Pro zachování autenticity je použita hovorová čeština a Ostravske nářečí

Přestože je Barum rally obrovský podnik, kde jezdí piloti zvučných jmen, rozhodli jsme se, že dáme přednost kraji srdci blízkému, kde i Ostravak se cítí poněkud nesvůj (neb vzduch zde není vidět) a vyrazili jsme na Jamné.

(žezla se v tomto deníčku poněkud více béře ostravak, ale myslím, že to poznáte)

Už ve čtvrtek večer jsem se musel fofrem pozbirat a zbalit, přenocovat mimo domov a v naprosto nelidsku dobu v patek rano vstavat. Osedlal jsem tentoraz autobusy, bo kaj nevidiš žadne snahy, hledej logo „česke drahy“. Nebyl to vubec dobry napad, hlavně z „matičky měst“ do „matičky piva“ (asi tušite že mysim Pragl-Plzeň), bo jsem celu cestu stal. Nohy bolely (jak hrom), kolena nešly ohnout a na dalnici byla zacpa (o to lip… Těžky život fanouška rally…). Za Plzni už to ale bylo dobre, bo sem sebu kecnul do sesle, řekl jednadvacet a probral se v „Srdcu Šumavy“, to jest Klatovy – U Nemocnice.

Ostravák tedy s dostatečným předstihem přijel, byl však páteční večer, proto jsme pouze provedli rychlé shrnutí, podívali se na videa z historic show, jež jsem na portálu ewrcu našel, geniální skok na Jim Clark rally, připravili jsme techniku a šlo se na kutě.

Ranní vstávání bylo hrozné. Jako by někdo z noci ukradl tak polovinu. Sebrali jsme svých pět švestek, nacpali to do Rally speciálu (čti: [Škoda Felícia jednatři empéí]) a vyrazili vstříc méně slavným ale neméně šikovným jezdcům na severozápad. Protože zdejší kraj znám, obešli jsme se skoro bez navigace, takže o jedneho ostravaka miň. Na benzínce jsme ještě museli provést ranní rituál, tedy kafe, startovací cigaretka, Ostravak přesunul z notebooku na CD nějakou hudbu, aby nás nekousala nuda cestou a už jsme šmydlili za Planou, k letišti před Jamné.

Na té bahnité louce, na kterou byl po nečekaném vypovězení nájmu z letiště umístěn servis, byl mírný problém najít tiskové středisko. Po Ostravakově zralé úvaze, že „ta děvucha s reflexvestu vypada nějak moc duležitě, ta cosik bude mjet“ jsme úspěšně našli tiskový vůz (zajisté to nebylo jen tiskové :-D) nafasovali vestičky a visačky, pozdravili jsme se s páru známými, natrefili na Bleskyho a vyjeli jsme po ještě neuzavřené RZ. Dojeli jsme do Jamného a hle, žádný stánek s kafem! Co to je za bordel? Vybalili jsme tedy aparátky, nasadili patřičné objektivy, hltli trochu nedobré čisté vody a vyrazili hledat místečka. Ostravak si našel retadrér před vesnicí, já kosu v ní. Nějaký čas jsem pózoval Bleskyho kameře, aby si mistr mohl nastavit nejlepší možný úhel pro postavení kamery a musím bohužel říci, že jedoucím speciálům se rozhodně nevyrovnám.

Ostravakuv komentář: Ten retarder byl fajny. Take něnapadne, zas sem si ale vyzkušal ine foceni, než zatačka heen, fotky z boku. Konečně vim, co to je, vidět jezdcum do bryli, jak někeři vypadaju, že ten retarder čekali až zitra. Tež se mi libilo, jak jedna posadka byla z retarderu tak překvapena, že ho chtěla podjet řepkovym polem. Trochu zadivočili, ukazali, že umi aj cuvat, ale všecka čest i za taky um. Možna škoda, vic divaku by třeba ta mez, na kere jsem stal, unesla, bylo to tam plodne. Viděl jsem rally honičku žigula a tisicovky, krasne 130 RS, audinu.. Same srdečni věci. Ale musim vam řict, že nejvěči reli tam jel stejně drabant a maluch. Ti se prostě nebali, a dufam, že měli zlato.

