I na Rally Příbram zavzpomínal Bořech Chaloupka, který vám zde dává pravidelně možnost nahlédnout do svého archivu vzpomínek a fotografií z rally.

Rallye Příbram se poprvé jela už v roce 1979. První ročník tehdy vyhrál domácí jezdec M. Dolák se stovečkou a mě do Příbrami přilákal až její pátý ročník v roce 1983, kdy se tady po „přeborech ČR“ premiérově bojovalo o body do mistrovství ČSSR a také o putovní pohár časopisu Motor -Motoristická současnost za volantem. Do hornického města jsem pochopitelně cestoval vlakem a čekalo mě neznámé prostředí.

Rok 1983. Je po půlnoci a do cíle soutěže tlačí svoji ladu posádka J. Gronych – Č. Mikšík. Nic takového jsem už nikdy nezažil

Pod dojmem pěkného počasí jsem si nepřipouštěl žádné komplikace. Jelo se totiž na začátku června a teprve až od roku 1985 se soutěž přestěhovala do podzimního termínu. Startovní listina pátého ročníku nabízela výborné posádky československé špičky i skvělou techniku. Plno stotřicítek (i továrních), lady, Pavlíkova „erpětka“ a V. Suchopár tady představil černé BMW 316! Když si dnes prohlížím své fotky a diapozitivy z mojí první Příbrami, musím konstatovat, že jejich úroveň je o něco lepší než třeba kvalita fotek z mé první barumky, škodovky nebo Krumlova. Ale je to celkem pochopitelné.

To by nebyl J. Vodehnal, aby během rallye nevylepšil svého moskviče. A v roce 1983 se mu to v Příbrami povedlo opravdu excelentně. Jen nevím, kolik toho viděl přes tmavé brýle spolujezdec

V Příbrami toho roku jsem už k dobrému aparátu Zenit-E měl kromě „záklaďáku“ i objektiv s ohniskem 135 mm a o něco více zkušeností. Ranní start u zimního stadionu jsem vynechal, abych mohl sledovat daleko zajímavější dění na rychlostních zkouškách. Pěšky jsem došel až za Narysov do pravé zatáčky na asfaltu s trochou písku a vytahané šotoliny. O půl deváté ráno je tu jako první L. Pavlík s renaultem a pro mě začíná doslova divadlo. Po dlouhém asfaltovém náletu musejí posádky tvrdě brzdit do ostré pravé! Zvířený prach po P. Valouškovi ani nestačí klesnout a jsou tady bratři Končekové na další stotřicítce v barvách slušovického Agro Teamu. Parádní podívanou jen podtrhuje svým průjezdem další slovenský jezdec ve startovní listině I. Drotár, který vede zatáčkou svého žigula v dlouhém smyku. I za ním se zvedá oblak prachu.

Za AMK M. Lázně a se stotřicítkou přeskakuje horizont V. Šnajdr – rok 1983

Moc jsem se těšil na průjezd továrního jezdce Škody S. Kvaizara, ale ten sem kvůli havárii nedojel. Škoda! I druhý průjezd v tomto místě stojí za to. Ale já jsem si popošel proti směru jízdy a zkoušel fotit vozy na rovince. V plné rychlosti. A to na diáky. Přitom jsem se pomalu přesouval do nedalekého Třebska. V první chvíli to tady moc zajímavě nevypadalo, ovšem množství shromážděných diváků u hospody mě utvrdilo v tom, že tady zůstanu. Jinam to pěšky stejně nestihnu! Ale už průjezd L. Pavlíka mě nadchl! Jeho žlutočervená „erpětka“ skočila přes hranu mezi vedlejší a hlavní silnicí u mostku a dopadla na asfalt. Tohle jsem ještě nefotil! Paráda! A ostatní skáčou taky! V. Blahna, I. Drotár, M. Lank, J. Raichl, I. Cipra, V. Šnajdr a další. Někdo víc, někdo míň.

