Ladislav Kopelent - eWRC.cz
2. 10. 2011 10:49 − 3175× − 2

4. Setkání v Sosnové s úplně novým spolujezdcem

Je to již sice několik dní, spíš týdnů, co se setkání příznivců rychlých kol v Sosnové konalo, proto tuto stať pojmu jako vzpomínkovou.

Je to již sice několik dní, spíš týdnů, co se setkání příznivců rychlých kol v Sosnové konalo, proto tuto stať pojmu jako vzpomínkovou.

Sosnová mě vykanula na mysl po té, co mě pozval a několik dalších příznivců super rychlých závodních aut jeden kolega – soutěžní jezdec, na akci konanou o tomto víkendu, kdy se jede v Sosnové u České Lípy ME v rallyekrosu. Měl se ozvat v sobotu a upřesnit dobu nedělního odjezdu, neozval se a z telefonu na mě mluvila nějaká teta z hlasové schránky. Ráno jsem nemohl dospat, ne že bych byl tak nedočkavý, jestli nakonec ráno nezatelefonuje, ale bolela mě poměrně dost kyčel. Je to s podivem, že mě již občas něco bolí, když jsem zatím ještě poměrně mladý, snad abych začal již nyní šetřit na potřebné náhradní díly do svého těla. Sosnovou jsem jel již několikrát, nejen při Bohemce a setkání RKHA, ale zejména při rallyekrosu a to i při závodech evropských. To již bude patnáct let, vozidla nejvýkonnější specifikace neměla tehdy ještě restriktor a jejich výkon se pohyboval okolo 700 koní. S Favoritem jsem si mezi nimi připadal jako chudý příbuzný, od startu konkurenční auta vyrazila jako šíp, již brzdila na konci startovní rovinky a já jsem s mým vozem teprve dotáčel dvojku kousek za prostorem startu. Protože jsem na rozdíl od nich měl šíp ve znaku, tak mě nikdo nikdy o kolo nedojel a tudíž ani nepředjel.


Foto: Martin Kopelent, Před startem

Se Zdeňkem Chýnovským nás spojil zájem o veterány, zanedlouho tam bude patřit i naše Felicii KIT CAR, slovo dalo slovo a rázem jsme seděli spolu v autě na sosnovském závodišti. Zdeněk je velmi pečlivý, obětavý a ochotný člověk, pomohl mi nejen s přípravou soutěžního vozu, ale také s doprovodným zázemím. Našli jsme i čas popracovat na staré Octavii, tento typ auta měl i Zdeňkův otec, při pohledu na Škodu 1000 MBX říkal Zdeněk: „Omládl jsem tímto pohledem o dvacet pět let.“ Protože předpověď počasí na den konání závodu byla pošmourná až deštivá, tak jsme přibalili i mokré pneu. Ráno v den konání závodu jsme si přivstali a okolo sedmé ranní hodiny jsme dorazili do centra akce a zaujali ještě poslední z volných míst na asfaltové ploše servisní zóny.


Foto: Ondřej Novák, Kolik kilo bahna veze auto na víc?

Jako v dobách dávných jsme pořídili rozpis přímo z kokpitu soutěžního speciálu, zkontrolovali jsme jeho věrohodnost a šlo se na to. Start první rundy byl za mžení a trať byla lehce oslizlá. Úvodní opatrná jízda na jistotu a zvyknutí si na sebe nebylo vůbec v pomalém tempu, druhá posádka na stejné značce vozu zaostala 17 vteřin. Nutno podotknout, že jejich motor má absenci jedné vačky a několika desítek koní proti našemu a nemá sekvenční převodovku. Neustálým drobným deštěm byla trať více a více promáčená, nepomohlo ani její solidní zpevnění, utažení a zvláštní péče pořadatele při její přípravě pro závod. Druhé kolo jsme zhoršili, auta se smýkalo na rozmoklé šotolině ze strany na stranu, ani na asfaltu to nebyl žádný šlágr, o to víc nás překvapilo, že odstup od druhé posádky za námi byl dalších šestnáct vteřin. Zdeněk naše snažení komentoval slovy: „Ono to má snahu stále hrabat, již jsem myslel, že ani na ten dřevěný most nevyjedeme.“ Vědom si zrádnosti tratě a vysokého výkonu motoru jsem dávkoval obezřetně plyn tak na jeho polovinu, spíš čtvrtinu a bylo to až dost.


Foto: Ondřej Novák, Ani lakýrník by se nemusel stydět za takový nástřik hnědého pruhu.

Ve třetím kole jsme opět předjížděli několik pomalejších aut, poslední dojetou Fiestu v klikatém profilu těsně před dřevěným můstkem jsme nedokázali v úzkém profilu předjet. Velmi mě vystrašil jezdec tím, že na výjezdu na most brzdil, to samé při jeho sjezdu, budu se muset smířit s tím, že tento typ vozu je prostě rychlejší než naše obstarožní Felicie a občas, kde jedeme v rytmu bez brzd, on musí korekcí brzdou usměrnit svoji jízdu. Zajeli jsme ve vteřině stejný čas jako kolo předchozí, ale až druhý v celkovém pořadí. Druhá kitová Felicie nás deklasovala o dvě desetiny vteřiny, byl jsem dotazován, kde jsem se flákal. Nemáme křídla a na tom úzkém můstku jsem si na předjíždění netroufal, ono na něm mělo dost jezdců potíž se vůbec udržet a vejít se do jeho koridoru. Ve čtvrté jízdě jsem nenechal nic náhodě a místy jsem jel i na plný plyn, na šotolině jsem atakoval v urputném brzdění hranu retardéru, Zdeněk vše zklidnil a hnal mě dál do cíle. Dosažený čas byl opět solidní a přiblížil se času z prvního kola na distanc tři a půl vteřiny, celý tým byl velmi spokojen s tímto počinem. Mého spolujezdce syn Zdeněk byl ustanoven do funkce mechanika a dbal zejména čistoty vozu. Můj syn Martin tentokrát zastával roli nejen mechanika, ale i pozici fotografa, k trati to byl z depa jenom kousek a jeho mobil je uzpůsoben k focení.


