Robert Čonka loni vybojoval v šampionátu sprintrally celkově druhou příčku ve třídě A5. Stejným způsobem vstoupil i do letošního ročníku. Oba své starty znovu proměnil ve stříbro v nově pojmenované třídě 7 a opět tak patří k hlavním adeptům na konečné pódium. Vedle mnoha rallyových zážitků si na Rally Krkonoše poprvé ve své dlouholeté kariéře užil i důkladné pozornosti policie. Ta ho neváhala sledovat dokonce i vrtulníkem.

Úvodní sprint letošního roku – Thermica Rally Lužické hory – patří k Robertovým nejoblíbenějším. „Na Hrádecku startuji vždy moc rád. Proto mě potěšilo, že sezóna začala právě tam. Jen mě mrzelo, že kvůli loňským letním povodním zůstala z minulých let jen jedna vložka. Ty nové mě až tak nenadchly. Přesto pořadatelé tradičně odvedli skvělou práci a připravili po všech stránkách povedenou soutěž,“ nešetří chválou pilot bílé fabie, který obsadil v Rallye Lužické hory druhou příčku. „S naším výkonem jsem byl celkem spokojen. Mrzelo mě, že nedorazil Lumír Galia, i to, že brzy odpadli naši soupeři s dalšími kitovými feliciemi, Jirka Brož a Libor Paul. Venda Kopáček bude letos asi neporazitelný kýmkoliv a nám ostatním zřejmě zbude boj pouze o druhé místo. To jsme získali a tak jsme ze Severu Čech odjížděli spokojeni. Výborně fungoval můj mitfára Kuba Venclík. Vrátil se mi na sedadlo spolujezdce po několikaměsíční pauze a byl ztělesněním jistoty. Známe se už více než dobře a vzájemná spolupráce je vynikající.“

Foto: Robert Balcar

Šampionát jednodenních podniků pokračoval druhým dějstvím v okolí Slušovic, ovšem bez pražského pilota. „Přestože je Kopná svými vložkami považována za nejlepší sprint, mě se na ní dlouhodobě nedaří. Vlastně jsem jí ani jednou nedokončil. Loni mi upadlo sto metrů před cílem kolo a já se v tu chvíli zařekl, že už jí nepojedu. Ne tedy, že bych to myslel až tak doslova… Při započítávání šesti nejlepších výsledků z osmi soutěží jsem se však letos opravdu rozhodl tuto, pro nás zakletou a díky vzdálenosti nákladnou, soutěž vynechat a ušetřit prostředky do dalšího průběhu sezóny.“

Robertova fabia se naopak objevila na čtvrtém podniku MMČR – Agrotec Mogul Rally Hustopeče. Za jejím volantem seděl Radek Majer a s autem si vypůjčil i spolujezdce – Jakuba Venclíka. „Už před sezónou jsme se s Radkem domluvili, že s fabií absolvuje dvě soutěže velkého mistráku. Kvůli jeho pracovnímu vytížení padl původně plánovaný Český Krumlov. Jako náhradu za něj jsme zvolili Hustopeče, lákající sníženým startovným pro malá auta. Tento tah pořadatelů mimochodem považuji za vynikající návod ostatním, aby jim na soutěž nejezdila jen parta s mišáky a ostatních aut bylo jen minimum. V samotné soutěži fungovalo auto výborně až do závady servořízení na osmé vložce, která bohužel měla za následek odstoupení. Je to škoda. V tu chvíli totiž byli kluci druzí ve třídě a začali zajíždět velmi dobré časy.“

Foto: Robert Balcar

Pouze týdenní pauza mezi Hustopečemi a Krkonošemi přivodila celému týmu hektické chvíle. „Hustopečské tratě daly autu zabrat a my ho jen tak tak stihli vrátit do stoprocentní kondice. Týdenní pauza mezi soutěžemi je opravdu nedostačující. Vše ale dobře dopadlo a my mohli startovat. Krkonoše jsem absolvoval poprvé. Musím říci, že organizace a celkový průběh soutěže mě mile překvapily. Naopak mě otrávily policejní manévry a hon na závodníky při seznamovacích jízdách i samotné soutěži. Něco takového jsem za celou svoji dlouholetou kariéru ještě nezažil. Snad jen v mnohem mírnější podobě na Kopné. Pobavil nás zejména policejní vrtulník. Sledoval nás po celou dobu přejezdu od vložky k vložce a Kuba si neodpustil jeho posádce ukázat, že jsou jedničky:-) Jinak ale byla soutěž naprosto perfektní,“ svěřuje se s netradičním zážitkem pražský soutěžák a přidává pár vět k samotnému průběhu soutěže. „Počasí vyšlo přesně tak, jak jsem si nepřál. Díky dešti bylo na trati vytaháno dost nečistot. Nemám s fabií ještě tolik najeto a na tomto povrchu jsem s ní jel vůbec poprvé. Podmínky však byly pro všechny stejné a je až neuvěřitelné, jak nám nakládal Venda Kopáček. Je obrovským talentem našich soutěží a ze srdce bych mu přál silnější techniku. Jeho odstoupení na závěrečné erzetě mě velmi mrzí. Jednoznačně si zasloužil vyhrát. Druhé místo mě těší, ale degraduje ho malý počet aut v naší třídě. Snad nás na dalších soutěžích bude více.“

Závěrem povídání se Robert Čonka svěřuje se svými plány do dalšího průběhu sezóny. „Plánuji účast ještě na čtyřech sprintech. Jistotou jsou Pačejov a Telč. Ty ostatní vyberu až podle vývoje šampionátu. Ambice jsou jasné – skončit na konci roku do třetího místa. Jsou to ale závody a stát se může cokoliv. Jak už jsem však zmiňoval, suverénem třídy 7 je Venda Kopáček. Půjčovat auto už, vyjma domluveného příbramského startu Radka Majera, asi nebudu. Je to velmi náročné na čas a na moji nervovou soustavu:-). Musím také poděkovat svému týmu za skvělou práci a fanouškům za podporu. Doufám, že si jich cestu k tratím rychlostních zkoušek najde co nejvíce. Takže všem díky.“