Pro zachovaní autenticity použita hovorová čeština a ostravské nářečí

Letos jsem už zaznamenal dotaz co je s Ostravakem a jakto, že nejezdíme na soutěže. Vážení přátelé, vězte, že ostravak je v pořádku a na soutěže samo jezdíme a jezdit budeme!

Letos jsem prozatím sám absolvoval Rallye show Stříbro a XII. Pongratz rallye Střela Žihle 2011. Obě soutěže byly sice krásné, nicméně ostravak se nemohl uvolnit ze školy (bo nestuduje v Plzni prava, musi tam chodit skorem furt) a sám se na soutěži člověk tolik nepobaví, proto nebyl ani žádný článeček. Spolu s ostravakem jsme absolvovali i velice smutnou Šumavu a právě proto, že tato soutěž skončila lidskou tragédií, nechtělo se nám nic psát.

Další na řadě byla proto 39. Rally Český Krumlov. Celý týden se nesl v duchu plánování. To probihalo zhruba tak, že když jsem v utery napsal "tak co s tym Krumlovem?", odpovědi mi bylo něco ve stylu "patlám fotky, pořešíme večer", večer byl až středečni a padlo to tak, že jsem valil na Brno ve čtvrtek, abych v patek rano z tama zas fičel na Budvajs. (Asi tušíte, kdo to psal..) V pátek ráno proběhl obvyklý před soutěžní ritus. Pojedl sem salát od Varmuži, vyčistil brýle od Gemini, natankoval plnou na Eurooilu, dolil Mogul do Felicie a bylo možno vyrazit. Ostravaka sem nabral na autobusáku v Českých Budějovicích a ihned jsme letěli na výstaviště.

V press centru mají stále nechutné schody, ale vyřízení formalit bylo rychlé a tradičně bezproblémové. (Ostravak dodava: Vrhl se do schodu se sebezapřenim hodnym Pepy Petaka, vyběhl to takym fofrem, že nahoře měl všecko nachystane a ani samolepku nam nestihli dat!) Na pořadí byla premiéra vozu Lancia ECV. Na auto zakryté plachtou jsem se velice těšil, přece jen, kdy vidí člověk takové unikátní vozidlo. Signore Volta strhnul plachtu, nadráždil tu bestii a musím říci, že sem byl poněkud zklamán. Čekal sem brutálnější zvuk, takto v naší paletě zvuků stále vede Audi Quattro. (zdravíme Andreu a doufáme, že se jí zvonění na telefon líbí :-) )

Auto má ale člověk vidět na trati a ne v hale, proto ten zvuk nebereme tak vážně. Poté, co jsem si dal malé pivo slíbené Novým na foru (jemuž tímto děkuji a zvu Tě na jedno na Agropě nebo na Příbrami) bylo potřeba nažhavit vysílačky a fotoaparátky a šlo se do akce. Sluší se připomenout, že Novej mi chtěl koupit velké, ale já jsem ho odmítl, protože jsem nevěděl za jak dlouho budeme odjíždět.

Zkouška na výstavišti je dost dobrá pro rozehřátí diváků, soudobá vozidla podávala standartní výkony vynikal zejména pan Arazim, Emil Triner a Martin Bujáček. My ale na Krumlov jezdíme z jiných důvodů. Jakmile člověk slyší motor Navrátilovy Siery nebo motory zbytku pole historických vozidel, je zážitek na jiné výši. Bestie s poháněnou zadní nápravou a bez moderních elektronických vychytávek, to je zcela jiný zážitek! Všem posádkám v poli historiků děkujeme, bez Vás by rallye nebyla rallye.

Srdce fanouška ovšem tepe nejrychleji až v závěru programu na výstavišti. Lancia 037, BMW M3, Trabant 601, Audi Quattro, Fiat spider nebo Dianův žlutý Fiat 131 Abarth zvedají srdeční frekvence na nebezpečnou úroveň. Zejména Paolo Diana se projevil jako správný „blázen“ kola měl rovně snad, jen když stál v servisu, nepočítal obkroužené okruhy a řádil a řádil. Gracia Paolo! Bravisimo! (Ostravak byl opět unešeny, tentokrate nejen z audiny, ze kterež zvuku jsem zpachal vyše zminěne zvoněni, abych měl čim odložit učeni na zkoušku, ale i z fordu RS200 a vizualni zažitek podtrhnul ďabel ve žlutem abarthovi, Diana.)

