Vlastimil Resl - eWRC.cz
4. 10. 2011 23:15 − 3292× − 2

Profil: Stanislav Sitný

Stanislav Sitný je v našich krajích jedním z posledních pilotů v dobách nedávno minulých velmi populárního a rozšířeného vozu značky Nissan.

Stanislav Sitný (6. 2. 1977) je v našich krajích jedním z posledních pilotů v dobách nedávno minulých velmi populárního a rozšířeného vozu značky Nissan. Svého dosud nejvýraznějšího úspěchu dosáhl loni ziskem bronzové pozice ve třídě SA2 v Poháru K4. Letos sice absolvoval pouhé dva sprinty, zato si však startem na Rally Příbram odbyl premiéru ve dvoudenním podniku.

Profil Stanislava Sitného na eWRC-results.com

Standův profil jsme v benátecké hospůdce „U Samce“ psali symbolicky ve chvíli, kdy jeho červený Sunny slaví dvacáté narozeniny.

Motoristické začátky

„Závodit jsem chtěl už od malinka. Tento klukovský sen se mi splnil ve třinácti letech. Za volantem favorita jsem začal objíždět hobbycrossové podniky amatérských šampionátů Kosice Cup a Zubr Cup. Už tehdy mě moc podporoval táta, který kdysi dávno jezdil na Poděbradsku BOASku. V hobících jsem vydržel čtyři sezóny. Pak následovala dlouhá pauza, vyplněná nepříjemnějšími záležitostmi – základní vojenskou službou a stavbou baráku. Zkoušel jsem jiné věci a potřebný adrenalin zažíval jízdou na motorce. Být „hodný“ jsem vydržel až do roku 2008.“

Likvidaci nissana jsem odmítl

„V roce 2008 jsem se rozhodl vrátit za volant závodního auta. Pořídil jsem svého současného nissana od Tomáše Balcara, který s ním jezdil Rallye Cup a Volný pohár. Po přivezení nové „hračky“ domů mě nenapadlo nic lepšího, než vyndat světla, okna a další pro rallycross zbytečné věci a hurá do Nové Paky na Kosice Cup. Zde jsem učinil dvě podstatná zjištění. Za prvé jsem konkurenci nestačil, za druhé – a to především – mi bylo nissana až líto. Balcar ho opečovával a obcházel s hadrem a prachovkou a já ho během jedné Paky málem zdevastoval. Vyhodit jsem mohl mimo jiné nové disky OZ. Celkově mě ta legrace vyšla na třicet tisíc. Kurňa drahý výlet. V tu chvíli mi bylo jasné, že takové auto prostě nesmí skončit v Pace.“

Amater Rally v Milovicích

„V době pořízení nissana jsem bydlel ve Strakách nedaleko Milovic. Jen kousek od mého tehdejšího domu pořádal Milan Blahout na letišti Amater Rally. Ustrojili jsme nissana zpět do jeho původní podoby, pořídili nové disky a přední okno, taktéž zanechané v Pace, a šel jsem získat novou zkušenost. Auto zde nemělo konkurenci. Devětkrát v řadě jsem zvítězil a přestalo mě to bavit.“

Další kroky vzhůru

„Dalším postupným krokem byla kompletní sezóna 2009 v Rallye Cupu. Ve třídě A3 jsme obsadili třetí místo. V té době však už začal amatérské soutěže sužovat organizační problém, především zajištění přejezdů mezi erzetami. Po zrušení podniku s centrem v Plzni to nebylo o moc lepší ani jinde. Se soupeři Pepou Mandausem a Mílou Volínem jsme se rozhodli vystoupat o další schod výše a zkusit Pohár K4. Volín však vzápětí své clio prodal a se závoděním skončil. Přestup pro nás znamenal spoustu starostí. Auto nemělo erkové espézetky a my ho museli přes zimu otestovat. Celkově jsme si ale hodně polepšili. Výše startovného je podobná volnému poháru, sportovní a organizační úroveň je však mnohem dále. Loni jsme bez čtyř soutěží absolvovali kompletní „ká čtyřku“ a ve třídě SA2 vybojovali bronz. Před námi skončily jen posádky Jarda Kastner – Vlastík Morkus a Jirka Ševeček – Pavel Fišer.“

Letošní bídná sezóna

„Zatímco loni jsem si úspěšně zazávodil do sytosti, letošní rok je bídný. V jeho úvodu jsme odjeli jen Lužické hory a Krkonoše. Vysočinu jsem promarodil a v době Pačejova jsem upřednostnil dovolenou. Absolvoval jsem až uplynulý víkend Příbram – mojí první dvoudenní soutěž. Zde mě navigoval Ivan Říhánek. S Tomášem Pfajfrem jsme se totiž kvůli jeho dluhům vůči mně nerozešli v dobrém.“

Konkurence v Poháru K4

„Za největší ikonu poháru považuji Petra Šimurdu. Je to obrovský střelec a pohodář. Moc mě mrzí jeho ošklivá nehoda v Kostelci a přeji mu brzký návrat na tratě rychlostních zkoušek. Vynikající je Pepa Zimmermann. Vedle špičkových rukou disponuje perfektní technikou a stíhat mu je nemožné. Pro mě osobně je největším rivalem Martin Lehký s cliem po Jiřím Jírovcovi. Na trati se taháme o vteřinky, jinak jsme dobrými kamarády. Svého času jsem si užíval závodění s Pepou Mandausem. Přestože jeho felicie je oproti nissanu slabší, po mých dvou za sebou následujících karambolech jsem v sobě měl nějaký čas blok. V té době mě Pepa se „čtrnáctistovkou“ leckde seřezal. Pak jsem se srovnal a dnes už mi samozřejmě nestačí. Čeho si ale cením úplně nejvíce, jsou vynikající a kamarádské vztahy se soupeři. Samozřejmě, každý se snaží vyhrát, ale o žádné nevraživosti se nedá mluvit.“

