Finská Historic Rally, Rallysprint Trebíč

Jirka s Juldou, a následně s Pavlem, mají za sebou další tři závody. Každý v jiném šampionátu a s jinými výsledky. O tom, jak poslední dva závodní měsíce Jirka prožil, bude tento rozhovor. Jak jsme informovali před Finskou rally, Jirka Navrátil s Juldou Gálem se vypravili na Finskou Rally za volantem historika. Půjčili si Opel Manta GT/E, protože start Sierry předpisy ME Historiků zatím neumožňují. Vypadalo to jako lákavá a ne příliš drahá možnost poznat legendární vložky. Bohužel již ve třetím testu jim stopku vystavila banální závada zapalovací cívky. Jaké dojmy si tedy Jirka z Finska přivezl?

Jak jsem již říkal před odjezdem, věděli jsme, že celá akce je tak trochu improvizace a neměli vysoké očekávání. Také jsme věděli, že si půjčujeme jedno z nejlevnějších aut, která byla v nabídce, a tušili možnosti poměru cena/výkon. Nakonec si myslím, že se všechno zaimprovizovalo velice slušně a bylo možné celou rally odjet. Banální závada, na kterou jsme odstoupili, nás proto samozřejmě mrzí.

Odlet z Prahy proběhl v poklidu, stejně jako vypůjčení aut a cesta do Lahti. V Lahti (které bylo centrem historiků) jsme se ubytovali v krásném hotelu na hlavní třídě. Zde byla vývěsní tabule, hlavní stan pořadatelů a vyhlášení. Byl to luxusní hotel, ale pro účastníky soutěže byla vytvořena speciální cena. Takovou pohodu s dostupností informací o rally, jídla a ubytování a blízkosti UP (v podzemích garážích nedalekého supermarketu) jsem ještě nezažil! Je zřejmé, že tady se někdo hodně snažil, aby to pro účastníky rally bylo co nejpohodlnější (podobně jako na minulé Rally Vysočina :)).

Samozřejmě že nejlepším bodem celého výletu byly rychlostní zkoušky! V tréninku byly povoleny jen dva průjezdy. Jezdili jsme ve třech, první průjezd řídil pan Arazim a já seděl vzadu, na ten druhý jsme se prohodili. Všichni jsme si užili každou zatáčku a po seznamovacích jízdách jsme si říkali, že nám to vlastně stačilo. Tratě jsou naprosto neuvěřitelné! Samozřejmě, že všechna převýšení jsou jednou taková než byla moje představa. Velká část tratě vede po krásné šotolinové silnici jakou známe z TV, ale jsou tam i velice úzké boční cesty a na těch to pro mne až taková zábava nebyla. Určitě je pro neskandinávce hodně těžké si napsat správný rozpis, vůbec nevím, co bych tam bez Vency dělal. Na napsání to bylo mega těžké. Udělali jsme v tréninku naše maximum, ale jestli to bylo správně jsme si tak úplně nestačili v závodě ověřit.

Ve čtvrtek večer proběhlo první seznámení s autem a jeho majitelem. Auto byla strašná paštika a jeho majitel Jarno správný bourák! Během testu (na rallycrossové dráze) z auta teklo všechno, co mohlo, a nikdo z nás nevěřil, že to vůbec dojede na rampu. Na naše připomínky (třeba, že půlitr vody na 10min jízdy je dost) Jarno pořád jen říkal ok, ok, no problem. Všichni jsme byli trochu zklamaní, nejvíce asi Julda. Celý život je zvyklý, že sedá do aut připravených od Pípy s největší možnou pečlivostí. Přemluvit ho, aby do toho vraku usedl, dalo celkem práci. Oběma nám samozřejmě bylo jasné, že ty zrezlé brzdy a komický ochraný rám (který už něco zažil), nejsou známkou velkého bezpečí posádky. Překvapivě jsme úplně normálně prošli technickou a nikdo se nedožadoval hadice k chladiči v dobové síle, nebo předpisových jmenovek. Vypadalo to, že technik kontroluje důležité věci (rám, sedačky, Hans, pásy, velikost kol a počet rychlostí) a má na našem startu v jejich rally zájem. Po cestě na rampu jsme chytili bojovnou náladu a s autem se „smířili“. Startovní ceremoniál byl v areálu přístavu, provázelo ho poměrně hodně lidí a pěkná atmosféra. Překvapilo nás, jaký potlesk jsme sklidili, za to, že jsme přijeli z daleka. Samostatnou kapitolou jsou přejezdy a volný servis. Přejezdy byly naprosto šílené! Z UP na první vložku 112km, z první na druhou 85km, atd… Celodenní jízda kvůli pěti vložkám. Volný servis byl naopak skvělý! Zažil jsem to už v loňské roce na Legendách a je to úžasná věc. Depo patří na okruhy, volný servis na rally. Po zkušenostech, co mám, se domnívám, že fixní servis je pro rally naprosto nevyhovující a odporuje základním parametrům rally. Volný servis je bezpečný pro posádky, zajímavý pro mechaniky, a navíc to dělá z rally úžasnou podívanou pro normální lidi.

