Vlastimil Resl - eWRC.cz
11. 7. 2011 14:41 − 2491× − 3

Vítězství výrobců poloos

Dokončení letošní Rally Bohemia je vítězstvím nejen pro Martina Radu a Kláru Šillerovou, ale také pro výrobce poloos jejich červené alfy.

Dokončení letošní Rally Bohemia je vítězstvím nejen pro Martina Radu a Kláru Šillerovou, ale také pro výrobce poloos jejich červené alfy. Vedle obtížných rychlostních zkoušek a vydatného lijáku, se totiž museli popasovat s velkými technickými problémy, při nichž se jen silou vůle dostali do servisní zóny. Spolujezdkyně, pro kterou je díky jejímu libereckému bydlišti Bohemka domácí soutěží, se opět podělila se svými dojmy se čtenáři serveru eWRC.


„Když jsem se před třemi lety stěhovala do Liberce, povídá mi jeden nejmenovaný kamarád: „A víš, že tam jsou jen dva druhy počasí? Buďto tam leje anebo ku..vsky leje!“ Že měl Roman Štefan pravdu, se letos přesvědčili na Bohemce úplně všichni. Copak my, my se vozili a teklo nám tak maximálně na nohy různými dírami v autě, ale litovala jsem pořadatele, časoměřiče i diváky otužilce, přihlížející našemu snažení s deštníky v rukách podél trati.

Bohemka je pro mě špičkou sezóny (jéje, už vidím tu zlost v očích Moraváků, že jsem nevysadila na piedestal Barumku…) a navíc se letos jela jako kandidátský podnik MS, tak jsem byla natěšená i zvědavá zároveň. Rychlostky byly hodně podobné předcházejícím ročníkům, takže jsem z nich byla opět nadšená. Jen to Bondy….Takhle blízko k obchodnímu centru jsem se dostala jen proto, že se tam jela městská erzeta, kterou bych si ráda odpustila, zrovna tak jako Sosnovou – ten mostek nenávidím a jezdím ho vždy se zavřenýma očima, protože jsem si stoprocentně jistá, že tentokrát se při sjezdu už určitě zapíchneme čumákem do země a s hanbou se odvalíme do kouta areálu. Ale chápu, že mají pořadatelé zájem ukázat závodní auta v akci i jinde, než jen na Liberecku, a tak jim tedy odpouštím, jinak to bylo super!

Co mi přišlo na seznamovačkách zvláštní, byl počet průjezdů. Ve zvláštních ustanoveních byly povolené dva. Prováděčky k tomuto nevyšly žádné a až ve čtvrtek ráno jsme se dozvěděli na startu Chloudova, že se jezdí na tři, ale třetí se zapisuje do karty bez časů. Prý to bylo oznámeno posádkám při výdeji itíků, ale dle mého soukromého průzkumu tak polovině. Super, takže jsme si středu odtrénovali jak na MS na dva průjezdy – to asi že je to ten kandidátský podnik…

Mračna se začala stahovat už v pátek večer, ale trochu pomaleji, než jsme předpokládali – první sobotní rundu jsme odjeli za sucha. Tedy, my se od půlky Smržovky spíše jen plížili. Na jednom odbočení nám lupla pravá poloosa a my si nedobrovolně vyrobili třídu „jednokolek“. „Panebože, to ne, před námi je ještě šest kilometrů do cíle a celý Šumburk“, říkám Martinovi, jakoby to nevěděl, spíš jen proto, abych v tom zoufalství nebyla sama. „Zkusíme to dojet, přinejhorším odejde špéra a prostě to někde odstavíme,“ odpovídá Martin a já odpočítávám zatáčky do cíle a na přejezdu na další erzetu se snažíme vymyslet taktiku, jak vyjíždět co nejúsporněji kopce a vracáky. Počítáme, kolik touhle „ekonomickou jízdou“ ztratíme na kluky s hondou. Pár kilometrů po startu Šumburku začala špéra klouzat a nám dělá čím dál větší potíže rozjet se ve vracácích do kopce. Z posledního odjíždíme do kopečka, který by hravě vyjelo děcko na odrážedle, tak pomalu, že nám diváci nabízí zvednutí elektrického ohradníku, abychom mohli opustit trať. To je ale to poslední, co chceme. „Vydrž, alfi, já chci dojet,“ kňourám, jakoby to mohlo nějak pomoct, přeplazíme se přes poslední horizont a s hlubokým výdechem spadneme do cíle.

