reklama
reklama
27. 3. 2011 23:36 − 5765× − 15 0

Fotoporadna 3 – Vše o expozici a ostření

Nastavování času a clony není nic složitého. Řídí se jednoduchými pravidly. Důležité je také umět snímek správně zaostřit.

Minule jsme si řekli o základních režimech a nastaveních fotoaparátu. Dnes si řekneme, co je to expozice a jak čas a clona ovlivní výslednou fotku. Nakonec se zmíníme o režimech ostření fotoaparátu.

Čas a clona

Abychom pochopili, jak funguje a jak se projevuje nastavení času expozice a clony (clonového čísla F), musíme si nejdřív říct, jak se fotografie vlastně zaznamenává. Expozice probíhá tak, že světlo (obraz fotografované scény) prochází objektivem a dopadá na digitální snímač nebo na film. Čas expozice určuje, jak dlouho bude světlo na snímač či film dopadat. Čím je tato doba delší, tím více světla se na snímači nastřádá a tím víc je fotografie světlejší. Čas expozice se obvykle udává ve zlomcích sekundy. Číslo 1000 tedy udává jednu tisícinu sekundy. Fotoaparáty umožňují obvykle zadat i časy delší a například dvě sekundy se značí obvykle takto 2''.


www.youtube.com/watch?v=fG5QedhroYQ

Clona určuje, kolik světla bude na snímač dopadat a jak už z názvu vyplývá, zmenšuje v objektivu otvor, kterým světlo prochází. Množství světla však nezávisí jen na velikosti otvoru, ale také na jeho vzdálenosti od snímače. Tedy na ohniskové vzdálenosti objektivu. Aby se při nastavování expozice nemuselo počítat jak s velikostí díry, tak s ohniskovou vzdáleností, udává se clonové číslo F a je vypočítáno z výše zmíněných hodnot. Standartní hodnoty clonových čísel F jsou 1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16. Při zvětšení clony o jedno clonové číslo musíme nastavit dvojnásobný čas. Při snížení clony o jedno clonové číslo musíme nastavit poloviční čas. Každý objektiv má nejnižší možné clonové číslo a to je vyjádřeno světelností objektivu.


Foto: www.illustratedphotography.com, Clonové čísla.

Časem a clonou však nastavení expozice nekončí. Dalším důležitým parametrem je citlivost snímače nebo filmu. Citlivost filmu se obvykle udává v ISO (může být i DIN) a určuje, jak moc bude film citlivý na světlo. U digitálních fotoaparátu se citlivost také nastavuje v ISO a určuje úroveň zesílení signálu ze snímače. Z toho tedy vyplývá, že čím větší citlivost nastavíme a nebo zvolíme film s větší citlivostí, tím můžeme pro správnou expozici používat kratší časy a nebo volit větší clonu. Má to však i svá úskalí. Zvětšující se citlivost u filmu je vykoupena zvětšující se zrnitostí fotocitlivé emulze a u digitálních snímačů zase vzrůstajícím šumem. Obecně platí, že při zvýšení ISO na dvojnásobek stačí snímači pro stejnou expozici polovina světla můžeme nastavit poloviční čas expozice a nebo můžeme zvýšit clonu o jedno clonové číslo.


www.youtube.com/watch?v=SftoNhVc2x0

Z předchozích řádků vám možní není stále jasné, proč vlastně tu clonu nastavujeme a nenecháme objektivem proudit světlo naplno. Jedním důvodem je prostý fakt, že občas je potřeba světlo omezit ať už proto, že je příliš jasné a fotoaparát neumožňuje nastavení tak krátkého času aby snímek nebyl přeexponovaný (tj. přepálený), nebo proto, abychom mohli zvolit delší čas při snaze o pohybově rozmazané pozadí.

Druhým důvodem může být nedokonalost optických soustav objektivů. Většina levnějších zoomových objektivů s rostoucím ohniskem (přiblížením) ztrácí detaily a obraz začíná být mírně neostrý. Zvětšením clony se objektiv více zostří. To souvisí i se třetím důvodem proč nastavovat clonu a tím je hloubka ostrosti a s tím související rozmazané pozadí (bokeh).


