Šlo především o to, aby redaktoři píšící o rallye dospěli k novým poznáním a inspiracím přímo z kokpitu soutěžního vozu. Nasazeny byly hned dva soutěžní speciály a to Felicia KIT CAR 1600 a Felicia 1300. Jednalo se o soukromou akci dvou jezdců, kteří jsou redaktory eWRC.cz, kteří píší, protože chtějí psát a činí tak bez honoráře. Zrovna tak i tíha provozních nákladů spojených s touto akcí padla na bedra obou jezdců. Do silnějšího vozu jsem usedl osobně se spolujezdcem Tomášem Wankou. Druhou Felicii kočíroval Přemysl Budín se spolujezdcem Radkem Křížem.

První podnik v Rapotíně se jel za pěkného počasí, v závěru trochu sprchlo, ale zásadně to výsledky neovlivnilo. Syrové vozidlo Přemka Budína, které bylo před akcí repasováno, bylo ještě dolaďováno v podvečer startu přímo v servisním areálu. Zatím co jezdci a spolujezdci se rozseděli u přilehlého stánku s občerstvením, mechanici tvrdě do noci pracovali, aby dokončili to, co na garáži nestačili. Přemek jel zostra a ukázal, že při jeho prvním startu je s tímto vozem schopen konkurovat i ostříleným, zkušenějším jezdcům. Druhý vůz mu kryl záda, ve své třídě zvítězil a absolutně obsadil druhé místo i přes potíže se servořízením. Trochu neomaleně obsadili při této akci senioři první tři místa v celkovém pořadí a nepustili mládí vpřed. Přemek Budín se stal nejrychlejším juniorem.

Druhý podnik se konal ve Vysokém Jamném a nebyl již pro mě v takové pohodě jako ten první. Vlhké počasí si člověk nevybere, prostě někdy prší a je mokro a klouže to. Horší bylo, že ani jeden z jezdců neměl navigátora. Místo Radka zaskočil Marek Procházka k Přemkovi do Felicie. Auto bylo určeno k prodeji a několik potencionálních kupců se nevyjádřilo alespoň složením zálohy, to hrálo do karet Přemkovi. Tomáš na předchozí akci nasál atmosféru z vnitřku soutěžního vozu a byl nadšen. Jeho nadšení již tolik nesdílela jeho rodina. Po zralé úvaze se Tomáš rozhodl, že to bylo hezké, ale jednou to stačí a nadále nás podpoří s fotoaparátem v ruce.

Spolujezdce jsme vyřešili, do silnější Felicie střídavě usedali reklamní partneři, kteří přispívali na provoz vozu. Horší bylo, že nám odešel mechanik, který rallye a soutěžními auty žil a jako mávnutím kouzelného proutku začal mít jiné aktivity. Začínal jsem v minulosti také bez mechaniků, tak jsem se do té doby v Jamném vrátil. Podařilo se mi vyřešit i nefungující brzdy několik minut před startem poslední RZ, ale ta pohoda, jízda na plno podle precizního diktátu na to jsem mohl pouze vzpomínat. Přemek potvrdil svůj standard a určité zrychlení, Marek byl s jeho výkonem spokojen. Já poněkud rozladěn jsem doklouzal na prvním místě ve třídě a pátý absolutně do cíle.

Jako třetí díl seriálu se jel Kramolín. Na Felicii byla složena záloha a tak jsme s Přemkem spojili síly a usedli do KITové Felicie. Bez mechaniků, bez přípravy auta, bez nadšení na ojetých na mokro nevhodných pneumatikách jsme bruslili po trati Tchořovického letiště. Servo stále zlobilo, nepomohl ani servo olej věnovaný Jirkou Svobodou, který pilotuje Octavii KIT CAR. Úspěchem bylo spatřit cíl a do té doby auto někam nezahodit, nebo nepostrčit betonový kvádr ve zpomalovacím prvku. Ruce a záda bolela ještě týden po akci.

Čtvrtý podnik se jel u Stříbra, opět vlhko, k tomu silná mlha, to byly podmínky, které důkladně prověřili soutěžní stroje i posádky. Byl jsem si vědom toho, že auto stále vykazuje i přes revizi problém se servo řízením, tomu byla přizpůsobena i jízda. Přemek se mnou zahájil první jízdu a měl jsem chvilku úvahu, naložit auto na vlek a vzdát. Co je platný výkon motoru a rychlé řazení, když nepřenesu výkon na vozovku a nezastavím před zatáčkou auto. Musel jsem se přizpůsobit jízdě na oči za mlhy s reklamními partnery na sedadle spolujezdce. Záhy jsem zjistil, že mi brzdí pouze přední kola, nemaje potřebných dílů, ani chuti něco opravovat jsem opatrnou jízdou směřoval do cíle.

Člověk se pořád učí a musí se něčemu přizpůsobovat, s takto složitým autem není možné jezdit bez doprovodu a být na všechno sám. S vozem, který má technické problémy, není jízda pohodová. Tento stav a tuto situaci pochopila moje žena, a proto za těchto podmínek nechtěla jezdit. Ani jsem si netroufl jí požádat o uvolnění nějakých financí na zakoupení čtyř pneu. Tiše závidím těm, kteří pneu vyřadí po třech testech v prvním servisu. Konečný výsledek a to vítězství ve třídě a druhé místo absolutně je pěkný výsledek, pominu li technické potíže, svoji liknavost v přípravě auta, lepší to být stejně nemohlo.

Rád bych poděkoval všem, kteří se podíleli na tomto projektu a přispěli k jeho zdaru. Ať to byla pomoc finanční, či materiální, poskytnutí služeb, užitečná rada, přiložení ruky k dílu, zajímavá fotografie, zdařilý video sestřih, slušnost zúčastněných a fér play soutěžících. Velký dík patří i pořadatelskému sboru za přípravu celého seriálu, fanouškům a divákům za přízeň a všem, kteří se ke mně a celému týmu neobrátili zády. Velice bych chtěl poděkovat své manželce, že mně trpí mou zálibu a tou je rallye, již třicet let.

Všem bezstarostnou a úspěšnou jízdu rokem 2011 přeje Láďa Kopelent.