Bylo 4. prosince 2010 a v Praze a okolí se rozburácely motory závodních strojů. Konal se zde tradiční Pražský rallysprint. Ne, nebojte, nebudu zde hodnotit soutěž, ale rád bych se se všemi podělil o vskutku impozantní zážitek, a to řízení Subaru Impreza. Jakou to má spojitost s Pražským rallysprintem? Ti kdo navštívili servisní zónu si možná všimli, že u stanu Vojty Štajfa probíhá soutěž o tři ceny. Účast byla jednoduchá, vhoďte vizitku či vyplňte na sebe kontaktní údaje a jste v losování. Jednoduché, tak proč to nezkusit.

Slíbené losování panem Bosákem se v určený čas nekonalo, a tak jsme raději šli koukat na auta se slovy „stejně nikdy nic nevyhrajeme“. Jaké bylo překvapení, když asi za týden mi zvoní telefon a milý hlas neznámé slečny mi sděluje, že jsem vyhrál druhé místo, tedy zapůjčení vozu Subaru dle svého výběru na víkend a balíček autokosmetiky. Prvotní následky, tedy díra ve stropě od hlavy a rozšmělcované parkety od skákání radostí se již podařilo opravit, a tak pojďme k věci :-).

Prvním úkolem bylo vybrat model, který bych si chtěl půjčit. To bylo asi nejsnažší. Jako fanoušek rally jsem okamžitě volil Imprezu, ale při dotazu, jestli by to mola být ikona – WRX STI byla odpověď jednoduchá – NE :-). Tak jsem poprosil o Imprezu a nakonec jsem si jel vyzvednout novou Imprezu XV 2.0 Boxer Diesel. Protože sám mám doma Octavii 2.0 TDI, tak jsem byl na dvoulitrový diesel od Subaru s protiběžnými písty hodně zvědavý. Cílem tohoto článku není se vytahovat, že jsem řídil Subaru, ale udělat takovou mini-recenzi a nalákat vás, abyste se případně podobných soutěží účastnili, protože to stojí za to.

Subíka jsme měli od pátku 16h do pondělí 9h a za tu dobu jsme s ním najeli cca 1150 Km. Dá se říci, že jsem v tom autě bydlel. Třeba z Prahy do Mnichova Hradiště, což je po dálnici asi 70Km jsme s Tomem jeli asi 200 Km, protože jsme volili různé zajímavé „zatáčkoidní“ úseky. Na to abych se kochal dálnicí nepotřebuji Subaru, tohle auto je hlavně o těch klikatých silničkách. A tak začíná to mé hodnocení.

Exteriér

Na exteriér si musí udělat každý názor svůj. Mně se například Impreza hatchback vůbec nelíbila, když vyšla na svět, ale s odstupem času jsem jí začínal přicházet na chuť a teď se mi vysloveně líbí. Je to jako s Vínem. V 18 letech jsem ho nemusel a teď si rád vychutnám sklenku pozdního sběru. Každopádně Impreza XV je takový crossover a její cílovou skupinou jsou auta jako Octavia Scout. U Subaru prostě vzali Imprezu, dali jí jiný přední a zadní nárazník, na paté dveře přidali takový podivný spoiler a lemy s prahem dovybavili klasickými plasty proti škrábnutí. Auto se tak celkově opticky nafouklo. Na první pohled ale vypadá velmi vtipně. Působí jako hrozně velké auto na maličkých kolečkách. 16“ ráfky jsou totiž díky oplastování jakoby utopené v karoserii.

Interiér

Tak tady Subaru jednoznačně prohrává. Kdo je zvyklý na ergonomii Octávky nebo VW koncernových aut obecně, bude v autě nechápavě kroutit hlavou. Kdo naopak má zkušenosti s japonci, ať už Nissan nebo třeba Daihatsu, tak se nebude divit ničemu. Ovládání zrcátek vlevo pod volantem? Proč? Elektrické sklápění zrcátek nefunguje po vypnutí auta? Proč? Kde se přepíná palubní počítač na jiný údaj jsme nedali tři lidi! Ale podle katalogu to umí :-). Područka je vhodná tak možná pro řidiče typu „velký tuzér“, tedy volant držím v horním středu, do boku mě tlačí boční opora sedáku a válím se na středovém tunelu abych ven koukal prostředkem čelního skla. Určitě chápete, co tím myslím. Ale ať jenom nehaním, Impreza XV má sedačky z WRXka, a to holky a kluci stojí za to. Jak si sednete, tak už se vám z nich nechce vylézt a jste k nim přikovaní jako noha k plynu Ferratu. Budíky podsvícené bíle? Nádhera. Ale proboha, co to středové zrcátko? Já chápu, že průměrný obyvatel Japonska není nijak výškově výrazný, ale když už prodávám auta v Evropě, mohl bych se podívat do statistik, jak zde žijí velcí lidé. Co tím chci říct? Zrcátko je pro 190cm nízkého chalana tak šikovně umístěné, že do většiny pravotočivých zatáček nic nevidíte a krčíte se jak v tanku. A mimochodem, za to zrcátko se v klidu schová dvanáctituna, když na to přijde.

