Talentovaná posádka plzeňského týmu ROTO Jan Šlehofer – Zbyněk Soběhart sice letos startovala v Čechách pouze ve vybraných soutěžích, tím více se však věnovala sbírání zkušeností za hranicemi naší vlasti. V rámci těchto zahraničních startů absolvovala také několik soutěží, spadajících do tradičního Mitropa Cupu, kde si vedla velmi zdatně. K vítězství mezi dvoukolkami přidala i třetí místo v absolutním hodnocení tohoto seriálu. Vedle poznávání nových, obtížných tratí pak kvitovala především profesionalitu a mnohem pohodovější atmosféru v porovnání s některými domácími šampionáty.

V sezóně 2010 bylo vaši prioritou sbírání zkušeností na zahraničních tratích. Jak hodnotíte vaše vystoupení v rámci Mitropa Cupu, kde jste vyhráli hodnocení mezi vozy s jednou poháněnou nápravou a skončili třetí absolutně?

Honza: „Hodnocení našich výsledků náleží jiným. Já jsem smluvním jezdcem týmu ROTO Plzeň. Ten zajišťuje kompletní technické a finanční zázemí a také rozhoduje o mém nasazení v soutěžích. Mým úkolem tedy je reprezentovat tento tým, získávat co nejvíce zkušeností a jezdecky růst. Za zahraniční starty jsem každopádně šťastný. Těšila mě též spolehlivost auta, která našim výsledkům výrazně pomohla. Musím ale také přiznat, že některé starty skončily mojí jezdeckou chybou. Nicméně získané zkušenosti byly pro naši posádku ještě na začátku sezóny velkou neznámou.“

Zbyněk: „Jak již řekl Honza, výsledky musí hodnotit jiní. Osobně mám radost z každé dobře odjeté soutěže. Pokud jedeme s maximálním nasazením a odvedeme vše, co umíme, jsem spokojen, i když zrovna nezvítězíme. Letošní sezóna byla něčím novým. Devadesát procent soutěží pro nás bylo neznámých a v cizím prostředí. Snad nás to posunulo dopředu, především co se rozpisu týče.“

Můžete čtenářům přiblížit současnou úroveň tradičního Mitropa Cupu, kvalitu tratí, atmosféru a konkurenci?

Honza: „Výhoda Mitropa Cupu spočívá především v relativně „malých“ nákladech, které podtrhuje spíše formální výše startovného. Za něj dostanete perfektní péči. Například skvělé servisní zóny s příjemnou atmosférou, rovnocenný přístup ke všem posádkám a možnost získat finanční odměnu za umístění. Dalším pozitivem je pestrost seriálu, pořádaném v několika různých zemích.

Jezdecká kvalita je oproti českým šampionátům určitě menší. Vše ale bohatě vynahrazuje přátelská a uvolněná atmosféra bez intrik. Soutěžící si vzájemně více přejí a nikdy neopomenou tomu úspěšnějšímu poblahopřát. Kvalita tratí je fantastická. Především je ale pro nás každá z nich nová a specifická. To nás nutí neustále intenzivně pracovat na rozpisu, věřit v něj a konzultovat ho nejen se Zbyňdou vzájemně, ale i s Jindrou Štolfou. Ten pro nás má vždy radu a názor, z něhož se dá vycházet a posunout se dál.

Skvěle sestaven je též harmonogram jednotlivých podniků. Ráno v devět odstartujete a během dopoledne a odpoledne absolvujete třeba sto padesát ostrých kilometrů. Opomenout nemohu ani početné startovní pole. Startuje od sedmdesáti do sto třiceti aut a například v Itálii na Alpi Orientali též osmdesát historiků. Určitou nevýhodou je špatná dostupnost průběžných výsledků během závodů, zejména v porovnání s českými seriály.“

Zbyněk: „Mezi bývalými vítězi Mitropa Cupu figurují v historických tabulkách jména takových borců, jakými byli Sandro Munari, Franz Wittmann, Armin Schwarz či Jiří Sedlář. Koncept poháru se mi zamlouvá. Koná se na území pěti států a nabízí opravdové perly mezi soutěžemi. Například BP Ultimate Rallye Lavanttal je jednou z nejtěžších rakouských rallye. Saturnus je pro změnu slovinskou jedničkou. O náročnosti italských podniků netřeba polemizovat. Tam se tratě klikatí z jedné zátočiny do druhé a každá je zcela odlišná. Tím vlastně nemají rytmus a alfou a omegou je precizní rozpis. Bohužel je však znát úbytek posádek ve všech šampionátech a Mitropa Cup není výjimkou.“

Která z letošních soutěží se vám líbila nejvíce a na kterou byste naopak rádi co nejrychleji zapomněli?

