Ladislav Kopelent - eWRC.cz
2. 12. 2010 11:49 − 31647× − 71

Výlet do historie za tovární Škodou Favorit

Čas neúprosně běží a je to již více než dvacet let, kdy Škoda Mladá Boleslav poprvé nasadila vůz Škoda Favorit.

Čas neúprosně běží a je to již více než dvacet let, kdy Škoda Mladá Boleslav poprvé nasadila na soutěži jako sportovní náčiní svůj typ Škoda Favorit. Vozidlo bylo homologováno 1. ledna 1989 pod číslem A-5373. Jeho první oficielní start ve startovním poli byl na Valašské zimě v roce 1989. Za volantem Favorita se usadil pro tuto soutěž Ladislav Křeček s navigátorem Motlem. Druhý vůz pilotoval Pavel Sibera s Petrem Grosem a třetí auto pilotoval Vladimír Berger se spolujezdcem Zdeňkem Paterou.

Právě Vláďa Berger stál u zrodu soutěžní verze Favorita a byl to on, kdo s ním najezdil a natestoval nejvíce kilometrů. Byl nasazován i v roli předjezdce s rodícím se soutěžním vozem mimo pořadí. S Favoritem ve skupině „N“ produkčních vozů získal Vláďa Berger dva tituly mistra republiky. Potom soutěžil s plnokrevnou „áčkovou“ verzí až do roku 1994 za Škodu Motorsport, rok 1995 absolovoval se svým původním ex továrním vozem za Motorsport KBS. Od roku 1995 velmi oblíbeného, technicky nenáročného Favorita nahradila ve Škodovce modernější verze Felicia a na soutěžních kolbištích hned v provedení KIT CAR, nejprve s motorem 1300 a záhy na to s patnáctistovkou pod kapotou.

Favorit se stal pro Škodovku a nejen pro ni velmi oblíbeným vozem. Jeho akčnost a konkurence schopnost spočívala především v jeho jednoduchosti, absenci elektroniky, celý vůz vycházel ze sériového provedení. Na první pohled soutěžní vůz od standardního provedení nevykazoval zásadních rozdílů. Favorit se může pochlubit velmi solidními výsledky na tratích soutěží MS. Několik umístění v první patnáctce, dokonce i několikrát tovární piloti nahlédli do absolutního pořadí v první desítce. Na Katalánské rallye 1994 to bylo osmé a deváté místo v celkovém pořadí, Portugalská rallye 1994 nese zápis v podobě desátého místa pro Favorita. Umístění na bedně ve třídě do 1300 se časem po sériích výborných výsledků očekávalo a spíš by bylo překvapením jiné umístění.

Značce Favorit se podařilo jako jedinému typu Škodovky v éře devadesátých let získat titul Mistra světa ve Formuli 2. Byly to vozy s jednou poháněnou nápravou s objemem motoru do dvou litrů. Tento triumf byl dosažen v roce 1994 a oba vítězné vozy jej slavili prvním a druhým místem ve třídě na posledním podniku sezony na RAC rallye. Ve stínu tohoto úspěchu soutěžili mladší sestry Favorita jak Felicia, tak i Octavia, ze které se posléze zrodilo první škodovácké WRC. Pravdou je, že Felicia KIT CAR dosáhla pěkného výsledku na RAC v roce 1996, bylo to třetí místo absolutně. Za volantem seděl zkušený soutěžák Stig Blomqvist. Ani tento parádní dílčí výsledek neumožnil jinak dobře rozjetou sezonu korunovat vítězstvím ve Formuli 2, stačilo trochu více štěstí v podobě dalšího auta v cíli.

Karosérie Favorita byla vyrobena ze slabšího plechu, vyztužil ji první škodovácký certifikovaný bezpečnostní rám. Na střeše dominovala mechanicky ovládaná klapka pro přívod čerstvého vzduchu do prostoru posádky. Zasklení a polstrování dveří bylo sériové, z interiéru vozu bylo odstraněno nadbytečné čalounění a zadní sedáky pro skupinu „A“. V té době vozidla skupiny „N“ musela mít zadní sedáky, kompletní interiérové prvky včetně těžkých houní pod koberci. Palubní deska byla sériová, pouze palubní přístroje byly pozměněny, přepínače a ovládací prvky byly umístěny, aby byly lépe dosažitelné. Do výbavy patřil i Tripmaster, lampička na čtení rozpisu v noci. V roce 1993 došlo k faceliftu karosérie, která byla homologována, tak zvaná černá výbava. Vůz se stal těžší o bezpečnostní výztuhy ve dveřích.

