Náš spolupracovník Bořek Chaloupka opět zalovil ve svém bohatém fotoarchivu a vytáhl z něj fotky k Barum Rally.

Když jsem v roce 1975 „přistál“ v tehdejším Gottwaldově jako student SOU ZPS, netušil jsem, co mě ve městě obuvnického a strojírenského průmyslu kromě získávání odborných vědomostí ještě čeká. Pobývat čtyři roky na intru s kamarádem zapáleným do aut a jen pár desítek metrů nad interhotelem Moskva, to by člověk musel být slepý, aby si nevšiml něčeho „podezřelého“. Myslím tím pochopitelně srpnový motoristický ruch před největším hotelem ve městě a slavnou Barum rallye. Do hotelové restaurace jsme tenkrát chodili na „smažáka“ za osm korun a občas, když bylo dobře, tak i na „tataráka“, tuším za dvacet pět korun i s topinkami.

Rok 1977 – vozy Lancia Stratos před Moskvou! Už tenkrát jsem dal do foťáku barevný film

Dodnes lituji toho, že jsem shodou okolností propásl ročník 76 a s ním v akci i vozy Škoda 200 RS a Hubáčkovu modrou Alpinu. Psal se rok 1977, když jsem naplno zaregistroval sjíždějící se posádky i vozy na sedmý ročník Barum rally a s foťákem v ruce obcházel zaparkovaná nesocialistická auta. Před lety mi bylo úplně jedno, čí je to auto. Do Gottwaldova se už tenkrát sjížděla výborná zahraniční konkurence. Naše špička, Němci, Rakušané, Švédové a také Italové, kteří vždycky k Barumce patřili a dělali ve městě ten „správný bordel“. Svojí hlučností a temperamentem dokázali na pár dní vytrhnout město ze všedního socialistického klidu. Nezapomenu také ani na jejich popojíždění se silnými vozy kolem dívčích internátů a lákání studentek ze Svitu k projížďkám. Ale to bych zabrousil někam úplně jinam. V tom roce 1977 pro mě bylo zážitkem číslo jedna (s odstupem let stále cennějším) první setkání se smluvním jezdcem Škody Norem J. Hauglandem a legendárními vozy Lancia Stratos. Kamarád Pavel sympatického Nora okamžitě poznal a nechal si od něj i spolujezdce (M. Holmes) podepsat program, na jehož obálce byla jeho stotřicítka z roku 1976.

Moje první úspěšná fotka z barumky – V. Blahna 1983

Program z roku 1976 i ty další pečlivě schovávám. Kolem nizoučkých Stratosů jsme chodili s úžasem ve tváři, obdivovali jejich tvary, ale nakonec nás tak trochu zklamaly výkonem na trati. Asi to nebylo správné spojení techniky a jezdce. Ve třech jsme se tehdy vypravili autobusem na rychlostku někam k Halenkovicím. Pobíhal jsem kolem trati zkoušky s obyčejným bakelitovým aparátem Villia Auto jako blázen. Fotil zleva, zprava, no prostě mě to chytlo! Kolem projížděli Haugland, celý škodovácký tým, F. Wittmann s opelem, Lancie Stratos italského Jolly Clubu a řada tehdejších es startovní listiny Barum rallye roku 1977.

Už v roce 1984 Jirka Sedlář pěkně proháněl tovární škodovky. Tady je před startem do Vesníku

Své zážitky jsme později ještě v jedné z místních hospod u piva (navzdory věku) rozebírali a málem pak nedojeli autobusem do Otrokovic. Hrozilo totiž protržení našich namáhaných močových měchýřů. To bylo drama! Vysvobozením byl až příjezd na autobusové nádraží. Celou noc bylo pak slyšet kolem Gottwaldova burácení soutěžních vozů bojujících na rychlostních zkouškách. Ráno jsme vyrazili na cíl k Družbě, kde bylo tenkrát centrum soutěže a rampa. Po velké bitvě s F. Wittmannem vyhrál V. Blahna se stotřicítkou. Já potom v týdnu po barumce zažil jedno velké fotografické zklamání! Po vyvolání černobílého filmu v místní „fotografii“ mi bylo jasné, že jsem špatně založil kinofilm, který se ve foťáku nepohnul ani o jedno políčko. Z rychlostky nebylo nic! A tak mi z roku 1977 zbylo jen několik barevných záběrů pořízených před Moskvou. To, že jsem už tenkrát investoval do barvy, si dnes vysvětluji tím, že mě atmosféra Barum rallye doslova okouzlila. O to víc jsem se těšil na příští ročník.

