Vlastimil Resl - eWRC.cz
17. 11. 2011 10:24 − 3255× − 0

Pivo na rozdíl od titulu neunikne

Korunním princem autokrosové Divize 6 je Martin Kopena. Loni nestačil pouze na suverénního Tomáše Handíka, letos na Martina Šindeleka.

Korunním princem autokrosové Divize 6 je Martin Kopena (24. 5. 1977). Loni nestačil pouze na suverénního Tomáše Handíka, letos ho o titul připravil až v posledním závodě Martin Šindelek. Zklamání sympatického pražského pilota však brzy opustilo. Ve skromných, amatérských podmínkách a s vozem o obsahu pouhých 1400 ccm je už samotné pódium obrovským úspěchem.

Motoristické začátky

„Automobilový sport jsem si zamiloval od malinka. Lákaly mě především soutěže. Ty však pro mě byly finančně naprosto nedostupné. Dnes už mám více rozumu a rallyové sny jsem zavrhnul. Soutěže jsou královnou motoristického sportu a ohromně složitou disciplínou. Než by se – zdali vůbec – dostavily výsledky, stálo by to hrozně moc peněz a času. K aktivnímu závodění mě přivedl můj kamarád a současný mechanik Lubomír Burša pozváním na hobby autocrossové závody na Moravu. V osmadevadesátém jsem tam jel na čumendu a do roka jsme postavili závodního favorita. Na trati ve Vémyslicích tehdy začínala také pozdější esa jako Boris Vaculík či Radek Husák. Střídali jsme se za volantem s Jirkou Kordou, v jehož autoservisu pracuji. Po roce a půl nahradil favorita pick-up. S ním jsme vyhráli například Mistrovství Jižní Moravy v brněnských Černovicích.“

Návrat do Čech

„V době závodění na Moravě jsme už startovali i na tehdy populárním humpoleckém Profil Cupu. Až do roku 2004 jsme se o auto střídali s Jirkou. Já s ním jel rok divizi do 1600ccm, Jirka do 2000ccm. Další sezónu jsme si kategorie prohodili. Dařilo se nám a stále mám doma poháry za vítězství v obou divizích. Cením si například skalpu nemyčeveského Martina Babáka. Tehdy pilotoval špičkového golfa s motorem z buginy. Přesto jsem ho na závěrečném podniku udolal. Martin dnes patří za volantem favoritu 1, 3 k hlavním hvězdám Kosice Cupu. Přál bych mu možnost přestupu do MČR. V Divizi 6 by určitě patřil k nejlepším. Přes Pečenku a Poláka jsme se dostali též do bašty současné Divize 6 na Mladoboleslavsko. Dnes již neexistující tratě jako Hejtmánka, Týnec a Stará Boleslav byly dějišti mnoha dramatických soubojů a vyrostli na nich mnozí současní účastníci velké republiky. Také pro mě byl v té době přestup do „velkého“ autokrosu obrovskou motivací.“

Jezdecké vzory

„V dětství jsem nejvíce obdivoval legendárního Ladislava Křečka. Kdykoliv jsem se jel dívat na rallye, moc jsem se na jeho průjezdy těšil. Dnes fandím Vaškovi Pechovi. Jako asi každý příznivec motoristického sportu jsem obdivovatelem fenomenálního Sebastiena Loeba. V autokrosu je pro mě jedničkou Petr Bartoš. Ohromně si vážím jeho ochoty poradit i nám – nadšencům. Většina jezdců si totiž své know-how pečlivě střeží. Když mě loni přišel po dolnobousovském finále pochválit za hezkou a taktickou jízdu, bylo to pro mě obrovským zadostiučiněním.“

Moje současná felicia

„Felicii považuji za finančně nejdostupnější závodní techniku. Sázíme na koncepci lehkého vozu. Oproti většině soupeřů máme o sto kilogramů méně, ale zase jedeme motor 1400ccm s výkonem 150 koní. Klíčem k úspěchu je postavení v první řadě roštu a dobrý start. Když se toto podaří a trať sedne, jsme za sebou schopni soupeře udržet. Předjíždění ze zadních pozic je však velmi složité. Od roku 1999 až do předloňska jsme jeli motor od firmy Motor Excel. S jeho obrovskou kvalitou a spolehlivostí jsme byli maximálně spokojeni. Spolupráci jsme byli nuceni ukončit pouze kvůli nedostatku finančních prostředků. Loni už mi postavil kamarád Radek Bouda za reklamu na autě vlastní agregát. Zvyšující se nároky na techniku nás přinutily i ke změně převodovky. Pořídili jsme šestistupňového bezsynchronního hewlanda, umožňujícího řadit bez spojky. Získali jsme tím k dobru několik vteřinek na kolo. Ke zklidnění auta pak napomohly plnokapalinové tlumiče Proflex. Troufám si říci, že nyní máme jedno z šesti nejlepších aut v divizi.“