Slovenský I. Drotár mě svým jezdeckým stylem nadchl už tenkrát a později pak nikdy nezklamal – rok 1983

Po úžasném zážitku v Třebsku se vydávám zpátky do Příbrami, kde by měla v osm večer odstartovat noční část soutěže. V areálu TěReZa je i ředitelství soutěže. Rychle si opisuju výsledky a zjišťuji, že zatím vede V. Blahna, kterému od skvělého Monte Carla 77 držím place, před L. Pavlíkem a J. Raichlem s tovární stotřicítkou. Dobře jede i pátý J. Gronych z týmu Sigma s modrobílým vozem VAZ 21011. Pak už rychle spěchám do cíle devatenácté rychlostní zkoušky na okraji Příbrami. Je tma a ve stopce jsem svědkem nerůznějších událostí. Po poruše převodovky tam končí rallye pro M. Lanka s ladou a bratři Smolíkovi musejí pár metrů za erzetou měnit prázdné kolo. Soutěž v Příbrami pomalu graduje a já jdu zase do centra soutěže, kam by před půlnocí měly přijet první posádky. Poslední časovou kontrolou postupně přijíždějí I. Cipra, L. Pavlík, vítěz letošního ročníku V. Blahna a další. Ovšem zdánlivý klid hluboké nedělní noci ruší divný zvuk podobný startujícímu nadzvukovému letounu. Hluk se pomalu blíží a nikdo z přítomných nechápe, co se děje.

Také V. Blahna si tady skočil a nakonec dojel i pro vítězství – 1983

Až do okamžiku, kdy se pod podjezdem objeví Gronychova lada. Za ní svítí gejzír jisker vznikající třením vozu o silnici. Vůz olomouckého týmu má po havárii vylomené levé přední kolo a ta zadní před sebou tlačí předek do kopce. Spolujezdec má rukou místo itineráře přední sklo! To nikdo z přítomných ještě neviděl! Spolu s ostatními obdivuji posádku, jak se dokázala dostat až sem. Poničený vůz projel kontrolou, ale má problém dostat se do uzavřeného parkoviště bez cizí pomoci. Nakonec se to podařilo! A tak pomalu končí moje první příbramská soutěž. Domů odjíždím s plnou hlavou zážitků prvním ranním vlakem. A spokojený jsem potom byl i doma v koupelně s vyvolanými filmy.

Plzeňská posádka I. Cipra – V. Pelcr s ladou patřila do české špičky – 1983

Ani v příštím roce tady nemohu chybět a pomalu si zvykám na město i okolí. Už mě nepřekvapují typické haldy hlušiny a těžní věže uranových dolů v okolí města. Zato hodně vykulený jsem byl v jedné z příbramských restaurací, kam jsem si došel na něco teplého. Dnes už si nevzpomenu, jak se jmenovala. Ovšem moc dobře si pamatuju, že uvnitř bylo téměř plno, hučelo to tam jako v úle a když jsem usedl ke stolu se třemi mohutnými a potetovanými horníky, začal jsem pochybovat o tom, že odtud odejdu bez problémů. Podobných „lidiček“ tady totiž byla většina. Objednal jsem si jídlo a snažil se jich nevšímat. Celou dobu ve mně byla jen malá dušička, ale nakonec jsem návštěvu hospody přestál bez potíží a mohl si s plným žaludkem vychutnávat atmosféru soutěže. Ze startovní listiny se díky ukončené homologaci vytratily legendární stotřicítky, které na čas většina posádek nahradila ladami a stodvacítkami. Ale moc pěkné podívání bylo v roce 1984 na vůz Opel Manta L. Pavlíka, na dva prototypy z Metalexu Škoda 160 MTX a rodící se tovární béčko Škoda 130 LR, které tady testoval L. Křeček. Vozy i jezdci ale bojovali jen mezi sebou a jeli vlastně mimo klasifikaci. A tak putovní pohár motoristického časopisu tentokrát získal s vozem VAZ 2105 MTX vsetínský P. Malý se spolujezdcem V. Klímkem. Bylo to vůbec první vítězství P. Malého v absolutním pořadí automobilové soutěže.

