Když jsem se díval na výsledky Rally Krkonoše 2011, hodně jsem přemýšlel. Jak vyhodnotit umístění Jirky Sutra. Je to vítězství, že konečně vydrželo auto a kluci dojeli? Není to průšvih, že si posádka posichrovala poslední místo ve třídě? Protože jsem se necítil dostatečně kompetentní výsledky hodnotit, oslovil jsem přímo Jirku. Chvíli na mne koukal, a pak zjišťoval přímými dotazy, jestli nejsem blbej, nebo jestli si nedělám srandu. Pak ale zvážněl. „Víš co, Pivas, musíme to vzít hezky od začátku.“ A já poslouchal Jirkovo vyznání.

„ Do Krkonoš se vždy hrozně těším. Jsou tu nádherné tratě a krásná příroda. To za prvé. A za druhé? Z pořadatelů je cítit, že rally nedělají pro sebe. Že si váží každé posádky, která přijede. Proto bych pořadatelům věnoval malou chvíli na začátku našeho hovoru. Ono to totiž začíná už před soutěží, kdy jsou posádky o každé sebemenší změně informovány mailem. Včas a v pohodě. Třešničkou na dortu pak bylo zaslání předběžné startovky s žádostí o podání připomínek. Věc naprosto logická, leč zřídka vídaná. Organizace v servisu, předání itinerářů i přejímka probíhají v přátelské, usměvavé atmosféře, a každá připomínka se okamžitě řeší. Vrcholem je pak představení všech posádek na náměstí. Všech, ne jen vybraných pěti. Také je náměstí vždy zaplněno. To byly oči jezdce. Oči člena výkonné rady asociace jezdců, který ví, co bylo domluveno při schvalování trati, to vidí stejně. Veškeré požadavky do puntíku splněny. Bez řečí, bez problému. Pořadatelé Rally Krkonoše zasluhují z mé strany pouze slova chvály.“ Tady bych se zastavil s trochu jízlivou připomínkou a myšlenkou, jak dalece je hodnocení ovlivněno ňadry hostesek při páteční představovačce. Obzvlášť, když se podařilo oproti loňsku podstatně snížit průměrný věk dívek. Ale Jirka pokračoval dál.

„Pro nás začala rally již ve čtvrtek večer posezením U Truta (příjemná zahrádka, jídlo i obsluha) v milé společnosti Pavly Tydlačkové, Evy Žaludkové a jejich nezbytných bodyguardů z klubu Walachian Ultras. Posezení bylo příjemné. Spát se šlo až popůlnoci.“ Tak to mohu potvrdit. Večer jsem zapojil vysoké rétorické vlastnosti a osobní šarm, takže i známý poradce dámských posádek Jirka S. byl rád, že pod pravdivou záminkou návštěvy známých, jsem mu dívčí posádku ponechal, a on mne mohl odvézt domů. Ještě k večírku. Kluci z Walachien Ultras nás mile překvapili svou nezaujatostí a objektivitou. Dali tím těžkou ránu nacionalistickým blbečkům, kteří neustále rozdmýchávají trapný boj Morava x Čechy, Kresta x Pech, atd.. Prostě řečeno, jsou to příjemní lidé, kteří fandí rally bez rozdílů. To prokázali i na trati, kdy mávali svou věhlasnou vlajkou i nám a dalším posádkám. Kluci, dík za hezký večer i za podporu.

Přehoupneme se přes administrativní pátek a vstupme do sobotního rána. To přineslo obouvací nejistotu a pneu loterii. Co tam dát, jak to vypadá? Ale nechme vyprávět Jirku: „ Po odstoupení v Lužičkách a na Podkopce jsme nechtěli nic riskovat. Vsadili jsme na jistotu a obuli mokré. Asi to nebylo optimální, ale nebyli jsme sami. První RZ nám nevyšla zcela podle představ, ale snažili jsme se soustředit na další. Veškerá snaha však vyzněla poněkud naprázdno. Nevyhnuli jsme se krizovým okamžikům prakticky v každé RZ a na soupeře jsme dost ztráceli. Podstatně víc, než jsme čekali. Auto má sice omezenou homologaci, a já obdivuji Oldu Hrubého, jak se stejným vozem dokáže prohánět Petra Pelecha, kterým se nedokážu ani přiblížit. Je vidět, že i s omezenou homologací to jde. Ivan také začíná ukazovat, že i mezi závody přemýšlí, co by se mohlo vylepšit, a ve čtení rozpisu je o kus dál. I při seznamovačkách prokázal, že už není úplné ucho. Proto, když jsme měli před poslední erzetou 1,8 s náskoku na Krestýnovi, říkal jsem si, že to už udržíme. To se mi dařilo pouze do „hodin“, které přišly ve čtvrté zatáčce. O posledním místě ve třídě bylo rozhodnuto.“

Nedalo mi, abych si do Jirky nerýpl a nevyslovil myšlenku, že to je opravdu důvod k nadšení, když dříve na taková umístění nebyl zvyklý. „ Jdi do háje,“ vyhodnocuje moji snahu Jirka, „já jsem spokojený, že jsme viděli cíl. Je to poprvé v této sezóně. Jedu po roční pauze, s úplně jiným autem, novým spolujezdcem, prostě se učím skoro od začátku. Jasně, že bych chtěl být někde jinde.“ A pak s úsměvem dodává: „ Ono všechno chce svůj čas.“ Ještě jsme chvíli povídali o všem možném. Jirku s Ivanem dost mrzelo, že nedojely obě dámské posádky. To mne vůbec nepřekvapilo, protože znám Jirkovu náklonnost k ženským posádkám – samozřejmě ryze sportovní. Ta se pak projevila společným ukončením rally překvapivě opět U Truta. Toho se účastnily obě ženské posádky, mechanici a návštěvou společnost poctili pan Uctívač s paní Uctívačovou, kteří v rámci fandění a účasti na rally pomohli i s převozem Igora Norka ze špitálu do servisu. Takže díky.

Největší poděkování však patří sponzorům a mechanikům týmu, bez kterých by se nejelo. Speciální dík pro kluky z Montcar Autosportu za super rychlou přípravu pneu. Jirka pevně věří, že k tomuto poděkování připojí i nějaké lepší umístění již na Rally Vysočina.