Kamení na Majáku a F. Osterer s vozem Ford Escort RS 2000. V roce 1978 jsem ty nejhezčí záběry „spáchal“ až na druhé polovině startovního pole

V programu Barum rally78 mě zaujala fotosoutěž pořádaná v rámci soutěže a záběry uvnitř. A já začal snít o tom, jaké by to bylo mít v programu svoji fotku z rallye! Natož získat nějakou cenu! S nově pořízeným Zenitem-E vyzkoušeným v Krumlově a na Rallye Škoda jsem pěšky vyrazil na Maják. Tady na kopci, jen kousek od Gottwaldova, se jela první rychlostní zkouška osmého ročníku. Snažil jsem se vytvořit nevšední záběry v levé zatáčce na asfaltu asi kilometr po startu. Jenže se základním objektivem to nebylo právě jednoduché. Favorité L. Pavlík, J. Šedivý, V. Havel (na stotřicítkách), A. Ferjáncz s renaultem a Ital Fusaro, který v tehdejším Československu poprvé předvedl vůz Fiat 131 Abarth, projíždějí bez komplikací a o vzrušení starali až jezdci se startovním číslem kolem padesátky.

V roce 1978 vyhrála po triumfu na Škodovce i Barum rallye posádka ing. Jiří Šedivý – Jiří Janeček s vozem Škoda 130 RS a porazila tak mnohem silnější konkurenci. Tady tovární posádka bojuje s pískem u Strážnice

Štěpánkova stotřicítka tady nezatočila a skončila v příkopu! A tak měli diváci o zábavu postaráno! Problém s motorem nového modrého vozu Renault 5 Alpine tady má J. Dřevo. Později už je v zatáčce spousta vytahaných docela velkých kamenů, které občas létají pěkně daleko a tak si musím dávat pozor, aby mě některý z nich netrefil. Zůstávám tu až do průjezdu posledního vozu a na „druhé kolo“ čekám do až devíti. Je tma. Chystám svůj žárovkový blesk a napětí v zatáčce stoupá. Atmosféra noci na rychlostní zkoušce je úchvatná! V dálce je totiž nejdříve slyšet startující auta. Pak už řev motoru sílí, a když se mezi stromy rychle prodírá kužel světel, je už vůz těsně před zatáčkou. To je paráda! Na filmu to bohužel ale takové nebylo. Blesk nebyl dost silný. Nyní si s odstupem času uvědomuji, že jsem se právě v této zatáčce Barum rallye vlastně učil fotografovat rychlá auta. A ne vždy úspěšně! Byl jsem tady pak ještě mnohokrát. Občas pořadatelé otočili směr jízdy, ale nejzajímavější průjezdy podle mě byly ve směru do Malenovic.

U Moskvy stojí Fiat 131 Abarth Itala V. Fusara, který jel pěkně, ale nakonec skončil čtvrtý. Tento záběr je z diapozitivu Foma – 1978

Třeba v roce 1987 v této levé zatáčce nedobrzdila vycházející hvězda továrního týmu Škoda P. Sibera. Se Š 130 L v továrních barvách skončil mladý Sibera za příkopem plným vody ve svahu na trávě. Zpět na trať mu dlouho pomáhala více než desítka ochotných diváků, kterých se tu vždycky scházelo hodně. Dnes už je tato zkouška jen historií. K perlám rychlostních zkoušek barumky patřila bezpochyby náročná rychlostní zkouška Strážnice-Rohatec, která se jezdila na písku a po lesních cestách. „Strážnické safari“, jak se jí také říkalo, jsem s foťákem v ruce absolvoval bohužel jen jednou. Z Gottwaldova jsem se tam v roce 1978 dopravil vlakem, stejně jako otec i syn Lasíkovi. Tenkrát jsme svorně vystoupili ve stanici Přívoz a pěšky došli až k erzetě. S foťákem v ruce jsem obešel a pak i autem objel snad všechny rychlostní zkoušky této soutěže. Už mnoho let si každoročně nenechávám ujít Pindulu. Na této zkoušce je hodně zajímavých míst, ale musím se přiznat, že s přibývající věkem volím spíše přístupnější místa. Třeba to v Želechovicích.