Čekala nás ještě milá povinnost a to šálek kávy s naší do té doby pouze webovou kamarádkou a povinnost to byla velice příjemná. Kolik znáte slečen, které umí bez mrknutí oka vyjmenovat a poznat jakékoli auto v poli??

Po konci programu na výstavišti jsme se odebrali směrem k Větřní. Ano, prostě se potvrzuje, že když my dojedeme na Budějovické výstaviště, začne pršet. Ostravak v Tescu pro deštník nebyl, takže ověření platnosti hlášky z loni neproběhlo, zato voda padala pořád, v úplně nesmyslných intenzitách a naprosto špatným směrem. Cestou jsem se škaredě díval na nebe, ze kterého stále padaly proudy vody a myslel na náš obyčejný stan. Po cca 10 kilometrech jízdy sem zakřičel něco málo sprostých slov na adresu počasí, vyměkl jsem a jali jsme se ve Větřní shánět penzion. Sehnali, ale o tom později.

Nabrali jsme určitou časovou ztrátu a na vybrané místo u vesničky Bída jsme dorazili až po průjezdu soudobých aut. Nevadí, jsme tady kvůli historikům, ne? Na místě samém chvilku pršelo, chvilku chc*lo, louka byla plná zmoklých lidí, začalo se smrákat a bylo jasné, že z fotek už nic nebude. Ale nevadí, užili jsme si průjezd historiků a odebrali se do servisu.

V servisu jsme byli svědky odstoupení Tondy Tlusťáka, jemuž začala Fabia stávkovat a kouřila více než je zdrávo, více než Ostravská halda a smrděla nejspíš spáleným olejem. Škoda, Tonda jel dobře a odstoupení nikomu nepřejeme. Ostravak se mi pokoušel přivést infarktové stavy, když se mu povedlo splést si Tondu Tlusťáka, vedle jehož auta jsme stáli s Pepou Petákem, jehož auto stálo dvacet metrů od nás, ale přežili jsme už horší věci. Pokecali jsme s pár lidmi a rozhodli se, že je na čase jít spát.

Na pokoji se strhla lehká hádka o to, kdo bude spát u zdi. Nakonec poté, co jsem ostravaka skoro utopil, vypil mu kofolu a praštil ho stativem jsem se demokraticky rozhodli, že on spí na posteli u pravé zdi a já u levé. Ráno bylo tvrdé. Když sem po 4 hodinách spánku viděl proudy vody za oknem poprvé v životě sem vážně uvažoval o předčasném odjezdu domů. (Ano, bylo to historicky poprve, co jsem od Rosti, jako meho hlavniho rally pruvodca, slyšel věty "Balíme to, jedem domů, v tomhle celej den stát nebudu" a "debilní počasí, už sem NIKDY nepojedu!", byl jsem z toho poněkud nejist, protože jsem neměl vyřešeny unikovy plan a vypadal, že to mysli docela važně.) Když mě ostravak vyhnal z postele, vyčistili jsme sborově zub, sbalili svých 5 švestek a vyrazili vstříc chladnému a mokrému ránu. Chceme poděkovat obsluze Penzionu na Náměstí ve Větřní za milé přijetí a za azyl. Děkujeme.

Hned za Větřní nebo Větřním, je nám utajeno, jak se to správně toto, jsme ještě navštívili benzínku a tam teprve administrativně začíná náš den. Ano, jak tušíte, kaf, bageta, houska se sýrem a najednou jsme oba mezi živými. Pokousali jsme ty housky, vysrkli kaf, usedli do vozu a nakoukli do mapy, abysme provedli plánování. Volba padla na RZ Malonty. Malonty samotné nám přišly moc profláklé, tak jsme zvolili Pohorskou Ves, ke které nebyla v mapě pořádně vidět cesta, proto jsem zapl ostraváka, respektive ho pověřil navigováním podle autoatlasu. Na to, že je zhýčkaný všema těma džípíeskama a elektronikou a telefonama, navigoval přesně a i když já bych intuitivně uhnul, on se trasy držel jak not v rozpise. Šikovný je.

