Na víkendové Rallyshow v Hradci Králové představil Jiří Hladík v rámci projektu DRIVE TO HELP závodní speciál Citroën DS3 R3T.

Citroën DS3 R3T jsi řídil úplně poprvé, jak těžké je zajistit tento vůz na exhibiční akci?

Ze začátku to byla celkem hračka, pak se nám to poněkud zkomplikovalo, ale k tomu se dostaneme. Nejdřív musím poděkovat všem našim partnerům, především společnosti CITROËN Česká Republika a jejich PR manažerce, paní Martině Bedrnové, která velice rychle pochopila náš charitativní projekt a pomohla nám akci zajistit. Věřím, že naše spolupráce s Citroënem bude pokračovat a přidají se k nám i další partneři.

Teď tedy k otázce. Auto jsme měli domluvené u Tomáše Pletky, ale co se nemělo stát, stalo se v Polsku. Rajd Dolnoslaski Tomášovo auto nepřežilo a my jsme museli hledat jinde. Nakonec nám vyšel vstříc Hannes Jagarinec a tým JAGA MOTORSPORT z Rakouska. Auto ze zahraničí jsme si nikdy nepůjčili, takže jsme moc nevěděli, co nás čeká, jestli auto vůbec přijede atd. A jak se později ukázalo, naše obavy byly úplně dokonale zbytečné.

S rakouským týmem jste tedy byli spokojeni?

Absolutně a naprosto! Auto bylo nastaveno podle našich požadavků, měli jsme k dispozici skoro nové pneumatiky a ještě úplně nové mokré obutí. Kluci přijeli v pátek večer, v sobotu ráno se auto dolepilo a já dostal školení k ovládání vozu. Domlouvali jsme se anglicky, ale to nijak zvlášť situaci nekomplikovalo. Hannes a hlavní inženýr Alex Posch nám ve všem vyšli vstříc a pomáhali i vozíčkářům při nastupování do auta, prostě vynikající chlapíci! Za léta závodění jsem měl možnost pronajmout si celkem hodně závodních aut i poznat mnoho týmů a JAGA MOTORSPORT se jednoznačně řadí k těm nejlepším.

Jaký dojem na tebe udělal Citroën DS3 R3T?

Musím říct, že jsem vůbec nevěděl, co nás čeká a jak se tohle auto ovládá, takže jsem před závodem vyhledal na internetu pár onboardů a průjezdů déestrojky, a to muselo na přípravu stačit. Při první jízdě jsem byl příjemně překvapen, jak přesně a elegantně auto řadí. Po dalších kilometrech se vám vůz dostane velice rychle pod kůži a je doslova potěšením ho řídit. Jen trošku lituji, že jsme neměli nahříváky, protože se nám nepodařilo na krátkém okruhu zahřát zadní pneumatiky a zadek se klouzal víc, než by bylo zdrávo, což ovšem nesnižuje velice příjemný pocit z ovládání vozu. C2 Super 1600 to sice není, ale i tak je auto vynikající a bylo by úžasné s ním závodit.

Pojďme teď k vašemu projektu DRIVE TO HELP, který funguje již pátým rokem, Jak jsi s první pětiletkou spokojen?

Je to tak, uteklo to hodně rychle a náš společný projekt s Centrem Paraple o. p. s. letos oslaví páté narozeniny. Jsme pochopitelně rádi, že se nám daří projekt rozvíjet a dělat pro vozíčkáře různé akce, jako například tady na RallyShow a na Setkání mistrů. A v neposlední řadě samozřejmě podpořit Centrum Paraple i finančně.

Jakou částku se vám letos podařilo shromáždit?

Před sezónou jsme měli v rámci projektu na jeden kilometr rychlostní zkoušky vyčleněno 40 korun a najeli jsme celkově 331 km, což v součtu činí myslím hezkou částku 13.240 korun. Za to musíme poděkovat všem našim partnerům, kteří projekt DRIVE TO HELP podporují. Tato částka je pro letošní rok kompletní, protože díky zranění, které jsme si přivodil pádem z endura, pro nás sezóna předčasně skončila.

Děkujeme také ředitelce Centra Paraple o. p. s. paní Aleně Kábrtové, která přijela šek osobně převzít a pozvala nás na natáčení pořadu Dobročinná Akademie se Zdeňkem Svěrákem, čehož si velice vážíme.

I letos jste již tradičně jezdili s vozíčkáři z Centra Paraple. Kolik jich bylo a jaké měli pocity?

Letos jsme měli možnost vozit dva vozíčkáře – Jiřího Čelouda a Václava Vostoupala. Já jsem vždy překvapený, jak si to dokáží užívat a vůbec nemají strach. Když vozíme partnery týmu, nebo jejich blízké, tak mají většinou velké obavy, ale tihle kluci se na jízdu neskutečně těší a jsou za svezení neuvěřitelně vděční. Tohle nás nepřestane bavit nikdy.

Plánujete letos ještě nějakou akci pro vozíčkáře?

Hrozně rádi bychom se jako každoročně zúčastnili Setkání mistrů v Sosnové, ale zatím hledáme partnery, kteří by nám pomohli tuto akci pro vozíčkáře finančně zajistit.

A jaké jsou plány na příští sezónu?

Plány pochopitelně máme, ale do cesty se nám staví opět náš největší soupeř – peníze, tak uvidíme, co se podaří realizovat. Zatím neexistuje nikdo, kdo by na tuto otázku dokázal odpovědět, takže se znovu necháme překvapit.

Foto: Tomáš Rybka a Jiří Rohlena