Vlastimil Resl - eWRC.cz
18. 8. 2011 13:44 − 2322× − 0

Nejdříve studium, potom rallye

Václav Stejskal junior je dalším z řady pilotů, kteří vykročili v soutěžáckých šlépějích svých otců.

Václav Stejskal junior je dalším z řady pilotů, kteří vykročili v soutěžáckých šlépějích svých otců. Právě na horkém sedadle vedle svého táty si již vyzkoušel roli spolujezdce, baví ho však především pozice řidiče. Za volantem Dacie Logan se naposledy blýskl několika kvalitními dílčími časy na domácím Pačejově. O pódium ve třídě SA1 se však těsně připravil několika chybami. Nyní však dostanou předost studijní povinnosti a blatenský jezdec se na nějaký čas z tratí rychlostních zkoušek vytratí.

Profil Václava Stejskala juniora na eWRC-results.com

Tvůj otec je dlouholetým soutěžákem. Jezdil jsi s ním po soutěžích od dětství? Kdy jsi pomyslel na možnost vlastního závodění?

„Co si pamatuji, tak ano. Dokonce z vyprávění vím, že již jako čtyřletý jsem jel s tátou do Itálie nakupovat závodní disky a další díly. Můj úkol byl vždy prostý – hlídat auto, než taťka nakoupí:-) Nejspíš jsem se osvědčil, tak mě časem začal brát i na rallye. Pamatuji si na naši oblíbenou „závodnickou“ snídani, kterou byly buď párky, nebo gulášovka. Mamka tím ale už tak nadšená nebyla:-) Nad možností vlastního závodění jsem začal přemýšlet po vypsání Poháru mládeže. Akorát jsem totiž splňoval věk pro účast v něm a navíc jsme již měli postaveného logana. V té době jsme ale zrovna stavěli novou dílnu, takže z toho nic nebylo. Navíc podle tátova i mého názoru je důležité nejdříve dostudovat.“

Vyzkoušel sis roli jezdce i spolujezdce. Která byla obtížnější a která ti je bližší?

„Bližší je mi určitě pozice jezdce. Když mohu auto sám ovládat, cítím se lépe. Zároveň však tuto roli považuji za obtížnější. Rozhodně ale nechci zlehčovat práci spolujezdce. Také on se musí plně koncentrovat a v průběhu soutěže zvládat mnoho aspektů.“

Všechny soutěže jsi zatím absolvoval s vozem Dacia Logan. Můžeš tento vůz a jeho technické parametry představit?

„Je to vůz třídy 10 (předtím N1). Nedisponuje příliš silným motorem, ale podvozek a brzdy fungují velice dobře. Auto je čitelné a nechá si hodně líbit. Především však asi nemá konkurenci z ekonomického hlediska. Jeho pořizovací i provozní náklady jsou totiž minimální.“

Zkusil sis i některé ze silnějších aut, která táta připravoval?

„Občas, když jsme dostavěli nové auto, tak jsem se s ním svezl. Párkrát jsem jel i s tátovým cliem. Zatím však nikdy ne při závodech, ani na uzavřené trati. V civilu sice jezdím s Renaultem Clio RS 172, ale při závodech mám ze silnějších aut zatím respekt.“

Který z dosavadních pěti startů považuješ za nejvydařenější? Vystřídal jsi v nich už čtyři spolujezdce – proč tolik?

„První start bych označil bezpochyby jako nejnevydařenější. Asi v páté zatáčce úvodní erzety jsem trefil betonový pilíř a odstoupil. Následovaly dvě účasti v rally show. Odjel jsem je v klidu, s cílem trochu se seznámit s autem. Spolujezdce mi tehdy dělali spolužáci a kamarádi s nulovými rallyovými zkušenostmi. Ve show to ale nebylo na závadu. Spolujezdci se navíc mohou při podobných událostech střídat, takže jsem vlastně dosud neměl čtyři, ale dokonce sedm:-) První sprint – Rally Vysočina – se mi velice líbil už kvůli krásnému počasí. Startoval jsem po delší pauze a tak jsem se zpočátku rozjížděl. S rundou posledních tří vložek jsem již byl poměrně spokojen. Za dosavadní nejvydařenější start bych ale označil letošní Pačejov, přestože vše neklaplo podle představ.“

Pačejov byl tvým zatím posledním a zároveň domácím podnikem. Můžeš ho zhodnotit podrobněji?

