Nyní, když jsme si již vybrali místo k focení a umíme zacházet s fotoaparátem, bychom si měli říct něco o kompozici.

O kompozici toho bylo již spoustu napsáno a vyšlo mnoho knih. Je to v podstatě uspořádání všech objektů v obraze a základy vypracovali už dávní malíři. Kompozice není nic pevně daného a každý si může vymýšlet jakékoliv kompozice a i při porušení nějakých základů kompozice může být výsledná fotka skvělá. Ale přesto všechno by každý měl mít o základech kompozice aspoň nějaké tušení.

Ořez

Přestože jde výsledná kompozice dodělat ořezem při zpracování v počítači, je lepší na ni myslet už při focení. Potom bychom totiž mohli zjistit, že buď není z čeho uřezat, že něco co by fotce dodalo atmosféru na snímku není a nebo toho kus chybí, něco se překrývá a nebo se opticky dotýká.

Někde jsem četl, že nůžky jsou nejdůležitější nástroj fotografa. Nebo to byl odpadkový koš? Já bych řekl že obojí. Obzvláště pokud jde o focení rychlých akcí, jakou rally je, a není možné si precizně doladit kompozici. Pokud fotíme zátiší nebo krajinu, tak máme fotoaparát na stativu a můžeme si pohlídat co v tom obraze je a není, co z obrazu utíká a co se překrývá. Když vás míjí auto v plné rychlosti, tak na to všechno není čas.

Foto: Pavel Pravda, Na naznačeném ořezu je několik chyb – přepůlená hlava diváka, šikmý roh budovy
na nesrovnané fotografii, rušivý zbytek vesty a cedule. Správně je naopak více místa před automobilem.

Nejdůležitější je pohlídat si základní věci. Auto by nemělo ujíždět ze záběru, tj. před autem by mělo být více místa než za ním. To však nemusí platit vždy. Pokud za autem stříká voda a nebo se zvedají mraky prachu, zcela to mění situaci. Mohou nastat i jiné situace kdy bude před autem méně místa. Ale jak už jsem zmínil na začátku, kompozice není nic striktně daného a záleží na tvůrčím záměru a citu fotografa. Stejné pravidla tuším platí i u portrétů.

Na fotografii by také nemělo být zbytečně moc nezajímavých ploch. Není potřeba dodržet poměr stran, jaký leze z fotoaparátu (obvykle je to 4:3 a nebo 3:2). Někdy fotografiím prospěje větší poměr, jako 16:9 a nebo ještě širší, panoramatické záběry. Není potřeba se držet zavedených formátů.

Co by však nemělo nastat nikdy, tak že se auto bude dotýkat okraje fotky. Ať už jde o milimetr nebo o celý nárazník skrytý za okrajem fotky. To neplatí pro detaily, ale myslím, že každý pozná rozdíl mezi detailem a autem, které se nevlezlo do záběru.

Na tohle všechno je jednoduchý recept. Nechat si kolem auta dostatečný prostor a kompozici doladit ořezem na počítači. Tam máte dostatek času vychytat detaily toho co na fotce chcete a nebo naopak nechcete. Já osobně si při ořezu hlídám i to, aby okraje fotky vycházely mezi diváky nebo stromy v pozadí a nebo abych v popředí nenechal na okraji jen půlku nějakého většího kamene na cestě.

Foto: Petr Lusk, Petter i diváci jsou v protilehlých zlatých řezích a snímek je krásně vyvážený.

Foto: Pavel Pravda, Richard Lasevič jako hlavní objekt ve zlatém řezu.

Zlatý řez

Zlatý řez je znám badatelům a umělcům od nepaměti. Zlatý řez jde vypozorovat v přírodě, už staří malířští mistři využívali zlatého řezu a ten je hojně používaný i ve fotografii. Úzce souvisí s Fibonacciho posloupností, ale na to jsem ve škole asi chyběl, tak to nebudu příliš rozvádět. O co tedy jde? Jde o určitý poměr stran, ploch či čehokoliv jiného, který působí esteticky nejlépe. Rozepisovat se více o zlatém řezu na internetu by bylo jen „nošením dřeva do lesa“ a když se zeptáte pana Googla, tak najdete spousty fundovaných článků.

Já pouze zmíním to pro nás nejpodstatnější. To nejdůležitější na fotografii se vyplatí umisťovat do zlatého řezu, či do středu „zlaté spirály“. Ať už to zvládnete při focení a nebo potom ořezem v počítači. Zlatý řez se nachází přibližně v průsečících přímek dělících obraz na třetiny na šířku a na výšku (jsou tedy čtyři). Tomuto hrubému se přiblížení zlatému řezu se říká Pravidlo třetin.

Linie a křivky

Linie a křivky zobrazují vizuální cestu, která oku umožňuje pohybovat se v obraze. V případě rally se k tomu přímo vybízí cesta, po které auto jede. A nemusí to vést jen zleva doprava. Může vést z jednoho rohu do druhého, může se kroutit a klikatit. Ale zdaleka nemusí jít jen o cestu. Můžou to být lány pooraného pole, mraky rozfoukané po obloze a nebo dlouhé stíny diváků za pozdního odpoledne, jejichž linie přivede oko k jedoucímu autu.

