V minulém díle jsme si řekli něco o výběru místa k focení a o tom, co by se nám mohlo na závodech k fotoaparátu hodit. Dnes se podíváme přímo na naše nářadí. Pokud chceme fotit rally, musíme mít logicky i fotoaparát a ten, pokud za něco stojí, má spoustu funkcí a nastavení. O fotomobilech se myslím nemá smysl ani bavit. Dnes se tedy podíváme, jak tou naší „lopatou“ správně máchat. Říká se, že náhoda přeje připraveným a kdo neumí dokonale ovládat svůj fotoaparát, má obvykle smůlu.

Displej vs. hledáček

Začnu asi tím nejdůležitějším: Jak fotoaparát chytit a jestli se dívat do hledáčku a nebo se dívat na obraz na displeji. Pokud je to možné, pak je odpověď jasná. Jednoznačně hledáček. Opřením fotoaparátu o obličej získá fotoaparát větší stabilitu a lépe se tak sleduje i jedoucí auto. Částečně se tak vyřeší i problém s třesoucíma se rukama.

Jsou však tři druhy hledáčků. První a nejhorší z nich je asi průhledový hledáček kompaktních fotoaparátů. Neukazuje úplně stejnou scénu, jaká bude zaznamenaná na snímač, neboť obraz do něj nejde skrz objektiv. Toto však bývá problém jen při focení velmi blízkých předmětů a makra, což není případ rally. Bývá většinou jen u fotoaparátů s maximálně trojnásobným zoomem a navíc mám pocit, že takové se dnes už snad ani nevyrábí.

Foto: dpreview.com, Princip přenosu obrazu do hledáčku zrcadlovek.

Druhou variantou jsou hledáčky „elektronických zrcadlovek“. Ty jsou nazývány elektronickými protože obraz do hledáčku jde sice skrz objektiv, nejde však přes zrcadlo, ale je zaznamenáván snímačem a v hledáčku zobrazen na malém LCD displeji. Jejich nevýhodou je zpoždění zobrazení scény vůči skutečnosti, čí spíše setrvačnost. Ale tato má zkušenost už je také letitá a situace je už možná lepší. Většinou neumožňují precizní manuální zaostření. Jejich výhodou je, že zobrazují obraz tak, jak bude zaznamenán při aktuálním nastavení expozice. Bývají hlavně na fotoaparátech bez možnosti výměny objektivu.

Nejlepší možností jsou hledáčky pravých zrcadlovek. Ty netrpí neduhy předchozích dvou variant a dívat se přes ne je doslova radostí.

Jsou však i situace, kdy se focení přes displej může hodit, zvláště když je ten displej výklopný. Jsou to situace, kdy fotíme z nadhledu (například přes hlavy davu), nebo naopak fotíme těsně od země a při focení přes hledáček bychom si museli lehnout. Tato dřívější výsada kompaktů je u novějších zrcadlovek k dispozici díky funkci Live View.

Kromě přiložení hledáčku k oku je pro zamezení roztřepání fotografie také důležité celkové držení fotoaparátu.

www.youtube.com/watch?v=y9I6ludphwU

Volba režimu

Většina fotoaparátu disponuje několika režimy focení. Automatickým režimem se ani nebudeme zabývat. Automatika fotoaparátu netuší, že se chystáte vyfotit závodní auto divoce se smýkající po silnici a nastaví si čas expozice podle sebe. Navíc profesionální čí poloprofesionální zrcadlovky automatický režim ani nemají.

Kromě čistě automatického režimu mívají fotoaparáty ještě motivové automatické režimy určené například pro fotografování krajiny, makra, sportu a portrétu. Portrét se může hodit například na fotografie jezdců v servise. Při tomto režimu se nastaví clona fotoaparátu na minimum aby se docílilo rozostřeného pozadí. Tato snaha vychází lehce naprázdno v případě kompaktů, které mají kvůli malému snímacímu čipu velmi velkou hloubku ostrosti. Režim sport se chová podobně jako portrét, ale zde je nastavována nízká clona ve snaze o co nejkratší čas expozice. Tyto dva režimy se už zdají použitelné, ale stále v nich nemáte všechno plně pod kontrolou.

Foto: dpreview.com, Volič režimů na Nikonu D5000. Tlačítko +- je pro korekci expozice.