Učitelé, rádci a vzory

„Žádné vyložené učitele nemám. Mým největším vzorem je Emil Triner. Líbí se mi jeho jezdecký styl i umění jet hranu. Dříve jsem obdivoval Láďu Křečka pro jeho čistou a precizní stopu. Ze světových pilotů jsem samozřejmě patřil k početným příznivcům Colina McRae a dnes smekám před uměním fenomenálního Sebastiena Loeba. Osobně jsem však ještě žádnou světovou rallye nenavštívil a tak mohu soudit jen na základě televizních pořadů a informací v médiích.“

Moji spolujezdci

„Mým prvním navigátorem byl můj bratranec Miloš Sitný. Spolu jsme se poprvé zkušebně svezli v Milovicích na letišti. Následně jsme absolvovali téměř celý Rallye Cup. V Kramolíně však přišlo několik kotrmelců, po nichž Miloš na další závodění rezignoval. Vystřídal ho můj kamarád Marek Houska. Pokud potřebuji mitfáru, nemá problém zaskočit a jet se mnou. Rallye mu ale nic neříká a žádné velké zážitky z ní nemá. Přes zimu jsme nissana kompletně zrepasovali, nastříkali, otestovali a vyrazili ho vyzkoušet na Rallye Cup do Němčovic. Zde jsme ho rozbili úplně na kaši a museli shánět novou kastli. Stavba dvou aut během měsíce mě pořádně finančně vycucala. Čas nás však tlačil a my během tří neděl stihli nissana připravit na Rally Krkonoše. To už na sedadle spolujezdce seděl můj dosud poslední spolujezdec Tomáš Pfajfr, kterého jsem sehnal díky inzerátu.“

Můj tým

„Celou dobu mého závodění mi dělá mechanika Mirek Kudrna ze Všejan. Bohužel však pracuje ve firmě mého bývalého tchána. Ten mu dělá problémy s uvolňováním ze zaměstnání, kdykoliv má jet se mnou na závody. V tom případě pro něj má vždy na pátek a sobotu hrozně moc neodkladné práce. Dalším mechanikem je Pavel Randa ze Zavadilky. Ten pro změnu jezdí jako řidič kamiónu u mě a kolikrát mám také co dělat, abych ho stihl do čtvrtka stáhnout z evropských štací domů. Pokud potřebuji poladit motor, obracím se na mého bratrance Tomáše Krejčíka ze Zavadilky. Je to sice samouk, ale umí.“

Oblíbená soutěž

„Zatím nejvíce se mi líbil loňský Vyškov. Nabídl nádherné technické tratě a jeho vyřazení z kalendáře mě moc mrzí. Spokojen jsem byl i s Krkonošemi. Zatím vzdáleným snem je zlínská Barum Rally. To je česká soutěžácká modla.“

Čas a finance

„S časem mám poslední dobou docela problém. Má firma – autodoprava Sitex Transport s.r.o. – sídlí v Milovicích, kde mám také dílnu. Nedávno jsem se ale přestěhoval do Nechanic mezi Novým Bydžovem a Hradcem Králové. Denně tak najezdím cestou do práce a zpět přes sto kilometrů. Mám sedm zaměstnanců a jsem na to sám. Odjezd na závody znamená šílenost. Hodně mi pomáhá táta, majitel milovické betonárky. Jelikož vše financuji sám, nebo za pomoci táty, je to pro mě opravdu dost náročné. Zkoušel jsem oslovit i několik firem, zda by nechtěly umístit reklamu na autě a přispět tak na naší činnost. Nikdy z toho však nic nebylo.“

Nissan – srdeční záležitost

„Od doby, kdy jsem nissana koupil, stal se mojí srdeční záležitostí. Jasně, modernějším vozům už nestíhá. Ostatně, Tomáš Balcar ho kdysi přivezl z Německa jako sériový vůz a vyjma převodovky „Bartášek se špérou“ vychází ze série dosud. Podvozek HP je slabota, dvoulitrový motor je stopětikilovatový sériový. Plánoval jsem porychlit výměnou hlavy, ale kamarádi mě od toho odradili. Prý by zase nemuselo vydržet něco jiného a hrozilo by třeba praskání poloos. Přece jen s datem zrodu v roce 1991 je to už veterán a letos slaví dvacetiny. Měl jsem cukání, prodat ho a koupit si „tajpára“. Spousta lidí mi ale vynadala, ať nedělám hovadiny prodat takové auto. Vlastně jsem až do právě uplynulé Příbrami nikdy neodstoupil pro technickou závadu – vždy jen po své chybě. Takže přestože musím proti konkurenci s modernější technikou jet hranu, abych stíhal, nissana mám rád a zatím ho tedy určitě prodávat nebudu.“

Další koníčky

„Na ty nemám prakticky vůbec čas. Občas se s partou jdeme svézt na motorce. K dispozici mám BMW K1200RS. Srazy však nevyhledáváme. Letos jsem ale najel pouze nějaké čtyři tisíce kilometrů. Kdysi jsem dokonce měl pro dvě kola takovou vášeň, že jsem odložil závodní auto a jezdil jsem na motorce. Brzy jsem však pochopil, že čtyři kola jsou čtyři kola a bez závodního auta se neobejdu.“

Komentářů celkem: 2
5. 10. 2011 00:04
0 0
Jen tak dál Stando! smajlík
5. 10. 2011 16:02
0 0
Krásný rozhovor. A také držím palce smajlík smajlíksmajlíksmajlík
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!