Relaxuji, sedím, koukám někam do prázdna, tak trochu si přemítám a rovnám myšlenky v hlavě, protože se mi nedaří srovnat bolavá záda. Mám puštěné stránky eWRC.cz, sekci blogy, do očí mi padá ikonka s písmenem „b“ a v barvě „e“ samotného názvu serveru. Že bych si tu svoji starou hlavu tvořící moji ikonu také změnil. Ale ne, nechám si ji, je přece jenom moje a až zmizí z oddělení blogů, tím způsobem, že i ostatní do této části něco napíší, bude to pro mě signál, že nemám hlavu na svém místě a je čas pro to něco napsat. Je na každém, kdo má problém s tím, že je moc stejných ikon poměrně hustě u sebe, aby tomu zamezil a to tak, že také něco napíše. Ono se může klidně stát, že tuto rubriku opanují nažloutlé ikonky a moje hlavy.

Koukám na diskusi pod některými články a ani nevím, jestli mě z jejího obsahu bolí víc hlava, než ta rozlámaná záda. Sezobnu hrst prášků, žena potom nemusí tolik vařit. Ono jí také pořád něco vadí a nelíbí se jí něco, nejdříve, že jezdím rallye, tam jsem si prý zmordoval hřbet. Teď jí vadí, že se hrbím u počítače. Říká: „Měl bys dělat něco pořádného.“ Já vím, třeba umýt nádobí, nebo jít s košem, možná vyluxovat. Raději nic neříkám, protože bych zapředl sáhodlouhou diskusi o ničem. Vím, že tak, jako tak nebudu mít poslední slovo, ani v jejích očích pravdu. To, že by pravdu neměla ona, to se ještě nestalo, to prostě není možné.

Každý má svoji pravdu, ona je totiž relativní. Posádka projela erzetou a řidiči je horko, spolujezdci zima, jezdec je přesvědčen, že jel volně, spolujezdec byl vyklepaný jako tři dny stará Startka a zdálo se mu to pekelně rychlé. S tím samým jezdcem pojede za stejných okolností jiný mitfára a pro něho bude jízda velmi opatrná až ležérní. Pro jednoho diváka to bude trap, pro jiného tužka. Všichni mají svoji pravdu, ale jiný názor na věc. Bude záležet na argumentaci a na tom, jakou oporu pro svá tvrzení najdou, jaké důkazy předloží. Ono je někdy i pro právníka těžké unést to důkazní břemeno. Hodně také záleží na většinovém, celoplošném pohledu na věc.

Co je vlastně diskuse, je to věcné vyjádření se několika osob nad určitým tématem, jehož cílem není rozhodovat, nýbrž věc pečlivě rozebrat z různých stránek, shromáždit argumenty a případně připravit půdu pro racionální rozhodnutí. Diskuse od účastníků vyžaduje:

• věcnost: věnovat se tématu a argumentovat, nikoli napadat
• otevřenost: nevylučovat nikoho, kdo může k danému tématu přispět
• poctivost: podstatné informace nesmějí účastníci zatajovat nebo tvrdit něco, čemu sami nevěří
• trpělivost: pochopení argumentů druhého může vyžadovat čas
• zdvořilost: vyjadřuje společný zájem všech na každé věcné informaci

Diskuse může být pro hlubší poznání určitých jevů velmi užitečná, protože překonává přirozené jednostrannosti účastníků a zvyšuje pravděpodobnost, že se na nic důležitého nezapomnělo.

Živě si dovedu představit, jak probíhá výměna názorů od počítače při čtení článků na eWRC. Asi tímto stylem: „Co to tady napsal, takovou (nepublikovatelných několik slov, možná celá věta, třeba i rozvitá, v nejhorším i celé souvětí).“ Při mlácení se pěstí do hlavy od ní létají blesky zlosti, nevole, vzpoury, všude okolo čpí nevraživost, zášť. Diskutér si vybírá odpovídajícího smajlíka, nebo rovnou figurek několik, které vyjadřují momentální vnitřní, duševní rozpoložení autora komentáře. Už jen zbývá mít pěnu u huby, jako má náš pes, když se naježí na jiného psa, který mu leze do revíru a to on nesnese. V tu chvíli jde stranou jazyk český, je to jako červený hadr před očima býka v toreadorské aréně.

