Při pohledu do statistik Vašich úspěchů a neúspěchů jsem si připadal, jako v pořadu „výměna manželek“. Akorát, že Vy neměníte manželku, ale spolujezdce a to ve velkém. (Vosádka, Král, Balcarová, Gabrhelík, Paděla, Šubrt, Ceplecha, Havel, Rožníček, Petrášek, David). Jak fungují taková „rally manželství“?

„Jak funguje rallye manželství? Já nevím, já ještě nemám zkušenosti ani s tím „civilním“… Ale jestliže ženáči tvrdí, že jistá míra shody by se v manželství hodila, tak v závodním autě je naprosto nezbytná. Nejen že musí každý vědět, kvůli čemu v závodním autě sedí a co se po něm chce, ale musí tam (což prý je v manželství se závodníkem nesplnitelné) zcela určitě vládnout pohoda. Maximální soustředění na výkon pak už za námi přijde samo…

Jo, a mimochodem, víte, proč se závodníkům říká piloti a ne řidiči? Protože závodník tam nic neřídí (smích)… Vozidlo totiž prvotně řídí spolujezdec, a jezdec, ten „jen“ musí informaci zpracovat, „nasměrovat vozidlo“, a „těšit se“ na další pokyny… Proto je taky (na rozdíl od manželství) pro závodníka skutečně největším trestem, když má se spolujezdcem tzv. „tichou domácnost“… Ať je jezdec v civilním životě sebevětší „šéf“, v závodním autě se mění v „totálního závisláka“, který svému spolujezdci doslova „visí na rtech“… (Pepa Král: „Proto taky všem závodníkům po pár letech odstávají uši na pravou stranu…“)

Myslím si, že sebelepší jezdec špičkový výsledek bez dobrého spolujezdce nezajede, a já jsem snad na dobrý parťáky stěstí měl… Nejvíce jsem toho odjel ze začátku s Bohoušem Ceplechou, a potom, co mi ho „sebral“ Pepa Semerád, tady s „Jeho Výsostí“ (Pepou Králem). Náš první společný závod s Pepou (Pelhřimov 2004) jsme ukončili takovým malým „kulečníkem o zeď“, to aby hned zkraje věděl, „vo co tady se mnou půjde“. Vidíte, a drží doteď, Pepa, i ta zídka… (jen Výsost od té rány častěji prohlašuje, že zážitek nemusí být krásný, hlavně když je intenzivní, a tvrdí, že to má od horolezců…).“

Ještě jednou statistiky… Držel jste se závodního volantu ve Favoritu, Felicii i Fabii, dále pak Lanceru V, VI, a IX a mezi historiky i Oplu Ascona. Zvládal jste vlastně všechny druhy pohonu: předokolky, zadohraby i čtyřkoly. Každý náhon má své návyky, jak jste to zvládal?

„S tím ovládáním to je asi tak: Atmosférický vytočený „předohrab“ má úžasný zvuk, ale musí se s ním sakra letět, aby „opustil“ čistou stopu a začalo to s ním být „trochu zajímavé“ i pro diváky (což se nám s Bohoušem dařilo obvykle jen když se jelo s kopce dolů…).

S náhonem na zadek se nemusíte ani moc snažit, a je s ním legrace někdy víc než dost… A někdy i když nechcete, to se pak (zvlášť když to má volant z jedné krajní polohy do druhé pět otáček (smích) trať zdá někdy úzká i na našich „leteckých“ erzetách…

Ale pokud chcete jezdit rychle a vyhrávat, musí se předek i zadek „srazit dohromady“ a „materiálně vyfutrovat“ turbodmychadlem. Umět využít potenciál přeplňované čtyřkolky, podržet plyn na pětku v rychlé pasáži, to už je opravdu adrenalin „v koňské dávce“. Bohužel proti „enjedničce“ má velkou spotřebu pneu a benzínu, takže igelitka se šroubovákem, čokoládou a banánem už by fakt nestačila (smích)…

Co se týče značek, s Bohoušem Ceplechou máme ale ještě jeden poněkud „exotický zářez“. Naše asi první rychlé auto, které jsme kdy řídili, bylo Audi S2 ve volném poháru. Závod jsme ale nedokončili, protože nám druhý den „došly“ pneu (na to jsme fakt u stokoňového Favorita nebyli zvyklí…).“

Neuvažoval jste v té souvislosti vložit rám do Velorexu? Servis by byl v tomto případě mnohem jednodušší, než u Ascony, kde musíte mít igelitku se šroubovákem a kleštěmi…

