Začínajícím pořadatelům z podhůří Orlických hor se podařilo uspořádat solidně připravenou a celkově zabezpečenou soutěž, která se významně zapsala do seriálu Rallye Cupu 2011.

Malebné městečko Rychnov nad Kněžnou čítající necelých dvanáct tisíc obyvatel žilo o uplynulém víkendu prvním počinem na poli rallye sportu. Velmi vstřícně k pořádání rallye přistoupilo vedení radnice v čele s jejím starostou ing. Janem Skořepou. K slavnostnímu startu, připadajícímu na páteční podvečer, uvolnilo plochu na náměstí, kde bylo připraveno startovní pódium v podobě vzduchem naplněné startovní brány. Náměstí bylo značně zaplněno přihlížejícími diváky, kteří vytvořili nezapomenutelnou atmosféru. Při návštěvě rychnovského okresu se turistovi vybaví zámek Opočno, nebo zřícenina hradu Potštejn. Výrazné pouto s městem měl spisovatel Karel Poláček a zejména jeho román Bylo nás pět. Kdo by neznal Petra Bajzu, Edu Kemlinka, či Pepka Zilvara z chudobince.

starosta města Jan Skořepa, místostarostka Michaela Zimová a bývalý mistr republiky Leoš Flídr

Zajímalo nás, jak hodnotí celou akci ředitel podniku Jirka Procházka. Proto první dotaz směřuje na jeho osobu: „Jirko, ty máš určité zkušenosti ve veřejné sféře, také v oblasti reklamy a propagace, potažmo i s informačními systémy, funkce ředitele rallye byla pro tebe přeci jenom novou zkušeností, jak ses na této pozici cítil?"

"Nějaké zkušenosti uvedeného charakteru mám. Pozice, kterou jsem v průběhu 1. Rallye Orlické hory zastával, byla pro mě úplně novou zkušeností. Obnášela mnoho jednání s dotčenými obcemi a jejich představiteli, setkával jsem se většinou s pochopením a vstřícností. Kde nebylo možno ze zásadních důvodů najít shodu, byl nalezen kompromis, který nenarušil harmonogram soutěže, ani nebyl v konfliktu se zájmem dotčené obce. Chtěl bych poděkovat všem obcím, kterými vedla trať rallye za vstřícnost a jejich pochopení naší vášně. Poděkování patří i místním hasičským sborům, jejichž členové se podíleli na pořadatelské službě. Velký kus práce odvedl i Jirka Lorenc, který zabezpečil uzavírky silnic dopravním značením. Velkou měrou se na zdaru akce podílel i soutěžní jezdec Leoš Flídr. Soutěž proběhla bez zásadních problémů, řešíme jedno rozbité okno od odlétnuvšího kamene, ale to k takto rozsáhlé akci patří. Osobně jsem s průběhem rallye spokojen a tyto odezvy mám i od posádek a diváků. Je to velmi dobrým příslibem pro uspořádání dalšího ročníku, kde se hodláme vyvarovat i dílčích chyb, kterých jsme se dopustili. Největší dík patří řediteli RC Markovi Šimíkovi, který velmi ochotně napomáhal jako zkušený pořadatel nám začátečníkům ve velmi složitých krocích. Děkuji i posádkám za hojnou účast a věřím, že se sejdeme na podobné akci i příští rok."

Velký podíl na realizaci celého projektu měl i ředitel Rallye Cupu Marek Šimík, otázka míří i na jeho osobu: „Marku, jak ty vidíš s odstupem času zrod a průběh nově vznikající soutěže v Orlických horách?"

