Úspěšnou premiéru na velké soutěži a zároveň v zahraničí má za sebou posádka Jiří Hladík – Adam Eliáš. Na německé Thüringen Rallye dojela 29. absolutně a třetí ve své třídě.

Jak se Vám líbilo v Německu?

JH: Hned na začátku musím poděkovat pořadatelům za pozvání a našim partnerům, kteří nám umožnili zdejší start. Německo se mi líbilo moc. Nádherné rychlostní zkoušky, výtečná atmosféra a organizace, prostě všechno fungovalo, jak má.

AE: Musím přiznat, že pořadatelé nasadili vysokou laťku svým přístupem před samotnou soutěží. Všechny materiály v češtině, skvělá komunikace. Nicméně zajištění, na které jsme zvyklí v Čechách, při startu na Thüringen Rallye trochu chybí. U nás jsme zhýčkaní hodinami v každé časovce, připravenými výkazy apod. Na Thüringenu to bylo trochu víc na posádce, což na druhou stranu není vždy na škodu.

Je na místě pochválit tratě. Z počátku se mi to zdálo rychlé, ale faktem je, že na úsecích nechyběly technické pasáže, které střídaly rychlé úseky v lese, horizonty, krásný i rozbitý asfalt, ale i šotolina. To je to, co si ze soutěže budu pamatovat.

Jste spokojeni se svým výkonem a výsledkem?

JH: Výsledek nás opravdu mile překvapil, a to přesto, že pořadatel nijak neřešil účast dvou áčkových vozů Volkswagen ve třídě 9. Nejdřív nás to dost štvalo, ale přijeli jsme závodit, ne protestovat, takže jsme to dál už neřešili.

Na některých erzetách se áčkům dalo přiblížit, ale to už byla jízda dost na hraně, místy i přes. Takže jsme si naši třídu rozdělili na áčka a enka, v té první jsme dojeli třetí a druhou jsme vyhráli před druhým enkem o tři a půl minuty. To jsme rozhodně nečekali.

AE: Naše lehké rozčarování ohledně dvou posádek s auty značky VW, nemá cenu komentovat. Neznám přesně německé předpisy a rozsah povolených úprav, a proto nemá smysl se pouštět do debat.

Nakonec jste startovali s jiným vozem, proč ta změna?

JH: V pondělí jsme dozvěděli, že naše Honda musí zůstat v doma kvůli sponzorským povinnostem, takže jsme museli řešit náhradní vůz. Na středu byl naplánovaný odjezd, nastal kvapík a nakonec jsme se domluvili s Adamem Fabrikou, který nám vyšel vstříc a auto stihl nachystat. Bohužel už nebylo v jeho silách sehnat více jetých, ale použitelných pneumatik. Museli jsme tedy zaimprovizovat a dát na noční okruh komplet měkkou sadu na celé auto a na první dvě ranní vložky nechat auto stejně obuté. Na okruhu se přední gumy přehřály už ve třetím kole, což se dalo v klidu ohlídat a čas byl dobrý. Ovšem ráno mělo být hůř. I když jsme počítali s tím, že se auto bude hodně vozit, tak přišlo pár slušných krizovek, naštěstí nic kritického a časy pořád dobré. Byl jsem ale rád, když kluci konečně nasadili na předek ty správné pneu. Na těch jsme dojeli až do cíle, ale bylo to tak tak.

Takže s autem panovala jinak spokojenost?

JH: Na to, že jsme s ním jeli poprvé až na shakedownu, a to jen deset kilometrů, tak spokojenost maximální, auto fungovalo perfektně. Hondička se sice hodně hřála, takže topení jelo naplno, ale Adam před první ranní RZ ukopl omylem páčku na zavírání okna a čtyři vložky jsme jeli s otevřeným okýnkem u spolujezdce, tak to hezky větralo:) V dlouhém servisu to šéfmechanik opravil, ale to už jsme se slušně pekli.

Musím říct, že jsem už nějakou Hondu v životě řídil a tahle patří k těm nejlepším. Adam Fabrika si zaslouží velký dík! Precizností v přípravě vozu mi připomíná Miru Březíka, autu se tak dá maximálně věřit a jet i celkem kvapík, takže ještě jednou moc děkujeme!

AE: Adama už znám delší dobu, a tak jsem byl přesvědčený, že auto bude fungovat skvěle. Jsem rád, že jsme autu nic neudělali. Tedy abych to upřesnil, Jirka mu nic neudělal. Já jsem se podepsal na ovladači okénka hned v ranním servisu, za to se ještě jednou omlouvám. Spíš mě zarazilo, že nám za 3 RZ nikdo s pořadatelů nevytkl, že jedeme s otevřeným oknem. Nakonec se však v poledním servisu podařilo okno zavřít. Do té doby mě stažené okénko na rychlostní zkoušce nedělalo úplně dobře…

V Německu jste se chtěli s novým spolujezdcem více sehrát, jak se to dařilo?

JH: Určitě nám to hodně dalo a naše spolupráce se zlepšila. Sice to ještě není úplně stoprocentní, ale jsem přesvědčen, že jdeme správnou cestou. Celkově nám Německo vyšlo na jedničku. Teď teprve vidím, jak velké soutěže ovlivňují výkonnost posádek a především jezdců, můžu jen litovat, že nám finanční situace neumožňuje startovat ve velkém mistráku nebo jet alespoň více soutěží v zahraničí.

AE: Z mé strany to byla obrovská zkušenost. Prvně jsem četl zkoušku delší než 15 kilometrů. Pořád se učím, poznávám důkladněji Jirkův rozpis. V prvním průjezdu dvěma vložkami byly chyby, ale ve druhém už to bylo správně. To vidím jako pokrok a důvod toho, proč jsme v Německu startovali.

Hustopeče tedy vypouštíte, takže se uvidíme v Krkonoších?

JH: Je to tak. Krkonoše jsem nikdy nejel, ale prý je to velice náročná soutěž, tak uvidíme, co nás tam bude čekat. Ještě bych rád poděkoval fandům s českou vlajkou, kteří nás v Německu na poslední okruhové zkoušce hnali dopředu – to byl úžasný zážitek!

AE: Já se na Krkonoše moc těším. Absolvoval jsem sice pouze seznamovací jízdy, ale vložky jsou tam krásné. Taková malá Bohemia. Jak řekl Jirka – fanoušci na okruhu byli super a hrozně nás to povzbudilo!