Foto: Petr Lusk, Malá hloubka ostrosti oddělí hlavní motiv od pozadí, Exif: 1/80; F4; ISO 4000; 200 mm

Hloubka ostrosti vyjadřuje rozdíl vzdálenosti nejbližšího a nejvzdálenějšího ostrého předmětu na fotografii. V praxi to znamená, že při malé hloubce ostrosti bude ostré jen auto (nebo jenom jeho přední maska) a vše za ním bude neostré a naopak při velké hloubce ostrosti bude ostré vše. Hloubka ostrosti závisí na několika věcech a těmi jsou ohnisko objektivu, vzdálenost zaostřeného předmětu a zvolená clona. Čím větší clona je nastavena, tím větší je hloubka ostrosti, čím je zaostřený předmět blíže, tím menší hloubka ostrosti a čím je delší ohnisko, tím je menší hloubka ostrosti. Výhodou malé hloubky ostrosti je optické oddělení fotografovaného předmětu od pozadí a tím i větší přehlednost a líbivost fotografie. Nejčastěji se toho využívá u portrétů a nebo u fotografií detailů. Nevýhodou je nutnost preciznějšího zaostření, což může být při focení rally problém. Rozumnou práci s hloubkou ostrosti umožňují digitální zrcadlovky díky velikosti (rozměrům) svého snímače. Kompaktní fotoaparáty mají snímače malé a s tím souvisí i ohniskové vzdálenosti jejich objektivů. Ty mají velmi malé ohniskové vzdálenosti, takže i hloubka ostrosti na je velmi velká.


Foto: www.tutorial9.net

O korekci expozice jsme se bavili už v minulém díle, ale patří to k expozici, tak si to můžeme zopakovat. V automatickém a poloautomatických režimech fotoaparát dopočítává čas k nastavené cloně a nebo naopak dopočítává clonu k nastavenému času. To se děje pomocí matice senzorů a nebo pomocí dat ze samotného snímače. Funkce korekce expozice umožňuje poopravit vypočítané hodnoty. Pokud je například auto celé bílé, tak to může fotoaparát špatně vyhodnotit a na fotografii by bylo šedé. V takovém případě se nastaví korekce do plusových hodnot (např. +0,7). Záporná korekce se používá třeba k potlačení přepalů. Záleží na konkrétních modelech fotoaparátů, jak scény vyhodnocují a kdy potřebují jakou korekci. Cílem je, aby výsledné fotografie měli co nejlépe rozložené jasy, aby se neztrácely detaily ve stínech nebo v přepalech. Protože dohánění správné expozice na počítači se vždycky projeví na výsledné kvalitě. Tím ale nechci říci, že abyste se za každou cenu snažili mít kresbu všude. Je jasné, že pokud je fotografovaný objekt ve stínu, tak je potřeba obětovat kresbu na přepálené obloze. Vy musíte vědět, co chcete fotografovat, ne fotoaparát.


www.youtube.com/watch?v=XFIZLofi7fE


www.youtube.com/watch?v=Y-N4THkU8NU

Pro nastavování expozice existuje ještě jedno pravidlo, které je dobré znát a držet se ho. Pokud nechcete mít fotografii roztřepanou, měl by být nejdelší čas expozice obrácenou hodnotou nastaveného ohniska objektivu. Je potřeba počítat s přepočtem ohnisek na kinofilm u digitálních zrcadlovek s APS-C snímači (Nikon x1,5 a Canon x1,6)*. To znamená, že pokud fotografujeme například s Nikonem a objektivem s ohniskem 200 mm, tj. 300 mm po přepočtu, tak nejdelší udržitelný čas je 1/300 s. Neznamená to, že to nemůžete udržet, záleží samozřejmě na kondici každého jedince, ale je dobré na to myslet. Při sledování například jedoucího auta je možné udržet časy mnohem delší.