Bezpečnostní výbavu tvořil mimo rámu hasicí systém, ruční hasicí přístroj, bezpečnostní pásy Sabelt, sedáky Sparco. Pro lepší ovládání vozu byl zamontován sportovní volant, který většinou šel z vozu do dalšího vozu spolu s továrním jezdcem. Jezdec měl oporu levé nohy, aby si ulevil, když zrovna nešlape na spojku, nebo s touto nohou nebrzdí, ale to bývalo spíš na přejezdech než na tratích RZ. Spolujezdec měl podložku v kuse pod obě nohy, aby mitfára při brzdění nesjížděl pod palubku, pasy byly pouze čtyřbodové, v té době se ještě nepoužíval pás skrze sedák do podlahy.

Důležité jsou na soutěžním voze brzdy, vpředu byly větrané kotouče o průměru 258 mm a jeho šíří 20 mm s duralovými středy. Vzadu kotoučové brzdy s průměrem 247 mm, šířka kotouče byla 8 mm. Brzdy podobných rozměrů měl Golf GTi řady II. vážící o nějakých 300 kg více, proto brzdy na Favoritu byly velmi účinné. K zadním kolům byl tlak veden přes rozdělovač tlaku účinku brzd Tilton. Pod brzdovým pedálem byla klícka, na kterou byly upevněny dva brzdové válce ovládané přes vahadlo s možností seřizování brzdného účinku z místa řidiče. U vozu byla absence posilovače brzd. Brzdové trubky byly nahrazeny leteckými hadičkami. Vpředu i vzadu vyvíjel brzdový účinek čtyř pístkový, duralový brzdič velmi podobný známému přednímu brzdovému třmenu se Škody 130. U zadních brzd jednu část brzdiče o dvou pístcích ovládala hydraulická ruční brzda. Homologovány byly i brzdiče AP, které jsou více známy z Felicií KIT CAR.

Řízení bylo strmé v sériovém pouzdře, čepy řízení rovněž sériové. Ramena přední nápravy byla upravena tak, aby bylo možno do nich vložit unibaly pro lepší pohyb ramen. Původní silentbloky proto byly odstraněny. I čep ramene u posledního modelu byl typu unibal. Homologována byla i trubková ramena. Ramena byla vyztužena a uzavřena z boku pásem plechu. Zesílena byla i nápravnice, zejména v exponovaných pasážích. Vůz byl vybaven předním a zadním stabilizátorem.

Tlumiče dostal do vínku Favorit nejprve Sachs, později Proflex s velkým ložiskem v horním uložení předního tlumiče. Zadní proflexi měli nádobku na plyn s hadičkou vyvedenou pod vůz a připevněn k zadní nápravě. Pružiny pérování měli pomocnou pružinu, aby při odlehčení kola bylo péro stále tlačeno do svého uložení a nemělo možnost se příčit. Tlumiče byly plyno kapalinové se seřiditelnou výškou. Horní uložení předního tlumiče bylo v duralovém pouzdře přes kloubové ložisko, s možností nastavení odklonu kola. Spodní část byla uložena do jakého si trojúhelníku, který byl přišroubován do upraveného sériového otočného čepu – šenklu.

Převodovka u prvních vozů byla pětistupňová, synchronní, s kolíkovým diferenciálem, sériově uložená do nadkolí karosérie. Kolečka v převodovce byla pro lepší odvalování uložena později na jehlových ložiskách. Zobrazený Favorit již byl opatřen šestirychlostní, bezsynchronní převodovkou typu Hewland. Bylo používáno několik homologovaných stálých převodů, pro rallye se používal převod 4,5. Jednotlivé převodové poměry měly tyto hodnoty 1 – 3,000 2 – 2,125 3 – 1,632 4 – 1,381 5 – 1,200 6 – 1,074 a Z – 2,500. Homologovány byly i zesílené hnací hřídele, aby lépe přenášely kroutící moment ze samosvorného lamelového diferenciálu.