Rok 1979, Gottwaldov brzy ráno a moje setkání s F. Ponsovou a vozem Fiat 131 Abarth

Spoustu pěkných záběrů jsem udělal třeba i na Vesníku. Bez auta nebylo právě jednoduché sem vyrazit. Pokaždé jsem tady ale strávil téměř celý den nebo noc a fotil na několika místech. A když už jsem se zmínil o Vesníku, nemohu nevzpomenout na celkem blízko situované a určitě kultovní místo Barum rallye let minulých (a také Valašské rally) – „vracák“ u Pržna. Tady se taky jezdilo v obou směrech a řadu jezdců zdejší kosa přinutila zařadit zpátečku. Tady bylo vždycky narváno a atmosféra mi připomínala televizní záběry třeba z Portugalska. Naopak nikdy jsem nebyl na rychlostní zkoušce v Ořechově, a podobně to dopadlo i se zkouškami, když se jelo na Slovensko (Barum Tríbeč rallye). To jsem si raději na posádky v klidu počkal na Valašsku.

V časové kontrole na hlavní silnici do Vizovic stojí pravidelný účastník barumky J. Haugland – 1981

Vyjmenovat všechny více či méně slavné jezdce, kteří za těch čtyřicet ročníků sjeli ze startovní rampy naší nejpopulárnější automobilové soutěže, to by vydalo na mnoho dalších řádků. Ale to jsem neměl v úmyslu. Ovšem na některá setkání vzpomínám dodnes. O Hauglandovi už jsem se zmínil. V paměti mám třeba i chladné páteční ráno v roce 1979, když se kolem červenočerného vozu Fiat 131 Abarth pohybovala drobná a sympatická blondýnka. Fotil jsem vůz obležený fanoušky, sluníčko pomalu stoupalo na oblohu a ona na sobě ani trochu nedala znát, že by ji někdo rušil v přípravě na přejímku. Na voze přitom ještě pracovali mechanici. Naopak, několikrát poodstoupila od vozu, když viděla, že fotím a snažím se využít mezery mezi diváky. Byla to sympatická F. Ponsová, která kromě smolaře uplynulých ročníků Barum rallye „Luckyho“, navigovala v soutěžích mistrovství světa řadu jezdců včetně skvělé M. Moutonové. A tak jsem jí držel palce. Ale marně! Jejich fiat cíl bohužel nespatřil.

Před devětadvaceti lety se tady Italové objevili v silné sestavě a do první desítky se probojovali hned čtyři jezdci. Na snímku se startovním číslem 5 M. Passeti z týmu 4 Rombi Corse skončil osmý

V roce 1981 jsem navštívil barumku v rámci „opušťáku“ a v uniformě naší armády. Když mi ten „lampion“ na rotě vypisoval místo pobytu, jen kroutil hlavou, že nejedu domů, ale do nějakého Gottwaldova. Jen těžko jsem mu to vysvětloval. Suverénním vítězem toho ročníku se stal Ital A. Zanussi s tmavě modrým vozem Porsche 911 SC. Startovní listina byla plná Italů jako snad nikdy předtím: Ceccato, Pasetti, Corradin, Gianello (Fiat 131 Abarth) a řada dalších. A tenkrát v noci jsem na Majáku poprvé v životě viděl u startujícího porsche Itala Zanussiho šlehat plameny z výfuku a zvuk jeho motoru v tu chvíli připomínal spíše startující tryskáč, než soutěžní auto. Neskutečné! Zbytek noci jsem pak strávil u hotelu Moskva, kde byl dispečink rallye a pak fotil v poslední časové kontrole první etapy.

G. Kalnay s asconou v roce 1983 nejdříve vedl, ale pak ho zradila technika

Na svoji první fotku v programu Barum rallye jsem si musel počkat až do roku 1984, kdy se můj záběr stotřicítky V. Blahny v plné jízdě (z minulého ročníku) umístil mezi deseti nejlepšími. To byl panečku úspěch! Zkoušel jsem tenkrát „sledovačky“ s delším sklem a moc nevěřil, že se mi to povede. Nažhavený úspěchem jsem se potom každý rok zúčastňoval barumáckých fotosoutěží, vymýšlel nové a netradiční záběry a zkoušel amatérsky vyrobit i různé filtry, abych fotky neměl jako ostatní. A když se to podle představ nepovedlo přímo v terénu, dolaďoval jsem záběry pod zvětšovákem v komoře. A musím říct, že se mi potom podařilo zaznamenat několik velmi pěkných fotografických úspěchů v programu Barum rallye.