Kdybych to měl shrnout, interiér není to, proč bych si tohle auto koupil. Perfektní sedačky s multifunkčním volantem a bílou přístrojovkou to prostě nezachrání.

Motor + jízda

Nemusí se vám líbit na fotkách, dokonce se vám nemusí líbit po praktické stránce, ale nastartujte jí, nechte ohřát, klidně vypněte stabilizaci a projeďte pár zatáček. Zamilujete se. Motor boxer diesel bude majítelům TDI PD připadat jako benzín. Lineárně táhne, žádné kopance od turba a hlavně, při mrazivých ránech s boxerem neprobudíte půlku ulice jako s tédéíčkem. Každopádně jízda s tímhle autem je famózní zážitek. Je to sice ropák, nebo jak říká jeden kolega plivač briket, za to si s ním užijete okolo 900Km neskonalé zábavy na jednu nádrž. Na tohle auto neplatí návyky z předokolek, tedy hledat hranu a když se začne „pakovat“ předek tak pustit plyn a ono se to srovná. Ne ne, tady se plyn vlastně ještě přidá a ona symetrická čtyřkolka vás z toho vytáhne. Ale chce to chvíli cviku. Podvozek je velice příjemně naladěný, takže při razantním průjezdu zatáčkou se Impreza sice nakloní, ale stopu vykrouží až se tomu nechce věřit. Tohle byla prostě sranda. To celé podkreslují výkonné brzdy. Můj švagr má Outbacka, tak jsme si auta na chvíli vyměnili, aby si on vyzkoušel Imprezu a já Outbacka. Jestli by si Impreza mohla z Outbacka něco vzít, tak je to zvuk motoru. Když vytočíte Outbacka, který má narozdíl od Imprezy pětikvalt (Impreza XV má šestikvalt) dostanete příjemně hrubý zvuk jakoby pětiválce. Velmi mi to připomínalo zvuk Lancera WRC 05. Ale zpět k Impreze XV. Jestli budete mít někdy možnost, svezte se v ní, takovou jízdu vám jen tak nějaká haldexka neumožní.

Naše cesty

Za víkend jsem k tomu autu skoro přirostl. Dá se říci, že jsem celý víkend nedělal nic jiného, než že jsem někam jezdil. Nebo ještě lépe řečeno, jsme někam jezdili. V pátek jsem se tak projížděl po Praze a blízkém okolí, hlavně pak do Chýně pro jejích polotmavé pivečko. Sobotu pak už Tom naplánoval tak, že se pojedeme podívat za naší Hondičkou a pokecáme s Jardou Kastnerem. Tak jsme se ráno vydali směr Mnichovo Hradiště. Užívali jsme si všech možných cest a cestiček, některé jeli několikrát, protože taková „levá pět dlouhá do brzda pravá pět úzká na most“ byla vskutku impozantní a s vypnutou stabilizací se do ní dalo hezky sklouznout. Tak jsme se dostali až do Mnichova Hradiště. Po cca dvou stech kilometrech po středních čechách. Jarda nám na trénink ukázal shakedown rally Bohemia, tak jsme se po něm svezli a napsali si ho. Tom mi vynadal, že jsem v pravé osum přitáhl ručku, když ono to auto je tak zábavné :-). Pravda bylo to zbytečné, ale ony vás začnou napadat lecjaké šílenosti, když máte na nohou OMPčka, na rukou Sparco rukavice, spolujezdec čte diktát na třetí průjezd a vy máte auto s takovou tou pěknou „kapličkou“ na čumáku. Podepsaná spoluúčast na havárijce 10% (tedy asi 70 000) vás ale z podobných kravin spolehlivě probere. Tedy alespoň z těch úplně blbých.

Neděli jsem vzal Helíka a jejího kolegu na výlet k Šumperku, kam si ten kolega jel pro své auto. Zpátky vzal helíka do Prahy. Helča byla nemocná, takže si asi dovedete představit, jaké bylo v autě klima. Teplota na klimě na 24°C a zapnuté vyhřívání sedaček. Finská sauna hadr :-). Já jsem pokračoval dále směrem na Olomouc, konkrétně do Nákla za dětmi mojí sestřičky a již zmíněným švárou s Outbackem. Každopádně Morava je na tohle auto opravdu terén. Chvílemi jsem si připadal jak na Monte Carlu. Levá devět střídá pravá devět. Luxus.

Tak to byl můj/náš a teď už i váš víkend se Subaru Impreza XV. A jaká byla odpovď, když se mě kolega zeptal: koupil by sis to? ANO, koupil. Ale dokud tohle auto člověk neřidíl, tak nedokáže přesně říct, proč.

Rád bych tedy poděkoval prodejci Subaru Emil Frey za zapůjčení subíka, týmu Vojty Štajfa a především šťastné ruce pana Bosáka, který nakonec mou vizitku vybral z osudí.