Před námi padesátikilometrový přejezd do servisu, v autě hodně unavená špéra i poloosa, ale v zádech máme Petra s Vlastou, kteří nás chtějí obětavě v případě úplného zastavení trochu popotlačit. Jasně, podle řádů to rozhodně není, ale my tohle džentlmenské gesto oceňujeme! Na dálnici jsou nám kluci pořád v patách, takhle v zadním zrcátku bychom je chtěli mít i na erzetě v případě, že startovali před námi :-) Smůla byla, že z osmisekundové ztráty jsme si vyrobili tři a půl minuty…

Kluci na servisu odvedli skvělou práci, v limitu vyměnili obě poloosy i olej v převodovce, abychom pomohli autu zase trochu fungovat. Zprávy ze severu zněly, že na některých místech se spouští deštík, ale nic velkého. Tak jsme řezaná media naložili do kufru a vyrazili do další rundy s přáním, aby pořádně zapršelo. A ono to vyšlo. Před druhým Bzí jsme přezuli a na těchto třech rychlostkách stáhli ztrátu na necelé tři minuty. Bohužel po této sekci již zbyla ve třídě jen dvě auta. Liška, Laurent i Ryznar odpadli pro technické závady. A tak jsme se s klukama dohodli, že se na ty tři minuty naší ztráty vykašleme a budeme závodit na jednotlivých erzetách. Na suchém Vinci nám pochopitelně naložili, na Sosnové jsme si ztrátu vyrobili sami, a tak jsme na neděli plánovali velký útok na mokru.

Ten se zadařil na prvních dvou erzetách, kde jsme na první rychlostce dali klukům dvanáct vteřin a vyvedlo je to z konceptu natolik, že šli na další erzetě odpočívat do příkopu. Naštěstí je diváci vytáhli ven a náš souboj mohl pokračovat, ovšem už jen s pětatřicetivteřinovou ztrátou! Pak ale přišla další zrada materiálu a my si, dvacet kilometrů před cílem Sychrova zopakovali sobotní hru na jedno poháněné kolo. „Tak to je konec, tohle už ta špéra nevydrží,“ lamentovala jsem a vzpomínala na to, jak jsem v lednu říkala, že letos chci dojet všechno a ono to tentokrát asi nevyjde. Ale stejně jsme zkusili jet dál, nebylo co ztratit. Bohužel nám nešly blinkry, takže jsme ještě ke všemu vypadali jako pitomci, kteří jedou jak na nákup s autem, co je úplně v pohodě…

Alespoň jsem ale měla zase spoustu času na dopisování bláta, kterého bylo tolik, že jsem ho začala rozlišovat na „málo“, „normálně“ a „fakt moc“. Když jsme míjeli nad Hodkovicemi ne moc šikovně odstavené havarované mitsubishi, říkala jsem si, že pořád máme oproti jiným ještě malé potíže… Zázrak se pak opakoval podruhé a my znova dojeli až do servisu. Divím se, že v tabulkách spolehlivosti ADACu není Alfa Romeo na prvním místě! Teď už nám šlo jen o dojetí do cíle, na padesáti kilometrech rychlostek nejde stáhnout 2:48 min, pokud se tomu prvnímu nic nestane a to jsme jim nepřáli.

Bohemku jsme tedy dokončili nepříliš slavně na jednatřicátém místě (ale dokončili, uf) a já jdu teď napsat výrobci našich poloos, zda nechce začít dodávat i hondám, potřebovali bychom pro ně jednu dodávku ještě do barumky…“

Foto: Robert Balcar

Komentářů celkem: 3
11. 7. 2011 16:45
0 0
Hezký článek, díky. A jestli ta poloosa byla dvakrát pravá, tak kupujte jen levé. smajlík
11. 7. 2011 17:06
0 0
Gratuluju k dokončení soutěže. Jezdíme se 145tkou a taky je to kolikrát do servisu jen tak tak smajlík

http://www.rallyanalytics.com/motorsport?lang=cs
12. 7. 2011 15:55
0 0
prostě tentokrát vyhrála seriózní práce japonského dělníka nad vášní italského tvůrce poloos.. smajlík

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama