Tento díl vzpomínek, bych chtěl věnovat nedávno zesnulému příteli a mému mechanikovi Aleši Sovovi, potom jezdcům a výborným kamarádům, Hynku Jíchovi a Edovi Maškovi, kteří se vzájemně dobře znali a spolu jsme prožili hodně historek, ale i dalším lidem kolem rallye, o kterých ani už nevíme, že tu s námi nejsou.

Protože se do článku nevešly všechny fotografie a můj přítel Goran Gustafsson z Tranasu ve Švédsku mi poslal další fotky, chci se s vámi o ně podělit, protože si myslím, že jsou velmi povedené a velmi dobře vystihující jeho styl jízdy.

Fotografie jsou z některé rallye Valašská zima a místní znalci určitě poznají, kde to je.

„Padák“ dolů na Pinduli ke křižovatce.

Nádherný sideways /stranou po cestě/ v podání Jury…a pneu OR-32 Icemaster, „dělají“ svou povinnost.

Místní určitě vědí, kde to je…jezdí se zde i RZ na Barum rallye.

A tady jsou hodiny Sibery, v tom samém místě, kde Jura jede „kládu“ …

Petr Lahner mi poslal ještě tyto fotografie Jury Sedláře z rallye Valašská zima.

Tady je série fotek Petra Lahnera, dalších účastníků rallye Valašská zima z různých ročníků.

Na základě diskuze, k mému předešlému článku o mém setkání s Jirkou Sedlářem, jsem našel ve starém programu z této rallye toto povídání, které jsem vám okopíroval.

XVI. Barum Tríbeč Rallye 1986

27. – 29. června 1986, Gottwaldov / Topoľčany (ČSSR)

Na šesté RZ u Bohuslavic havaroval Kvaizar s jedničkou, jediný prioritní jezdec, a tak z první desítky zůstal pouze Leo Pavlík. Mikkolovu ingolstadtskému mechanikovi Potchemu jeho Audi vydrželo přesně čtyři rychlostky. Nadupaný Opel Manta 400 Němce Moosleitnera se musel stydět za velký výprask, který dostal od škodovky Jury Sedláře. Dvojnásobný mistr Walesu John Price přivezl do Gottwaldova krásný modrobílý extovární speciál Renault 5 Maxi Turbo po Jeanu Ragnottim. Jeho časy na zkouškách ho však jistě vedly k přemýšlení, zda jej raději nesvěřit do rukou někomu povolanějšímu, například talentovanému Sedlářovi. První soutěžní den skončil večer v Gottwaldově se značně prořídlým startovním polem.

Protože se na téma auta Johna Price rozpoutala velká diskuze, já jen okopíroval to, co se tehdy psalo o jeho autě.

Tak toto je doufám R5 Turbo MAXI, po repasi Johna Price na prodej.

Tady bych ještě rád přidal fotografie auta Johna Price, se kterým jezdí nyní. Rozdíl proti těm starým fotkám, je myslím dost velký.

Tady je link na stránky Johna Price, kde jsem vzal i další fotky: www.johnpricerallying.co.uk

John Price se svou novou ženou, která s ním jezdí soutěže, jako spolujezdec.

Škoda jen, že se toho Jura nedožil, protože Johnova auta byla vždy velmi dobře připravena a to dávalo dobrý základ k výsledkům, které by s nimi Jura měl.

Jsem rád, že jsem našel ještě fotku, kdy jsem fotil celý tým v Gottwaldově, kde je také Johnův bratr.

Zleva: sponzor HAPPY DRY CLEANERS-Stephen Lloyd, bratr Johna, John Price, mechanik, spolujezdec Derrick Davies, mechanik.

Na této fotce je jeho auto, které ale nemá tu přední část se světly, jako je to tomu u modelu MAXI /viz výše/. Jistě ale vím, že to byla „zadokolka“ a výkon motoru podle mě stejný, jako měl Lars Eric Walfridsson.

Z tehdejšího programu rallye:

Osvědčené a známé vozy Renault 5 Turbo s motory před zadní nápravou se postaraly o vysokou úroveň závodu. Švéd Walfridson startoval s modelem Corsa z roku 1982 o výkonu zhruba tři sta koní. S tímto vozem závodil jen mimo Švédsko, protože v jeho rodné zemi byly povoleny jen automobily skupiny A. V polovině soutěže se Walfridson protlačil až za Demuthova záda, ale porucha převodovky jej nakonec donutila odstoupit ze soutěže. V té době byly Renaulty Küzmiče, Walfridsona a Ferjáncze seřazené za sebou v rozmezí pouhých devatenácti sekund.

Atilu Ferjancze, kterého tradičně navigoval Dr. Janos Tandari, během soutěže neustále provázely technické problémy. Měl potíže se spouštěčem, zlobil samosvorný diferenciál a přidal se i alternátor. Po kolizi jel dokonce jednu chvíli úplně bez světel. Na udržení druhé pozice toho bylo přespříliš. A tak se smál třetí vzadu – jugoslávec Brane Küzmič.

Jezdec AMK Podhoran Jiří Sedlář se nezalekl silnějších soupeřů a směle se pral s výkonnějšími Renaulty 5 Turbo. I přes své zdravotní potíže (žebra zraněná na motokáře) dokázal pětkrát porazit Ferjancze. Ten byl šestkrát rychlejší a jednou oba jeli na remízu. A to se ještě Sedlář nedočkal servisu a nemohl proto přezout před asfaltovými rychlostními zkouškami. „Na čase to vůbec nebylo znát, jenom na stylu,” komentoval jízdu spolujezdec Josef Častulík. Sedlář během noční přestávky přiznal, že hodlá zaútočit po rozednění. Sotva však za svítání vyjeli na trať, byli nuceni pár kilometrů po startu 13. rychlostní zkoušky odstoupit pro poruchu zadní nápravy. Třináctka jim tedy mnoho štěstí nepřinesla

K této rallye, přidávám ještě fotografie, které mi poskytl můj mechanik a přítel Aleš Sova, který se svou Avií dovezl auto Lars Eric Walfridssona z Teplic, na Barum rallye a pracoval se mnou pro tohoto jezdce.

Lars Eric Walfridsson na přejímce – vlevo stojí Christer a Aleš Sova, mechanici a vedle nich pod bílo-červeným deštníkem Táňa.

Servis Erica na Barumce.

V pozadí je servis Slušovic a ten fousatý pán vpravo čelem k nám, za ležící pneumatikou, je Miloš Vodseďálek, jeden z nejlepších „motorářů“ u nás.

V plném pracovním nasazení, při servisní pauze.

Servisní pauza zleva: Lars Eric Walfridsson, mechanik Christer zvedá auto a Nebe mechanik.

Celý tým zleva sedící: Christer mechanik, Nebe mechanik, Lars Eric Walfridsson, autor článku, stojící zleva Aleš Sova mechanik-který půjčil tyto fotky,Táňa, spolujezdec Larse, Olda Jurka mechanik, vedle něj bratr Milan Jurka později rallye jezdec a Evžen Cekota, který přežil mé „kutálení“ v Žigulíku u Držkové.

Vlevo Lars Eric Walfridsson.

Harald Demuth na přejímce.

Harald Demuth v akci na RZ.

Ferjancz na přejímce.

Ferjancz na stopce RZty.

Přejímka Brano Kuzmiče.

Kuzmič na stopce RZty.