Motor měl objem zvětšen ze sériového 1289,4 na objem 1299,6 ccm, kterého bylo dosaženo pomocí pístů tvaru „T“ o průměru 75,8 mm. Standardní průměr 75,5 byl také používán, zdvih 72 mm určený klikovým hřídelem o hmotnosti 9000 g byl převzatý ze série. Tvrdé, leštěné ojnice vychází ze sériových tvarů, nejedná se o typ „H“ jako má Felicie KIT CAR. Vačkových hřídelů se používalo několik typů podle konkrétního nasazení na soutěži, na šotolinu, sníh hodné, měkké vačky, na asfalt pořádně ostré jako břit. Hlava motoru měla vyleštěné a zvětšené kanály sací na průměr 27 mm. Ventily sací 34 a výfukové 30 mm, upravené a odlehčené, průměr totožný jako u série, až Felicie měla větší průměry až 38/32 mm. Hlava byla utěsněna k vloženým válcům pomocí měděných kroužků.

Chlazení série, mohutnější chladič. Olejové hospodářství série se zvětšeným průtokem oleje, který byl chlazen olejovým chladičem, pomocí tlakových hadic. Homologován byl i vnější regulátor tlaku oleje. Výfukové plyny z motoru byly odváděny přes sériové sběrné litinové potrubí do sběrné roury se dvěma otvory, až do prvního a druhého tlumiče výfuku. Po nařízení používání ekologického prvku katalyzátor, byl vůz o tuto výbavu doplněn. Motor typu OHV s osmi ventilovou technikou a třikrát uloženou klikovou hřídelí měl výkon ve špičkovém provedení okolo 120 koní. Bezpečné otáčky motoru byly málo přes 7000 otáček za minutu. Motory, které byly točeny více, mnoho nevydržely, na vině byl nejen pilot, ale i nedokonalost a nevhodnost ventilového rozvodu tohoto typu a provedení motoru, jehož kořeny sahají až do začátku šedesátých let u typu 1000 MB.

Spojka byla používána Sachs s velmi tvrdou centrální pružinou. Spojková lamela rovněž typu Sachs o průměru 190 mm, byla nýtovaná a odpružená. Lamely bylo nutno kontrolovat a včas je měnit, i když proti sériové měli podstatně větší životnost. Setrvačník musel pro tento spojkový paket být upraven a jeho pracovní plocha ubrána a zapuštěna, tak aby se tam vešel přítlačný talíř a nedřel o spojkový obal převodovky. Homologační hmotnost setrvačníku po jeho třískovém obrobení spolu s věncem spouštěče mohla být minimálně 6000 g.

Palivová soustava vycházela ze sériové nádrže, homologována byla i hliníková umístěná na místo reservního kola. Dodávku paliva obstarávaly dvě palivová tlačná čerpadla Facet, umístěná poblíž zásobníku paliva. Stabilitu tlaku paliva zajišťoval redukční tlakový ventil King. Směs paliva připravoval karburátor Pierburg, později Lekr, měl vyleštěné a upravené difuzory, klapky obou komor, otvírající se současně. Čistotu nasávaného vzduch zabezpečoval speciální filtr umístěný na klícce nad karburátorem. Odpojen byl sytič, motory hůře startovaly, zejména v zimě. Příčina horším startů byla i ta, že některé vačky vyžadovaly seřízení ventilů za tepla 10/40 a proto zůstávaly pootevřené ventily, než se motor ohřál. Řešením bylo to, že před uložením vozu do UP mezi etapami, byly přenastaveny vůle ventilů.

Elektro výzbroj vycházela ze sériového provedení jak startér, tak alternátor, ten měl větší řemenici, aby netrpěl vyššími otáčkami motoru. Použita byla indukční cívka a kontaktní rozdělovač Bosch, později i bezkontaktní zapalování s přídavným odporem. Nedílnou bezpečnostní výbavou byl elektrický, nevýbušný odpojovač všech obvodů. Osvětlení vozu bylo standardní, přídavná světla Hella s kryty byla dvě dálkové a dvě mlhové – rozptylové na kovové hrazdičce přimontované do držáku v nosníku předního nárazníku.

