Po nadějných výsledcích z úvodních soutěží Spritového Mistrovství v Pelhřimově a Tišnově, kde Tomáš sekundoval nejlepším eNkařům, se s velkým optimismem čekalo na výsledek z Kopné. K dalšímu zlepšování měla přispět i změna spolujezdce, kterým byl olomoucký Jirka Volf. Nic převratného se ovšem nedělo, naopak. Posádku provázela smůla v podobě defektů a dosahované časy na většině RZ byly jen šedým průměrem. Náročné RZ byly nad síly mnoha posádek a jejich techniky, snad i proto se Tomáš s Jirkou z 89.místa absolutně a 16 v PV, prokousali trpkým koláčem RZ v okolí Kopné k 22.místu absolutně a 8.v PV. To znamenalo symbolický 1 bod a alespoň malou odměnu za dokončení soutěže.

„Jsem rád, že jsem soutěž dokončil a dojel do cíle. Tak trochu jsem zvítězil sám nad sebou, protože jsem měl během soutěže psychickou krizi a několikrát mě napadlo, že odstoupím. Náročné RZ, kolem Slušovic mě vrátily zpátky na zem a vím, že se budu muset ještě hodně učit.“ shrnul své účinkování v soutěži Tomáš Arazim.

Trénink

Události v mém soukromém i pracovním životě byly před startem Kopné dost nešťastné a daly mi po psychické stránce pořádně zabrat. Jejich pouhý výčet za poslední čtyři týdny by zabral několik řádků. Před startem jsem se cítil velmi, velmi unavený a ani jsem se moc netěšil. Při psaní rozpisu jsem se nedokázal soustředit a podle toho to také vypadalo. Zaskakující spolujezdec Jirka Volf, z toho byl asi taky trochu vedle. Problémy mě neopustily ani při tréninku. Měli jsme neustále problém s geometrií našeho tréninkového Mitsubishi a na jedné RZ jsme i lehce havarovali.V pátek po tréninku jsem byl tak unavený, že jsem na pár minut usnul. To se mi ještě nikdy nestalo. Zkrátka nebyl jsem v pohodě.

Prolog

Korunu jsem tomu nasadil hned při nočním prologu, kde jsme po 200 metrech udělali gumu. S jízdou po defektu nemám žádné zkušenosti a tak jsme cca po 300 metrech vypochodovali na louku. Naštěstí tam nikdo nestál. Když jsme se dostali zpátky na asfalt, špatně jsem zařadil (z 2 na 5) a myslel jsem, že je něco i s autem a že to prostě nejede. Vzorně pomalou jízdou po defektu jsme ztratili víc než půl minuty. Alespoň, že na autě nebyla ani čmouha :o)

1.sekce – Podhoran, Kopná, Impromat

Druhý den ráno to nebylo o moc veselejší. Z náročných RZ jsem měl velký respekt, který umocňovala nejistota v rozpisu. Navíc jsem hned na startu Podhoranu chyboval a v polovině RZ jsem viděl zapadlého Vlčka. Cítil jsem, že si nejsem jist ani rozpisem ani sám sebou. Na Kopné jsem na startu zatáhl ručku a nemohl ji odjistit, takže start byl opět nesoustředěný. Trápení gradovalo cca 3 km před cílem, kde jsem prorazil pravou přední pneumatik v místě, které jsme si při tréninku pečlivě prohlíželi a domnívali se že o tuto nerovnost pneumatiku prorazit nelze. Bohužel jsme se mýlili. Dobelhali jsme do cíle s více jak minutovou ztrátou. Je pravda, že jsem alespoň s přibývajícími metry zlepšoval techniku jízdy po defektu. Trochu jsem si zpravil chuť obávaným skokem na Impromatu, ale zbytek RZ jsem kazil zatáčku za zatáčkou, mizerná stopa, pomalé ruce… :o( zkazil jsem i nájezd na šotolinu a dlouhý sjezd po makadamu jsem jel taky zbytečně opatrně.

2.sekce – Raková, Podhoran, Kopná

Přes nepřízeň osudu jsem se chtěl pokusit v další sekci zrychlil a začít přeci jen trochu závodit. Vítr z plachet mi sebral hned na Rakové krátký výlet do kukuřice a po několika stech metrech havarovaný vůz Trnovce. Na startu druhého průjezdu Podhoranem jsem opět chyboval. Několik pasáží sice bylo dobře zvládnutých, ale na mnoha místech sem zjišťoval příliš utažený rozpis. Stejné pocity jsem měl z druhého průjezdu Kopnou. Byly tam velké rezervy, ale snažil jsem se jet na to, co mám napsáno. Neriskoval jsem žádný další přehmat. O výsledky jsem se už vůbec nezajímal. Hlavně jsem to chtěl mít za sebou.

Závěrečná sekce – Impromat, Raková

Trochu do pohody jsem se dostal až v servisu před poslední sekcí, i když dramatickou změnu na časech jsme nezaznamenali. Ale začínal jsem mít pocit, že se do toho pomalu dostávám, nebo z toho dostávám, čert ví… Poslední RZ jsme jeli uvolněně a pocitově nejlépe ze všech, přesto ztráta více než 1,5 s/km na nejlepší eNkaře byla propastná. Zde na Kopné se zkrátka dělili jezdci přibližně na tři kategorie: opravdoví závodníci, místní borci a ostatní účastníci. Já bohužel ještě patřím do té 3. skupiny :o)