Ráno jsme si tedy vybrali místo v obci Pohorská ves. Čekali jsme, že se tu bude skákat, ale posádkám se asi nechtělo nebo co:-) Viděli jsme několik krizovek a musíme smeknout před uměním posádek. Mnozí vybrali krize rychleji, než jsme je my stíhali zaznamenat. Za stále deštivého počasí jsme přejeli zpět na výstaviště v očekávání ukázky vozu Lancia ECV. Bohužel Lancia jela mimo program a tak bylo jasné, že tento skvost na trati neuvidíme. Tak snad někdy příště.

Zatímco já sem se pokoušel fotit, ostravak se potkal s Láďou Kopelentem a teď už ví, jak funguje sekvence. K povídání s Láďou se snažil i fotit, ale kecání mu šlo zjevně líp. Program byl tradičně pěkný. Vím, že se budeme opakovat, ale musíme opět pochválit Paola Dianu! Tento blázen dokázal rozproudit krev a to bylo v tom počasí opravdu potřeba. Po výstavišti jsme si dali kávu a vyrazili jsme na poslední RZ a to sice na jump na RZ Přídolí. Už samotný příjezd k místu je velice zajímavý, serpentýny, šotolina, úzký asfalt… prostě na zahřátí ideální cesta. Jake bylo naše překvapeni, že jeden naš bývalý fotograf a parta jeho kamiradu nebyla schopna na misto trefit ani po trojnasobnem vysvětleni cesty, vam ani nebudeme řikat :-)

Na místě samém bylo poměrně dost lidí a velice pohodová parta pořadatelů, kteří to měli pevně v rukou, a bylo jasné, že tam se nebude tolerovat nekázeň. Slušnost a pevné prosazení pravidel ruku v ruce se jen tak nevidí a této partě patří dík. Místo to bylo velice atraktivní, naprostá většina posádek letěla vzduchem. Nejdále pak Mišák pana Arazima a Štefanovo Clio. Toto místo bylo také poslední, kde byla možnost vidět rallye legendy na trati a musíme říct, že zklamání to rozhodně nebylo. I tady se několik posádek vzneslo a nejvýše a nejdále letěl podle očekávání Diana. Je to blázen. Před námi byla jen cesta do cíle soutěže a odjezd k domovu.

Cíl soutěže je tradičně umístěn v krásném prostředí Jelení zahrady pod zámkem v Českám Krumlově. Prošli jsme se po prostoru cíle, zjistili, že opět nejsme s to poslouchat místní hudební produkci, prohodili několik slov se známýma, zaslintali nad Lancií ECV, 037 a fordem RS200 a bylo na čase najít místo, odkud budeme fotit vrchol večera, kterým byl ohňostroj. Místo jsme našli, převelice nás vylekala dřívější ohnivá show, jež byla až za věží zámku ("to si snad robi srandu, to němože byt ono!") a při třídění fotek mě lehce rozesmutnil Ostravak, bo se mu povedlo přeostřit z věže zámku na stromy, které byly kousek od něj a tak je ohňostroj z poloviny nezachycen. Inu, stane se, nenaděláš nic a nenačůráš proti větru.

Chceme pořadatelům poděkovat za bezproblémový průběh soutěže. Přístup pořadatele by si jinde mohli vzít na zářný příklad. V Poli legend jeli skutečné legendy, bylo postaráno o diváky i o jezdce. Zajištěn byl i dostatek občerstvení, dobře značené přístupy k diváckým místům a podobně. I na Krumlově pořadatel aplikuje tolik kritizované vybírání vstupného, ale tady člověk za 200 dostane vstup na oba dny na výstaviště, samolepku a program. Součástí programu je mapa, startovní listina a je plný nikoli reklam, ale zajímavého čtení. Rallye Krumlov je naše oblíbená a už teď se těšíme na příští ročník, který bude jubilejní čtyřicátý.

Děkujeme také společnosti QUOVADIS Technology za nezištné poskytnutí volna a zapůjčení veškeré fototechniky.