Tento záběr se mi nikdy nepřestal líbit. Měl jsem sice honičku stíhat s páčkou svého Zenitu, ale Pavlíkova manta se povedla! To se psal rok 1984

Když jsem se nedávno prodíral stohem materiálů z příbramské soutěže, zaujal mě v programu z roku 1984 popis rychlostních zkoušek doplněný tipy na občerstvení v jejich místě konání a dokonce s náznakem otvírací doby! To se dneska nevidí! Tenkrát byla v každé vesnici nějaká hospoda. Aspoň malá. A že jsem jich za ty roky pěšího a jiného putování po rychlostních zkouškách navštívil! Do igelitové tašky a malé fotobrašny se mi moc proviantu nevešlo. Tenkrát nikdo neřešil nějaký pitný režim. Prostě jsem se napil, když to šlo a jinak jídlo řešily sušenky. Dneska do auta člověk dá málem celou spižírnu i s vařičem. Bylo to někdy hodně zajímavé. V paměti mi pochopitelně uvízly především motoristické zážitky. Třeba nádherný Pavlíkův průjezd s mantou kolem hald, výkony továrních škodovek, byl jsem i na několika skákacích horizontech, ale pamatuji taky řev trabantů či wartburgů na konci startovního pole.

V roce 1984 předvedl Slovák M. Abrahám už na první zkoušce pěkné piruety

Úchvatná byla pochopitelně nedávná doba wéercéček.To byla špičková technika své doby. Ovšem asi nesilnější příbramský zážitek, při kterém mě mrazí ještě dnes, se odehrál docela nedávno. Před šesti lety při sjezdu k dřevěnému mostku s trubkovým zábradlím náhle vybočil ze svého směru Petákův maxík. To, co pak následovalo, bylo hrůzostrašné a jen zázrakem skončilo pro posádku i okolí dobře. I když technika dostala pořádnou ránu, posádka vyvázla bez potíží! Někde jsem to později viděl na internetu. Brrr…

V roce 2004 měl domácí J. Peták s A. Benešovou velké štěstí

Poznámka redakce: Zde je video od Mravenecze, které natočil jeden náš kamarád, se kterým jsme tehdy rally sledovali nad zmíněným mostkem. Rána to byla jako z děla.

Já jsem k mostku přiběhl ze zatáčky za ním a fotil až následky havárie. Ale i ty fotky jsou dost vypovídající. K dnešnímu povídání jsem připojil jen jednu.

M. Tuček pěkně naklání svoji stodvacítku – 1984

Přesunutí příbramské soutěže do podzimního termínu znamenalo pro diváky, pořadatele i posádky především častou nepřízeň počasí, ale také dvě možnosti, jak bude rallye probíhat. To už je prostě úděl poslední soutěže šampionátu. Buď se ještě bojuje o titul a umístění na špici nebo je o mnohém rozhodnuto. První varianta je skvělá a nevadí ani podzimní chlad, který jsem občas v okolí Příbrami proklínal. Ta druhá nepotěší nikoho a neláká na start ani příliš mnoho posádek.

Vsetínský P. Malý uhání za svým premiérovým vítězstvím – 1984

Jen jednou ve své kariéře startoval skvělý J. Sedlář s tovární škodovkou. Bylo to na Rallye Příbram v roce 1985. Tenkrát jsem ukecal bráchu s autem a do Příbrami jsme kvůli mlze a pozdnímu odjezdu vůbec nestihli dojet. Natož koupit si program a trochu se rozhlédnout. Jelo se totiž až v říjnu, byla hustá mlha, mokro a celkem chladno. Proto jsem ho hnal rovnou ke startu druhé rychlostní zkoušky. O ní jsem ještě před soutěží od známých věděl, kde a kdy se pojede. Ale nebyli jsme jediní, kteří tenkrát nestíhali. Třetí časovou kontrolu a start do rychlostní zkoušky ve chvíli příjezdu prvního L. Pavlíka s audinou pořadatelé teprve stavěli. S bráchou jsme dorazili v hodině dvanácté! Vlakem by se mi to nikdy nestalo.