Na vozidle byly umístěny v souladu s řády i některé nápisy. Označení tažných ok vepředu a v zadu, blesk u odpojovače elektriky, rámeček na startovní čísla, jmenovky posádky na předních blatnících. Znak „E“ označující umístění hasicího systému a hasicího přístroje. Spodek motorové části byl chráněn duralovým krytem – lyží. Používaly se dva druhy kol z elektronu, která byla montovatelná přes větší brzdy o rozměru 13 a 14 palců. Pneu byly používány výhradně Michelin v provedení Slick, později byl řezaný několika drážkami po obvodu. Šotolinové pneu M3, M4, M5, na sníh i pneu s hroty. Pro značnou oblibu soutěžních Favoritů vzniknul v roce 1993 značkový pohár Škoda s méně technicky vybavenými vozy Favorit LXi, které proto byly dostupnější pro posádky. Cena pohárovek v té době byla okolo 300.000 Kč, v porovnání s plnokrevníkem jezdícím za Škodu Motorsport stojícím přes milión byla cena příznivější.

Komentářů celkem: 71
8. 12. 2010 20:0261
0 0
Vrátníček: Teda nechtěl jsem reagovat, ale "A ta horší auta,no např. Lancia Integrale sk. N nic moc..." mi fakt nedá. Žolíci (abychom hovořili o nějaké vazbě na profi teamy) připravovali tato auta celkem 3 sezony. Výsledek? 3 tituly mistra světa ve skupině N. Sem netušil, že prodti Favoritu to byla taková plečka...
Tohle fakt nemá smysl, toto je zcela iracionální "diskuse"...
8. 12. 2010 20:1562
0 0
To magic: Vážený pane nic proti Vám nemám a ani Vás osobně neznám (nejspíš), ale musím Vás upozornit na skutečnost, že jste do pole "drobných soukromníků" zařadil Tommi Makinena, Alistera McRae, Fredy Loixe, Paola Andreuciho a další, což mě přijde jako skoro opovážlivé vyjádření. O faktu, že výše zmínění startovali většinou ve třídě A7 proti Favoritu ve třídě A5 se zmiňuji jen doplňkově. A například Tommi Mäkinen nadělil Pavlu Siberovi na RAC Rally v roce 1994 "obludných" 17,03 sec a celkový vítěz Colin McRae této posádce "nandal" 53,03 sec. První startoval s vozem Nissan Sunny GTi a druhý Subaru Impraza 555. Toto celé se odehrálo na "pouhých" 520,66-ti kilometrech RZ. Jest-li jsem nezapoměl počítat tak je to 0,1 sec na km. Na tyto údaje žádný tajný zdroj nemám, čerpal jsem z eWRC Results.
8. 12. 2010 20:2063
0 0
magic:No, myslím, že tuhle "iracionální" diskuzi tady zahájil někdo jiný,než já a Lancii jsem jako příklad použil pro neblahé zkušenosti, které s tímto typem měl u nás např.J.Sedlář ,u jehož Delty se vše "sypalo" jak v přesýpacích hodinách a tak raději přešel k Favoritu.. smajlík,případně Petr Zedník a další by jistě mohli přispět svými špatnými zkušenostmi s tímto autem.
Novej: Jasně ,nostalgie a léta mohou smazávat negativní zkušenosti,je to jako s vojenskou základní službou... smajlík
8. 12. 2010 21:0264
0 0
Odlišujme 2 věci, abychom nehovořili o koze a voze. Jeden aspekt je technická úroveň vozu a druhá jsou výsledky konkrétních pilotů na konkrétních podnicích. Navíc slučujete opravdu soukromé posádky s továrními.
