Agropa Rally Pačejov se stala místem prvního pódiového umístění vozu specifikace R4 v České republice. Zasloužila se o to se svým lancerem posádka Jan Sýkora – Martina Škardová, která se zároveň čtyřiadvacetibodovým ziskem posunula na průběžně bronzovou příčku sprinterského šampionátu.

Již předchozí starty po přestavbě lanceru z enka do perspektivnější kategorie R4 ukázaly západočeské posádce správný směr jejího počínání. Na téměř domácí Pačejov se tak chystala s maximální pečlivostí. „Ve čtvrtek před odjezdem do centra soutěže jsem absolvoval v Březovicích třicetikilometrový test za asistence Romana Kresty. Snažili jsme se především o doladění geometrie, aby podvozek vyhovoval co nejvíce mému jezdeckému stylu. K dokonalosti snad chybělo jen to, aby chvilkové mrholení přerostlo v delší dešťovou přeháňku a my tak odzkoušeli nastavení i na mokru,“ pochvaluje si spolupráci s lídrem MMČR Honza.

V okolí Horažďovic se mu dařilo již od dob závodnických začátků a v roce 2008 zde s Martinou vybojovali bronz. „Tratě byly tradiční pačejovské a rychlejší pasáže se střídaly s několika technickými. Líbila se mi především erzeta Hlupín – Čečelovice a pak také obtížný úsek vojenským prostorem. Vzhledem k dobře rozehranému sprinterskému šampionátu jsme toužili ukořistit co nejvíce bodů.“

Podobně jako při třetím sprintu v Krkonoších, také Pačejov čekalo nestálé počasí a střídání slunečných okamžiků s dešťovými přeháňkami. „Pro úvodní sekci jsme obuli něco mezi mokrou pneumatikou a intermediem. Směs jsme tudíž trefili správně, ale vzhledem k mokré trati bez tekoucí vody, by asi byla ještě vhodnější média. Zpočátku jsme pečlivě sledovali průběžné výsledky kompletní první desítky. Prohrávat s vozy WRC nepovažuji za ostudu a tak jsme si hlídali především našeho největšího letošního rivala, Míru Jakeše. Přiznávám, že jsme pošilhávali také po časech Vaška Pecha. Ve druhé rundě jsme se snažili trošku zatáhnout a poodskočit Jakešovi a Tomaštíkovi. Pro závěrečnou sekci jsme zvolili stejné obutí jako ráno. Měli jsme totiž informace z trati, že sedmá vložka je suchá, ale ta osmá – delší – hodně mokrá. Nakonec ale stačila před naším příjezdem také oschnout a ideálním obutím by byl prořezaný slick. Vzhledem k našemu náskoku na pronásledovatele a možnosti pneumatiky trochu šetřit, však volbu na jistotu považuji za správnou. Pódiové umístění nás potěšilo, přestože nám trochu spadlo do klína odstoupením skvěle jedoucích Romana Odložilíka a Ášína. Především ale máme radost z našeho vyrovnaného výkonu bez chyb,“ netají se spokojeností pilot, zabydlující se letos stále více v absolutní domácí špičce.

Foto: Robert Balcar