Podnikem pořádaným v okolí Stříbra vyvrcholil čtyřdílný seriál Rallye Show, který svým pojetím a skladbou nepřímo navazoval na bývalé akce pod názvem Erzetka Cup. Jedná se o jízdu výhradně na uzavřené trati rychlostního testu, bez přejezdů mezi rychlostními zkouškami s absencí časových kontrol. Ze servisní zóny soutěžní posádky přivádí na start kraťoučký přejezd, jezdí se po trati jedním směrem tam, po pauze, než dojedou všechny posádky je směr projetí erzetou obrácen. Posádky absolvují v každém směru tři průjezdy. Je zde možno i střídat spolujezdce a povozit i reklamní partnery a přátele.

V průběhu této poslední akce jsem udělal jakousi anketu, jak posádky, doprovody, diváci vnímají tyto závody. S respondenty jsem si povídal, tak jako vždy, sice jsem měl k dispozici diktafon, ale protože jsem ze staré školy, tak jsem ho ani nepoužil. Spoléhal jsem se na to, že v neformálním pojetí vedeného rozhovoru, se dozvím více užitečného a zajímavého pro tento článek. Již nyní lze konstatovat, že názory se různí, obecně však lze říci, že se nenašel nikdo, kdo by celou takto ztvárněnou a provedenou akci zatracoval. U posádek jsem ani zásadně negativní reakci nečekal, protože není nikoho mezi jezdci nesvéprávný, který by vše odsuzoval, a přesto by se akce zúčastnil.

Předně jsem zjistil, že ačkoliv se jedná o amatérské závodění, je tento druh akcí velmi oblíben pro svoji nenáročnost, jak pro pořadatele, posádky i jejich doprovody. Jedná se o finančně zvládnutelnou záležitost, přijatelné startovné, minimum odjetých kilometrů v závodním rytmu. Technika tolik netrpí, skoro žádné přejezdy, které také akci neprodraží. Servis na jednom místě, má rovněž svoji výhodu. Občas si někdo posteskl, že s pravou soutěží to nemá moc společného, některé prvky, které dělají soutěž soutěží, zde prostě postrádají. Třeba již zmíněné přejezdy pro zahřátí pneu, brzd, motoru, převodovky, navození komunikace v autě mezi posádkou, pozvolný přechod jezdců z klidového, vyčkávacího režimu, který panuje v servisu až do ostrého nasazení v době odlepení vozu ze startovní čáry.

Ano, s tím vším je možné souhlasit z pohledu jezdce. Ze strany pořadatele případné delší přejezdy vyžadují náročnější a další vyjednávání s dotčenými orgány, organizacemi, obcemi. Vzrůstají tím náklady, který se nutně musí promítnout do startovného. I při tomto schématu, mají všichni účastníci závodu stejné podmínky. Je to závod podobný závodům do vrchu, s tím rozdílem, že vršek se sjíždí zpět do místa startu v koloně za zaváděcím vozem pořadatele. Na erzetce se otočí časomíra a jede se opačný směr, na vrchové disciplině již z podstaty vyplývající z názvu se směr neotáčí. On tam bude i bezpečnostní důvod, protože plně se opírat o gumy do kopce je snadnější, než letět skoro volným pádem z pořádného krpálu do vinklu za roh, za skálu z levé strany a s roklí na pravoboku. Zvládnutí takové jízdy se očekává od soutěžního jezdce, již méně od většiny vrchařů.

Je možno i z různých odpovědí usoudit, že toto erzetkové pojetí, není pravou soutěží, ale má k ní blíž než závody do vrchu. Proto i pořadatel ponechal v názvu slovo rallye a doplnil ho dovětkem Show. Důvod je prostý, tvůrce těchto závodů ví, že to není plnohodnotná soutěžácká rallye, ale je to zábava pro jezdce a spolujezdce pro pobavení přihlížejících diváků. Nikomu však nikdo nebrání jezdit soutěže na vyšší úrovni, je to volba každého jednotlivce.

Nikdo kdo do Stříbra přijel, nečekal monstrózní akci s třiceti šesti rychlostními testy, jejichž některé úseky měří okolo dvaceti až třiceti kilometrů. Kdy celková kilometráž vložek měla okolo čtyři sta kilometrů a celkově trať čítala 1200 km. Jízdu ve třech, nebo čtyřech etapách, z toho alespoň dvě noční, vše proloženo sprint etapou končící ve čtyři ráno s rychlostním průměrem devadesát kilometrů v hodině. To se v dnešní době již nejezdí ani na velkém mistráku, tudíž ani on tedy není tou plnohodnotnou rallye.

V servisu i na trati bylo možno vidět velmi různorodé startovní pole, které vypovídalo nepřímo o poměrech jednotlivých jezdců, někdy i o věrnosti ke značce. Na jedné straně malorážky v podobě Trabantů, Embéček, Stovek, Golfů, na druhé straně flotila čtyřkolek s turbem zastoupená Mitsubishi různých evolucí, nebo vozidla Subaru. Mezi nimi svižné Swifty, Citroeny, Favority a Felicie. Na méně drahých vozidlech byl vidět rukopis jejich tvůrců a majitelů v jedné osobě. Byly sestaveny z toho, co dům dal, co se kde povedlo sehnat, kde načerpat dobrá rada, či pomoc nejen finanční, či materiální. Tito jezdci vodí auta radost pohledět, nedostatek peněz nahrazují citem, umem, srdcem.