Foto: Petr Lusk, Hrana duny tvoří výraznou linii a vede oko diváka. Exif: 1/800 s, F7.1, ISO200, 195 mm

Pozadí a popředí

Fotografii netvoří jen fotografovaný objekt, ale také popředí a pozadí. To může snímku hodně pomoci a odlišit jej od snímku ostatních. V případě pozadí bývá dobrou kulisou například velká skupina diváků, rozeklané skály, vesnička v dálce a podobně. Když jsem jednou pozoroval kolegu, jak si lehá do rozoraného a rozbahněného pole, aby dostal do záběru kostelíček v dálce, tak jsem si říkal že je blázen, ale výsledek stál za to.

Foto: Petr Lusk, Diváci mohou tvořit atraktivní kulisu v pozadí.

Popředí může být výrazným výtvarným prvkem snímku a zde záleží na fantasii každého fotografa. Popředí můžou tvořit jakékoliv větve, zvířené listí na podzim, lidé a nebo díry v čemkoliv a tvořící tak přirozené orámování hlavního objektu fotografie. Míru výraznosti popředí a pozadí je možné ovlivnit hloubkou ostrosti.

Foto: Grzegorz Roslon, Přirozené orámování obrazu. Exif: 1/800 s, F4, ISO640, 100 mm

Dramatické úhly

S popředím a pozadím souvisí i neobvyklé úhly focení. Takový úhel může být třeba podhled, kvůli kterému si musíte lehnout na zem a nebo nadhled, kdy zvednete fotoaparát vysoko nad hlavu a doufáte, že míříte správným směrem a že se vám tam všechno vejde. A nebo fotíte ze stromu nebo z okna. Ať tak a nebo tak, pár fotek z takovýchto úhlů vnese změnu do galerie a učiní ji tak zajímavější. Nadhledům a podhledům může pomoci i rybí oko (velmi široký objektiv s úhlem záběru 180°).

Foto: Pavel Pravda, Nadhled ve spojení s rybím okem. Exif: 1/250 s, F11, ISO200, 8 mm

Světla a oči

V portrétní fotografii a obecně u snímků lidí platí, že by rozhodně měly být ostré oči. Těch si člověk většinou všimne jako prvních a zaměří se na ně a když oči nejsou ostré, je jako rozmazaná vnímaná celá fotografie. Pokud jde o fotografii o úhlu při malé hloubce ostrosti, tak by mělo být ostré alespoň jedno oko, ideálně to bližší.

Stejným pravidlem se snažím řídit i při focení aut. Pokud nejde o nějaký detail, tak by měly být ostré alespoň světla auta, ideálně však celé auto.

Foto: Pavel Pravda, Bez ostrých světel by to nešlo. Exif: 1/125 s, F14, ISO200, 40 mm

Náklon fotografie

Náklon fotografie může působit jako zajímavý, či osvěžující výtvarný prvek. Nemělo by se to s ním však přehánět. Pokud je v galerii 90% snímků nakloněných, tak je něco špatně a nepůsobí to dobře. Když už se rozhodneme pro náklon, tak by měl být natolik výrazný, aby nevypadal jen jako padající horizont, kdy autor neudržel fotoaparát vodorovně.

Foto: Pavel Pravda, Nakloněná fotka může galerii pomoci. Exif: 1/60; F8; ISO 200; 78 mm

Symetrie a středová kompozice

Obecně se doporučuje nedělat středové kompozice. Můžou však nastat situace, kdy středová kompozice s určitou symetrií může působit zajímavě. Může jít třeba o čelní pohled na auto projíždějící symetrickou alejí stromů, nebo cesta vedoucí přesně půlkou snímku a dělící dvě různě barevné pole…možností je spousta a záleží jen na vás, jestli se je naučíte vidět.

Odrazy

Oblíbenou kompozicí jsou odrazy. A odrážet se může cokoliv v čemkoliv. Jezdec v okně vozu, hosteska v poháru pro vítěze, auto v oknech, ve vodě a nebo v zrcadle a nebo diváci v kaluži. Možností a hodně a jde jen o to je najít.

Foto: Petr Sagner, Odraz na vodní hladině.

Foto: Pavel Pravda, Odraz ve skle. Exif: 1/400 s, F3.5, ISO200, 112 mm

Různých zásad a kompozicí je opravdu hodně a pokud to někoho bude zajímat, Google vám poradí ;-) Já doporučím například web Romana Pihana. Příště se lehce podíváme na postprocesing.

Související články:
Fotoporadna 1 – Výběr místa a co do batohu
Fotoporadna 2 – Základní ovládání a nastavení fotoaparátu
Fotoporadna 3 – Vše o expozici a ostření
Fotoporadna 5 – Post processing