„Na první sekci jsme po vydatném dešti v okolí servisu obuli dopředu říznutá media a dozadu jsme dali mokré. Na vložkách totiž údajně tolik nepršelo. Než jsme přijeli na start úvodní vložky, trať oschla. Tolikrát bokem jsem ještě nejel a to jsem se ani nedotkl ručky. Druhou rychlostku pro nás naštěstí zrušili a tak jsme v klidu dojeli do servisu. Zde jsme zjistili, že jsme zajeli slušný osmapadesátý absolutní čas z šestadevadesáti aut. Ve třídě jsme byli čtvrtí a podařilo se nám za sebou nechat i některá výkonnější auta. Hned na „muničáku“ jsem ale chyboval, musel jsem nadvakrát couvat a to nás stálo asi dvacet vteřin. V nadcházejících vložkách jsme chtěli tuto ztrátu polehku stáhnout. Strážovická to však neumožňovala – je hodně motorová, což dacii příliš nesedí. Docela se nám povedl druhý průjezd novou vložkou. Na, poprvé zrušené, Zábořské jsem chtěl „zatáhnout“. Docela se to dařilo až do chvíle, kdy jsem to dal do levé přes horizont více, než bylo zdrávo a než byly jeté matadory schopny pobrat. Šli jsme ven a trefili pařez. Poslal jsem Zdendu (spolujezdec Zdeněk Míka, pozn. autora) zkontrolovat, zdali máme kola a neteče nám chladič. Vše vypadalo v pořádku. Auto se ale chovalo nepěkně a my volně dojeli do časovky se ztrátou minuty a půl. V servisu kluci srovnali geometrii. Odhalili však také ohnutý spodní rám přední nápravy, se kterým nešlo nic udělat. Váhal jsem, zdali pokračovat nebo odstoupit. Nakonec někdo přinesl výsledky a my zjistili, že stále držíme třetí příčku ve třídě. Jeli jsme tedy dál. Druhý „muničák“ se nám celkem povedl a zajeli jsme v naší kategorii druhý čas. Na poslední vložce jsme ale ztratili příliš a přeskočili nás výborně jedoucí bratři Šimůnkové s favoritem. Po zjištění, že jsme bronz prohráli o čtyři desetiny a na stříbro nám chybělo sedm vteřin, mi veselo nebylo. Až následně jsem se dozvěděl, že po osudné páté rychlostní zkoušce jsme figurovali na druhé příčce s půlminutovou ztrátou na lídra a minutovým náskokem na nejbližší pronásledovatele a neměli jsme tudíž důvod chvátat. Částečná rozmrzelost už ale dávno pominula. Nyní jsem velmi rád, že jsme Pačejov jeli a dojeli:-) Přinesl mi spoustu nových zkušeností.“

Máš kromě tvého otce nějaké další učitele a rádce? Kdo je tvým závodnickým vzorem a proč?

„Jiného rádce nemám. S rallye stále ještě začínám a táta je velmi zkušený. Jeho rady mi proto zatím úplně stačí:-) Mým vzorem je Jean Ragnotti, protože je bezpochyby jedním z nejlepších „předokolkářů“ všech dob. Navíc je velice sympatický. Z české scény to jsou především pan Štolfa a Pepa Sedláček. Z mladších pilotů pak Honza Šlehofer, Míra Tarabus, Honza Černý a další.“

Proč letos startuješ v Poháru K4 a nikoliv v hlavním poli sprintů?

„Pohár jsme zvolili z ryze finančních důvodů. Startovné v něm je levnější a navíc si nemusím kupovat ani půjčovat systém HANS. V hlavním poli bychom navíc neměli ani v jedné z dosavadních soutěží žádného soupeře ve třídě. Takhle se alespoň snažíme prohnat polokitové favority a felicie ve třídě SA1. Pravdou ale je, že v MČR bychom měli pěkně nakročeno k zisku titulu:-)“

Jaké máš závodnické plány do zbývajícího průběhu letošní sezóny a vzdálenější budoucnosti?

„Koncem srpna odjíždím studijně do Francie. Vrátím se až někdy příští rok v červnu, takže tahle sezóna pro mě bohužel skončila. Po návratu bych se určitě opět rád svezl, ale to je ještě příliš daleko:-)“

Foto: Robert Balcar a Josef Vyšata

Komentářů celkem: 0
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!