Foto: Martin Kopelent, Zdeněk Chýnovský ponořen do svých zápisků.

Start poslední rundy byl za ukrutné průtrže mračen, voda se lila potoky po celé trati, kaluže se rozlévali přes předek vozu a následně čelní sklo. Bylo to jako za mlhy, což za chvíli umocnila i zamlžená okna, jízdu stěžovalo i předjíždění pomalejších vozů. V jeden moment to byla jedním tahem dokonce dvě auta, už, už jsem myslel, že se neprotáhnu okolo nich, ale musím soupeřům poděkovat za velmi ohleduplnou jízdu, kdy nám uvolnili trať a nechali nám pro jízdu dokonce ideální stopu. Bohužel nevím ani kdo to byl, protože jsem chvílemi pořádně neviděl ani kudy a kam jedu v přívalech vody šplouchající přes auto. Závěrečný čas byl opět absolutně nejrychlejší a tím pádem slušný, oproti standardním průjezdům jsme se zhoršili o čtyři sekundy a na druhého v pořadí jsme najeli 35 vteřin, oba jsme jeli hned po sobě ve stejně krutých podmínkách. Před námi startovala auta ještě za sucha a jejich časy to dokumentovali, jsem rád, že tomu nebylo naopak, to by zase bylo poznámek k tomu, že jsem měl lepší podmínky na trati než ostatní.


Foto: Ondřej Novák, Na trati byl poměrně silný provoz.

Zdeněk se ujal své funkce mitfáry zodpovědně, nejen že slušně četl a zjišťoval oficielně dosažené časy, zorganizoval naložení a vysušení promočeného pomocného materiálu a přípravu k odjezdu zpět. Po naložení, kdy kromě mě byli všichni mokří, měl jsem jednak sebou náhradní boty a než jsem posnídal, v den závodu jím až po akci, na mě moc práce nezbylo, jsme si čekání na vyhlášení krátili rozmlouváním o historii tohoto auta. Zdeněk se mě ptal: „Co je tam za motor, někde jsem četl, že tam má být dvou litr z Octavie.“ Předal jsem mu důvěrnou informaci, s tím aby to nikomu neříkal: „Je tam čtyř litr z Porsche 911 a má dvě turba, na přejímku vždy odmontuji kardan k zadní nápravě.“ Velice nás těšilo, že jsme se proklouzali, prohrabali, prosmýkali na prvním místě do cíle, usnesli jsme se na tom, že v těchto podmínkách bylo lepší podnik absolvovat s druhým vozem o objemu 1400 ccm, který nemá tak vysoký výkon ve vyšších otáčkách. Na několikátou otázku přítomných: „Jak se ti jelo?“ Sem vždy odpovídal: „Kdybych nechal doma sto koní, byl bych na tom lépe.“ Myslel jsem to vážně, v těchto podmínkách je překoňované auto jenom na obtíž, neodjede, nezatočí. Za obdobných podmínek na trati nedávno v Sedlčanech odmítla rallyecrosová špička startovat pro nesjízdnost tratě.


Foto: Ondřej Novák, Občas se nedařilo udržet ideální stopu, více plynu bylo více klouzání.

Doslova jsme se na setkání v Sosnové sklouzli, ale bylo to příjemné svezení, horší byla specielní několika denní očista vozu, byť silný déšť auto částečně očistil. Celkové výsledky jsou zde, fotogalerii Odřeje Nováka najdete tady. Na akci byl účasten i Jindra Štolfa, bývalý tovární pilot Šody Motorsport, poklábosili jsme, zavzpomínali na staré časy. Jindra se vrátil ke svým začátkům soutěžácké kariéry a použil pro svezení Škodu 130, auto krásně vodil a byl pěkný pohled na táhlé smyky. Odměnou mu bylo třetí místo ve třídě H3. Já jsem v prvním kole také vodil auto hodně ze široka na hraně hodin. Zdeněk po jízdě mě umravnil slovy: „Několikrát jsem si myslel, že to přetočíš do hodin, to je již zbytečně moc.“ Co řekne spolujezdec je svaté a proto jsem upustil od táhlých průjezdů zatáčkou, ony již stejně prořezávané pneu nebyly v té kondici, abych na nich mohl rajtovat ve velkém stylu. Zdeněk se osvědčil a je přínosem pro tým, domluvili jsme se, že pojedeme jako další podnik Kramolín. Je sice v kolizi s Běšinami, ale zájemce o svezení v Běšinech se mně dosud neozval, tak budeme se Zdeňkem chystat auto na jih Plzeňska.


Foto: Martin Kopelent, Méně kvalitní záznam mobilem dokumentuje hustý déšť.

Komentářů celkem: 2
4. 10. 2011 21:21
0 0
Tohle číst je k nezaplacenísmajlík Tak ať Vám to co nejdéle vydrží - jak psaní, tak závodění. Díky moc!
11. 10. 2011 12:20
0 0
Láďo musel jsem si na to udělat čas a kafe a nelituju. Opět pěkné čtení.smajlík

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama