Rok 2010 byl nejúspěšnějším v dosavadní kariéře Jana Škalouda. Přes své mládí již velmi zkušený spolujezdec vybojoval společně s Antonínem Tlusťákem titul vicemistra Evropy. Honza v uplynulé sezóně absolvoval porci osmnácti podniků doma i v zahraničí, a tak jsme si měli o čem povídat.

Honzo, úvodem ti gratuluji k titulu vicemistra Evropy v absolutní klasifikaci. Jak těžká k němu vedla cesta, a jak vysoko ho řadíš ve tvé dosavadní kariéře?

„Děkuji. Samotný výsledek je v mé kariéře zatím tím nejlepším, a tudíž je v mém žebříčku nejvýše. Ocenění mám rád, ale život na nich nestojí. Samozřejmě jsem za něj rád, ale život mi to opravdu nijak nezměnilo, nejde o žádnou převratnou událost. Cesta k úspěchu byla hlavně o vytrvalosti. Do barumky se nám bodově nedařilo, v týmu byla cítit nervozita a zklamání. Závěr nám však vyšel na jedničku a stoupali jsme pořadím vzhůru. Přidalo se i štěstí a výsledek se pak dostavil.“

Evropský šampionát je v posledních letech trochu ve stínu mistrovství světa a IRC. V čem vidíš jeho pozitiva či negativa?

„Mistrovství Evropy trpí nezájmem dlouhodobě a je to pochopitelné. Ve světě budí pozornost vozy WRC, v IRC jedou stejné vozy jako v evropském šampionátu. Je tam tovární a polotovární tým a velký mediální zájem. Z mého pohledu jsou pozitivem evropského šampionátu zahraniční podniky, které jsou proti těm českým, úplně jinou, vyšší ligou. Navíc všechny podniky jsou dostupné soukromým týmům. Není to ostrovní šampionát jako IRC. Negativní je určitě menší konkurence a s ní související nezájem médií. Je to ale jedno s druhým.“

Můžeš zhodnotit letošní konkurenci?

„Konkurence určitě byla, ale soupeřů bylo málo. Rossetti a Solowov jsou úplně jinde než my. Fontana letos zrychlil a byl krok před námi. Bohužel dlouho nevydržel. S Oleksowiczem se dalo soupeřit a pár vzájemných soubojů jsme svedli. Betti jel sporadicky, Ruta naskočil kvůli zranění později. Ukrajinský mistr Protasov se učí asfalt, šotolinu jel fantasticky. Pár kvalitních dvoutisícovek tam bylo, ale škoda je, že všechny nejely celý seriál. Systém šampionátu a bodování jsou pro většinu posádek špatné a doufám ve změnu, aby vše bylo průhlednější.“

Několik podniků ME bylo zároveň součástí IRC. Nakolik se lišily od těch, zařazených pouze do evropského kalendáře a národního šampionátu?

„Soutěže zařazené do IRC mají početné startovní pole, a tím větší diváckou kulisu, ale také vyšší startovné a více povinné reklamy. Větší rozdíly z pohledu jezdce nevidím.“

Absolvoval´s mnoho legendárních soutěží. Která z nich na tebe zapůsobila nejvíce a proč? Na kterou by´s naopak nejraději zapomněl?

„Pěkných soutěží je moc. Antibes na tratích Monte Carla, řecká Elpa na úsecích Akropolis rally či Rallye du Valais ve Švýcarsku. Všechny jsou těžké. Je třeba být neustále ve střehu. Rád ale vzpomínám na Korsiku jako součást mistrovství světa. Naopak žádná soutěž mi nepřijde špatná natolik, abych na ni chtěl zapomenout.“

Rok 2010 byl premiérovým, který jste s Antonínem Tlusťákem absolvovali za volantem Fabie Super 2000. Jak rychle jste se s čtyřkolkou sžili? V čem vidíš vaše momentálně největší rezervy? A nestýská se ti po C2 S1600?

„V podstatě se sžíváme pořád. Po více jak deseti letech ve dvoukolce je to vážně těžké. Odbourat dlouhodobé návyky není jednoduché a přeci jenom už má Tonda tři děti a není mu dvacet. Na druhou stranu je spolehlivý, a to se cení. Od Barum Czech Rally Zlín to ale bylo výrazně lepší a trošku jsme na to přišli. Největší rezervy máme v brzdění a v rozpisu. Po C2 se mi nestýská, dvoutisícovka si mě získala ihned. Když jsem se ale mohl při zkoušení funkčnosti C2 svézt, neodolal jsem. Stále je to parádní svezení. Nakonec jsem s C2 absolvoval Mikulášskou rally a vše si dokonale připomněl.“

Vyjma Rally Příbram jste s Tondou startovali také v kompletním MMČR, v němž jste obsadili sedmou příčku. Můžeš zhodnotit úroveň současné domácí rallyové scény? Stíhal jsi sledovat mimořádně dramatický souboj o mistrovský titul, a komu jsi držel palce? V čem vidíš hlavní příčiny rapidního úbytku posádek především v nižších objemových třídách ve velkém mistráku?

„V českém mistráku jsme už moc výš poskočit nemohli. Současná konkurence je na vysoké úrovni a chlapi jedou opravdu hodně. Špička má skvělé zázemí, znalost tratí je ohromná a jede se opravdu rychle. Souboj jsem sledoval a ve finále jsem držel palce Valdovi. Letos si to vydřel, jel pěkně, měl zázemí. Byl připravený po všech stránkách a zasloužil si to. Úpadek je znát po celém poli. Vše je o penězích, i malé auto je drahé. Posádky přešly raději do sprintů, kde něco ušetří, a tak mohou jet třeba celou sezónu.“

Zajímavá změna proběhla na Barum Czech Rally Zlín, kde jste si vyměnili vozy s posádkou Roman Kresta – Petr Gross. Zkus porovnat škodovku s peugeotem?

„Výměna nastala už při Pačejově, který byl testem na barumku. Nejprve jsem nebyl nadšený, ale nakonec jsem rád, že to proběhlo. Nám to alespoň otevřelo oči a přišli jsme na spoustu věcí. Navíc si cením práce Romana a Petra. Jsou to profesionálové. Porovnávat auta je těžké, zvlášť když je neřídím. Ale zkusím to. Rozdíl je předně v posedu ve voze. Z peugeota je mnohem lépe vidět. Fabie je lepší podvozkově, je modernější, a tím je dál. Není to v nastavení. To měl Roman na peugeotu skvělé, ale dál už v případě tohoto konkrétního vozu posunout nešlo. Motorově se zdál být Romanův peugeot dál na vrchu v otáčkách, oproti tomu fabie jede více odspodu. V peugeotu je větší hluk a zdá se mi, že je těžší ho uřídit. Pocitově jede peugeot rychleji, ale na čas je na tom lépe fabie. Celkově je z mého pohledu fabie takový větší luxus. Limuzína. Ale zdání klame. U fabie je podle mě těžší najít limit.“

V posledních letech jsi bezesporu jedním z nejvytíženějších spolujezdců u nás. Kolik soutěží jsi vlastně letos absolvoval? Znamená pro tebe spolupráce s Antonínem Tlusťákem povinnost účastnit se i dalších akcí mimo soutěže?

„Letos to byl takový standard jako v minulých letech, tedy osmnáct soutěží. Zhruba sto dní v roce na soutěžích. K tomu se přidají další akce. Hlavně testy, kterých se účastním. Našla se tam i tisková konference, jarní Expo v Otrokovicích, slavnostní vyhlášení po sezóně a podobně. Jinak vše připravuji z domova.“

Vím o tobě, že vedle závodění se věnuješ i soukromému podnikání. Čemu přesně?

„Mám firmu Proindustry s.r.o., zabývající se distribucí plynů v lahvích. Propan, propan-butan a technické plyny. Areál provozovny o pěti tisících metrech čtverečních je nedaleko Mladé Boleslavi. Disponujeme plnírnou lahví s kapacitou kolem čtyřiceti tun uskladněného plynu a skladovacími prostory na samotné lahve.“

Časté starty v zahraničí jistě vyžadují kvalitní znalosti cizích jazyků. Jak jsi na tom v této oblasti?

„Angličtina je jediná. Na všech školách jsem měl vždy jen jeden jazyk, takže se domluvím pouze anglicky. Na odborné vyprávění o vesmíru to ale není. Každý týden ale chodím na doučování angličtiny, a tak se stále učím.“

Pokud ti v náročném programu vyjde přece jen nějaký čas, jak ho trávíš? Zkus čtenářům eWRC přiblížit své koníčky.

„Koníčkem je práce. Je pravdou, že znám i lepší věci, ale baví mě. Jinak chodím na ping pong a badminton. To je fajn. O kulturu se mi stará hlavně přítelkyně, která má neustálé nápady jako kino, divadlo, hudba. Koníčkem jsou i kamarádi, které rád vidím. V létě jsem strávil týden na motorové lodi. Řídil jsem jí a hodně mě to vzalo. Chtěl bych jet znovu a doufám, že to vyjde.“

Pořadatelé Tvé domácí Rally Bohemia se netají zájmem uspořádat v budoucnu podnik mistrovství světa. Nakolik vidíš jejich snahy reálné, a co by pro tebe jejich případný úspěch znamenal?

„Reálně to vidím jen když to někdo zaplatí. Pro mě to bude znamenat, že kousek za domem mi pojedou ta nejlepší auta. Kdybych nezávodil, šel bych se určitě dívat.“

Začal rok 2011. Jak jsi ho uvítal? A máš už konkrétní plány na letošní sezónu?

„Silvestra jsem strávil s přítelkyní a kamarády v Mladé Boleslavi. Nejprve v poklidu, při skleničce u kamarádů doma a později v jedné restauraci, patřící dalšímu známému. Konkrétní plány nemám. Zhruba vím, jaké závody pojedeme. Více nemá cenu plánovat. Všechno se může změnit ze dne na den.“