Jak psal tuším Novej: uveďte technicky horší tovární vůz. Začněme tříložiskovým motorem s rozvodem OHV. Možná Trabant měl v roce 1989 tovární tým a neměl ani rozvod OHV, to je pravda, ale jinak nevím, myslím si, že 3 ložiska a OHV měla v té době ještě snad Marbella a pochybuji, že s tím někdo jezdil za fabrický tým... například někým zde jmenovaná Calibra byla proti Fávu superdílo vzdálené několik generací vývoje: v sérii pokud si vzpomínám tam byl šestnáctiventilový čtyřválec s kovanými písty Mahle (!) a šestistupňový Getrag s mezinápravovým samosvorným diferenciálem Fergusson, a ten mizerný Citroen BX byl složen z hliníku a kevlaru, rovněž s šestnáctiventilovým pětiložiskovým motorem přeplňovaným turbodmychadlem o výkonu kolem 400 koní s trvalým pohonem všech kol se třema špérama... ano, ta auta toho mnoho nenajezdila a nic nevyhrála, ale pro někoho prostě čtvrté místo není úspěch a proto byl třeba vývoj zastaven dřív, než tato technika mohla něco ukázat. A ty nesmysly o Lancii - mimochodem absolutně nejúspěšnější značce v rally všech dob - už jsou skoro spíš diagnóza, než argument... a neohánějte se prosím demagogicky tím, že si někdo koupil nějaký auto z pátý ruky a pak neměl ani na brzdový desky - za to Abarth fakt nemůže.
Prostě technicky horší a zastaralejší vůz než Favorit pro tovární tým homologovaný v roce 1989 budeme hledat jen velmi těžko. Pokud jste jiného názoru, uveďte konkrétně, který TOVÁRNÍ vůz byl na tom TECHNICKY ještě hůř (pozor, i Dacia nebo Oltcit byli dál - ať uložením kliky nebo rozvodem motoru).
Jiná věc jsou ony výsledky: jednak Makinen, A. McRae, Loix, Andreucci a další BYLI soukromými piloty proti nimž stál TOVÁRNÍ tým Škoda, ale také píši, že NEHODNOTÍM (a pokud ano, tak s úctou, pokorou a obrovským uznáním) KONKRÉTNÍ VÝSLEDKY konkrétních pilotů, neb řeč je čistě o technice. Je zázrak, že s takovým autem někdo něco takového dokázal, ale NENÍ to zásluha konstrukčně-technické vyspělosti toho auta!!!
Myslím si, že je na čase věc uzavřít, aby nedošlo na nějaká osobní injektiva, neboť věcně už jsme asi vyčeprali všechnu obhajobu Favorita...
8. 12. 2010 21:5465
0 0
To magic: K invektivám ode mne opravdu nedojde. Jenom seskupím fakta. Asi se schodneme, že v rally jde především o výsledek. To, že tehdejší tovární tým vařil z toho co měl a zvolil zcela netradiční postup ohledně konstrukce vozidla. Solidní výkon ( na čtyřválec s objemem 1300 ccm s rozvodem OHV a třkrát uloženou klikou úctyhodný) a nízká hmotnost vozidla dala ve výsledku konkurence schopný vůz, který ač nehýřil technickými vymoženostmi byl velice úspěšný a to nejen díky jezdcům (jejichž kvality tímto nijak nesnižuji). Máte-li na věc názor, že pokud vozidlo nedisponuje 16-ti ventilovou technikou a pohonem všech čtyř kol není k závodění, tak si dovoluji upozornit, že Škoda Favorit v úpravě skupiny A5 vaše názory poněkud znehodnocuje. Tímmto končím přispíváním do této diskuze. S přáním hezkého zbytku večera Pavel Šubrt
9. 12. 2010 08:4066
0 0
magic:Myslím, že osobní útoky jsou spíše z Vaší strany,cizí názor je např.diagnoza,případně demagogie,či nesmysl,prosím ,čtěte po sobě ,co píšete, já takové výrazy nikde nepoužil,navíc, já píši k favoritu z vlastní a dobré zkušenosti, vy z doslechu...
Rozvod OHV není žádný anachronismus,používal ho i Renault ve svých "pětkách" jak s předním náhonem ,tak i ve voze sk.B s turbem a pohonem zadních kol,v dobách vzniku Favoritu v MS jezdil úspěšně typ R11 turbo,který měl taky rozvod OHV a karburátor.Tady se prostě vycházelo ze sériové produkce .Že se použije OHC či 16 ventilový rozvod neznamená, že to auto bude úspěšnější,na nynějším tříválci a jeho děsných a zásadních závadách / v běžném provozu/Vám mohu dokumentovat, že více techniky není vždy plus,to samé ohledně neúspěchů mnoha technicky "vyšperkovaných" závodních vozů.