Do první RZ jsme odstartovali opatrně. Chtěli jsme si zkusit, jaké to na šotolině vlastně je, a jak se nám pojede. Bohužel to byla zrovna dlouhá vložka. Ve 2/3 nás předjel za námi startující VW Brouk a potvrdil moje obavy (před startem jsem mu vysvětloval, že jedeme prvně a pojedeme pomalu)! To přejíždění mělo ještě takovou lahůdku: uhnul jsem hned, jak jsem ho zahlédl, jenže on nás předjel moc agresivně a udělal hodiny. Tak jsme ho podjeli a jeli dál, po dalších 500metrech nás už předjížděl znovu, tentokrát normálně. Pak jsme si chvilku užili prachu a dojeli do cíle. Moje jízda nijak ohromující nebyla, ale byl to velký zážitek vůbec po té trati jet. Do druhé RZ jsme už nastoupili ostřeji. Tempo bylo relativně slušné, bohužel asi 3km před cílem jsme v pomalé zatáčce spadli do příkopu. Diváci se hodně snažili, ale bylo jich málo a museli k nám běžet, takže to trvalo dlouhé 2 minuty než nás dostali ven. Po RZ2 jsme se přemístili do servisní arény, kde byl skvělý oběd formou bufetu. Velice příjemná společenská akce. V RZ3 jsme si chtěli udělat radost a konečně se trochu svézt, bohužel asi 50m po startu auto cuklo a přestalo jet. Julda chvilku zkoušel různé triky, ale za chvíli bylo jasné, že je to elektrika. Jarno byl v té době bohužel až za RZ, takže to celé zase musel objet. Než nám donesl náhradní cívku, bylo už moc pozdě a nestihli bychom časový limit do další časovky. Byla možnost nastoupit do SR, ale to se nám moc nechtělo. Auto nebylo nic moc, výkon žádný, a navíc nebylo vůbec jisté, že nepřijde další porucha. Proto jsme odstoupili a rozhodli se druhý den jít radši dívat na WRC.

Sobotní výlet byl opět o cestování, naštěstí normálním autem. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, motokáristi a Litvínov. My jsme stihli 2x WRC a 2x Historiky, kluci 3x WRC a závěrečnou Power stage. Nám se bohužel nepodařilo najít úplně ideální místa. Prvních pár lidí v historicích jelo moc pěkně, bohužel vzájemná konfrontace se soudobými auty pro HA vyznívá špatně. Vidět WRC na šotolině je neuvěřitelný zážitek! To, jak první čtyři auta jedou, naprosto odporuje fyzikálním zákonům. Kluci říkali, že našli krásná místa a Julda přijel úplně nadšený!

Pro mě to byl krásný týden s lidmi, co mám rád. Závodní atmosféra nás provázela na každém kroku, dobře jsme jedli a pili. Vidět WRC, absolovat seznamovací jízdy, svézt se na šotolině a ve zdraví se vrátit domů. Co víc si člověk může přát?! Lépe se svézt, ale nejde chtít vždy všechno.

Pačejov kluci vynechali, ale na Horácké Rally Třebíč už Sierra zase stála na startu. Jirko, jaké dojmy v tobě kontroverzní rychlé tratě v okolí Třebíče zanechaly?

Finsko jsme brali jen jako výlet. Pačejov týden poté nebyl v našich silách, ovšem do Třebíče už jsme šli zase „naplno“. Jsem rád za každou soutěž s Juldou, a i tentokrát jsem se chtěl něco naučit a o kousek zrychlit. Julda byl ještě plný rozporuplných pocitů z Barumky a vypadal, že se na svezení v historiku těší.

