Se zpožděním se vrátím k uplynuvší Horácké Rally Třebíč a jak jsme si tuhle soutěž „užili“. S Tomem jsme se moc těšili, protože v autě jsme od Krkonoš neseděli, nepočítaje nastavení sedaček. Fakt, že Třebíč bude naše letošní poslední soutěž rozhodl fakt, že jsme se rozhodli lehce investovat do týmu jako takového. A tak jsme si koupili naší cvičku neboli tréninkáč. Samozřejmě si pod tím nepředstavujte nějaké „evíčko“ nebo „stíčko“. Od Jardy Kastnera, který nám pronajímá hondičku jsme odkoupili jeho Feldu 1.6, která je upravená, aby plnila svůj účel při najíždění tratí. Osobně z ní mám velkou radost, protože je to i moje první auto v životě, které je doopravdy moje. Aby toho nebylo málo, do týmu jsme pořídili novou On-Board kameru, interkom a helmy. Už jenom z tohoto pohledu jsme se na Třebíč opravdu těšili, až všechny věci vyzkoušíme.

Rally pro nás jako obvykle začala ještě dávno před tím, než jsme se na ní vypravili. Sice neřešíme přípravu auta, výhoda pronájmu, ale studujeme ZUčka, mapy a on-boardy z loňských ročníků. Abychom měli alespoň hrubou představu o tom, co nás čeká. Musím uznat, že nás velmi překvapil harmonogram soutěže, kde bylo servisů jak na Mistrovství Světa, pravdou je, že by mi to ani tak nevadilo, kdyby přejezd na ten první neměřil asi třicet kilometrů. Obecně byl harmonogram takový zvláštní, ale proč ne, co nevyhovuje jednomu, může vyhovovat druhému.

Tréninky jsme s cvičkou zvládli fajnově, auto přesně splnilo to co jsme od něj chtěli. Jen ještě musíme vyřešit lyži pod motor kvůli katům a anatomické sedačky. Hlavně pro Toma je to zážitek, když se drží rozpisu, na koleni má itík a v sedačce lítá jak hadr na koštěti :-). Seznamovačky jsme pojali tak, abychom se v klídku dostali na přejímky, na které jsme se snažili co nejsvědomitěji připravit. Ale sice se říká „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, tak tady to fungovalo přesně obráceně. Mysleli jsme si, jak nejsme skvěle připraveni, a tak když jsme stáli frontu na „adminu“, tak jsem ještě volal Jardovi, jak jsou na tom. Jeho dotaz „co děláte na admině, když u sebe nemáte papíry od auta“ mi dal tušit, že asi zas tak skvěle připraveni nejsme :-). A od té chvíle začala hoňka. Rychle se sejít s Jardou, aby nám dal papíry, a následně je ultra rychle dopravit na přejímku. Pak následovala technická a to byl ještě větší provar. Jeli jsme z adminy a vidím, jak Pepan (mechanik) jede s autem na technickou, ale z druhé strany, takže od konce. Tak jsem se ho poklusem klus rozhodl stíhat a svědomitě mu donést samolepky. Což se sice povedlo, ale přišla další z otázek, která vám dá najevo, že je zase něco špatně. A ta zněla „a kde máš nějaké hadry a helmy“. Hmm ve cvičce v kufru. Takže zase sprint ke cvičce a dojet k Hondě s výbavou posádky. Časovkou u přejímky jsme prošli včas, ale byli jsme za blbce znovu, protože auto bylo polepeno ještě z Krkonoš. Tak jsme nabrousili nehtíky a jali se sloupávat povinné reklamy, čísla, jméno soutěže. Následovala samotná přejímka, kde jsme si nejdříve vysvětlovali umístění povinné reklamy, pak z části nevyplněnou technickou kartu a končilo to příjemnou společenskou hrou mezi Pepanem a technickým komisařem na téma „určitě máte v autě homologační dokumentaci". Zásadně bylo všechno na jiném místě, než kde to mělo ve skutečnosti být. Takže naše představa, jak jsme svědomití vzala rychle za své.