APS-C je označení velikosti snímače digitálního fotoaparátu, který je menší než políčko kinofilmu (full frame). Při použití stejného objektivu na APS-C snímači a full frame snímači, by byl obraz na APS-C snímači jakoby přiblížený, či vyfocený delším ohniskem, protože se ve své podstatě jedná a výřez z full frame snímače. Tento rozdíl je vyjádřený přepočtem ohniska, kdy u Nikonu je násobí x1,5 a u Canonu se násobí x1,6 a po vynásobení vyjde ohnisková vzdálenost, s jakou by se stejný obraz zobrazil na full frame snímači. Canon i Nikon dělá některé objektivy jen pro snímače APS-C. U Nikonu jsou značené DX a u Canonu EF-S.

Ostření

Aby fotografie byla pěkná, povedená a úžasná, tak musí být hlavně ostrá. Nebo aspoň její malá část. Proto je pro focení rally důležité automatické ostření fotoaparátu. Někteří to možná zvládají, ale já bych to asi nedal, přeostřovat ručně na přijíždějící auto. Řešením může být, a u řady kompaktů je to jediné řešení, předostřit si na některé místo na trati a exponovat jakmile automobil toho místa dosáhne. Nejlépe jsou na tom z hlediska ostření zrcadlovky a z těch budu také při popisu ostření vycházet. Po pravdě totiž ani neznám ostření současných kompaktů a elektronických zrcadlovek.

Automatické ostření mívá zpravidla dva režimy. Jednorázové zaostření, kdy po namáčknutí spouště fotoaparát zaostří na vybrané zaostřovací body a zůstává pořád stejně zaostřen po celou dobu držení spouště. Druhý režim po celou dobu držení spouště přeostřuje na objekty ve vybraných zaostřovacích bodech. Přestože se může zdát, že kontinuální zaostřování bude na rally stačit, není tomu tak. Pokud chceme třeba fotit na delší čas auto třeba za stromy nebo auto vyjíždějící zpoza balíku slámy, bude se nám předostření hodit.

Ostříš někdy na závodech manuálně? Jestli ano, tak kdy a proč?

Tomš Wanka (Shacki)
Když fotím v noci s bleskem rally, ale výsledek stejně za moc nestojí.

Petr Eliáš (MravenecZ)
Manuálně ostřím tak v 1% případů. Opět se musí jednat o nějaké nestandardní podmínky. Většinou v totální tmě, nebo pokud zase experimentuji. Od té doby, co jsem objektivy jedné nejmenované značky vyměnil za skla jiného výrobce, tak těch nestandardních situací je stále méně a méně…:)

Petr Lusk (Bros)
Dost často, hlavně při použití širších ohnisek kdy focený objekt vychází mimo ostřící body, pak je ruční ostření nebo předostření na určité místo nutností.

Volba zaostřovacích bodů může rozhodnout o tom, jestli pořídíte skvělé fotografie a nebo odejdete s prázdnou. V případě zaostřovacích bodů je asi nejvíce potřeba znát svůj fotoaparát než u čehokoliv jiného. Fotoaparáty mají několik režimů při výběru bodů.

Prvním z nich je zaostřování na nejbližší objekt, kdy fotoaparát využívá všech zaostřovacích bodů a zaostřuje na ten, který leží na nejbližším objektu. Druhý režim umožňuje vybrat jeden konkrétní zaostřovací bod a který si potom pořád hlídá. Třetím režimem je dynamická volba zaostřovacího bodu, kdy fotoaparát po namáčknutí spouště zaostří na vybraný zaostřovací bod a potom podle pohybu objektu přepíná na sousední body. Počet zaostřovacích bodů zapojených v tomto dynamickém režimu je často možné nastavit


Foto: pixinfo.com, Hledáček a zaostřovací body Nikonu D700

Některé fotoaparáty umožňují nastavit rychlost reakcí zaostřovacího systému. To znamená jak dlouho si má systém držet zaostření, i když objekt z bodu zmizí nebo jej něco překryje. Toto je výhodné pokud třeba fotíte auto jedoucí za skupinou lidí nebo stromů a nechceme aby fotoaparát začal přeostřovat. Naopak pokud chceme rychle zaostřit auto, které zpoza něčeho vyjede, tak je lepší tento "AF lock" nastavit na krátkou dobu, nebo jej zcela vypnout.