Honza: „Nejvíce se mi líbila závěrečná soutěž – německá 3-Städte. Stejně jako loni jsme na ní se Zbyněčkem mohli poděkovat týmu třetím místem absolutně. Přestože konkurence nebyla tak silná, jako u nás, podařilo se nám zajet několik dobrých časů a odjíždět se skvělým pocitem. Zmínit musím Alpi Orientali v Itálii. Nejenže se trénovalo celé tři dny na pouhé dva průjezdy, ale tratě byly opravdu extrémně náročné. Byla to obrovská škola rozpisu, zkouška spolehlivosti techniky a ještě jsme byli biti od domácích šoumenů. Vložky byly dlouhé mezi osmnácti a čtyřiadvaceti kilometry. I na suchu jsme na nich však jeli průměr pouhých pětašedesáti kilometrů v hodině. Tak si to každý může představit. Fantastické bylo vidět jízdu i chování Roberta Kubici. Je to fajn člověk, mistr volantu a obrovská osobnost na trati i mimo ní. Rád vzpomínám i na slovinský Saturnus. Přitom do poslední chvíle jsme vzhledem ke Zbyňkově náhlé absenci nevěděli, zdali vůbec budeme startovat. Na poslední chvíli jsem oslovil Standu Viktoru, který ochotně pomohl a celou soutěž se mnou absolvoval. Moc mu za záskok ještě jednou děkuji.“

Zbyněk: „Naprosto souhlasím s Honzou. Jen bych rád ještě připomněl vystoupení v Rakousku na BP Ultimate Rallye Lavanttal, jejíž trať je situována do alpského podhůří. Profil rychlostních zkoušek je velmi technický a vyžaduje velké katy. Soutěž jsme dobře rozjeli a vedli skupinu A i před domácími jezdci. Bohužel jsme ale po vlastní chybě odstoupili a tím se vlastně připravili o stříbro v absolutním pořadí Mitropa Cupu.“

Na českých tratích jste se objevili pouze sporadicky. Domácí Šumava pro vás pak skončila hned po Činovském okruhu. Zažili jste někdy dříve tak brzké odstoupení?

Honza: „Odstoupení je smutné vždy. Tady ale bylo zklamání tím větší, že se tak stalo doma. Je smutné zaplatit nesmyslně vysoké startovné a odjet dvě vložky. Jinak ale šlo o jediné odstoupení na technickou poruchu za celou sezónu. Naopak start v Českém Krumlově se nám vydařil. Obsadili jsme desáté místo absolutně, vyhráli skupinu A a moc se nám líbila organizace a atmosféra soutěže.“

Co pro vás znamená soutěžit s přece jen už starším puntem? Neplánujete přezbrojení na modernější techniku?

Honza: „Punto sice není nejnovější, ale v průběhu celé sezóny stále prokazovalo vysokou spolehlivost. Však pro to také tým ROTO udělal maximum. Občas nás přibrzdily pouze menší problémy s kabeláží. I ty ale dokázali kluci vyřešit.“

Zbyněk: „Závodění s technikou S1600 je něčím nepopsatelným. Tyto vozy stále považuji za takové gró mezi dvoukolkami.“

Předpokládám, že i když jste prioritně startovali v zahraničí, dění v domácích šampionátech jste sledovali. Co říkáte na úbytek posádek především v MMČR? A jak se vám líbil strhující souboj o absolutní titul?

Honza: „Jelikož jsme vedle Šumavy startovali v rámci Mitropa Cupu i v Českém Krumlově, žalostný úbytek posádek jsme samozřejmě vnímali. Sehnat prostředky je stále složitější a také výše startovného začíná být neúnosná. Nesmyslné jsou požadavky, vyžadující zaplatit vklad do určitého termínu. Při pozdější platbě či platbě až na místě následuje sankce. Podle mě je to nesmysl a zbytečná položka. Mnohdy přece nemohu stoprocentně vědět, zdali mi start v daném podniku něco znemožní. Nad tímto systémem zůstává rozum stát. Musím ale říct, že i přes tato negativa je úroveň našeho šampionátu na vysoké úrovni.“

Zbyněk: „Vstupem továrního týmu Škoda se zajisté zvedla i sledovanost seriálu a soutěží všeobecně, což je jednoznačně skvělé. Zájmu napomohl určitě i fakt, že se o titulu rozhodlo až na závěrečném podniku. Úbytek startujících je dán především ekonomickou situací. Na kompetentních lidech je učinit taková opatření a výhody, aby chybějící posádky přivedli zpět.“

Nyní sice čeká soutěžní sport zimní přestávka, přesto se však zeptám – máte už konkrétní plán pro sezónu 2011?

Honza: „Zatím ještě ne. Vše je otevřené. Já mohu mít sebesmělejší plány, ale jsem smluvně vázán v týmu ROTO Plzeň a jejich realizace proto nezáleží jen na mně. Musím ale poděkovat mechanikům našeho týmu za jejich profesionální práci, obětavost a hlavně trpělivost se mnou.“

V posledních letech se stalo již tradicí vaše setkání s kdyňskými fanoušky. Mohou se na něj těšit i letos?

Honza: „Nevím, zdali mluvit o posezení s kdyňskými fanoušky. Jde spíše o takové uvolněné povídání o tom, co se nám povedlo, nepovedlo a přihodilo.“

Zbyněk: „Jak již bylo řečeno, jde o takové ukončení sezóny s mechaniky, přáteli a fandy, kteří nás mnohdy cestovali povzbudit i za hranice naší vlasti. Tímto jim chceme poděkovat.“

Závěrem jedna otázka pro Honzu. Jako bývalý motokárista, připomeneš si občas staré časy a vyrazíš se projet na motokáře?

Honza: „Samozřejmě. Rád řídím cokoliv, ale motokáru považuji za srdeční záležitost. Je to zažitý zvyk a odreagování podobně, jako usednutí na kolo. Pokud bude příležitost, velmi rád pojedu i Kočka Cup, zimní pohár motokár. Jeho desátý ročník se uskuteční na sosnovském autodromu 28. prosince 2010.“