Daň pokroku

„Před začátkem sezóny 2010 mi mechanici chtěli udělat radost. Pořídili mi elektrické servo, abych se tolik nenadřel. Při předsezónním testu v Bousově mi radost z tohoto pokroku kazil motor. Nešel na všechny válce. V Nové Pace při prvním měřeném tréninku jsem pak ani nezajel žádný čas. Servo totiž totálně ztuhlo a působilo opačně, než jsme plánovali. Chtěl jsem se na vše vykašlat a jet domů. Naštěstí vše zachránil Radek Bouda. Odhalil problém ve špatné baterce. Elektronika dostávala málo proudu, což působilo potíže se servem i motorem. Po její výměně už vše klapalo skvěle. Získal jsem ponaučení, že každou novinku je třeba před ostrým startem pořádně otestovat.“

Můj tým

„Naši obrovskou výhodou je, že náš tým tvoří pouze několik lidí, zato však obrovsky nadšených a oddaných. Závody pro nás představují především zábavu a odreagování po práci. Samozřejmě každý úspěch potěší, ale nejsme na něm nijak závislí. Šéfmechanikem týmu je Radek Bouda, zastupující firmu RBS. Stará se o motor, převodovku, tlumiče a vlastně celou přípravu auta mezi závody. Na ty pak pravidelně jezdí vypomáhat Lubomír Burša a Mirek Hrůza. Hrozně si vážím, že i dopravu na závody si hradí sami a ještě mi občas finančně pomohou. Opomenout nemohu ani moji maminku a přítelkyni. Starají se o catering a zázemí.“

Konkurence v Divizi 6

„Už jen nostalgicky vzpomínám na začátky naší divize v MČR, kdy v ní startovalo jen několik aut. Tehdy nebylo výjimkou odjet v sobotu hobíky a přesunout se na nedělní republiku. Nejsem talentem od Boha a musel jsem se vypracovat pílí. Právě tehdejší porce závodů mě posunula ohromně vpřed. Dnes je naše divize bezesporu jednou z nejpočetnějších a nejvyrovnanějších. Prakticky všech deset finalistů vždy může pomýšlet na vítězství. Nepolapitelným jezdcem je Tomáš Handík. Je to fantastický pilot a obrovský profesionál s precizně připravenou technikou. Jemu bychom asi nestíhali, ani kdybychom měli jeho rozpočet. Závody se především bavíme, a přestože se snažíme také auto připravit co nejlépe, nad některými detaily prostě mávneme rukou.“

Nekonfliktní typ

„Nejsem konfliktní typ a snažím se vyjít s každým. Zdravou rivalitu uznávám, ale vše by se mělo odehrávat v duchu fair play. Občas dokonce raději uberu, než abych riskoval kolizi. Není přece žádné umění někoho trefit a zničit mu auto. Tím by se maximálně spousta lidí nechala brzy odradit a nebylo by s kým soupeřit. Největšími kamarády jsou Lukáš Vítek, Honza Ratajský, Milan Purma a Jirka Bret, který však už přestoupil do divize Touring Autocross. Když zrovna nemáme v depu práci na autě, navštěvujeme se, posedíme a popovídáme. Setkáváme se i mimo závody, například při autokrosových hokejích. Po utkání pak většinou končíme někde v hospůdce, například v řepovském Pohostinství u Vítků.“

Zkušenosti s jinými divizemi

„Loni na Setkání mistrů v Humpolci jsem poprvé pilotoval buginu, když mi Karel Kupec pučil svoji Junior Buggy. Mezi „šestnáctistovkami“ jsem s ní dojel sedmý. Byl to nezapomenutelný zážitek. Letos mi na tutéž akci nabídl svoji fabii Honzík Bartoš. Nakonec s ní však jel jeho jmenovec Petr. Já na její půjčení ostatně stejně nesehnal peníze. Na letišti nedaleko Hejtmánky mi však půjčil svoji nádhernou fabii Jirka Bret. Krásně jsem se svezl. Kdybych náhodou vyhrál Sportku, právě Divize Touring Autocross by mě lákala nejvíce.“