Každý fotoaparát má různý počet zaostřovacích bodu a ten se pohybuje od 3 až po více než 50. Na focení rally a sportu obecně je lepší vyšší počet bodů pro lepší nastavení kompozice. Nejspolehlivějších bývá však jen několik křížových snímačů uprostřed hledáčku. Pojem křížové snímače souvisí s technologií zaostřování a v tomto případě vás rovnou odkážu na Google.

Příště už si budeme povídat o kompozici.

Související články:
Fotoporadna 1 – Výběr místa a co do batohu
Fotoporadna 2 – Základní ovládání a nastavení fotoaparátu
Fotoporadna 4 – Kompozice
Fotoporadna 5 – Post processing

Komentářů celkem: 15
28. 3. 2011 00:08
00
osobně používám trvale ostření na středový bod prostě nevěřím, když mi problikne víc bodu na co to vlastně zaostřilo.
28. 3. 2011 08:38
00
Ono také záleží, s čím fotíš a kolik to má zaostřovacích bodů. U těch profi a poloprofi, kde máš třeba 45 zaostřovacích bodů, se na to můžeš spolehnout. Jak říká Bros - manuálně zaostřit je třeba ve speciálních případech - zvláštní kompozice, rybí oko apod.
28. 3. 2011 09:29
00
čtu zde fotoporadny,a začíná mně to hodně zajímat a bavit,výborné články smajlíksmajlíksmajlík
28. 3. 2011 10:14
00
Mne by zajímalo, jak je to se stabilizací.
Většinou se stabilizace doporučuje vypnout při sledování pohybujícího se auta.
Nebo některé foťáky mají vlastnost, že můžou stabilizovat jen ve svislé ose a vodorovnou nestabilizují.
Jaké máte zkušenosti, fotíte úplně bez stabilizace?
28. 3. 2011 10:29
00
Já se stabilizací moc zkušenost nemám. A při sledování auta (paningu) už vůbec ne. Takže jestli k tomu někdo dá něco smysluplného dohromady, tak to doplním do článku.
28. 3. 2011 11:14
00
Vláďa, Norri: Co se týká té stabilizace, mám zkušenosti jen s Canonem, ale zkusím to nějak jednoduše shrnout. Jednodušší objektivy se stabilizací (IS) mají stabilizátor jen jednomódový, použitelný pouze na statické snímky. Takový objektiv má jen jeden přepínač stabilizátoru ON-OFF, jedná se např. o "amatérské" objektivy 18-55 IS, 55-200 IS, 55-250 IS, 17-85 IS, 75-300 IS atd. bohužel ale i třeba elkový 24-105 IS. Většina profi skel s IS má ještě přepínač IS MODE 1-2, kde mód 2 stabilizuje jen v jedné ose, přičemž objektiv sám rozpozná směr pohybu fotoaparátu a stabilizuje jen ve směru kolmém na pohyb. Tuto možnost mají 70-200 IS (f=2,8 i f=4) nebo třeba můj 300/4 IS. Dají se díky tomu zvládnout jinak pro panning nedosažitelné časy jako třeba švenkovat při přepočteném ohnisku 480 mm na 1/125 nebo 1/80. Viz třeba zde http://www.vojtechovsky.cz/photos/1607-big.jpg nebo http://www.rally-mania.cz/fotogalerie/2010/741/741_rally_bohemia_0df651116b.jpg

Není to ale všespásné a hlavně při těžké tříkilu je jistotou monopod a IS, u 70-200 by to mělo být v poho bez monopodu, ale to vyzkoušené nemám.
28. 3. 2011 11:59
00
Z vlastní zkušenosti s objektivem Nikkor 70-300 4,5-5,6 mohu podotknout, že hodně záleží i na fotoaparátu (ačkoliv stabilizace jako taková je součástí objektivu) - tento objektiv má oba módy stabilizace, nicméně se mi zdá, že v kombinaci s mojí obstarožní D100 nekomunikuje optimálně a je spíše na obtíž (jak v režimu všesměrové stabilizace, tak při panningu), při používání s D700 funguje dobře.

