I v oblíbené turistické destinaci se každoročně odehrává národní mistrovství, místní „top podnik“ Rally of Thailand se navíc pokouší vstoupit do asijsko-pacifického mistrovství.

Zájem o rally není v Thajsku mezi jezdci příliš valný, takže v podstatě platí, že kdo dojede do cíle, ten něco vyhrál. Spatřit cíl ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Přestože průměrná thajská soutěž měří pod sto ostrých kilometrů, náročné podmínky na trati a nevyzpytatelné počasí dělají z místních podniků jedny z nejtěžších na světě.

Startovní listiny jednotlivých soutěží nejsou bůhvíjak přecpané, ke každému zápolení se loni přihlásilo přibližně deset posádek. Thajští organizátoři jsou si malé konkurence vědomi a tak se každoročně snaží přilákat do šampionátu nějakou tu zahraniční posádku. Pro ty je vidina snadného zisku zahraničního titulu lákavá, a tak si v roce 2008 thajské tratě vyzkoušel například Hayden Paddon, občas se do Thajska podívají i další novozélanďan Brian Green nebo americký dobrodruh Andrew Havas. Druhým rokem se na tamějších rally objevuje i italský pilot a občasný účastník MS, Stefano Marrini, pilotující Mitsubishi Lancer Evo IX. A mimoto i několik japonských jezdců. Z nich si kompletní loňskou sezonu střihnul Mitsuhiro Kunisawa s produkčním Subaru N12.

Marrini

Z místních jezdců je nejvýraznější postavou Ruegchan Wittaya, kterého podporuje místní výrobce piva Thai Beer a jako jediný si může dovolit konkurenceschopnou techniku. Po dvou titulech v řadě toužil pochopitelně i loni po dalším triumfu, ale cestu za titulem mu značně komplikoval fakt, že musel z osobních důvodů vynechat úvodní soutěž.

Mezi dvoukolkami byl jasným favoritem Meedej Pairit, v sezoně 2009 neporažený pilot v domácí garáži připravovaného Mitsubishi Lancer. I loni vsadil na odzkoušenou techniku a dalo se předpokládat, že o titul přijde jen shodou náhod, když mu i tentokrát chyběl vážnější soupeř. Jen pro zajímavost – v roce 2008 se thajským mistrem dvoukolek stal japonský jezdec Takeshi Azuma.

První podnik přivítala počátkem května provincie Lopburi. Při neúčasti úřadujícího mistra se od prvního testu pustili do souboje o vítězství oba zahraniční hosté, Marrini a Kunisawa. Jedičku pro sebe získal pilot Lanceru Evo IX, ale japonský střelec zaostal jen o čtyři vteřinky. Ty na další RZ nejenže smazal, ale přihodil ještě 25 dalších k tomu. Místní jezdci bleskový nástup vedoucí dvojice nezachytili a průběžně třetí Meechai s Lancerem Evo VI už ztrácel minutu a půl. Další tři testy vyhrál Marrini a po pětce se vrátil na vedoucí post před Kunisawu, který si místy jen obtížně zvykal na v Thajsku typickou rozbahněnou šotolinu.

Wittaya

Japonec se probral až na sedmém testu, kde s Marrinim zajel shodný čas a pro poslední RZ se rozhodl pro riskantní útok. Před ním byl nesnadný úkol nadělit profesorsky jedoucímu Italovi 16 vteřin. Ten svou kůži rozhodně nechtěl dát zadarmo, zajel velmi slušný čas a nejlepšímu z místních nadělil tři a půl minuty. Kunisawa ale nasadil ďábelské tempo a do cíle dorazil o 22 vteřin rychleji. Ve výsledku se tak vyhoupl na první místo, na viditelně zklamaného Marriniho zbyl pouze stříbrný stupínek. Mezi dvoukolkami podle očekávání úřadoval Pairit, a to i přestože ho zpočátku ohrožoval Sakda s Mitsubishi Colt. Tomu se ale riskantní jízda na hraně nevyplatila a do cíle dorazil po chybě až jako poslední klasifikovaný.

Druhou zkouškou odolnosti posádek a techniky byla červnová rally v provincii Phetchaburi. Tam již se objevil Wittaya s klasickou zbraní, kterou byl Lancer Evo IX. Po odvetě za úvodní prohru toužil Marrini a podle toho vypadal jeho vstup do soutěže. Prvními třemi testy prolétl nejrychleji a vybudoval si slušný náskok 21 vteřin před Kunisawou. Italský pilot pak sice viditelně zvolnil a umožnil soupeřům pár dílčích vítězství, ale po polovině soutěže stále bezpečně vedl. Druhou polovinu začal nejlépe Wittaya, ale podle odstupu jeho soupeřů se zdálo, že více bude zřejmě nad jeho síly. Desátá RZ se stala opět kořistí italského pilota Lanceru, ani on ale v tu chvíli ještě netušil, že je to poslední pozitivum, které ho v této rally čeká. Na dalším testu začal protestovat motor jeho Eva a o další RZ dál už přestal pracovat úplně. Do vedení se tak bez boje vyhoupl Kunisawa a nikým neohrožován si dojel pro druhý triumf sezony. Celkově druhý Wittaya sice konec soutěže doslova prolétl, přesto jeho ztráta na Japonce činila v cíli 35 vteřin. Kategorii dvoukolek opět bez potíží ovládl Pairit.

