Tři starty a tři vítězství, to je vizitka Marka Procházky po boku Ládi Kopelenta v letošním ročníku Rallye Cupu. Svoji proměnlivostí počasí byla tato třetí výhra v řadě za sebou tou nejtěžší.

Marku, jak si se dostal do kokpitu soutěžní Felicie KIT CAR?

Požádal mě, z důvodu své zaneprázdněnosti Přemek Budín, abych za něho zaskočil v eWRC.cz Rallye Teamu na soutěži v Rychnově nad Kněžnou. Ze záskoku se stala delší spolupráce, v KITu jsem jel jako navigátor následně v Litoměřicích a potom i Železné hory. Pokud nebude moci Přemek jet s Láďou ani Kralovice, tak rád zaskočím znovu.

Kdo je tvůj stálý fára?

Naviguji Míru Volfa, který soutěží se Škodou 110 R Coupe v seriálu Rallye Cup, ten letos nejezdí, důvodem je přestavba auta. Na začátku roku jsem slíbil svoji účast Tomášovi Heroldovi, který startuje se Suzuki Swift. Pokud Míra dá auto dohromady a povolá mě k sobě do vozu, tak to je moje priorita jet s ním.

To máš Marku hodně napilno, když zaskakuješ u dvou pilotů v jedné sezóně, k tomu ještě u stálého jezdce, jak to všechno zvládáš?

Je to pro mě velmi náročné na čas. Strávili jsme hodně času při přípravě Suzuki na testování a přidělení značek „R“. Příprava auta se táhla většinou až dlouho do noci, takže spánku jsme si moc neužili. Toto vše jsme absolvovali, abychom se mohli zúčastnit vysněného podniku v Pačejově v rámci K 4 poháru. K tomu nám dopomohli skvělí a obětaví mechanici Patrik Chodora, Lukáš Míča a občas přijela pozvednout náladu Baruška Rendlová.

Foto: Beos Photo

V Pačejově si se mohl svézt s Kitovou Felicií, která byla technicky připravena?

Nemohl, protože jsem plánoval start s Tomem, pro kterého byl Pačejov také prvním startem v poháru K4. Hlavně start na tomto závodě byl pro nás nesplnitelný sen, ale tento sen se splnil. Závod jsme si oba velmi užili a hlavně jsme spatřili cíl. Kdybych nejel s Tomem, tak stejně od Felicie dodnes nejsou doklady, bez kterých prostě nelze jet.

Jaké byly tvé soutěžácké začátky na sedadle spolujezdce?

Můj první start byl v roce 2007 s Václavem Kopáčkem juniorem s vozem Wartburg 353W-RC na Rally Příbram v rámci Rally Legend. Venda je velký dravec, takže jsem si jízdu velmi užil. Čtení rozpisu mně tehdy ještě moc nešlo. V roce 2009 mě oslovil Martin Mazuch z Rally Fans Katovice startující s vozem Škoda 110R Coupe, abych s ním odjel Rally Kralovice. Neváhal jsem, protože Martin je znám svým rozevlátým stylem. Navigování již bylo o něco lepší, ale opět jsem si více užíval jízdu „bokem“. Byl to zkrátka mazec :-).

Pro sezonu 2010 jsem se domluvil s kamarádem Mírou Volfem, který závodí s vozem Škoda 110R Coupe. Plánem bylo odjet celý Rallye Cup 2010, takže již bylo z mé pozice důležité se plně věnovat rozpisu. Zvykli jsme si na sebe rychle a v průběhu sezony byly vidět na obou zvyšující se zkušenosti. V druhé polovině Rallye Cupu mě Míra dopřával i častou jízdu dveřmi napřed, což mě prostě baví. Jelikož v naší třídě H2 v průběhu sezony startovalo jen pár posádek, tak jsme si nakonec dojeli v Rallye Cupu 2010 pro celkové první místo ve třídě H2. Největší potěšení ale bylo z třetího místa ve třídě H3 na Rallye Železné Hory, kde pro malé množství posádek ve třídě H2 do 1200ccm jsme byli sloučeni s třídou H3 do 1300ccm.

V tomto roce mne také oslovil Přemek Budín ke startu na Rallye Show Vysoké Jamné. Přemek jezdil s vozem Škoda Felicia, která je pro mne srdcovým autem a hlavně má více výkonu oproti předchozím vozům. Měl jsem strach z rozpisu, protože Míra má obrácený „šestkový“ rozpis, kde „šestka“ je naplno. Přemek má klasický „desítkový“ rozpis, který jsem sice používal s Vendou a Martinem, ale Mírův jsem měl již zažitý. Naštěstí jsem se s Přemkem sladil během najíždění, takže závod proběhl bez větších problémů.

Porovnej svá letošní účinkování na sedadle spolujezdce v jednotlivých vozech?

Letos jsem se dohodl s Tomem Heroldem, který pořídil vůz Suzuki Swift GTi. První závod jsme si na sebe zvykali. Další závody už ale byly s větší jistotou u obou. Je hodně znát, že je auto téměř sériové, takže o to větší musí Tomáš vyvinout nasazení. Jízda s ním se mně však líbí. Výborné svezení bylo také letos s panem profesorem, Láďou Kopelentem ve Felicii Kit Car. Krásné a plně fungující auto se zkušeným pilotem. Jeho rychlá a čistá jízda byla bezvadná. Hodně jsem se naučil a také z hodně chyb poučil. Například ve třetí „eRZetě“, na právě odjeté Rallye Železné Hory, jsem občas nestíhal číst, protože jsem si v rozpisu špatně označil sled zatáček, které mám přečíst rychle za sebou. Během jízdy jsem i pozoroval Láďu, jak se s vozem v jeho letech na této technické RZ pere. Prostě jsem nechápal.

V Chrudimi panovalo proměnlivé počasí a volba pneumatik se stala velkou loterií?

To je pravda, celý úvod soutěže jsme jeli na řezaných měkkých slikách. Po obědě vysvitlo sluníčko a tak volba tvrdých gum nebyla od věci. Na první vložce začalo pršet a vše bylo jinak, auto klouzalo a bylo obtížné ho udržet v tempu na silnici. Poslední RZ byla o neudělání chyby a spatření cíle. Bylo krásné dojet do cíle na třetím místě absolutně se ztrátou 0,5 sekund na druhého.

Vnímal jsi památný strom paní Kopelentové, okolo kterého jsi třikrát jel?

Ano. Vím, který to je, také jsem viděl video z loňska, jak se o něj KIT 1600 otřel. Na vině byla sice technická závada, ale stejně jsem letos Láďu upozorňoval na toto místo, už jen z principu. :-)

Jaké máš Marku plány jako mitfára na několik posledních měsíců této sezóny?

S Tomášem Heroldem bychom chtěli odjet zbývající závody poháru K4. S Mírou Volfem máme v plánu odjet Sosnovou a XI. IC WEST historik nostalgie rallye pořádanou RKHA.

Co plánuješ Marku na příští rok?

V plánu máme s Mírou otestovat „Erko“ do poháru K4 nebo do historiků. To se bude odvíjet dle času a financí. Vyloučeno není ani svezení s jiným jezdcem v případě nekolidujícího termínu závodu při startu s Mírou.