Minule jsme si řekli o základních režimech a nastaveních fotoaparátu. Dnes si řekneme, co je to expozice a jak čas a clona ovlivní výslednou fotku. Nakonec se zmíníme o režimech ostření fotoaparátu.

Čas a clona

Abychom pochopili, jak funguje a jak se projevuje nastavení času expozice a clony (clonového čísla F), musíme si nejdřív říct, jak se fotografie vlastně zaznamenává. Expozice probíhá tak, že světlo (obraz fotografované scény) prochází objektivem a dopadá na digitální snímač nebo na film. Čas expozice určuje, jak dlouho bude světlo na snímač či film dopadat. Čím je tato doba delší, tím více světla se na snímači nastřádá a tím víc je fotografie světlejší. Čas expozice se obvykle udává ve zlomcích sekundy. Číslo 1000 tedy udává jednu tisícinu sekundy. Fotoaparáty umožňují obvykle zadat i časy delší a například dvě sekundy se značí obvykle takto 2''.

www.youtube.com/watch?v=fG5QedhroYQ

Clona určuje, kolik světla bude na snímač dopadat a jak už z názvu vyplývá, zmenšuje v objektivu otvor, kterým světlo prochází. Množství světla však nezávisí jen na velikosti otvoru, ale také na jeho vzdálenosti od snímače. Tedy na ohniskové vzdálenosti objektivu. Aby se při nastavování expozice nemuselo počítat jak s velikostí díry, tak s ohniskovou vzdáleností, udává se clonové číslo F a je vypočítáno z výše zmíněných hodnot. Standartní hodnoty clonových čísel F jsou 1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16. Při zvětšení clony o jedno clonové číslo musíme nastavit dvojnásobný čas. Při snížení clony o jedno clonové číslo musíme nastavit poloviční čas. Každý objektiv má nejnižší možné clonové číslo a to je vyjádřeno světelností objektivu.

Foto: www.illustratedphotography.com, Clonové čísla.

Časem a clonou však nastavení expozice nekončí. Dalším důležitým parametrem je citlivost snímače nebo filmu. Citlivost filmu se obvykle udává v ISO (může být i DIN) a určuje, jak moc bude film citlivý na světlo. U digitálních fotoaparátu se citlivost také nastavuje v ISO a určuje úroveň zesílení signálu ze snímače. Z toho tedy vyplývá, že čím větší citlivost nastavíme a nebo zvolíme film s větší citlivostí, tím můžeme pro správnou expozici používat kratší časy a nebo volit větší clonu. Má to však i svá úskalí. Zvětšující se citlivost u filmu je vykoupena zvětšující se zrnitostí fotocitlivé emulze a u digitálních snímačů zase vzrůstajícím šumem. Obecně platí, že při zvýšení ISO na dvojnásobek stačí snímači pro stejnou expozici polovina světla můžeme nastavit poloviční čas expozice a nebo můžeme zvýšit clonu o jedno clonové číslo.

www.youtube.com/watch?v=SftoNhVc2x0

Z předchozích řádků vám možní není stále jasné, proč vlastně tu clonu nastavujeme a nenecháme objektivem proudit světlo naplno. Jedním důvodem je prostý fakt, že občas je potřeba světlo omezit ať už proto, že je příliš jasné a fotoaparát neumožňuje nastavení tak krátkého času aby snímek nebyl přeexponovaný (tj. přepálený), nebo proto, abychom mohli zvolit delší čas při snaze o pohybově rozmazané pozadí.

Druhým důvodem může být nedokonalost optických soustav objektivů. Většina levnějších zoomových objektivů s rostoucím ohniskem (přiblížením) ztrácí detaily a obraz začíná být mírně neostrý. Zvětšením clony se objektiv více zostří. To souvisí i se třetím důvodem proč nastavovat clonu a tím je hloubka ostrosti a s tím související rozmazané pozadí (bokeh).