Třikrát uložená klika byla sice výhodná z hlediska třecích ztrát, ale máte pravdu, že to poněkud limitovalo.Škodováci se to snažili řešit vývojem 5x uložené kliky/viz Rapid pro něm.seriál/ a úspěšně,proč se to nedostalo do série opravdu nevím,tady k informacím asi jako tehdejší pracovník AZNP by jste mohl být blíže.Nicméně pro závodní použití se to vyřešilo jinou,pevnější klikou,která funguje v mnohých motorech i několik sezon naprosto bez problémů,byť např. pro motor 1400 nemá homologaci.Zase v době, kdy většina sériových vozů měla čtyřstupňovou skříň byl závodní šestikvalt velké plus.
Na závěr, neb se asi v názoru na fávo neshodnem,jenom uvedu, že na to ,že to byl první!!! typ z MB po xdesítkách let s pohonem předních kol to bylo jak v sérii a tak i v závodech velmi povedené a spolehlivé auto.
9. 12. 2010 10:4567
0 0
Dovolím si ne úplně souhlasit s odvážným tvrzením, že Favorit je nejhorší soutěžní auto. Škoda 130 LR a RS mající skoro stejný motor, jen jinde uložený, se synchronní převodovkou nebyla také žádným technicky dokonalým skvostem, svoji oblibou a výsledky každá soutěžní Škodovka psala část historie. Každý typ posunoval vývoj směrem k WRC a dnešním S 2000 a má své důležité místo v galerii Škoda Motorsport. Určitě není sporu o tom, že motor s koncepcí třikrát uložená klika v hliníkovém bloku a rozvodem OHV, který byl použit již v Embéčku, není žádný technický šlágr. Čekal jsem s příchodem nového spoluvlastníka z Německa do Škody, že se konečně bude zavádět nová technologie. Chápal jsem volání po změně výroby stran uživatelů i výrobců a konstruktérů před rokem 89. Byl jsem překvapen montáží tohoto typu motoru i do německých Felicií. Pochopil jsem i zájem strategického partnera nařídit montáž zastaralých litinových motorů 1.6 OHC do Felicie 1.6, kdy je sám u VW již neosazoval. Bylo mi divné, že tyto motory s nepatrně větším objemem byly montovány i dva roky do prvních Fabií a nesplňovaly ani emisní limit EURO 3. Magic nepochopím, co jste v té fabrice dělali celých deset let od zrodu nedokonalého Favorita. Mám pro to jedno vysvětlení, dříve jsme museli poslouchat východ a potom západ. Nechci se dočkat toho, až komponenty z Fabie S 2000 vyjedou ve VW Polo.
9. 12. 2010 11:4968
0 0
Co by za výsledky favorita dal takový proton.....
9. 12. 2010 18:0569
0 0
Fajn čtení.
Můj Favorit byl příhlášen o 14 dní dřív než proběhla první homologace , takže za nedlouho budu slavit 22 let.
Jinak ty kazety jsou opravdu skvělé, já jsem skoro všechny sehnal v inzerátech, takže stačí jen hledat a mít štěstí.
9. 12. 2010 18:5170
0 0
irik83:mě spíš šlo o to aby se to nějak dostalo i sem(z těch kazet) a udělat z toho třeba seriál.Aby ti mladší viděli jak to jezdilo(a že to jezdilo!) a neměli to za popelnici(někteří to tu pomalu tak titulují)protože jak vyjel Favouš začal pojíždět Š130LR.Jasně bylo to i v jezdcích ale i soukromník s doma postaveným Fávem byl nebezpečný továrně(Sedlář,Raichl.atd)
10. 12. 2010 20:5371
0 0
Jirka SEDLÁŘ by nam ukazal jak byl Favorit špatny auto dost z nas by asi koukalo
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!

Je aktivovaný AdBlock nebo jiný blokátor reklam!
Pokud chcete náš web používat, vypněte ho prosím. Děkujeme!