Sloh má kovářskou jiskru, jako když se kuje ocel, všude srší plameny vášně, zloby, nenávisti, odporu, nesnášenlivosti. Padají hrubky v textu, vše je ve vysokém tempu soutěžního vozu na rychlostní zkoušce, pravda, ne každého jezdce, ale i zde je vidět, že i nevýrazná jízda může v cíli slavit úspěch, naproti výrazné, předčasně ukončené pro nějakou poruchu, většinou karosérie. To platí i o psaní komentáře, nemusí se nutně vždy kouřit od rozžhavených kláves. V klidu, s rozumem, s rozvahou, s chladnou hlavou to jde určitě mnohem lépe, dá se to potom i číst a zamyslet se nad tím sdělením. Je tam méně chyb, sloh je výraznější, příspěvek získává svého ducha, ostatně vždy napoví o autorovi jaký je. Text se stává věcným, konstruktivním, upřímným, otevřeným a vstřícným krokem k plodné výměně názorů.

V dnešní době se slušnost obecně moc nenosí, proč si však ztrpčovat počtení na serveru o rallye, která nás všechny zde spojuje. Názor na věc nemusí být vždy stejný, může být souhlasný i nesouhlasný, s výhradou k tomu, či onomu. Zdá se mi, že nejvíce příspěvků produkují určití pisatelé, kteří se chtějí zviditelnit, vždy zaujímají k čemukoliv opoziční stanovisko. Možná ani článek nečtou, vyjadřují se bez znalosti obsahu k již rozběhlé diskusi, většinou svými slaboduchými komentáři. Je to tím, že nikdy nic nenapsali a nezveřejnili, ono by je potom také mrzelo, dotklo by se jich obdobné komentování, které produkují sami ostatním. Přísloví říká: „Nedělej druhým to, co by samému tobě vadilo.“

Ono je to všechno složitější, než se na první pohled zdá. I takový čtrnáctiletý školák má právo se vyjádřit, mít svůj vlastní názor, mnohdy nebude vyzrálý. Myslím si, že je zde dost zkušených, erudovaných čtenářů, kteří jsou schopni nereagovat v afektu, být mladým nápomocni vysvětlením prostšího dotazu, poskytnout radu k tématu. Neutřít ho, neodradit, vždyť to za pár let může být jeden z těch, co pro nás zde bude psát zajímavé články. Na druhou stranu nezaškodila by větší úcta mladých ke starší generaci a nic nebrání tomu, aby načerpali od nich zkušenosti, znalosti, vědomosti.

Pokud bude diskuse vedena slušně, bez invektiv, sprosťáren, bude dobrá, plodná a hlavně přínosná. Nelze se všem zavděčit, preference jsou různé, pojďme se navzájem obohatit o zajímavé postřehy z rallye. Jedno je jasné, jakékoliv médium, které nebude mít své sledovatele, čtenáře, je k ničemu. Čtěme, sledujme, čerpejme informace, diskutujme, komentujme, nebuďme příliš ješitní, hned dotčeni, porozumějme i legraci, nadsázce, buďme v klidu a v pohodě, řešme vše s nadhledem, buďme přáteli eWRC i sobě navzájem. Redakce a tým eWRC provádí svoji nezištnou práci nejen pro své, ale především pro vaše potěšení.

Berte prosím toto povídání jako postřeh kamaráda, jednoho z vás, nehledejte v tom nic, co v tom není. Musím končit, chtěl jsem stejně původně napsat jenom pár řádek, několik stručných odstavečků. Mě čekají manželské povinnosti, v chodbě stojí naplněný koš a nechci zabředat se ženou do nějakých polemik, stejně nemám protiargumenty. Důkazní břemeno neunesu, snad ten koš ano. Nezpochybňuji, že mám právo na vlastní názor, ten také mám, ale raději držím hubu a v ruce koš, zbytečně nediskutuji, mohl bych vyfasovat další domácí práci.