Tato vozítka, krčících se osamoceně na plachtě vedle doprovodného rodinného auta, se kterým majitel jezdí do práce a o neděli vyveze rodinu na výlet, pokud mu na to v zápalu příprav soutěžního mazlíčka zbyde čas. V kontrastu zmíněných aut vévodí pod stanem vedle drahé doprovodné dodávky naleštěná čtyřkolka, vedle níž se pohybuje několik mechaniků v overalech, o kterých se některým jezdcům může jenom zdát. Některým těmto jezdcům činí potíž auto ovládat, natož ho připravit před závodem.

Je to zvláštní pohled na jezdce s pucvolí v ruce v umazaných několikrát zašívaných montérkách, který v servisní zóně nemajíc mechaniků něco kutá na autě, potom zaloví ve fofrmošně a vyndá z ní krajíc chleba. Hlavou se mu honí myšlenka, z čeho zaplatí nájem za bydlení, jestli vůbec ten rok bude mít někde jinde dovolenou, než na garáži, nebo na brigádě. Opodál bužíruje pod stanem v oddělení cateringových záležitostí navoněný, vyčesaný chasník, okolo krku několik zlatých řetězů, s dívčím doprovodem, který by v tu chvíli mohl nastoupit na módní molo. Ten řeší, co s volným časem mezi závody, od koho si půjčit lepší a výkonnější auto.

V servisu však panuje dobrá nálada, každý se soustředí na to své, nezdá se, že by někdo někomu něco záviděl, nebo někdo někým pohrdal. Z tohoto kolektivu vyzařuje sounáležitost, vzájemný respekt, přiměřená ochota pomoci jeden druhému, vše se však mění nasazením helmy na hlavu v moment startu. To nikdo nezná kamaráda, v tu chvíli jsou všichni soupeři a jde se do toho naplno bez skrupulí, s jediným cílem, projet trať v co nejlepším čase a mít šanci pomýšlet na co nejlepší výsledek a úspěch.

Trať rychlostního testu byla vybrána v lokalitě, kterou nabídlo stříbrské okolí, nekoridovala se zájmy dotčených obcí, protože přes žádné nevedla. Byla situována do okolí řeky Mže ústící do vodní nádrže Hracholusky. Pro diváky byl dobře přístupný motokrosový areál u Stříbra, vedle kterého vedla trať rychlostní zkoušky. Bylo potěšující, kolik diváků se nacházelo v jinak méně přístupných lokalitách podél trati. Jeden ze zúčastněných přihlížejících litoval, že si nevzal sebou loďku, měl nápad postavit vor, aby překonal vodní hladinu toku ústícího do přehradní nádrže, pro lepší přístupnost k trati do zajímavějších diváckých míst.

Na první pohled se jevil profil tratě jako velmi rychlý, páteční drobný déšť zkrápěl silnici a ranní padající mlha udělala z jízdní dráhy menší kluziště. To se vše odrazilo na jízdním průměru, na opatrnosti, nebo riskování některých posádek, které končily zejména po nedobrzdění v lesním porostu. Jak trať vysychala, tak auta zrychlovala, průměrná rychlost rostla, nehod však neubývalo. V lesních úsecích bylo vlhko a kluzko stále, od začátku byla rozehrána pneumatiková ruleta. Nárok na úspěch zaručovalo čerstvé měkké obutí a mohutný kroutící moment motoru, který umožnil autu zrychlit bez neustálého hrabání skoro na každou rychlost.

I přes nehody a tím zdržení harmonogramu se podařilo celou akci odjet do tmy. Potom pořadatelský tým odstranil pneumatiky tvořící několik retardérů, aby zprůjezdnil běžnou místní komunikaci. Pro posádky akce skončila naložením závodních aut na vleky a odebráním se do místa vyhlášení do nedaleké obce Erpružice. Než mohlo proběhnout vlastní vyhlášení nejen tohoto podniku, ale i celé sezóny, bylo nutno spočíst výsledky, vyvěsit je a vyřešit několik nespokojenců s vlastním umístěním. Jak prosté, po shlédnutí výsledkové tabule jezdcem s ohledem na auto se kterým jel, na své schopnosti, ve které věřil, se nezdá jím zjištěné pořadí adekvátní a vznese odpor proti pořadí. Důvodem jeho tvrzení bývá to, že pořadatel špatně zanesl jeho dosažený čas, že musel skoro zastavit u auta, ležícího hluboko v lese, mimo trať. Málo kdo řekne, že jel špatně, že mu to nešlo, nesedlo.

Byly rozdány poháry a oceněni ti nejlepší, z prvního závodu v Rapotíně se stal pěkný seriálek, který byl pořadatelsky slušně zvládnut. Jezdecky byl pro zúčastněné posádky zajímavý, divácky atraktivní, počasí z něj udělalo poměrně náročné závodění. Již v průběhu uplynulé akce byla projevena ochota některých posádek se tohoto klání zúčastnit i v příštím roce. Výsledky závodu i celé sezóny jsou zveřejněny zde nebo na stránkách pořadatele WMR Rokycany.