Posádka Petr Šimurda – Milan Dlouhý se stejně jako v loňském roce účastní K4 Poháru ČR v rally, ale oproti předcházející sezóně startují s jiným vozem. Skvělý speciál Opel Kadett GT/E vyměnili za neméně vyspělou Škodu 130LR. Soutěžní šampionát se přehoupl do druhé poloviny, a tak jsme při příjemném posezení u kávy poprosili Petra Šimurdu o zhodnocení jeho dosavadního průběhu.

Petře, je za námi další soutěž letošního seriálu, Matrix M.V. Rally Kostelec nad Orlicí, jak hodnotíš její průběh?

„Závod v Kostelci nad Orlicí považujeme stejně jako Rally Krkonoše za náš domácí podnik. S Milanem jsme se moc těšili. Minimálně polovinou úspěchu je stoprocentní příprava vozu, protože technika je na soutěžích extrémně namáhaná. Samotné tratě v okolí Kostelce jsou velmi náročné a například místními nazývanou erzetu Sekyrka jsme ještě nikdy nejeli. Na asfaltu jsme počítali s tím, že budou mít převahu výkonnější vozy, které s námi v K4 Poháru startují, a tak jsme sázeli především na šotolinové úseky. Jednak je mám rád a hlavně vyhovují naší stotřicítce.

Začátek soutěže odpovídal našemu předpokladu, na asfaltu jsme hodně ztráceli. Druhou sobotní RZ zvanou „Peklo“ jsme si ale užili a zajeli výborný čas. Auto fungovalo skvěle, i když v druhé polovině zkoušky jsem začal mít problém s řízením. V cíli vložky jsme zjistili velkou sbíhavost předních kol. Nicméně do servisní zóny jsme museli ještě jednu rychlostku vydržet.

Hned od startu následující zkoušky Sekyrka mě auto tahalo hodně vlevo. Bylo to dost nepříjemné na nerovnostech a při brzdění. Asfaltovou část jsme zvládli, ale v lesním úseku na šotolině jsme měli velký problém. V první chvíli jsme ani nepochopili, co se vlastně stalo. Auto se mi najednou spakovalo doleva a nešlo s tím nic dělat. Seběhlo se to strašně rychle, šli jsme ven a narazili levou přední stranou do stromu. Byla to pořádná rána. Mě odvezla sanitka na vyšetření a mimochodem, s jejím řidičem jsem se opravdu bál :-). Později jsme při prohlídce vozu zjistili, že jsme v předchozí vložce ohnuli pravé přední rameno, pravá zadní pneumatika byla téměř prázdná a měla proražený bok. Vypadalo to na pomalý defekt. Tak jako tak teď je to jedno, až do našeho odstoupení jsme si soutěž užívali a zajížděli slušné časy. Havárie mě mrzí, ale i takové momenty k rally patří.“

Hodně lidí se ptá, jestli jste v pořádku. Kolují informace, že máš zlomenou nohu. Jak to tedy je?

„Milan je v pořádku, možná také proto, že vždycky bouráme mojí stranou :-). Po sérii lékařských vyšetření je závěr takový, že mám zhmožděný kotník a nárt levé nohy. Nosím ortézu, ale nic těžkého to není.“

O poznání hůř, pokud se to tak dá říci, dopadla vaše 130LR. Půjde opravit?

No to je otázka, na kterou se mi těžko odpovídá. Ne proto, že bych to nechtěl nikomu říci, ale stotřicítka je moje srdeční záležitost. Spousta kluků to takhle neřeší, ale my s Milanem to vidíme jinak. To auto máme prostě rádi. Náraz do stromu mířil do nejměkčího bodu, přímo na levé přední kolo. To je jedno z nejzranitelnějších míst. I na fotkách je vidět, že je to na výměnu karoserie. Je nám to moc líto i kvůli mechanikům. Letos autu věnovali strašně moc úsilí, aby bylo vždy na sto procent připravené. Po každém závodě vůz repasovali, protože konstrukce škodovky není tak pevná jako u současných aut. Karoserie se kroutí, trpí podvozek i ostatní komponenty. Každý kdo jezdil s tímhle autem ví, o čem mluvím.

Takže teď můžeme spolu s Milanem všem klukům moc a moc poděkovat za obrovské úsilí. Přípravu mezi jednotlivými podniky pro nás zajišťuje Míra Maňas a Pavel Stodůlka. Na soutěže s námi jezdí mechanici Martin Mičánek a Martin Hlávka. Auto vždy precizně připravili a my jim po závodě znovu přivážíme spoustu další práce.

Foto: Jiří Rohlena

Proslýchají se různé zvěsti o technice vašeho vozu, zejména o motoru. Je to určitě choulostivá záležitost, ale můžeš nám Petře technicky popsat vaši Škodu 130LR?

Už jsem to někde říkal, tohle auto bylo původně postaveno v Metalexu podle platné homologace. U nás prošlo náročnou repasí. Letos jsme ještě několik věcí upravili, ale hlavně jsme pracovali na spolehlivosti, protože to byl náš největší problém. Co se týče motoru, tak asi vím, kam míříš. Poslední dobou se i k nám dostávají různé informace, jak se v zákulisí diskutuje o tom, jestli máme v autě motor o obsahu 1500, 1600 snad 1800 ccm. Jsou i tací, a toho si ceníme, kteří přijdou a zeptají se nás přímo. S naprosto klidným svědomím mohu říci, že v autě máme čistokrevnou třináctistovku. Tenhle motor se fakt povedl. I nás překvapilo jak funguje, i když na úkor jeho životnosti. Pan Fiedler je skvělý motorář. A ještě jedna věc. Patnáctistovku bych těžko skrýval. Orientačně se dá totiž poměrně jednoduše zjistit. Navíc odborník ji pozná i po sluchu. Více tohle téma ani nechci rozebírat. Doplním snad jen to, že takovéto dohady bychom pochopili ze strany posádek, které mají srovnatelné auto s námi. Nejvíce přišly paradoxně od těch, kteří řídí auta s daleko větším obsahem, výkonem a celkově vyspělejší technikou.“

Foto: Václav Zíbar

Na závěr ještě jedna otázka, kdy Vás opět uvidíme na závodech?

„Oprava nás bude stát dost času i financí. Každopádně nějaký čas se nesvezeme, ale na závody jsme určitě nezanevřeli. Už teď se těšíme a doufáme, že se ještě v letošním roce s naší stotřicítkou postavíme na start.

Děkuji za rozhovor.

Pro shlédnutí onboardu ze 3RZ „Peklo“ klikněte zde

Pro shlédnutí onboardu ze 4RZ „Sekyrka“ klikněte zde

www.trotinarallyeteam.cz