Kunisawa

Přelom července a srpna zavedl účastníky mistrovství do provincie Prachinburi. Novinku tu představil domácí Itthi, který na start přivezl Imprezu N14 a hodlal trojici favoritů potrápit. To Marrini měl úplně jiné starosti. Pokud ještě chtěl vůbec pomýšlet na titul, musel už nutně začít vyhrávat. Pro třetí podnik tak úplně změnil taktiku a začal spíše opatrně. Naprosto odlišný přístup předvedl Wittaya a perfektně využil dokonalou znalost místních podmínek. Během první poloviny soutěže neprohrál ani v jedné RZ a do druhé sekce si vezl nečekaný náskok minutu na druhého Kunisawu. Marrini to s vyčkáváním přehnal a s vedoucí dvojicí úplně ztratil kontakt. Další díl letošní smůly si pak vybral hned na prvním testu druhé sekce, když opět začal stávkovat motor a jeho bílé Mitsubishi opět putovalo do kolonky „odstoupil“. Problémy měl ale i Kunisawa, ztratil další minutu a ještě jednu k tomu mu věnovali komisaři za pozdní průjezd časovou kontrolou. Wittaya tak najednou disponoval náskokem tří minut a zvolnil. I tak ale prohrál jen jediný test a cílem po zásluze projel jako první. Kunisawa nakonec svoje Subaru přinutil k poslušnosti a pohlídal si stříbro. Bronz bral Itthi, který se s novou technikou teprve učil a jeho časy tomu také odpovídaly. Ve dvoukolkách se žádné překvapení nekonalo. Potřetí triumfoval Pairit, a protože Sakda musel v průběhu soutěže odstoupit, zajistil si s předstihem titul mistra.

Poslední zastávkou thajského šampionátu byl dvaadvacátý ročník Rally of Thailand. Pro bodující jezdce byla připravena možnost zisku dvojnásobných bodů, když byl každý den soutěže hodnocen zvlášť. Mimo kompletní domácí špičky dorazilo na start i několik zahraničních posádek, pravidelné účastníky doplnili ještě Brian Green a Andrew Havas. Green také ovládl úvodní shakedown, druhého Kunisawu porazil o šest vteřin. Pravé závodění ale začalo až první RZ a tam už opět úřadoval vedoucí muž mistrovství Kunisawa. Shodný čas zaznamenal i Wittaya, o sedm vteřin zpět byl Marrini a až čtvrtým časem začal Green. Japonský střelec chtěl evidentně rozhodnout o svém titulu už první den a začal si na čele budovat mírný náskok. Wittaya si ale byl dobře vědom faktu, že pokud první den s Kunisawou jakkoli prohraje, je obhajoba titulu nenávratně pryč. Naopak bez šancí na titul už byl Marrini, ale ve smolné sezoně toužil alespoň po jednom výraznějším úspěchu a tak ani on nechtěl nechat Japonce výrazněji odjet.

Pairit

Kunisawa jim to oběma dost ulehčil, druhou polovinou prvního dne se spíše protrápil a v poslední RZ dokonce přišel o vedení, když ho přeskočili Wittaya i Marrini. Sen obhájce titulu tedy stále žil, ale aby se mohl stát skutečností, musel Kunisawa v průběhu druhého dne odstoupit. To se ale nestalo a přestože nebyl Japonec nijak oslnivě rychlý, jízdou na jistotu si dojel pro potřebné body a v cíli mohl slavit premiérový thajský titul. Celý druhý den se nesl ve znamení souboje mezi Wittayou a Marrinim. Ital nakonec neprotrhl smůlu ani na závěrečné soutěži, stopku mu vystavila třináctá RZ. Jeho zklamání bylo o to větší, že závěrečné dva testy byly pro nesjízdnost zrušeny. S pohodovým náskokem triumfoval Wittaya. Stoprocentní bodový zisk z obou dnů mu však stačil jen na titul vicemistra. V součtu obou dnů bral třetí místo Brian Green. Dvoukolky po oba dny ovládl podle zavedených pořádků Pairit a dokončil šampionát bez ztráty jediného bodu.

Výsledky na eWRC-results.com