Užitečné jsou poloautomatické režimy "priorita clony (A, Av)" a "priorita času (S, Tv)". V prvním případě máme možnost nastavit si napevno clonu a fotoaparát si automaticky dle světelných podmínek mění čas expozice. To je výhodné v případě, kdy chceme mít plně pod kontrolou hloubku ostrosti a nebo používáme objektiv, který potřebuje kvůli ostrosti více zaclonit. V případě priority "priority času" zase napevno nastavíme čas expozice a fotoaparát podle světelných podmínek nastavuje clonu. To je zase výhodné jestliže potřebujeme mít krátký čas pro focení blížících se aut a nebo naopak dlouhý čas pro pohybové rozmazání pozadí. I tyto režimy však mají své nevýhody.

Na tomto místě by bylo vhodné se ještě zmínit o tom, jak ovlivnit způsob, jakým si fotoaparát dopočítává čas a clonu. U zrcadlovek je možné fotoaparátu určit, zda má clonu a čas nastavovat podle jasů celé scény, podle střední části scény a nebo jen podle bodu uprostřed. Toto nastavení může být zcela zásadní v extrémních situacích, kdy je například focený malý objekt proti jasné obloze. S tím souvisí i nastavení korekce expozice, která fotoaparátu říká, o kolik má změnit vypočítané hodnoty. Jestliže fotoaparát záběr podexponuje (je tmavý), nastavuje se korekce do kladných hodnot. Jestliže je naopak snímek příliš jasný (přeexponovaný – jsou na něm přepálené místa), nastavují se záporné hodnoty. Při nastavování korekce se můžete řídit histogramem nebo zobrazením přepálených ploch. Nejdůležitější však je, aby snímek vypadal tak, jak chcete vy.

Foto: Pavel Pravda, Manuální režim + blesk, Exif: 1/10; F6.3; ISO 400; 50 mm

Nejuniverzálnější je manuální režim (M), ve kterém si nastavujete čas i clonu sami. Focení pak máte plně pod kontrolou. Nevýhoda manuálního režimu je, že fotoaparát nijak nereaguje na změny světelných podmínek. Když se honí mraky, je pak někdy správně exponovaná fotka sázkou do loterie. Čím déle však budete fotit, tím častěji začnete manuální režim používat a bude stoupat i procento správně exponovaných fotek. Vyřeší se tím focení ve světelně komplikovaných scénách a nebo problémy spojené se svícením některých posádek (rozsvícená světla matou automatiku měření a fotografie je tmavá). Užitečným pomocníkem je u většiny fotoaparátů expozimetr, řešený jako stupnice, ukazující v reálném čase (před vyfocením) jak moc je scéna podexponovaná nebo přeexponovaná.

V jakém režimu nejčastěji fotíš (priorita času nebo clony, manuál) a proč?

Tomš Wanka (Shacki)
Priorita času

Petr Eliáš (MravenecZ)
Nejčastěji fotím asi v režimu priorita času, ale vše záleží na okolnostech, co chci vyfotit. Pokud je pro mě clona při focení důležitá, například při focení lidí nebo stojících aut, krajinek a pod, tak fotím s prioritou clony. Dost často, hlavně v nestandardních podmínkách, fotím na plný manuál.

Petr Lusk (Bros)
Záleží na momentální situaci, pokud je ideální světlo tak nastavím prioritu clony v závislosti na zvoleném objektivu. Zvolím citlivost ISO a pak už to nechám na foťáku. Pokud jsou nestandardní podmínky fotím v plném manuálu.

Nastavení kvality a vlastností obrazu

Důležité je nastavení formátu a kvality snímku. Myslím že není důvod dávat nižší rozlišení snímku než maximální. Jedním ze základních výstupů je soubor JPG (8 bitová barevná hloubka na kanál – jeden bod je složen ze 3 barev RGB), což je komprimovaný formát a zde je zase vhodné volit co nejmenší kompresi. Pokud ovšem neukládáte snímek zároveň v nějakém lepším formátu.

