Oslavy deseti let působení Škodateamu vyvrcholily ohňostrojem a rockovým bálem. Nelze opomenout rallye, která byla nedílnou součástí letošního podzimního srazu příznivců značky Škoda.

Na této akci se presentovala i posádka Kopelent Láďa – Sklenář Pavel se Škodou Felicií KIT CAR, kterou je možno letos vídat na podnicích rallye Cupu v nejslabší třídě A1. Pavel Sklenář na horkém sedadle spolujezdce neseděl více jak dvacet let, byla to jaká si obnovená premiéra ve zralém věku. Svoji soutěžáckou pouť začínal se svým bratrem Milanem v kokpitu soutěžního Trabanta. Po nějakém čase sedlali Ladu 1500 a sportovní kariéru ukončili se Škodou 130 z Metalexu za tým JZD Vojovice. V tomto zemědělském družstvu jezdili federální mistrovství spolu s Jirkou Pertlíčkem a Standou Šelmátem z nedalekého Sedliště.

Mažoretky na klatovském náměstí přivítali první účastníky srazu startující do denní etapy.

V Běšinech usedl Pavel do Felicie v roli předjezdce, protože nově vzniklé posádce šlo především o pohodové svezení a prožití si uvolněné přátelské atmosféry panující na srazu. Boj o vteřinky na rychlostních testech byl přenechán ostatním posádkám, kterým bylo dopřáno prožití chvilky slávy na podiu. Prostě jsme si řekli, že již nikomu nemusíme nic dokazovat, natož sami sobě a pojali jsme celou akci jako výletní. Kochali jsme se pěknými auty v depu, překrásnou šumavskou krajinou, trať nás zavedla na legendární Koráb, navštívili jsme Čínov, který je mnoho let nedílnou okruhovou RZ při konání Šumavy a Vltavy. Čínov je vesnička, která je částí okresního města Klatovy, v níž žije cirka sedmdesát obyvatel. Nic zvláštního, ale pro fandy soutěží je to velký pojem a tradice.

Škoda 1202 STW „Stejšn“ brázdila tratě rallye i v minulosti, vyráběla se ve Vrchlabí v létech 1961 až 1973 zhruba v šedesáti tisících kusech. Vůz dosahoval rychlost rovnou stovku a měl spotřebu skoro 10 litrů na 100 kilometrů.

Nejvíce nás nadchla vložka z Úloha směrem na Čachrov, úzká, klikatá, nepřehledná silnička, kterou dobře znají jenom místní domorodci, se stala ještě těžší svým nočním průjezdem. Také na ní bylo zaznamenáno hned několik drobných políbení krajnice, plotu, stromu, dokonce vozidla jezdce, kterému zkolabovalo auto na trati bez možnosti dalšího vlastního pohybu. Po pravdě řečeno i naše posádka z této rychlostky měla respekt. Pavel zakoupil fungl novou baterii do interkomu, to abych jeho pokyny řádně slyšel a nebrouzdal mimo vytýčenou trať. Letos jsem za tmy nejel a delší dobu noční etapy v oblibě moc nemám. Kde ty loňské sněhy jsou, když jsem noc proti dennímu průjezdu zhoršil o několik vteřin.

Honzové Šustr a Bošek na klatovském náměstí připomínají nedávnou dobu, kdy podobné vozidla Škoda 110 L Rallye zde startovala při Rallye Vltava.

Nadešel očekávaný čas našeho startu, po zkoušce přídavných světel a prohřátí motoru jsme stanuli na startovní čáře. Po chvíli začal pohasínat displej a motor poklesl do nižších otáček, vše jsem zhasnul a modlil se, aby se baterie zmátořila. Po dojetí před vložku jsem zhasnul vše, Pavel odpočítával: „Pět, čtyři..“ Rozsvítím vše a na revanš se rozsvítila kontrolka dobíjení a vše šlo z baterie. To je tak, když se vše podřídí prioritě lehkosti auta a alternátor má poloviční váhu, tím pádem nemá potřebný výkon k silným žárovkám v přídavných světlech. Nakonec jsem byl rád, že jsem na tuto konfiguraci přišel ještě před posledním podnikem RC, tam by to bylo horší. S vypnutými světli to bylo jako za dušiček a tak jsem si občas musel přisvítit, abych nevymetal pangejty. Kousek před cílem slyším jasnou a srozumitelnou informaci: „Ztratil jsem se.“ Obdivoval jsem navigátora, že se neztratil již dříve, protože jsem sám chvílemi vůbec neviděl kam jedu. Před startem jsem měl vyfasovat slepeckou hůl a vodícího psa. Spolujezdec mi uklidnil slovy: „Bude to s tím zrakem horší a horší, podívej se na své datum narození v občance.“

