Příjezd do servisní zóny po poslední zkoušce Rallye České Budějovice provází lehký zmatek, kdy poučuji obsluhu, že předčasný příjezd je povolen. Slečna si jde moji domněnku, podpořenou stejnou větou v itineráři, ověřit a s úsměvem nás pouští na cílovou rampu. Zde si odbydu premiéru v rozhovoru na mikrofon, odplácám si svých pár vět a pokynu řidiči, že můžeme jet.

Sklízíme náš "servis" (čti plachtu) a nakládáme auto. Poté vyzývám Láďu: "Mám pro Tebe překvapení." Šoférovi, který má za volantem již hodně odslouženo, zajiskří oči. Vytahuji krabici, kterou před ním skoro celé dva dny pilně schovávám a vytahuju triko s nápisem Vítězové třídy H2 ve Volného Poháru ČR . Říkám: "Do Světlý už nemusíme, máme to vyhraný celkově." Láďa odvětí: "No, nekecej. Fakt?" Až takhle zvídavou odopověď jsem nečekal, tak kontruji: "Počítal jsem to třikrát, takže snad jo."

Už v tréninku bylo jasné, že nás čeká opakování z Hořovic, tedy rychlejší vložky. Při dnešním pohledu na výsledky a hlavně rychlostní průměry mrazí až v zádech. Byť rychlostní test číslo 3 vypadal na první pohled hezky a technicky, realita byla krutá a atak hranice 130 km/hod. značí o tom samém. Třeba by pomohlo vynechání posledních 3 kilometrů, kdy jsme třeba my s favoritem jeli vyjma retardéru celou dobu v omezovači. Českobudějovičtí pořadatelé vypadají tvárně, a věřím, že pro příští rok udělají potřebné změny.

A jak probíhala samotná soutěž z našeho pohledu? Při ranním příjezdu do depa se rozhodujeme, zda-li vyměnit nazuté suché matadory za silně jeté media. V okolí servisu panovala mlha, která dělala vozovku lehce navlhlou. Nakonec se s Láďou shodujeme se, že práce navíc nemusí udělat našemu organismu těsně před startem dobře a nechali jsme na favoritu s jedničkou na dveřích suché pneu. Lajdáctví se vyplatilo. Nejen, že gumy fungovaly dobře, ale ten pocit v prvním servisu při koukání na ostatní závodníky, jak mění a mění…

Nevýhoda první startovní pozice je, že absolutně nemáte "šajn" o časech. V dopolední přestávce útočím tedy na konkurenci v podobě dvojice Padrián – Jiroud. Kluci lišácky hází můj dotaz na časy do pozadí slovy: "Asi tak nějak stejně…" Jenže zatím jen oni ví, že jsou o pár sekund před námi. Láďa se zamyslí a po pár stech metrech úvodního měřeného úseku druhého kola vím, že teda jako zrychlíme. Zlepšujeme čas téměř o šest vteřin, lehce nad hranici 3 minut. To se pilotovi nelíbí a trousí poznámku, že příště to dáme pod tři minuty. Na můj dotaz, kde to na tak rovném úseku chce nahnat, jej napadá jediná rezerva: při brzdách do retardérů. I v dalších zkouškách zrychlujeme o vteřiny, na poslední z kola dokonce o jedenáct.

Ve druhém servisu se dozvídáme už nějaké časy a shodujeme se s plzeňským soutěžákem v letech na tom, že o tolik, jako jsme zlepšili časy my, to Alešovo Škoda 120 S nedokáže. Nadchází RZ, kde s maximálkou kolem 150 km/hod. dosahujeme v rychlostním průměru na hodnotu jen o třicet nižší. Láďa má 3 minuty v paměti, do retardérů brzdí déle, kouří se od gum a v průletu pomyslnou cílovou páskou zastavuji stopky na 3:00,15. Hned to hlásím s dodatkem, že má šanci, mohl jsem přeměřit. Na napsání času na tabuli čekáme netrpělivě s otevřenou pusou tak jako patnáctiletý mladík na své první pivo. Konečný čas 3:00,06 nevyvolává na našich tvářích smutek, ale smích, který rozesmál i pěknou obsluhu stopky. Několik sekund si dáváme i na dalších vložkách. Úzké pasáže jsou líbivé, já však mám se čtením v těchto úsecích co dělat.

Foto: Jakub Malina

Jsme v cíli Rallye České Budějovice. Souboj s Alešem Padriánem nakonec vygradoval v odstoupení konkurenta, nevydržel motor. Nám tak nic nebrání vystoupat na nejvyšší stupínek ve skupině H2 a olíbat tak obě předavačky cen. To prý totiž vítězové dělají, ale jenom ti svobodní, takže Láďa se zdržel na podání ruky a značný odstoup. Jednu z nich, Evu Svobodovou, přejmenoval Láďa před dvěma lety na "držkatou blondýnu". Tento titul si s úsměvem připoměli oba při technické přejímce. Naše celkové jedenácté místo je vzhledem k profilu tratí pěkné umístění. Zpětně nás mrzí nepokořený čas v RZ Němčice pod tři minuty, s tím by šel ruku v ruce i postup na desáté místo na úkor posádky Trojan – Benda s Felicií Kit Car.

Láďa bude o nadcházejícím víkendu odpočívat, po delší době má paní Helena šanci na společný páteční večer. Já strávím společnou sobotu s Milanem Štvánem v jeho felicii při dalším podniku Rallye Cupu – X. Rallye Malé Monte Chříč. Milan má za sebou několik let na poli volných podniků, a na jeden z nich – Kramolín 2008 – určitě ještě dlouho nezapomene, viz. přiložený onboard:

Máte-li chuť, přijďte se na nás podívat. Kromě nás odstartuje dalších 45 posádek. A jestli se chcete stát naším přímým konkurentem, přihlašte se, místo ještě je…