Hned jak se objevila informace o připravovaném druhém testování Fiest, shodli jsme se s Jistem, že hodnotit výkony u trati z pohledu diváka už nám jde docela dobře a že je nejvyšší čas vyzkoušet si jaké je to řídit závodní vůz. Po chvíli vzájemného hecování jsme se rozhodli, že rozhodně chceme vyzkoušet, jestli dokážeme udržet Fiestu na trati. Pak už jen následovalo podání přihlášek a očekávání data 27. listopadu. Den před akcí ráno volal Jist, že Berounsko je pod sněhem a že se asi pěkně sklouzneme. Když začalo navečer sněžit i v Praze, bylo mi jasné, že v sobotu bude velká sranda.

Ráno mě budíček vytáhl z postele v nekompromisních 5:30, ale co první jízdě v závoďáku musí člověk něco obětovat, ne? Na smluveném místě srazu s Jistem u pumpy za Berounem jsem ještě o čtvrt hodinky dřív, na Barrandově tentokrát opravdu zácpa nebyla. Lehce po sedmé ale už vyrážíme směr Plzeň a po menších navigačních problémech dorážíme chvíli před osmou. Na místě už vrčí šest závodních Fiest, letiště je komplet pod sněhem a my se rozhodně máme na co těšit.

Foto: Petr Šedivec

Při registraci jsme rozděleni do čtyř skupin a dozvíme se pořadí čtyř disciplín, které nás dnes čekají. Naše zelená skupina začíná na testovací RZ, pak nás čeká svezení s Honzou Černým a po krátké pauze následuje jízda mezi kužely na letištní ploše a nakonec si ověříme, že náš rozpis má hlavu a patu. Hned ze začátku celý program nabírá skluz, protože navigační problémy jsme neměli pouze my, ale také Honza Černý. Není se co divit, dorazil totiž bez spolujezdce. Organizátoři také chtěli jednotlivé úseky připravit s předstihem den předem, ale v tom jim zabránila nová sněhová nadílka, tak ještě po deváté přešlapujeme u auta a čekáme na start první disciplíny.

Nakonec se vše povedlo vyřešit, Test RZ byla postavena, dvě Fiesty připraveny a my jsme konečně poprvé mohli usednout za volant závoďáku. První jede Jist a vedle něj si sedá zkušený pilot a jeden z účastníků letošního Fiesta Cupu. Na totálně zmrzlé a zasněžené trati Jist předvádí, že brzdění levou nohou a tahání ručky trénuje neustále a Fiesta ho krásně poslouchá. Jen se sem tam netrefuje do retardéru, ale po jeho jízdách zůstávají Fiesta, kužely a další překážky bez újmy a škrábanců. Když jsem do auta poprvé sedl já, zhrozil jsem se že vůbec nic nevidím. Sedačka byla hodně dole a i přes mírně nadprůměrný vzrůst jsem byl rád, že vidím přes přístrojovou desku. První kolo jsem jel hodně oparně, Fiesta neměla na sníh to pravé obutí a při brzdění se chovala jako sáně. druhé a třetí kolo už byly trochu odvážnější, což ihned znamenalo netrefení se do několika retardérů a zničení jednoho z kuželů. Najít kompromis mezi bezpečnou jízdou a touze po co nejrychlejším průjezdu úseku Test RZ opravdu nebylo jednoduché. Vše se odehrávalo v relativně pomalých rychlostech, ale i tak jsem měl pocit, že nestíhám řazení, brzdění levou nohou a tahaní ruční brzdy. Bez brzdění levou v podstatě nebylo možné zatočit, pokud Fiesta nebyla pod plynem, dělala si co chtěla a rozhodně nezatáčela tak kam vedla trať. V poslední jízdě ale už bylo vše o dost lepší, říkal jsem si, mít možnost jezdit tu celé dopoledne, snad bych auto i trochu dostal do ruky. Ale čas za volantem utekl strašně rychle a na svezení v závoďáku už čekali další zájemci. O přetočení, zhasnutý motor a probrzdění retardérů rozhodně nebyla nouze, tak jsem se trochu uklidnil, že nejen já mám na čerstvém sněhu takové problémy.

