu č. 2

A stejný problém i u vozu č. 1

Pojedli jsme a rozseděli se okolo pomyslného ohně, kde před chvílí vévodil plynový vařič. Večerní rozcvičku a několik piv jsme již měli za sebou, tak na řadu přišla Radkova liškovice. Přistoupili jsme k tomu po zálesácku, flaška kolovala z ruky do ruky a od huby k hubě a po několika kolečkách byla docela prázdná. Petr nasadil další kalibr v podobě červeného vína pořízeného od sličné prodavačky v Globusu před odjezdem. Někdo sice namítal, že je víno trpké, ale přišlo k duhu. Po chvíli se u nás z čista jasna zjevil chasník s lahví v ruce. Praví: „Tož nazdar ogaři, mám tu drobét slivky, nedáte si se mnou.“ V druhé ruce třímal malinkou skleničku na malého tajtrdlíčka. Naléval každému po loku a po její hrdlo současně. Pochlubil se, že je od Zlína a pro něj je kultovní záležitostí Barumka. Vyměnili jsme spolu pár názorů na tuto pěknou soutěž. Několikrát jsem ji jel a něco málo jsem si i zapamatoval ze svých účastí. Někdo mu povídá: „Ty se nenapiješ?“ On na to: „Tož mi někdo naléte, já sám sobě nemohu.“ Tak ten u koho byl nejblíže, mu posloužil, dali jsme ještě jedno kolečko. Tím jsme uzavřeli pitný čtyřboj toho dne a šli na kutě v očekávání zítřejší estrády v podání WRC.

Foto: Shacki, Petr Šedivec

Na pokračování…