Letošním suverénem třídy SA1 je v Poháru K4 valašský pilot Martin Vopatřil (11. 1. 1982). Se spolujezdcem Lukášem Kostkou nenašli přemožitele ani na AZ pneu Rally Jeseníky a ziskem titulu ve své kategorii dosáhli již soutěž před koncem šampionátu svého dosavadního největšího úspěchu v kariéře. S Martinem a jeho týmem jsem se potkal v Třebíči a vyzpovídal jej pro server eWRC.cz.

Profil Martina Vopatřila na eWRC-results.com

Rallyové začátky

„K soutěžím jsem se dostal jako slepý k houslím. Od roku 2005 jsme s bráchou začali jezdit jako mechanici s týmem Podhoran Sport z Bystřice pod Hostýnem. Pak však Franta Pospíšil havaroval se svoji Škodou 100, už jí nechtěl opravovat a tak nám jí koncem sezóny daroval. Do konce roku jsme ještě stihli Světlou a Pardubice. V sezóně 2006 jsme volný pohár absolvovali kompletní. Navíc jsme se svezli jako předjezdci na Vyškově, a poohlíželi se po modernější technice. Opět jsme zalovili ve vodách Podhoranu a koupili felicii od Ládi Buriana.“

Přestup do Poháru K4

„Premiéru v Poháru K4 jsem si odbyl na domácím Rallysprintu Kopná. To už jsem řídil felicii po Petrovi Švrčkovi, kterou jsem si vyzkoušel jako předjezdec na Tišnově. Mému přestupu napomohlo znechucení z poklesu úrovně Rallye Cupu. Po Rokycanech jsem si řekl dost. Neustálých dohadů, rušení rychlostních zkoušek a problémů se zajištěním přejezdů jsem měl plné zuby tím více, že na většinu podniků jsem ze Zlína cestoval čtyři sta kilometrů a během soutěže pak mnohdy najel sotva dvacet ostrých. Pro Pohár K4 jsme se rozhodli především z finančních důvodů. Obrovskou výhodou je blízkost většiny sprintů od našeho domova. Zpočátku jsme soupeřili především s Liborem Paulem. Jelikož je to výborný pilot a navíc disponoval špičkovou kitovou felicií, bylo to hodně obtížné a museli jsme chvátat.“

Oblíbená soutěž

„Jedničkou je pro mě Kopná, přestože jsem jí letos – do třetice všeho dobrého – premiérově dokončil. Vždy něco upadlo. Ani letos se nám problémy nevyhnuly. Na Kameňáku jsme udělali defekt, ve sjezdu do Vlčkové se mi navíc povolil volant a spadl mi do klína. Šrouboval jsem ho, zatímco Lukáš měnil kolo. Nafasovali jsme sedmiminutovou ztrátu, ale do cíle jsme dojeli. Letos se mi moc líbila také Vysočina, kde se nám navíc dařilo. Přetahovali jsme se o vteřinky s Alešem Padrianem, „manažer“ (Jiří Žeravík, pozn. autora) zavelel „maximum atak“ a my ho udolali. Dodnes rád vzpomínám na Tišnov. Vysněnou soutěží je samozřejmě domácí Barumka.“

Největší karambol

„Roku 2009 ve Vsetíně jsme potřebovali pro zisk titulu ve třídě porazit Libora Paula. Na mokru jsme hned na úvodní rychlostce byli nejrychlejší pohárovou dvoukolkou. Dokonce i Robertu Nešporovi s kitovou felicií 1600 jsme dali pět vteřin. Hned na druhé vložce – Bystřičce – jsme se však nad přehradou poroučeli na boudu. Mokro, přemíra motivace a optimisticky napsaná zatáčka šance na titul ukončily. Konečné stříbro však bylo až do letoška největším úspěchem.“

Omyl v Jeseníkách

„Opět v sezóně 2009 jsme zažili obrovskou křivdu v Jeseníkách. Vyhýbali jsme se nehodě a později nám byl přidělen horší čas než ten dosažený na trati. Libor Paul nás porazil o šest desetin a také to byla jedna z hlavních ztrát v boji o titul. Na ewrc se kolem toho strhla pořádná diskuse. Zarazilo nás, že činovník Federace automobilového sportu pan Vrátil vyjádřil nezájem o účastníky poháru. Bylo to pro nás velkým ponaučením. Od té doby si časy pečlivě hlídáme.“

