Včera zemřel můj dlouholetý přítel a hlavně mechanik Aleš Sova, který pro mě pracoval při mých startech na rallye a byl to jeden z těch, kdo měli velký podíl na tom, zda jsem mohl s důvěrou sednout do svého auta a mohl udělat výsledky, kterých jsem v té době dosáhl.

Chtěl bych mu moc poděkovat za jeho kamarádskou povahu a práci, kterou pro mě udělal a také za podporu v dobách, kdy zcela zdarma a dokonce ze svých prostředků pomáhal k tomu, abych vůbec mohl startovat na závodech, kde mně byl vždy oporou a neocenitelným pomocníkem.

Spolu jsme pracovali pro zahraniční posádky a byl to on, kdo dodal sérii fotografií, kdy jsme spolu pracovali pro Lars Eric Walfridssona. Vyjdou v článku, který bude brzy následovat v seriálu – Fotky žloutnou, vzpomínky ne…

Vpravo Aleš Sova (v montérkách) v rozhovoru s Hynkem Jíchou vlevo.

Bohužel po pěti letech prohrál svůj boj s nemocí, která je doslova metlou moderní doby – s rakovinou. Je mně moc líto ztráty takového kamaráda, který stejně jako další mechanici a lidé, kteří nám závodníkům fandili a zcela nezištně pomáhali, nikdy nikde nebyli uvedeni ve výsledcích. Pouze jejich dobrý pocit z toho, že pomohli a měli velký podíl na úspěchu, jim byl poděkováním a zadostučiněním.

Kamaráde Aleši, nikdy na tebe nezapomenu a tímto poděkováním bych ti chtěl vzdát čest a poděkovat za vše, co jsi pro mě udělal….

S úctou a díky tobě – Jirka Seliger