Celé léto jsem se těšil, až mi začne škola a já nebudu muset každý den k tátovi na dílnu. To by mi to nesměly zkomplikovat ty milovaný „blbý“ závody, jak je velmi často nazývám posledních pár dní před startem. Většinou s nedostatkem spánku a aktuálně i se školou na krku, kde se mi snaží nalít nějaké ty znalosti do hlavy, blbost co? Jakoby nevěděli, že mám kvůli závodům hlavu v pejru.

Přes to všechno, dokončujeme poslední detaily nad očekávání brzo, a už po šesté hodině vyrážíme i s Romanem na východ od Prahy. Díky zkušenostem s italským stravovacím zařízením na benzínových pumpách Autogrill jsem dostal ten nejhorší možný nápad. Pokud by jste se zde náhodou zastavili a opravdu jste trpěli hladem, raději si kupte nějakou osvědčenou bagetu. Ale kávu mají dobrou…

Díky Kubovi Kotálovi jsem v pondělí zjistil, že vlastně nemám kde spát, takže ještě jednou dík za odlehčení od jednoho problému. Hlavně za lidovou cenu bylo krásný ubytko, ještě k tomu na známém poutním místě „Svatý Kopeček“ odkud byl úchvatný výhled na Olomouc a celou Hornomoravskou nížinu. A hospoda na první pohled mezi třetí a čtvrtou třídou kvality mile překvapila flexibilní otvírací dobou i jídelním lístkem.

V pátek na nás čekalo psaní pouze tří RZ a přejímky až po vymezeném čase na trénink. Na první pohled pohoda, ale tu zkazili, už v dost přeplněné servisní zóně, čtyři vozy na našem stání, ke kterým se nikdo nehlásil. Majitel FIATu Seicento měl štěstí, že nepřišel o pár minut později, jelikož dobrovolníků na odnos vozidla bylo dostatek.

V sobotu jsme se probudili do značně sychravého počasí proloženého vytrvalým slabým deštěm. Současně s velkým množstvím bláta jsem byl přemluven k volbě starých mokrých pneumatik, které pamatují Pepu Semeráda, ještě když se na Mitsubishi jezdily 17“ky, pak tátu a nakonec i mě na loňském Pačejově. Volba to byla hlavně pocitově špatná, nejvíce při brždění tak se omlouvám všem, co se jim mohlo hlavně v první RZ udělat po mém průjezdu nevolno =).

Z RZ1 se už bohužel objevilo určitě počítačově upravené video od CRF. Já si totiž moc dobře pamatuji, jak jsem opatrně přijel na mostek, zkontroloval jsem, zdali nemůžu ohrozit ostatní účastníky provozu a jen jsem se z dálky podíval na ruční brzdu, možná i proto, že to bylo jediné přístupné místo k RZ. A najednou mi ve výjezdu do mé ideální stopy nečekaně vběhla značka, promáčkla mi blatník, parožím poškrábala střechu a kopítkem ještě kliku a nálepku na dveřích. Škoda jen, že je to jediný jistý způsob jak se dostat do většiny videí… Tuto výjimku potvrdil i náš sok ze třídy, který má záběr z místa, kde díky technické závadě jeho závod končí.

Na druhou rundu jsme obuli osvědčené media a potvrzení správnosti volby bylo zlepšení o více jak 48 vteřin na 24 kilometrech. To už jsme měli dostatečný náskok na druhé ve třídě a boj o deváté místo v Áčkách neměl žádný smysl, tak jsme mírně zvolnili částečně i z obav ze třetích průjezdů, a jen na třetí RZ, která se mi líbila nejvíce, jsem si udržel nastavené tempo. Po dobrých zkušenostech z cílové rampy na předchozích závodech, jsem se pokusil pobavit zbylou hrstku promrzlých diváků zatažením ruční brzdy na mokrých kostkách, ale místo nějakého příjemného rozhovoru jsem byl osočen z pokusu o zboření rampy… Boj o titul bohužel předčasně ukončila technická závada bratří Bočků, takže se do Vsetína zase nepodívám, ale nevím, co si vymyslím za výmluvu, až ve škole zase nebudu znát správnou odpověď na položenou otázku. Určitě bych ale chtěl za celou sezonu poděkovat oběma spolujezdcům. Mamce, která se i při závodění starala o naše hladové krky a až po příchodu Romana jí v tom nerušily závody, a Romanovi určitě za posun kupředu. Za kompletní podporu Tátovi, projektu JST a Pepovi Semerádovi, jeho mechanikům a nakonec fanouškům a pořadatelům, bez kterých by to taky nešlo.

Roman: Moment, taky chci něco dodat: Vláďo, ty kluku šikovná, já TOBĚ děkuju za výborné svezení na všech závodech, za vzornou poslušnost, skvělou náladu a hlavně (a to bych rád vypichol) za pochvalu v předchozím odstavci :) A to ani nevíš, že tohle velké vítězství přišlo při mém 5O. startu rally :)

Velké díky samozřejmě patří velkému Vláďovi za starost o chod celého zázemí, Lence za nejlepší péči o naše bříška, Bohoušovi, Františkovi a ostatním mechanikům a všem kamarádům a fanouškům za fandění!!!

A nakonec……. moc velké díky patří i našim soupeřům ve třídě, zejména Jirkovi a Oldřichovi Bočkovým – kluci, vždyť to tahání o vteřinky na erzetách je to nejlepší koření rally. DÍKY!