Do soutěže jsme se probrali celkem v pohodě a na start v Třebíči jsme dorazili v dobré náladě. Potkali jsme se s Jirkou Kotlasem (zdravím) a sledovali boj Viktora Mechla s jeho Hondou. Na doporučení Jardy jsme obuli media na předek a měkké na zadek a vydali se směrem k prvnímu boji s Třebíčskou tratí. RZ1 jsme projeli celkem v pohodě i když nám auto děsně klouzalo. Proč? Dobrá otázka, ale odpovědí je, že jsem buď jel tak hrozně pomalu, že jsem ty gumy ani neohřál nebo se nám hlavně ve vinglech přehřívaly. V dalším servisu jsem nechal přezout na předek tvrdé a na zadek media. Což Jarda nesl s rozpaky a trochu (trochu víc) téhle volbě nerozuměl. A obávám se, že asi neporozumí nikdy a navždy to zůstane tajemstvím, co mělo být správně. Každopádně pocitově se předek velmi zlepšil, naopak mi klouzal zadek. Ale to už může být prostě vlastnost a ne chyba. Každopádně RZ2 už mě co do pocitu z auta bavila víc a RZ3 jsme si mysleli, že tak jako projedeme a hurá do servisu. No, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Zhruba kilometr a půl před cílem byla pasáž levá-pravá-levá-pravá-levá. No a v té poslední pravé šla naše hondička ven. V tomto místě se hodně katovalo a abych zůstal vnějšími koly ve stopě, tak jsem do katu auto poslal taky. Jenže při výjezdu z něj jsme projeli nějakou menší dírou, do toho vnější kola byla na uklouzaném asfaltu a já jsem při výjezdu asi vrknul. A jak se čumák snížil, zadní kola se rozhodla, že pojedou napřed. A tak jsme bokem zaletěli do lesa. Nemyslím si, že bych v daném místě byl vysloveně moc rychlý, ale byla to moje nezkušenost a kombinace několika věcí najednou. Prostě jsem to podělal. Ale i v tomto neštěstí se nám štěstí dostalo. Auto totiž skončilo ve stráni, ale 5mm od stromu. To opravdu nebyl ani centimetr. Tom byl tak nabuzený, že chtěl jet dál, ale úhel v jakém se auto nacházelo to skutečně nedovoloval. Tak jsme se vyškrabali na povrch zemský, Tom běžel mávat OKčkem a já se přemístil za svodidla, kde mi postávající pán s kamerou řekl „budete na JNK“. A jak řekl, tak se stalo. Takže kdo se dostanete k sestřihu z Horácké Rally Třebíč 2011 od JNK, tak tam ten náš výlet uvidíte. Pokud byste chtěli vidět on-board, tak buď na týmové Facebook stránce (WRCko Rally Team) nebo na Mediasport.cz v sekci „vaše videa“. Pokud byste se chtěli pokochat lehkou fotogalerií, tak prosím:

Výsledkem celé Horácké jsou tedy odřené dveře, uražené zrcátko, a jestli něco dalšího, to se ještě ukáže. Mimoto bych rád poděkoval fanouškům MH Racing a „Karla“, že nám donesli helmu, kterou jsem u nich zapomněl a ostatním co se okolo místa pohybovali a pokecali s námi.

Každopádně bych se chtěl i touto cestou omluvit Tomovi, že jsem mu předčasně ukončil závod, rodině, že jsem jim připravil nepěkné chvilky strachu o naše tělesné schránky. Hlavnímu partnerovi týmu se neomlouvám, protože takovou popularitu naše auto ještě nemělo a jeho logo nemělo snad nikdy větší sledovanost :-). Zároveň patří omluva i Jardovi Kastnerovi, že jsem mu takhle zahodil auto do lesa a přidělal mu akorát starosti s opravou.

Tím pro nás sezona 2011 končí, ale už příští rok se na tratě vrátíme v Lužických horách. Teď nás čeká odtučňovací kúra (hlavně mě), pak zpevňovací kůra (Tom si ji žádá) a bezpočet tréninkových kilometrů a ladění rozpisu. Já musím zrychlit a sjednotit si psaní rozpisu, Tom zas musí nacvičit změny v rytmu čtení. No, máme před sebou hodně práce. Děkujeme všem za podporu, přátelům, rodině, kamarádům, fanouškům a samozřejmě partnerům týmu:

IT společnost KPCS CZ www.kpcs.cz

Sdružení Windows User Group

Panther Studio