"Věděl jsem od samého začátku, že bez pomoci zkušenějších bude velmi obtížné pro začínající tým uspořádat tuto akci. Proto jsem nabídl nejen svoji pomoc při přípravě, ale zejména při realizaci tohoto projektu. Jsem rád, že se tento tým zformoval a uskutečnil 1. Rallye Orlické hory a dovedl ji dle mého názoru do úspěšného cíle. Celý tým byl učenlivý, vyvaroval se zásadních chyb a je zde předpoklad dalšího odborného růstu. Velmi mě těší jejich chuť pokračovat dalším ročníkem soutěže. Rozhodný krok k tomu byl proveden tím, že po skončení akce bylo pořadatelem vše uklizeno nejen na trati, ale i okolo ní. Jirka Procházka navštívil starosty a představitele obcí, jejímž teritoriem vedla rallye a předal jim lokality v pořádku. Rovněž osobně všem představitelům obcí poděkoval za spolupráci. Akce byla umocněna překrásným letním počasím a mám z ní velmi dobrý pocit. Děkuji všem, kteří se jí zúčastnili a podpořili ji."

Foto: J. Bořek

Vlastní průběh rallye tvořily dva rychlostní testy se třemi průjezdy. První vložka začínala na rychlejším úseku a širším asfaltu, což vyhovovalo autům s vyšší maximální rychlostí. Po náročném pravém odbočení následovalo několik protahováků do kopce. Vyvrcholení obtížnosti tohoto testu bylo po levém odbočení do lesa na úzkou cestu s mnoha zatáčkami, vše bylo zpestřeno skákacím horizontem. Různé zatáčky s měnícím se poloměrem zavedli posádky po průjezdu dvou vsí až do cíle, který byl umístěn v levé těžké zatáčce. Tento letmý cíl vyškolil hned několik posádek, které podcenili průjezd cílovou zatáčkou a vyjeli mimo trať do louky. On je to takový psychologický moment, kdy se již jezdec vidí v cíli a nezváží, že ve vysoké rychlosti celou zatáčku neprojede. Jeden pilot dokonce povozil i fotobuňku na svém voze. Potom se trochu vytvořila fronta čekající na zápis času, pořadatel pružně po chvíli zareagoval a stopku posunul o nějaký metr dál od cíle. Druhý test byl obohacen o šotolinový úsek několik stovek metrů po startu. Střední pasáž se vinula mezi poli ve stoupání po úzké cestě, následně po levém odbočení přešla do úseku ze zatáčky do zatáčky. Trochu oddechu bylo pro posádky mezi poslední vesničkou, kde byl rovnější rychlý úsek. Cíl byl situován na úzké cestě v pravé těžké zatáčce. Zde již problém snad nikdo neměl, potíže v první RZ některé jezdce řádně utlumil.

V nejsilnější třídě A4 stanulo na startu rallye sedm posádek, cíl jich spatřilo pět. Třídu vyhrál Martin Šikl sedlající Mitsubishi, který zvítězil ve čtyřech testech z šesti. Druhý se umístil Michal Černý na totožné značce vozu, který vyhrál dvě RZ, dokonce se dvakrát dostal do vedení a přetahoval se o prvenství s Martinem Šiklem. Poslední dvě vložky rozhodly o jeho definitivním druhém místě. Třetí dojel zahraniční účastník Andriy Chepil, ten bojoval o třetí příčku celý podnik se Štěpánem Zabloudilem, který jediný ze špičky startoval na voze Subaru. Bronzový medailista měl na mále, na přejezdu cestou do cíle, v prudkém klesání měnil zadní prázdné kolo, při tom mu vůz spadl z heveru. Přitažlivost zemská má svoje zákonitosti i v Čechách.

Foto: Jiří Rohlena

Třída A3 do dvou litrů měla na startu i v cíli čtyři posádky. Vítězem se stal Standa Brousek na dieselové Fabii, po zaváhání Tomáše Kudrnáče sedlajícího Renaul Clio Sport, který měl potíže na třetím testu a proto obsadil druhé místo. Dvojici na stupních vítězů doplnil třetí Grzegorz Woznik s Polska s jeho Opelem Astra GSi. Čtvrtý byl klasifikován Miloš Fergl s Fordem Puma.