Tratě se mi na rozdíl od ostatních (co jsem během soutěže slyšel) líbily. Je pravda, že to bylo často extrémně rychlé, ale zase to většinou vedlo otevřenou a přehlednou krajinou. Nemyslím, že to bylo nebezpečné víc než jinde. Jinde se třeba jede o 40km/h pomaleji, ale jsou tam zase stromy metr od kraje silnice! Navíc trať vedla většinou po hezkých asfaltech a ne na těch „rozbíječkách“ po silnicích 7 třídy, kudy tratě českých rally obvykle vedou. Takže v posádce panovala mírná neshoda, kdy pro Juldu to bylo o ničem a já se těšil. Co se nám nelíbilo, bylo rozmístění a organizace pátku: přejímky, vpouštění do depa, atd. Jinak depo samo o sobě bylo úžasné, spolu s Krumlovem nejlepší, co jsem letos zažil! Možnost stát v zastřešeném stání byla skvělá!

V pátek podvečer jsme se byli se Sierrou ještě kousek svézt. Seděl jsem v ní naposledy na Vysočině a bylo to potřeba. Ráno jsem se cítil mnohem jistěji než obvykle (většinou tyhle jízdy neděláme).

Do závodu jsme vstoupili poměrně agresivně a až na zbytečné hodiny jsme byli s první RZ spokojeni. 32 místo v konkurenci 90 soupeřů pro nás bylo skvělým výsledkem. Navíc jsme tam nadělili skoro 2s našemu největšímu soupeři Lubomíru Tenklovi. Měli jsme málo pneumatik, a tak jsme v servisu po RZ1 obuli staré 16“ Dunlopy, které jsme měli rozjeté z loňska. Auto na nich fungovalo celkem dobře a překvapilo nás, že proti 17“ Michelinům to nebyl až takový rozdíl. Druhou RZ jsme jeli opět velice svižně ( i s pěkným výsledkem absolutně), přesto nám to zde Luboš vrátil, a to dokonce 16s! Třetí RZ Čikov-Náměšť (asi nejhezčí RZ) se nám moc líbila a klukům jsme zase kousíček (3s) vrátili. Luboš se však celou sekci potýkal s hlučným diferenciálem a nějakými zdravotními problémy, proto po RZ3 odstoupil a my tak přišli o soupeře. V druhém servisu jsme se vrátili k 17“ Michelinkám a vyrazili do prostřední sekce. RZ 4 a 5 se nám moc povedla a do posledního servisu jsme přijeli na 27.místě celkově a 24. v MČR Sprintrally. Poslední RZ se však proměnila v menší drama, když cca 1km do cíle odešlo turbo. Samozřejmě jsme pokračovali, ale po dalších 500metrech nás čekalo překvapení v podobě retardéru jiného (původního dle itineráře) tvaru než v prvním průjezdu. Museli jsme tam couvat a ztratili hodně času. Nechápu, jak je možné, že se tvar retardéru (vytyčen mlíkem) mohl na každý průjezd měnit. Myslím, že nás na startu RZ měl informovat její vedoucí, že si na toto místo a jeho tvar máme dát pozor. Navíc po závodě to celé mělo dohru v podobě udělování a následného odebrání penalizací posádkám, kteří „mlíko“ projeli. Nechápu, proč byly penalizace odebrány. Kdybych tušil, že za zkrácení tratě nebude penalizace, neztrácel bych čas couváním a také ho projel. :) Naštěstí jsme zde nepřišli o žádné místo. Za časovkou jsme tedy zavřeli přívod oleje do turba a dojeli si na rampu pro jeden z mých nejlepších výsledků se Sierrou. Asi ne umístěním, ale konkurenceschopností. 24. místo v dobře obsazené MČR Sprintrally 2011 a s přehledem první místo v HA (teoretickým součtem výsledků MCR, HA a PCR) je pro mě moc pěkný výsledek. Je pravda, že jsem s Juldou trochu přestal jezdit smykem, ale z toho, kam jsme se během sezóny výsledkově posunuli, mám velkou radost. Potěšilo také první pódium ve třídě 13 (dokončili jsme bohužel pouze tři).

No a máme tu aktuálně poslední Jirkův závod, Rally Příbram. Na velkém mistráku došlo opět ke změně spolujezdce a návratu do HA. Jirko, co tě k tomu vedlo a jak se ti Příbram líbila?

Jak jsem na začátku sezony informoval, v případech, kdy Julda pojede s panem Arazimem, by ho měl zastoupit Pavel Šubrt (na Krumlov nemohl, proto Kája). Příbram jsme původně vůbec jet nechtěli, ale vzhledem k relativně dlouhým pauzám mezi posledními závody, jsme se rozhodli v Příbrami startovat. RallyLegend San Marino se už blíží a já chci být v co největší formě. Do Příbrami jsme tedy odjížděli s předsevzetím se co nejlépe umístit, ale hlavně jakkoliv neublížit autu. Mělo to také posloužit jako trénink smyků, protože k tomu letos s Juldou moc šancí nebylo! :)

O návratu do HA to nebylo. V HA letos pravidelně nestartuji, protože nesouhlasím s tím, v jakém stavu je mistrovství, a také mi vadí start za polem. V Příbrami se mi jen potvrdila správnost letošní volby.