Většina lepších fotoaparátů nabízí navíc formáty RAW (NEF v případě Nikonu) a nebo TIFF. Rozšířenějším je asi formát RAW a jsou v něm uložená surová data ze snímače, tj. data s 12 a nebo 14 bitovou barevnou hloubkou, která byla pouze přečtena na výstupu analogově-digitálního převodníku a neprošla žádným dalším zpracováním ani ztrátovou kompresí. RAW tedy poskytuje kvalitnější zdroj dat pro fotografie s širším rozsahem barevných tónů. Soubory jsou však 2x až 3x větší. Nevýhodou formátu RAW je kromě velikosti (méně se toho vejde na kartu a hodně to zabere při archivaci) i to, že to není zcela běžný formát, kterému by porozuměl každý prohlížeč a tak do něj bývá vložen i malý náhled jpg. Zpracování souboru RAW se také může zdát komplikovanější, ale to je podle mé vlastní zkušenosti pouze otázkou zvyku. Výhodou je naopak větší možnost zpracování snímku a větší šance zachránit i špatně exponovanou fotografii.

Fotoaparáty většinou umožňují uložit zároveň se souborem RAW i JPG s velkou kompresí. To může být výhodné, ale marně teď hledám pádný důvod. Výhodou může být to, že máte hned, bez upravování, k dispozici soubor, který můžete někomu poslat a nebo zobrazit někde, kde nejde zobrazit soubor RAW. Asi to přestanu používat.

Je tedy jen na vás, do kterého formátu budete fotit. Záleží, kolik toho nafotíte, jak máte velké karty a jak si s fotkami chcete doma ještě hrát.

Fotíš do jpg nebo do rawu? A proč?

Tomš Wanka (Shacki)
Jpg, raw pro mě jako amatéra nemá smysl, navíc nemám čas se po soutěži probírat rawy.

Petr Eliáš (MravenecZ)
99% do jpg. Protože mi to zatím stačí. S raw jen experimentuji. Moje fotky jsou v drtivé většině dokumentační, nehraji si na umělce a nemám čas nad úpravou fotky trávit hodiny. Po vyfocení mnohdy ještě v autě fotky stahuji do notebooku, velmi jednoduše doupravím jedním kliknutím v grafickém editoru, oříznu a posílám na internet, aby měli fanoušci co kritizovat :)

Petr Lusk (Bros)
Většinou do jpg, ale zase, když je špatné světlo, nebo si potřebuju později upravit vyvážení bílé (třeba sníh), pak fotím do rawu.

Dalším důležitým nastavením, pokud tedy nefotíte do RAWu je nastavení sytosti, kontrastu a barevného prostoru. To už ale záleží na vkusu každého fotografa. Může s tím do nekonečna laborovat a nebo to necháte na neutrálních a nebo standardních hodnotách nastavených výrobcem. Některé fotoaparáty také umožňují nahrát do fotoaparátu vlastní křivky, řídící převod dat ze snímače do JPG. To jsem ale nikdy nezkoušel a pokud má s tímto zkušenost někdo z vás, budu rád za doplnění. Toto nastavení se však uplatňuje jen při ukládání do JPG.

Zde si dovolím jeden osobní postřeh a zároveň varování. Zřejmě já sám jsem si změnil nastavení barev na „Vivid“, tj. živé barvy, zapomněl jsem na to a tak nějak si na ty barvy zvykl. Potom při následných úpravách v počítači a zvýšení kontrastu dostávaly některé barvy poměrně zajímavé odstíny. Většina lidí si toho ani nevšimla nebo jim to nevadilo a někteří mě na to upozorňovali. Já jsem to přesto neviděl a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem si to uvědomil (začal ty ujeté barvy vidět) a ve fotoaparátu to opravil na standart. Nyní když ty „pokažené“ fotografie vidím, tak mi to vyloženě vadí.

Jednou z dalších funkcí fotoaparátu při převodu dat ze snímače do souboru JPG je doostřování. Ta umožňuje nastavit, jak už napovídá název, jak moc se má fotografie doostřit. Zde opět záleží na vás, jak moc se budete chtít věnovat zpracování fotek na počítači. Jestliže fotografie upravovat nebudete, pak můžete ponechat nějakou střední hodnotu přednastavenou výrobcem. Pokud však s fotografií budete pracovat, je lepší doostřování úplně vypnout, nebo ho nastavit na minimum. Každé takové doostřování je co se týká detailů a přechodů ztrátové a je tedy ideální doostřovat až po všech úpravách a zmenšení fotografie

Příště si řekneme jak vlastně clona a čas expozice fungují a také jak můžeme ovlivnit ostření fotoaparátu..

Související články:
Fotoporadna 1 – Výběr místa a co do batohu
Fotoporadna 3 – Vše o expozici a ostření
Fotoporadna 4 – Kompozice
Fotoporadna 5 – Post processing