Pavel Sklenář ponořen do svých poznámek, jenom řidič mu to trochu kazil tím, že nejezdil po okruhu po asfaltu, ale po trávě, pohotový fotograf vše zaznamenal.

Po vyčerpávající noční jízdě jsme přijali azyl místní hospody v areálu kempu a setrvali v družném hovoru s posádkou Jan Šustr – Jan Bošek. Zavzpomínali jsme na dobu, kdy Jenda Bošek s Pavlem Sklenářem jezdili po soutěžích jako mechanici. Nutno podotknout, že i já jsem měl v minulosti tu čest, kdy i mě doprovázel Jeník v monterkách a s basičkou s nářadím na soutěžích. Svoji trpělivostí, šikovností a klidem při práci mě a moji ženu Helenu dovedl i k titulu mistra české a slovenské republiky v roce 1993. Na posledním podniku toho roku v Příbrami nám mrchavělo auto, dotáhl jsem ho až ke klukům do servisu, který byl mezi erzetami.

Takto se na okruhu v Čínově proháněla soutěžní auta před skoro čtyřiceti léty.

Jenda i za cenu popálenin na ruce závadu odstraňoval, to již jsme seděli s helmou na hlavě v autě, připraveni ke stíhací jízdě do časovky. Ani na vložce jsem nejel možná tak rychle jako tehdy ke stolku s hodinami. Časoměřička již vztahovala ruku k přetočení čísel na kroužku na hodinách, v tu chvíli se jí stolek skácel na naše auto, asi zafoukal v tu chvíli silný poryv větru. Vygumované čáry na silnici svědčily o tom, že jsem usilovně brzdil, abych stolek netrefil. Nakonec jsme o vteřinu po dvoudenním klání třídu do dvou litrů s osmnáctistovkou vyhráli, Jenda po posledním testu prohlásil: „Ty brzdové kotouče jsou děravé jako ementál a je skrz ně vidět.“ Následovala závěrečná kontrola, upjatý technik nás chtěl vyloučit za to, že jsme měli sílu kotouče jenom 16 mm, místo 20, které měl nový kotouč montovaný před akcí. Nechtěl si nechat vysvětlit, že jsem i občas brzdil a vznikalo tím tření a to nám trochu materiálu ubralo. Stále mlel svou: „V homologaci je síla kotouče dvacet a každá jiná míra je na vyloučení.“ Hlavní technik měl fyziku z osmé třídy zvládnutou lépe a zapráskl mu jeho teorii a nám se dostal do rukou pozlacený pohár za první místo, těch ostatních asi dvě stě co mám, je z kočičího zlata.

Špička na okruhu u Klatov v podání Veny Hlavatého v současné době na podobném voze, které jeli Vltavu v roce 1974.

Druhý den proběhl za slunečného počasí, úplně v poklidu, Pavel je profík a je vidět, že v minulosti jezdil a pod křídly Svazarmu a získal mnoho zkušeností, které se nezapomínají. Zaznamenali jsme slušné časy na jednotlivých testech, které byly nejrychlejšími z celého startovního pole. Mrzelo nás odstoupení Honzi Šustra s Jendou Boškem, trochu jim to na čínovském okruhu vařilo, skoro jako držková polívka. Na srazu bylo k vidění několik zajímavých Škodovek, od Octavií Super, přes „Érka“, repliky 130 RS, různé Rapidy, „Stovky, Stodvacítky“ až po Fabie, Octavie v tuningu. Některé z vozů jsou zadokumentovány v kalendáři Škodateamu pro rok 2012, který je možno získat zde. Malý průřez dění v Běšinech odvysílala v sobotu večer ve zprávách ČT 1, záznam zde. Jednalo se o velmi zdařilou akci před uložením škodovek k zimnímu spánku.