Moji spolujezdci

„Začátky se „stovkou“ se mnou absolvoval můj brácha Milan. Po pořízení felicie a několika odstoupeních z předních pozic na banální závady ho to omrzelo. Navíc jezdí supermoto a nemá času nazbyt. Obrovským přínosem pro mě byly soutěže, v nichž mě navigoval velezkušený Karel Žáček. Až jsem byl nervózní, že vedle mě sedí taková persóna. Hodně mi poradil s rozpisem a na podzimních Hořovicích jsme si krásně zazávodili s Hodaněm. Od sezóny 2009 mě navigoval Miroslav Drmla. Během loňské Barumky jsem se dozvěděl, že se mnou nepojede Vyškov. Naštěstí jsem potkal mladého Lukáše Kostku. Věděl jsem, že vlastní licenci a chtěl by závodit. Slovo dalo slovo, přeskočila jiskra a ve Vyškově jsme po Paulově odstoupení hned vyhráli svoji třídu.“

Můj tým

„Obrovsky nám pomáhá Jirka Žeravík zvaný Harri. Je mechanikem, meteorologem, píše nám výsledky, všem rozdává pokyny a tak jsme ho pasovali na „manažera“. Našim dvorním fotografem je Zdeněk Žilinský. Jeho snímky jsou nádherné, přestože se jako amatér mnohdy musí obejít bez fotovesty. S polepy auta nám pomohl Rally Design. Mechaniky jsou Pavel Kreizl a Miroslav Šiška alias Kovboj. Velký důraz klademe na domácí, pohodovou atmosféru. Není nad to, užít spoustu legrace.“

Pojízdný hotel

„Vozíme auta z Itálie a právě na Apeninském poloostrově jsem se zamiloval do bydlíku Ford Transit Rimor Koala 2,5D. Koupil jsem ho a dnes je našim pojízdným hotelem. Pohodlně se v něm vyspí čtyři lidi, v případě uskromnění i pět. Když jedeme v početnější sestavě, zbytek jde na ubytovnu. Nedisponuje zrovna silným motorem a tak s ním nejezdíme extrémně dlouhé štreky. Při těchto dobrodružných cestách si připadáme jako Hanzelka a Zikmund:-)“

Učitelé, rádci a vzory

„Vyložené učitele a rádce nemám. S technikou nám pomáhají zlínští Radek Krotký, starající se o převodovku, a Jarda Vančík. Ten doporučuje pravidelné kontroly a repase jednotlivých komponentů. Pomáhal nám také spravit hlavu. Jinak si ale motor děláme sami. Jezdeckým vzorem je pro mě samozřejmě Sebastien Loeb. U nás fandím Romanovi Krestovi. Je moc dobrý a navíc ze Zlína. Velký borec je také Vašek Pech. Je mi ho letos moc líto, že laboruje s technikou.“

Příbramská diskvalifikace

„Jedinou dvoudenní soutěží letošního ročníku Poháru K4 byla Rally Příbram. Už od jejího zařazení do kalendáře jsem se jí nemohl dočkat. Neodradil mě ani malý problém se spolujezdcem. Lukáš totiž jel s Mirou Březíkem s „cé dvojkou“. Zkoušel jsem sehnat někoho přes Karla Žáčka, ale všichni byli obsazeni. Nakonec jsem tedy oslovil „manažera“ Jirku „Harriho“ Žeravíka. Neváhal ani chviličku:-) Narychlo jsme mu vyřídili licenci a vyrazili.

Již seznamovací jízdy pro nás byly obrovským časovým i fyzickým záhulem. Vše jsme však zvládli a nadšeni krásnými erzetami odstartovali. Soutěž se nám vydařila. Byli jsme spokojeni vlastním výkonem i vyrovnaným soubojem s Michalem Rollem a jeho dieselovou fabií. Bohužel při závěrečné technické kontrole jsme byli vyloučeni. Důvodem byly přední kotouče naší felicie, které byly o dva milimetry v průměru menší oproti homologaci. Žádnou výhodu jsme jimi nezískávali, nicméně vyloučení bylo oprávněné. Byli jsme z něj s Jiřím zdrceni, ale takový je život.“

Rallyová budoucnost

„Po odchodu Libora Paula momentálně nemáme ve třídě SA1 rovnocenného soupeře. V absolutním pořadí poháru samozřejmě nemůžeme konkurovat lancerům, Petrovi Šimurdovi nebo té „cé dvojce“. Pro příští rok proto plánujeme startovat ve sprinterském šampionátu a zkusit se utkat s Lumírem Galiou. Vendovi Kopáčkovi asi stačit nebudeme. Ten je vynikající a moc dobře si pamatujeme už jeho řádění s wartburgem ve volném poháru:-) Chceme stoupat postupnými krůčky výše. Vše se ale odvíjí od toho, co nám dovolí technika a finance. Závěrem chci poděkovat našim jediným dvěma sponzorům. Jsou jimi autoservis a dovoz aut MV Cars, jež vlastníme s bratrem a Autolakovna Kostka, patřící Lukášovu otci.“

Foto: Robert Balcar a archiv eWRC.cz