V Jamném se staly i nepříjemné věci. Se stodolou se popasoval předjezdec a způsobil malé zdržení celé soutěže. Ozák byl rychlejší než měl být a auto skončilo jinde, než chtěl. Jak si mnozí z vás již všimli na Bleskyho videu, nehodu Ozáka na návsi v Jamném jsem nevyfotil. Že pojede divoce jsem čekal, ale byl sem na něj připraven o pár metrů dál. Je to normální, jak praví Murphy: koukáte, děje se, fotíte, neděje se.

Průjezd skončil, trať se otevřela, ostravák připajdal do vsi. Hle, rozbalený stánek! Kafe kafe kafe! Jenže ostravák se vrátil s tím, že kafistům nefachčí kafe, nemají elektriku… Jak já byl popuzen a iritován! Pauza mezi průjezdy byla tedy vyplněna cigaretkou, pokecem se známými a žádným kafem. :-/ Zase jsme se rozprchli, hledali jsme místa na focení, filmování, dívání se… Dan se vydal proti směru aktuálního průjezdu, prý měl nějaký zachvěv chmurů a tak vyfotil aspoň nějakou „akční fotku“ o které doteď říká, že je strašná a nelíbí se mu.

Já si ale našel jiný retardér s milými pořadateli. Na místě byla dvojka dobrovolných hasičů, kteří to tam neměli lehké:-) Nezlobil je žádný neukázněný divák, ale jejich sprinterské a silové předpoklady vyzkoušel nejeden jezdec. Ona taková guma trefená třeba golfem umí letět hezky daleko. Průjezd skončil, Ostravak se stáhl do vsi, já ještě kecal na kopci u retardu a naráz na mě huhlá z vysílačky cosi o kafi… Málem se mi splašily ruce, jakou jsem měl radost.. On vážně donesl 4 kafe, i pro „rovnače gum“. Tímto se omlouvám klukům ze stánku s kafem, že jsem jim řekl, kam si mají bez kafe stánek strčit, nic nepotěší fotografa zmrzlého jak sobolí …. tolik, co ta temná tekutina :-).

I tento průjezd byl poznamenán nehodou předjezdce, ale na rozdíl od rychlého uklizení Ozákovi Hondy se v tomto případě muselo velmi dlouho čekat na vyproštění nepojízdného vozu. Snaha ukázat se znamenala vinou nezodpovědnosti předjezdce značnou časovou ztrátu. Předjezdci by si měli uvědomit, že oni nezavodí a jejich úloha je úplně jiná!

Na další rundu jsme se všichni přesunuli do táhle zatáčky v lesním úseku. Když říkám všichni, myslím Blesky, ostravak a moje maličkost. Nesmíme zapomenout na Shackiho, který nám skoro ujel. Ona jeho audina má přece jen o pár koní více, než felda obtěžkaná technikou. Shaki byl na lesním úseku už ráno, což se od něj ukázalo jako hezký tah. Vyšlapal si totiž ve vysoké trávě několik míst na focení, která jsem mu bleskově obsadil a prohlásil je za vlastní. I tento úsek byl fotograficky a divácky velice vděčný, a to zejména poté, co jsme si rozdělili úkoly. Shacki fandil, ostravak fotil z jedné strany, já z druhé a Blesky vše zaznamenal na svou kameru.

Po projetí posledního vozu a otevření trati jsme pomalu přejeli do servisu, pozdravili pár známých, vypilo se nějaké to kafe a u podvalníku jsem narazil na celý ewrc rallye team. Láďa Kopelent zrovna vysvětloval jak dostal svého kita na podvalník, Mae uvažoval kde ztratil cenné vteřinky a kde je naopak získal. Prostě taková pohodová závodní náladička.Láďa Kopelent mi na otázku, zda napíše nějaký zápisník, odpověděl, že nikoli, neb není řádně akreditován. Tato situace měla rychlé řešení: Odebral jsem press kartu Ostravakovi, navlékl ji Láďovi a tím jsem z něj učinil mimo jezdce i novináře. Tímto zároveň oficiálně žádnám pořadatele volných soutěží, aby Láďa napříště spolu s palubním deníkem obržel i press kartu. Děkuji.

Ačkoli Rallye Show Vysoké Jamné nebyla tak slavná jako Barumka, byla tady neméně dobrá zábava i atmosféra. Soutěž byla kvalitně zabezpečena, organizačně vše klapalo na výbornou a jedinou negativní věcí byla časová ztráta zaviněná druhou nehodou předjezdce. Děkujeme partě kolem Robetra Valečka za příjemně strávený den.