Objektiv tedy používám s vypnutou stabilizací, ale obecně považuji za hranici "udržitelné ostrosti" v ideálních podmínkách čas 1/30s (ale musí být fakt ideální smajlík ) a raději počítám s větším odpadem než tím, že to stabilizace vyřeší za mně.

http://smik.euweb.cz/photo/58_kods_puch/DSC_0001_copy.jpg (210mm (resp. 315mm) 1/45s)
28. 3. 2011 12:13
00
u my amatersky zrcadlovky nikon D60 a objetkivu 18-50 se stabilizaci (pouze ON/OFF)
stabilizaci téměř nepoužívám, značně to prodlužuje čas k zaostření.
28. 3. 2011 12:14
00
jinak hezký počtení... já se učil z knihy mistrovství práce s DSLR(můžu jen doporučit), ale rád si poslechnu rady přímo k rally smajlík dobrá práce chlapi smajlík
28. 3. 2011 12:34
00
Šmik: Tak třicetinu dám třeba na krátkém konci 70-200 při dobrých podmínkách, ale obecně mám vyzkoušeno, že nemám tak pevnou ruku a většinou musím ctít to pravidlo převrácené hodnoty ohniska. Tím ale neříkám, že občas experiment nezkusím a nevyjde to. Došel jsem ale výzkumem k tomu, že na délku času, který ještě udržím, má negativní vliv i nošení dioptrických brýlí, se kterými není tak stabilní opora foťáku o čelo. Takže při tom nejdelším skle ten IS občas používám, proč taky ne, když tam je a funguje to smajlík

Moose: Ten stabilizátor s jedním módem je naprosto kontraproduktivní, protože se snaží "ustabilizovat" Tvůj pohyb foťákem s pohybem auta a tím pádem i fotku, která by bez něj byla dobrá může znehodnotit.
28. 3. 2011 13:18
00
zajic: To s tím jedním modem by právě mělo fungovat tak, že ten sledovací pohyb nestabilizuje. Stabilizuje jen pohyb nahoru-dolu.

Jinak já mám stabilizované tělo, tak je mi jedno jaký objektiv nasadím.
Ale na ten panning to asi tedy musím vypnout. Protože nemám tu "jednosměrovou" stabilizaci.
28. 3. 2011 13:35
00
Vláďa: Právě naopak, jednomódový stabilizuje všechny pohyby a jen ty "lepší" objektivy mají ten dvoumódový. Roztřesení u statického snímku není jen nahoru a dolů, ale do všech stran. Právě ta možnost "vypnutí" jedné osy je něco navíc u lepších skel. Alespoň takhle to chápu u toho Canonu.

Jinak ještě poopravím první příspěvek - objektiv 70-300 má dvoumódový IS a i u 55-250 píšou něco o automatické detekci horizontálního pohybu. Takže ten opravdu "statický" stabilizátor mají asi jen krátká skla.
28. 3. 2011 13:45
00
Jo, míchám asi hrušky s jabkama. Neboli pletu názvy a funkce.
Ale chápu to. smajlík
Takže obyčejný stabilizátor na sledování pohybu určitě vypnout.
28. 3. 2011 13:51
00
"Obyčejný" stablík rozhodně vypnout, pokud se nejedná o fotku čistě zepředu při dlouhém ohnisku, kdy se foťákem opravdu nehýbe. Ale já osobně i v tomto případě IS vypínám a používám ho jen u těch panningů.
28. 3. 2011 19:14
00
Vlastním zmíněný objektiv 55-250 IS, který má pouze tlačítko on/off. Při prvním testu jsem musel stabilizaci vypnout, protože objektiv byl zmatený, snažil se stabilizovat můj pohyb a výsledné fotky byly divně roztřepané.

Je sice pravda, jak psal "zajic" že oficiální PR materiály od Canonu zmiňují automatickou detekci pohybu, ale to bude jen MKT pozlátko, aby se zakazník necítil ochuzen, že nemá tlačítko navíc oproti "elkařům" - já mám ověřeno, že to nefunguje a při panningu stabilizaci vypínám.

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama reklama