První anglická posádka na Barum rallye byla ve složení Dereck Crothers – Hywell Thomas, která přijela s vozem Talbot Sunbeam. Bohužel, nemám žádnou fotografii.
O spolujezdci tehdy napsal Dalibor Janek, jezdec a později motoristický novinář – měl takové „puky“ na kalhotách, že jste se o ně mohli říznout…
Jejich první start byl spíš jako výlet, za „železnou oponu“ a také jako konfrontace, jak to tady vypadá v rallye sportu. Nezajeli žádný obdivuhodný výsledek. Jejich auto spíš působilo jako exot, protože Talbot Sunbeam Lotus, to by byla „kára“, ale takto se jednalo jen o slabší druh auta a při pilotáži Derecka, to nemělo šanci na větší úspěch.
Už si dnes nepamatuji jejich výsledek, proto jsem je ale uvedl pro informaci, že byli asi první kompletní anglickou posádkou, která tehdy na Barum rallye startovala.

Protože se Dereckovi tady zalíbilo, tak k nám potom ještě několikrát přijel a startoval jak na Barum, tak na Škoda rallye. Potom sem přijel se stejným autem Talbot Sunbeamem, ale měl jiného spolujezdce a tím byl Patrick Messer.
Perličkou bylo, že jako tažné auto měl Jaguara a na traileru byl Talbot Sunbeam.

Vlevo mechanik John Morris a jezdec Dereck Crothers, už podle postavy je vidět, jaký je to „střelec“ a takto oblečen také jezdil, pouze na hlavě měl přilbu…. Tato fotka je z Gottwaldova na Kocandě, kousek od restaurace Koliba.

Potom se Dereck vrátil se spolujezdcem Davidem Joblingem, který se stal majitelem firmy Jobling Trailers v Hullu a přivezl na tehdejší dobu, krásná dvě auta stejné značky: Mitsubishi Lancer Turbo.Táhli jedno auta za Citroenem BX na traileru, kterému na silnici u Lovosic po cestě na Mladou Boleslav praskla hydraulika a vytekl všechen olej!

Fotka po ukončení výměny aut na traileru, po prasknutí hydraulického systému Citroenu u Lovosic, při cestě do Gottwaldova.

Dnes by to byla ekologická katastrofa a byly by toho plné noviny, my jsme pouze vše posypali štěrkem, co byl u silnice, Citroena jsme pomalu naložili na trailer, protože byl děsně nízký – podlahou byl skoro na zemi a jedno Mitsubishi se stalo tažným vozidlem a jeli jsme dál. Tady musím napsat, že to byli právě oni, kdo mě seznámili s Waltrem Rohrem. Jak se k němu dostali, dodnes je mi záhadou?!

Ten rok, startovali nejdříve na Barum rallye a za 14 dní, se jela Škoda rallye, tak u nás zůstali na týdenní dovolené.

Autor této fotografie napsal špatně spolujezdce – tím byl Patrick Messer.

Vlevo: Dereck Crothers a zády ve dveřích je Patrick Messer.

Porada před jízdou po prasklé hydraulice cestou na Barum rallye u Lovosic: vlevo zády Dereck Crothers, autor článku, Fraser Mc Cartney mechanik, David Jobling, anglický mechanik Stewart Hudson a Táňa.

Milan Jurka při mýtí auta na přejímku, na Kocandě v Gottwaldově, později sám jezdil s velmi dobrými výsledky se Suzuki Swift, sponzorován kamionovou firmou WMP Transport, kde učil závodit syna majitele, mladého Wágnera.

Milan Jurka vlevo, uprostřed stojící Olda Jurka a Táňa, myjí auto na přejímku na „Kocandě“ v Gottwaldově, kousek za tehdejší restaurací Koliba.

Táňa a Milan Jurka, při přípravě auta na přejímku.

Celý tým, po příjezdu do Mladé Boleslavi – zleva autor článku, Steward Hudson, David Jobling spolujezdec, mechanik Fraser Mc Cartney, Barča, Táňa a jezdec Dereck Crothers.

Na traileru je poškozený Citroen BX a opravuje se osvětlení na traileru.

Dereck Crothers – Patrick Messer, na RZtě u „vodárny“, vracák na Barum rallye.

V ČK pod Hotelem Moskva.

V autě Patrick Messer, za autem Dereck Crothers a v pozadí Hotel Moskva.

Patrick Messer na přejímce.

„Žoviální“ Dereck Crothers s autem v ÚP.

Uzavřené parkoviště pod Priorem v Gottwaldově.

Parkování u Hotelu Moskva.

Příjezd do ÚP.

Dereck v „akci“ na Slušovickém okruhu.

Slušovický okruh.

Patrick Messer mění destičky na „Kocandě“ v Gottwaldově.

Po skončení této rallye jsme se vrátili domů a museli se dát do přípravy mého auta na závod. Jednou z rallye, kterou jsem jel, byla Rallye Hodonín, kde se jela Rzta „Moravská Sahara“. Celá se jela na písku a snad to byl i tankodrom. Tuto rally jsem jel se spolujezdcem Oldou Jurkou starším, tátou Milana a Oldy. Tyto dva kluky jsem vozil po závodech a pomáhali mi při práci, pokud jsme dělali pro nějakou cizí posádku. Později oba závodům zcela propadli a Milan jezdil rallye jako jezdec, starší Olda jako spolujezdec.