Foto: Petr Lusk, Malá hloubka ostrosti oddělí hlavní motiv od pozadí, Exif: 1/80; F4; ISO 4000; 200 mm

Hloubka ostrosti vyjadřuje rozdíl vzdálenosti nejbližšího a nejvzdálenějšího ostrého předmětu na fotografii. V praxi to znamená, že při malé hloubce ostrosti bude ostré jen auto (nebo jenom jeho přední maska) a vše za ním bude neostré a naopak při velké hloubce ostrosti bude ostré vše. Hloubka ostrosti závisí na několika věcech a těmi jsou ohnisko objektivu, vzdálenost zaostřeného předmětu a zvolená clona. Čím větší clona je nastavena, tím větší je hloubka ostrosti, čím je zaostřený předmět blíže, tím menší hloubka ostrosti a čím je delší ohnisko, tím je menší hloubka ostrosti. Výhodou malé hloubky ostrosti je optické oddělení fotografovaného předmětu od pozadí a tím i větší přehlednost a líbivost fotografie. Nejčastěji se toho využívá u portrétů a nebo u fotografií detailů. Nevýhodou je nutnost preciznějšího zaostření, což může být při focení rally problém. Rozumnou práci s hloubkou ostrosti umožňují digitální zrcadlovky díky velikosti (rozměrům) svého snímače. Kompaktní fotoaparáty mají snímače malé a s tím souvisí i ohniskové vzdálenosti jejich objektivů. Ty mají velmi malé ohniskové vzdálenosti, takže i hloubka ostrosti na je velmi velká.

Foto: www.tutorial9.net

O korekci expozice jsme se bavili už v minulém díle, ale patří to k expozici, tak si to můžeme zopakovat. V automatickém a poloautomatických režimech fotoaparát dopočítává čas k nastavené cloně a nebo naopak dopočítává clonu k nastavenému času. To se děje pomocí matice senzorů a nebo pomocí dat ze samotného snímače. Funkce korekce expozice umožňuje poopravit vypočítané hodnoty. Pokud je například auto celé bílé, tak to může fotoaparát špatně vyhodnotit a na fotografii by bylo šedé. V takovém případě se nastaví korekce do plusových hodnot (např. +0,7). Záporná korekce se používá třeba k potlačení přepalů. Záleží na konkrétních modelech fotoaparátů, jak scény vyhodnocují a kdy potřebují jakou korekci. Cílem je, aby výsledné fotografie měli co nejlépe rozložené jasy, aby se neztrácely detaily ve stínech nebo v přepalech. Protože dohánění správné expozice na počítači se vždycky projeví na výsledné kvalitě. Tím ale nechci říci, že abyste se za každou cenu snažili mít kresbu všude. Je jasné, že pokud je fotografovaný objekt ve stínu, tak je potřeba obětovat kresbu na přepálené obloze. Vy musíte vědět, co chcete fotografovat, ne fotoaparát.

www.youtube.com/watch?v=XFIZLofi7fE

www.youtube.com/watch?v=Y-N4THkU8NU

Pro nastavování expozice existuje ještě jedno pravidlo, které je dobré znát a držet se ho. Pokud nechcete mít fotografii roztřepanou, měl by být nejdelší čas expozice obrácenou hodnotou nastaveného ohniska objektivu. Je potřeba počítat s přepočtem ohnisek na kinofilm u digitálních zrcadlovek s APS-C snímači (Nikon x1,5 a Canon x1,6)*. To znamená, že pokud fotografujeme například s Nikonem a objektivem s ohniskem 200 mm, tj. 300 mm po přepočtu, tak nejdelší udržitelný čas je 1/300 s. Neznamená to, že to nemůžete udržet, záleží samozřejmě na kondici každého jedince, ale je dobré na to myslet. Při sledování například jedoucího auta je možné udržet časy mnohem delší.