Takhle v roce 1981 ukázal záda všem soupeřům A. Zanussi na silném voze Porsche 911 SC

O Barum rallye a mojí zálibě v rychlých autech věděla dobře i moje babička, která se o auta vůbec nikdy nezajímala. Nedokázala rozlišit, kam a na jakou soutěž jedu. Vždycky to jen komentovala slovy: „Tak ty jedeš zase na tu „barumku“.“ Každá soutěž pro ni měla tento název. A že to řekla třeba pětkrát za rok, to jí vůbec nevadilo. Barumka je prostě pojem. Na Barum rallye mě vždycky nejvíc fascinovala atmosféra a to, jak celé město, každá obec i okres žijí automobilovou soutěží. A právě fakt, že jsem si tuto soutěž mohl jako fanoušek během studií vychutnávat i celý týden před jejím startem, zřejmě způsobil, že jsem později nikdy nelitoval vypravit se až na Moravu a znovu navštívit měnící se město, známé i nové rychlostní zkoušky a znovu nespat třeba dvě noci po sobě. Jako v roce 1996, kdy pořadatelé vymysleli časový harmonogram bez přestávky na spánek. Mnohokrát byl cíl soutěže v době, kdy většina lidí tvrdě spí. A nezapomenutelný byl i loňský ročník se skvělým úspěchem české posádky a českého vozu.

H. Demuth s vozem Audi 80 Quattro letí vstříc svému vítězství v roce 1984

Pravidelným a celkem úspěšným účastníkem Barum rallye byl také Ital R. Roti. V roce1985 se představil s nádherným a rychlým vozem Ferrari 308. Na tomto záběru mi pomohla vykouzlit noční atmosféru televizní světla

Po těžké šotolině, tuším u Podkopné Lhoty, uhání Maďar A. Ferjáncz s renaultem – 1985

V roce 1987 pomáhali P. Siberovi z příkopu ochotní diváci

Polák A. Koper v lese na Majáku. Zkoušel jsem tady tenkrát různé kombinace času i clony. Po vyvolání filmu jsem byl s experimentováním celkem spokojený, většina záběrů vyšla – 1987

Rok 1989. Ve smyku se nachází legenda rakouského rallysportu F. Wittmann sen. s vozem Lancia Delta

Občas jsem svůj objektiv namířil i proti svým kolegům

Podvečerní start do další sekce soutěže – 1990

Gottwaldovská a později pak zlínská soutěž neměla nouzi o zvučná jména ve startovní listině. V roce 1991 byl středem pozornosti světem protřelý jezdec R. Stohl s audinou

Noc má svoji atmosféru – 1991

V roce 1993 vyhrál R. Baumschlager s fordem. Na snímku zdolává populární „Mundl“ rychlostní zkoušku na vsetínském stadionu

1995-Za volantem Toyoty výborný Ital E. Bertone

E. Triner učí kitovou felicii továrního týmu Škoda Motorsport jezdit po dvou kolech – Zádveřice 1996

A já zase zkouším jiný záběr. Jenže dostupná technika mi to moc neusnadňuje – 1996

J. Štolfa uměl své saxo pěkně prohnat – 1998

Krásné třetí místo pro J. Starého s kitovou oktávií továrního týmu v roce 1998

Marcel Tuček se na biskupickém letišti pěkně rozvášnil. To je pro každého fotografa i diváka radost!

A ještě jednou Zádveřice. Tentokrát v roce 1999 a R. Kresta s dvoukolkou

Do rychlostní zkoušky startuje s podporou krajanů Polák J. Kulig. Píše se rok 2001

V roce 2001 se jelo až v září a tak jsem si neodpustil tento skoro podzimní záběr

Úvod tisíciletí byl ve znamení úžasných „wéercéček“. Na Barum rally jich svého času startovaly až neskutečné počty. Dnes lze totéž konstatovat i o vozech S2000

Rok 2005, slušovická RZ a krásně nakopnutá kitová felicie

Rád jsem fotil a fotím barumku trochu jinak. Rok 2005 – no není to pěkné?

Letos jsem si na stará kolena pořídil „ojetý“ digitál a mohl „pokusničit“ přímo v terénu. Bylo to úžasné, stejně jako drama na konci soutěže