V loňském roce se mi Příbram vůbec nepovedla, prošustrovali jsme zde 2. místo celkově v HA 2010, a navíc nám tam ukradli servisní kombi (naštěstí se pak našlo). Říkal jsem tehdy, že sem už nepojedu. Ani letos se nám Příbram moc nepovedla. Vůbec nevím proč, ale prostě se mi zde špatně závodí. Přitom přístup pana ředitele Fialy je skvělý a soutěž je pořadatelsky velmi dobře zajištěná. Tratě jsou náročné a zajímavě seskládané. Navíc se jelo v noci, což mi sice moc nejde, ale mám to rád. Nevím, asi je to tím uranem. Jediné, s čím mám v Příbrami opravdový problém, je trénink zkrácený na čtvrtek a pátek dopoledne. Je to pro mě moc na knop a neposkytuje to žádný prostor na oddych, nebo co víc, popovídání s kamarády během seznamovacích jízd. Trénink se nám nepodařilo dokončit ve stanoveném limitu a do závodu samotného jsem, stejně jako v loňském roce, nastoupil unavený. Tak by to myslím být nemělo a hlavně mi to přijde zbytečné.

V první etapě jsme se s Pavlem sehrávali. Hlavně první sekci jsme začali dost opatrně. První dva (Petrášek a Krejča) nám zde hodně odskočili. Na RZ4 jsme bohužel udělali cca 2km do cíle defekt (měnili jsme kolo až za stopkou). RZ5 byla celkem svižná, ale stejně nám na první dva trochu chybělo. Na RZ6 Klučenice (šílená zkouška, nesnáším jí) jsme měli problém, že Pavel nemohl zapnout interkom, a tak jsme jeli chvilku bez rozpisu. Poté jsme jeli hodně opatrně, protože na silnici bylo spoustu vytahaných kamenů. Asi 3km před cílem nás dojel Honza Krejča s eLeRkem, který doslova letěl! Nechtěli jsme se zapojit do souboje o titul v HA, a tak jsme Jirku pustili tak ,aby moc neztratil a poté zkoušeli jet za ním. Bohužel přišel další defekt a doploužení do cíle. Ztráta 1min18s na 8km mi přišla vážně dost!! Po velmi nepovedeném pátku jsme auto dali do UP na 5místě v HA se ztrátou skoro 3min na prvního Jirku Petráška. To bylo určitě daleko za očekáváním. Pozitivní bylo, že auto šlapalo celý den jak hodinky, a do UP šlo bez jediného škrábance.

Ve druhé etapě jsme výrazně zrychlili a pokoušeli se vrátit do bitvy alespoň o pódium. Ráno jsme na 3.místo ztráceli skoro jeden a půl minuty. Tři erzety ze sobotních šesti se nám podařilo vyhrát, ale ani to na bednu nestačilo. Poslední zkouškou totiž byl legendární Vystrkov. Před ním jsme měli ztrátu na třetího Michala Hylána s Favoritem jen 5.3s. Šli jsme do Vystrkova s tím, že klukům tak 10s dáme a bude! Jak velké bylo naše překvapení, když nám chlapci na Vystrkově naopak ještě 12s přidali, a s náskokem 17s si odjeli na rampu pro pohár za třetí místo.

Příbram se nám prostě moc nepovedla. Výsledek je asi kombinací více faktorů. Hlavní byl ten, že jsem špatně jel, prostě mi to nesedlo. Také nám asi nepřidalo: nesehranost posádky, návrat Pavla na sedačku spolujezdce po dlouhé době, těžké příbramské vložky, defekty a strach o auto před Legendami. Z druhé strany v sobotu jsme se na některých RZ moc pěkně svezli a soupeře chvílemi pozlobili. Povedlo se nám i pár smyků pro diváky, a tak jsme i přes prohru, odjížděli domů nakonec celkem spokojení. Hlavní zadání jsme totiž splnili!

Závěrem bych chtěl pogratulovat posádkam Petrášek, Hylán a Krejča k vynikajícímu výkonu. Ač jsem se chvílemi hodně snažil, stejně jsem na ně nestačil. Zároveň chceme pogratulovat kamarádům Jirkům Petráškovi a Káňovi k zisku titulu v HA kategorie II. Bravo!