APS-C je označení velikosti snímače digitálního fotoaparátu, který je menší než políčko kinofilmu (full frame). Při použití stejného objektivu na APS-C snímači a full frame snímači, by byl obraz na APS-C snímači jakoby přiblížený, či vyfocený delším ohniskem, protože se ve své podstatě jedná a výřez z full frame snímače. Tento rozdíl je vyjádřený přepočtem ohniska, kdy u Nikonu je násobí x1,5 a u Canonu se násobí x1,6 a po vynásobení vyjde ohnisková vzdálenost, s jakou by se stejný obraz zobrazil na full frame snímači. Canon i Nikon dělá některé objektivy jen pro snímače APS-C. U Nikonu jsou značené DX a u Canonu EF-S.

Ostření

Aby fotografie byla pěkná, povedená a úžasná, tak musí být hlavně ostrá. Nebo aspoň její malá část. Proto je pro focení rally důležité automatické ostření fotoaparátu. Někteří to možná zvládají, ale já bych to asi nedal, přeostřovat ručně na přijíždějící auto. Řešením může být, a u řady kompaktů je to jediné řešení, předostřit si na některé místo na trati a exponovat jakmile automobil toho místa dosáhne. Nejlépe jsou na tom z hlediska ostření zrcadlovky a z těch budu také při popisu ostření vycházet. Po pravdě totiž ani neznám ostření současných kompaktů a elektronických zrcadlovek.

Automatické ostření mívá zpravidla dva režimy. Jednorázové zaostření, kdy po namáčknutí spouště fotoaparát zaostří na vybrané zaostřovací body a zůstává pořád stejně zaostřen po celou dobu držení spouště. Druhý režim po celou dobu držení spouště přeostřuje na objekty ve vybraných zaostřovacích bodech. Přestože se může zdát, že kontinuální zaostřování bude na rally stačit, není tomu tak. Pokud chceme třeba fotit na delší čas auto třeba za stromy nebo auto vyjíždějící zpoza balíku slámy, bude se nám předostření hodit.

Volba zaostřovacích bodů může rozhodnout o tom, jestli pořídíte skvělé fotografie a nebo odejdete s prázdnou. V případě zaostřovacích bodů je asi nejvíce potřeba znát svůj fotoaparát než u čehokoliv jiného. Fotoaparáty mají několik režimů při výběru bodů.

Prvním z nich je zaostřování na nejbližší objekt, kdy fotoaparát využívá všech zaostřovacích bodů a zaostřuje na ten, který leží na nejbližším objektu. Druhý režim umožňuje vybrat jeden konkrétní zaostřovací bod a který si potom pořád hlídá. Třetím režimem je dynamická volba zaostřovacího bodu, kdy fotoaparát po namáčknutí spouště zaostří na vybraný zaostřovací bod a potom podle pohybu objektu přepíná na sousední body. Počet zaostřovacích bodů zapojených v tomto dynamickém režimu je často možné nastavit

Foto: pixinfo.com, Hledáček a zaostřovací body Nikonu D700

Některé fotoaparáty umožňují nastavit rychlost reakcí zaostřovacího systému. To znamená jak dlouho si má systém držet zaostření, i když objekt z bodu zmizí nebo jej něco překryje. Toto je výhodné pokud třeba fotíte auto jedoucí za skupinou lidí nebo stromů a nechceme aby fotoaparát začal přeostřovat. Naopak pokud chceme rychle zaostřit auto, které zpoza něčeho vyjede, tak je lepší tento "AF lock" nastavit na krátkou dobu, nebo jej zcela vypnout.

Každý fotoaparát má různý počet zaostřovacích bodu a ten se pohybuje od 3 až po více než 50. Na focení rally a sportu obecně je lepší vyšší počet bodů pro lepší nastavení kompozice. Nejspolehlivějších bývá však jen několik křížových snímačů uprostřed hledáčku. Pojem křížové snímače souvisí s technologií zaostřování a v tomto případě vás rovnou odkážu na Google.

Příště už si budeme povídat o kompozici.

Související články:
Fotoporadna 1 – Výběr místa a co do batohu
Fotoporadna 2 – Základní ovládání a nastavení fotoaparátu
Fotoporadna 4 – Kompozice
Fotoporadna 5 – Post processing