„Velorex, tedy jeho první (tříkolová) evoluce, je typický doklad nedoceněné geniality našich konstruktérů! V podstatě jen bezpečnostní rám potažený kvůli úspoře hmotnosti koženkou, přísně aerodynamický tvar, přídavné světlomety, motor před zadní nápravou, to byla v padesátých letech minulého století hozená rukavice všem konstruktérům závodních vozů! V rally se tedy Velorex moc „neuchytil“, ale jen proto, že měl kvůli doutníkovému tvaru vozítka sedadla moc blízko u sebe… Mitfárové totiž díky tomu chtěli vždycky půlku „erzety“ řídit, a to, jak víme, závodníci špatně nesou (Pepa: „Odkud myslíte, že vzal Troška tu svou hlášku „To zas bude v álejích nablito…“? Z Rally Šumava 1957, která projížděla Hošticema!“)

A tak nás hrdé Čechy snad může hřát alespoň to, že se Velorex stal předmětem průmyslové špionáže… Jeho výkresy byly v duté holi propašovány do Itálie, ale protože hůl netěsnila, sníh v Alpách způsobil, že technici u Lancie si „rozpité“ výkresy špatně vyložili, a postavili podle nich technicky poněkud zaostalejší model Stratos…

Co se týče našeho závodění, jistě jen kvůli „špagetové lobby“ nám FIA odmítá na Velorex vystavit homologační list, a protože rád startuji u naších ekologicky smýšlejících sousedů, zase bych tam měl problém na technické přejímce… Navíc by pak Nikki (Glisic) asi nechtěl, abychom měli servis vedle něj, protože pak by jeho „bavorák“ nikoho nezajímal… No, a kromě toho tady Výsosti je pořád zima, a kdo má furt místo diktátu poslouchat, že na něj „mezerama v kožence“ táhne…“

Vy se automobilovými soutěžemi doslova bavíte. Dovede Vás něco v rally vytočit (teda krom motoru v autě)?

„To teda jo! Skoro všechno… Ale nejhorší ze všeho je, když věci v servisu nejsou na svém místě. Představte si, že jednou byly kombinačky v igelitce s pitím!!! Tam přece sakra vždycky bývá šroubovák!!! (Pepa Král: „Troška od nás zřejmě opisoval i v Kameňáku. Viz jeho hláška: Čaj? Ten je přece v lékárničce, v krabici od kafe s nápisem Sůl…“)“

Co říkáte na auta veterány (historiky) a současné předpisy? Myslím tím například bezpečnostní systém Hans.

„Celé roky s Asconou jedu proti silnějším vozům, a teď, když jsem si mohl konečně dovolit motor „přikoňovat“ a přiblížit se k nim na „bitevní vzdálenost“, někteří soupeři mi „utekli“ do třídy 13 a raději budou závodit s WRCy… Takže tady asi něco v pořádku opravdu není. Další téma k zamyšlení je, proč za skoro stejné peníze jako MČR některé české posádky „dokážou pořídit“ závody v Mitropa Cupu nebo v Mistrovství Evropy…

S HANSem je to u mě jako s manželstvím. Nemám žádnou osobní zkušenost, tak nemohu sloužit… Takže jako jízda v Asconě, budeme to řešit, až to nastane… Na Lužických horách, abychom mohli auto vyzkoušet, jsme se přihlásili do Lausitz Cupu, protože tam je HANS jen „důrazně doporučený“. Nicméně teď se domnívám, že naši bezpečnost by výrazněji zvýšila spíš sada pořádných gum než nějaký chomout…“

Neuvažujete pokročit o krůček vpřed a pořídit si Asconu 400?

„Závodění s veterány je v Evropě kultovní záležitost, a tak i náklady na díly a repase se dostávají do nesmyslných výšin, a i když tím možná pár lidí naštvu, já se raději za takové peníze, kdybych je měl, svezu s „myšákem“ nebo s něčím ještě lepším…“

Jak se díváte na úroveň a konkurenci rally veteránů (historiků) u nás?

„Veteránů u nás sice pojede méně než v předchozích letech, ale díky tomu taky může vyhrát každý, bez ohledu na počet koní pod kapotou. Stačí jeden výpadek, a bodovou ztrátu proti ostatním už nedoženete… Konkurenci bychom tu měli rádi alespoň jako na Mistrovství Evropy, ale jsme realisté. O co méně aut pojede, o to vyšší bude kvalita těch soupeřů, kteří „ještě drží“…“

Kde všude a s čím Vás letos uvidíme?

„Prioritou pro nás s Jirkou Káňou budou starty s Opelem Ascona v MČR historiků. Pražský rallysprint na závěr sezóny ani nemusím zmiňovat, tam by mi v účasti nezabránilo ani pokročilé těhotenství (smích)… Kromě toho se v rámci testů různých vozů objevím jako předjezdec na pár podnicích Rally Slippery, které pořádá pravidelně a neúnavně Milan Blahout. A kromě toho? No, snad si to ještě někde rozdáme s Nikkim Glisicem, ne?“