Třída A2 se stala kořistí Michala Trojana se spolujezdcem Jirkou Bendou, kteří startují s Felicií KIT CAR 1600. Druhý domácí Ondra Plašil jedoucí s Hondou CRX byl na asfaltu vítězné posádce rovnocenným partnerem. Šotolinový úsek jeho vozu příliš nevyhovoval, tam cenné vteřiny ztrácel. Třetí spatřil cíl Miroslav Kadlec, který startoval také s Hondou, ale s označením Civic VTi. Jeho ztráta na první dvě posádky byla již značná.

Nejslabší třída A1 byla jako vždy tou nejpočetnější, čítala celkem čtrnáct vozidel na startovní čáře. Velmi dobře vstoupil do soutěže Filip Mareš z Racing Teamu Semčice, který řídil Favorita. Po dvou testech vedl třídu o 3 sekundy. Na třetím testu nevydržel nápor rozdělovač jeho vozu, došlo k jeho poškození a to byl konec všem nadějím na spatření cíle. Vedení se po té ujala nově složená posádka Rallye Týmu eWRC.cz Láďa Kopelent s navigátorem Markem Procházkou sedlající Škodu Felicii KIT CAR. Jako druhý spatřil cíl Pavel Steiner se Suzuki Swift. Třetí místo patřilo Jirkovi Zahrádkovi s Favoritem, čtvrtý dojel Jaromír Kovanda také na Favoritu. Pětici nejúspěšnějších ve třídě A1 uzavřel na Fordu Fiesta 1.3 Cup Martin Vlček s Barborou Rendlovou, vítěz Fiesta Cupu.

Foto: Michal Sychra

Ve skupině historických vozidel byl počet startujících tři až čtyři účastníci dané třídy. Jejich vítězi se stali ve třídě H1 Jirka Formánek s Trabantem. Třídu H2 vyhrál Petr Novák se Škodou 1000 MB. Třída H3 se stala kořistí Tomáše Denka startujícího se Škodou 120 S, noty mu četl jezdec Pavel Breník. Nejsilnější třída H4 má vítěze Jirku Vichtu se spolujezdkyní Helenou Petříkovou s Volkswagnem Brouk.

Ředitelství soutěže udělilo i několik penalizací. Byl osloven ředitelem RC i jeden z provinilých členů posádky, aby se vyjádřil k prohřešku: „Ty jezdíš jako spolujezdec Mitsubishi?“ Po chvíli váhání a nejistoty zazněla odpověď: „Jo.“ Ředitel pokračoval: „Mám zprávu od kontroly z retarderu, že jste dvakrát po sobě prorazili stejný zpomalovací prvek, to ho nemáte zapsaný v rozpisu?“ Nejistá a rozpačitá odpověď byla: „Máme.“ Další dotaz činovníka zněl: „Tak proč mu to nečteš?“ Po chvíli váhání spolujezdec odpověděl: „Já to přečet.“ Následovala další rázná otázka: „Proč to teda neprojedete a rozrazíte ho čelně?“ Pohotová odpověď vše vysvětluje: „Každý jede na co má.“ Všeobecně bylo očekáváno trocha uznání a pokory, proto verdikt pořadatele zněl: „Bude podle řádu uplatněna penalizace.“ Příkrá reakce zní: „Jsou tady i jiní co shodili gumu z retarderu.“ Ředitelství udělilo výchovnou penalizaci, která neovlivnila výsledky, je otázkou jaký bude mít dopad na jednání dotčené posádky. Má dopad takový, že se záhy dozvídám, že jsem si penalizaci vybrečel já. Vše se minulo účinkem a tento přístup není sportovní ani pěkný. Ona je jiná věc zavadit o gumu zadním kolem, nebo pneumatiky hrnout pod autem dvakrát po sobě.

Foto: Jiří Rohlena