V. Pech sen. získal v roce 1985 v Příbrami svůj další titul ve třídě, ale v továrním týmu skončil. Na místě spolujezdce sedí P. Sibera

Ještě v autě a za jízdy jsem spěšně zakládal film do foťáků, nečekal na to, až brácha zaparkuje a běžel ke startu zkoušky. Každého z nás asi trápí nebo trápil nějaký „zlý sen“. Já ho tenkrát měl v podobě prošvihnutého průjezdu soutěžních aut. Dneska to už pochopitelně vidím jinak a jsem nad věcí, ale tenkrát jsem to strašně moc prožíval. Kromě J. Sedláře v továrním voze Škoda 130 LR mě i diváky v tom roce přitahoval L. Pavlík s extovárním Audi Quattro. Byl to Rallye Tatry jeho druhý start s tímto vozem v naší republice. A to, že startoval za Slušovice, není třeba připomínat. Agroteam JZD Slušovice byl v té době prostě pojmem! Nakonec jsem to tady stihl a dokonce fotil i na barevné diapozitivy, protože už jsem měl dva fotoaparáty. Jirka Sedlář potom bohužel ze soutěže odstoupil a ze spolupráce s továrním týmem sešlo. Tahle jeho epizoda je opředená různými verzemi. Dnes už asi nemá význam to nějak rozebírat. Naopak úspěšný byl V. Pech sen., když získal v Příbrami 1985 svůj třetí titul ve třídě A 1300 v řadě za sebou.

Jen jeden start v barvách továrního týmu Škoda a s vozem Š 130 LR absolvoval J. Sedlář. Do cíle v roce 1985 nedojel

Ani tentokrát nebylo jednoduché vybrat omezený počet fotografií z mého archivu. Jsou jich tisíce. Pěkné, dobré i horší. Každá má pro mě v sobě něco zajímavého a váže na sebe třeba nějakou vzpomínku na daný okamžik. Dokonce jsem při této příležitosti přišel také na to, že řada pěkných záběrů zůstala ukrytá na negativech a vůbec je nemám na fotkách. A tak jsem se při vybírání a psaní zase pěkně vrátil v čase…

Dobré spojení: J. Rajchman, Wartburg 353 a ASK Stavby Praha – rok 1985

Dravý styl měl i J. Rakottayi s rožňavskou espézetkou – 1986

Často jsem fotil „sledovačkou“ na záklaďák. S časem 1/125s to pěkně zachytilo rychlost. Tady uhání P. Maňas s béčkovou elerou v roce 1986

Takto vypadal servis většiny posádek v osmdesátých letech. Za cílem rychlostní zkoušky a na silnici. I mechanici tak prožívali svoje závody

Několikrát v Příbrami startovaly také silné vozy zahraničních posádek. V roce 1987 třeba Gartner s vozem Opel Ascona B

Špičková posádka litvínovského týmu i našeho šampionátu Z. Pipota – ing. P. Šedivý a Š130 LR v plném tempu v roce 1987

Kontrola přeskupení na náměstí. Z vozu vystupují V. Arazim a J. Gál. Před nimi už stojí vozy L. Pavlíka, J. Sedláře i V. Blahny – 1988

. Hambálek bojuje nejen se šotolinou, ale i s defektem na levém zadním kole – 1990

Tuto sešlost v Příbrami asi nemusím představovat. Ale těch devatenáct let rozdílu je na nás znát co?

L. Křeček už to s fordem pěkně umí a nedává nikomu šanci – 1991

Občas jsem se snažil vytvořit zajímavé záběry. Tenhle se myslím povedl. Ale to člověk zjistil až doma v komoře po vyvolání filmu. Takhle je to na negativu, žádná kouzla v počítači. Psal se rok 1991

Posádka J. Štolfa a M. Fanta letí s továrním favoritem přes jeden z příbramských horizontů. V pozadí haldy hlušiny – 1993

Létat umí i J. Lank -1993

To je noční klasika. Ital E. Bertone si dojel v roce 1994 pro vítězství

Podvečer má také svoje kouzlo – 1995

Z rampy Rally Příbram právě sjíždí v tovární kitové felicii J. Starý a M. Šlambora

Domácí M. Dolák vyhrál Příbram celkem třikrát. Tady si s toyotou jede pro vítězství v roce 1997

Horizont – místo velkého srocení diváků i fotografů. Na trati příbramské soutěže je jich několik. Tady právě letí koncem sezony 2000 Chvojkův ford

Rok 2003 – Toyota Celica GT Four L. Otto – H. Středa. Večerní světlo dělá na snímku pěknou atmosféru

Populární „šotolinová“ zatáčka u Tochovic a rok 2003. M. Knajzl do cíle nedojel

V. Pech si na poslední soutěž šampionátu 2004 kvůli souboji o titul opatřil vůz Ford Focus WRC poslední evoluce