Foto: Petr Šedivec

Nás ale čekalo svezení s Honzou Černým, který měl Fiestu již mírně upgradovanou, osazenou novou převodovkou Quaife. Tou budou pro příští sezónu vybaveny všechny Fiesty. Když jsem si na konci testovací RZ po třech průjezdech říkal, že někteří z nás už dostávají Fiestu do ruky, na sedadle vedle Honzy jsem byl hodně rychle vyveden z omylu. Na trati lemované stromy, pokryté rozježděným tajícím sněhem, kde se přilnavost měnila v každé zatáčce Honza předváděl, proč byl vybrán jako jezdec WRC Academy pro příští sezónu. Neskutečně rychlé reakce, efektní průjezdy bokem a jízda na hranici, sem tam i za hranicí přilnavosti pneumatik na mě zanechala obrovský dojem. Chvíli jsme s Honzou poklábosili o následující sezóně a jeho cílech v závodech MS a věřte že rozhodně nejsou vůbec skromné, což je jen a jen dobře. Už alespoň víme, komu pořádně zafandit příští rok v Německu!

Foto: Petr Šedivec

Na třetím stanovišti jsme se mohli těšit na zlatý hřeb celého dne, tři průjezdy slalomu více jak 3km dlouhého, postaveného na letištní ploše. Po přesunu jsme ale zjistili, že předchozí skupina ani zdaleka ještě nemá odjeto. Stavba trati se zdržela především díky noční sněhové nadílce, a ráno na tomto úseku ostatní zajížděli časy přes tři minuty. My jsme nakonec po párku v rohlíku a klobásce přišli na řadu až okolo půl jedné odpoledne, kdy ale trať už byla bez sněhu a pouze mokrá. Na asi 30 metrů široké a kilometr dlouhé vedlejší přistávací ploše pořadatelé "namotali" trať se retardéry a zatáčkami rychlými i pomalými. Na konci jsme se jednoduše otočilo okolo kuželu a trať jeli v protisměru zpět. No jednoduše to vypadalo v podání dalšího z pravidelných účastníků Fiesta cupu, vedle kterého jsme každý absolvovali první jízdu. Upozornil nás na dvě krizová místa, kde by výlet z trati mohl znamenat díky hlubokým kanálům a odvodňovacím rýhám konec vašemu snažení a velké poškození Fiesty. Pak už přišly na řadu dvě jízdy za volantem soutěžní Fiesty. První na osahání trati, druhá měřená. Vedle mě usedl Jist s tím že se pokusí mi diktovat rozpis, který jsme ale neměli napsaný. Spíš ale šlo další možnost svezení se a psychickou podporu. První jízdu jsem měl pocit, že v některých zatáčkách jedu zbytečně opatrně a moc brzdím. Fiesta ale poslouchala až překvapivě dobře, neměla daleko k chování motokáry na mokré trati. Za celou dobu jsem jen dvakrát krátce zařadil trojku, jinak šla většina zatáček jet na dvojku, kromě otočky okolo kužele v polovině trati. V druhém průjezdu, který se jel na čas, jsem si věřil už o něco víc, hned v jedné z prvních zatáček byl moc široký a vyjel do sněhu mimo ideální stopu. Ve snaze dohnat ztrátu, se mi to pak ještě povedlo podruhé. Čas byl tím pádem hodně špatný a zbytek trati jsem se snažil maximálně užít. Jistovi v jeho měřené jízdě dařilo líp až do výjezdu na poslední rovinku, kde mu hlásím, pozor na poslední retardér. Jist si pozor nedal, auto se spakovalo a letělo do škarpy. Rychlá reakce, ruční brzda a úplně zamotané ruce ale pomohly udržet auto na trati a jediná škoda byla časová ztráta. I tak se Jist s časem 1:50 zařadil k nejrychlejším. Oba jsme se shodli na tom, že jet rychle po chvíli vypadá relativně jednoduše, ale odhadnout hranici přilnavosti je něco, co se prostě nedá naučit za jeden den a proto se rozhodně chceme znovu vrátit a posadit do jedné ze závodních Fiest.

Foto: Petr Šedivec

Tvorbu rozpisu jsme pak probírali s Honzou Černým při obědě a Honza nám potvrdil, že je to jedna z nejdůležitějších částí přípravy. Bez dobrého a co nejjednoduššího rozpisu, kterému opravdu důvěřujete se podle Honzy prostě jet rychle nedá. On hodně rozpis s přibývajícími zkušenostmi mění, zjednodušuje a zásadně vždy píše rozpis nový i na soutěžích, které již v minulosti absolvoval. No prostě se rozhodně máme ještě co učit.

Foto: Petr Šedivec

Celkově nás první zkušenost za volantem soutěžního vozu ohromě bavila, poznali jsme, že velký sport se rozhodně dá jet i se slabším vozem, když je v těch správných rukou. Jen škoda průtahů a dlouhého čekání, které bylo zaviněno především neočekávanou sněhovou nadílkou. V únoru, kdy by se mělo konat další pokračování testování Fiest, jak nám prozradil organizátor celé akce Jiří Galuška, už na sníh budou rozhodně připraveni budou!