Vzpomínám, jak Leoš Pavlík, byl vyzván k nějaké jízdě „předváděčce“, aby si to mohli kameramani natočit do zpráv a při průletu přes horizont, udělal „kolostřešní“ kombinaci panna – orel a bylo „vytroubíno“! Auto hned naložili a odvezli zpět do Prahy, kde v Renault servise v Motoli dělali mechanici zázraky, aby to opravili a Leoš mohl zpět do Gottwaldova na přejímku. Tady se skutečně děly zázraky, protože ti nejlepší klempíři dostali šanci, aby ukázali, co umí!

My jsme tam s Oldou zažili ale ještě jiné věci.
Při jízdě se nám otevírali dveře, jak se kroutila karoserie a proto jsme pomocí drátů a provazů svázali uvnitř auta dveře k sobě, za madla. Motor se tam „třásl“ tak, že se ulomilo přepákování ke karburátoru a já jsem zůstal stát s tím, že jsem nemohl přidávat plyn!
Zastavili jsme na na Rztě a dali se do provizorní opravy. Protože jsem měl vzadu dva reproduktory, a k nim vedly kabely, tyto jsme uřízli, přivázali jsme je ke karburátoru a taháním za ten drát jsem si přidával plyn. Musel jsem si nechat pootevřenou kapotu, otevřenou větračku, aby se drát neskřípnul a tahal jsem za něj, a jel za děsného řevu výfuku, který se na těch „nejtovačkách“ rozpojil. Z dálky to muselo být velmi působivé, protože slyšet řev, jak od bombardéru B-52 a potom se přiřítil Žigulík, tak to nemělo chybu…

Vyprávět, že uvnitř nebylo slyšet vlastního slova, asi nemá cenu, ale my jsme jeli a jeli. Potom ale přišla jedna „lahůdka“ – při sjezdu z kopce, přes jednu moravskou vesnici, jsme se dostali do „děsné“ krize, protože nějaký místní sedlák v době konání rychlostní zkoušky, vytáhl ze vrat svého stavení „frézu“, takový malý traktůrek, co měl řidítka jako velkou vlaštovku a seděl na oji a za ním byl malý valníček, klasická „fréza“. On ten „aparát“ asi nezabrzdil, nebo vůbec nebrzdil a šel za sebou zavřít vrata. My jsme letěli dolů a najednou se ta fréza rozjela, protože ta ulice byla jako žlab a vlevo a vpravo před domy byly záhonky květin, křoví atd. My jsme neměli takový cit při přidávání plynu pomocí toho drátu, tak jsme jeli skoro vždy naplno a ve snaze se vyhnout této překážce, tak jsme se dali na opačnou stranu, za zadek té frézy.

Co čert nechtěl, ona dosáhla určitého bodu a začla se vracet a současně se za ní od těch vrat rozeběhl ten sedlák! Co následovalo, můžou vyprávět očití svědkové, protože dole pod tím kopcem od stopky Rzty bylo na tuto „scénu“ krásně vidět.

Fréza a sedlák doprava, my letíme doleva, potom se to obrátilo, oni dva doleva a my zase doprava a to už jsem se jen modlil – auto na těch zbytcích bláta, kukuřice a řepy a dalších zemědělských produktů natahaných z pole, šlo do bočního smyku a na jedné straně jsme se dali do „likvidace a sklizně květin“ na těch záhoncích před baráky!
Ti, co to zespoda viděli si mysleli, že jsme „sklizňové komando“, nebo jsme se snad zbláznili, ale byla to krize jak „stehno“, kombajn by to neudělal lépe! Podařilo se mi to srovnat až těsně před stolkem stopky a všichni kolem tleskali a řvali smíchy. Nám do „zpěvu“ s Oldou ale nebylo!

Díky tomu, že Olda byl „děsnej kliďas“, tak mi dodával sílu a podporu, protože já jsem byl „pako a cholerik“ první kategorie! Potom přišel nějaký komisař a ptá se, proč máme otevřenou „větračku“, že se nesmí na RZ mít otevřené okno, nejdřív jsem mu ji chtěl „ubalit“, že by se dál, už ani neměl zájem ptát, ale pak jsem vystoupil a ukázal jsem mu náš „vynález“, jinak že to auto by dál nejelo a ještě musím mít otevřenou kapotu, aby se ten drát neskřípl a že tím drátem ovládám plyn. Ono když to auto jelo rychle, tak se pootevírala kapota a hrozilo, že nebude dopředu přes ní vidět!
Byl tam tehdy taky Vláďa Hubáček a jeho mechanik Saša Klimt, kteří jen kroutili hlavou? Po dojezdu do cíle jsme sice „neutrpěli“ žádné přední místo, ale rallye jsme dojeli, hodně si ji „užili“ a lidi nám chodili gratulovat za to, co viděli…

Jinak si pamětníci určitě vzpomenou, jak jsme tam při Barum rallye na této Rztě, „tahali“ a doslova vynášeli auta z písku, protože průjezd, se né vždy a všem vydařil a tak jsem si na tuto „práci“ vzpomněl, při jízdě na Rallye Valašská zima, kde nás diváci doslova „vynášeli“ na Rztě Kudlov-Kudlov, o které jsem psal v jednom svém článku.