Oblíbená trať

„Jednoznačně téměř domácí Poříčí nad Sázavou. Líbí se mi svým převýšením i profilem, organizace i divácká atmosféra patří dlouhodobě k nejlepším. Letos jsem tam zažil jedno ze svých nejsladších vítězství kariéry. Start finále byl opakován po kotrmelci Ratajského, hlavní favorit Handík nestihl opravit vůz pro opakovanou jízdu, následovalo doslova Waterloo. Celé finále mi nedal oddechnout Šindelek, ovšem vedení jsem uhájil. Až do letošní boudy se mi dařilo v Přerově. Letos jsem si na něm věřil natolik, že jsem se pokusil o riskantní předjížděcí manévr v nesprávný okamžik a skončil jsem v kotrmelcích. Podívám-li se na vše zpětně, právě zde jsem poprvé přišel o průběžné vedení v šampionátu a ztracené body mi nakonec moc chyběly. Mrzí mě zrušení Dolního Bousova. Nechápu jeho zařazení do podzimního termínu, které se posléze ukázalo jako vražedné. V letním termínu se uskutečnil mnohokrát a nechápu, proč by tomu tak nemohlo být i nadále.“

Titul utopený v novopackém blátě

„Ještě před posledním podnikem v novopacké Štikovské rokli jsem vládl klasifikaci Divize 6. První fatální chyby jsem se dopustil už v závěru první rozjížďky. Držel jsem druhou pozici za Martinem Erbenem, když se mi začal přehřívat motor. Neuvědomil jsem si, že už probíhá poslední kolo. Snažíc se agregát pošetřit, opustil jsem ideální stopu, abych minimalizoval žár z Erbenova auta. Nečekaně extrémně blátivá a rozbitá novopacká trať mě však vypekla. V poslední zatáčce jsem se ve špinavé stopě přetočil a ještě kolidoval s Huškem. Rozbitý předek felicie jsme sice s mechaniky provizorně opravili, leč výhoda startu z první řady pro druhou rozjížďku byla tatam. Také v ní mě smůla neopustila. Probojoval jsem se sice na třetí příčku, ovšem otevřená kapota mě odsunula na šestou. Do třetí rozjížďky jsem vyrážel až z poslední řady. Ani posun na čtvrté místo už k postupu do finále nestačil. Skončil jsem na jedenácté – první nepostupové – příčce. Naděje na titul se rozplynula.“

Největší karambol

„Letos jednoznačně přerovský kotrmelec. V minulosti jich bylo několik. Velký úder jsem dal při rallycrossu v Římově někdy v roce 2002. Auto mi do jedné zatáčky nezatočilo, spakovalo se a ve velké rychlosti jsem vlétl do svodidel. Auto bylo zralé na rovnací rám. Ještě větší škodu jsem si způsobil na Hejtmánce. V rychlé pravotočivé zatáčce jsem se dostal na dvě kola. Sice jsem ještě auto srovnal a vrátil se na všechna čtyři, to už jsem ale letěl mimo trať přímo do panelů. Favorit byl na odpis a zamířil rovnou do šrotu.“

Autoskiering

„Abych nezahálel ani v zimě, účastním se závodů v autoskieringu. Jde o skvělou relaxaci po autokrosové sezóně plné stresů, napětí a intenzivních příprav. Pilotuji zde favorita, sloužícího kdysi jako tréninkový vůz týmu Škoda Motorsport. Závody se konají především na Semilsku pod Kozákovem. Mým lyžařem je skvělý Jakub Jirman. Jezdíme druhou sezónu. Člověk by nevěřil, jak obtížné je se na sněhu a ledu prosadit. Získávám tím také výborný cit pro ovládání vozu.“

Autoslide

„Zajímavé vzpomínky mám na druhý ročník Autoslide. První jsme nejeli, ten třetí už se kvůli extraligovému hokeji pod širým nebem mezi domácími Pardubicemi a brněnskou Kometou neuskutečnil. Poprvé jsem závodil na hrotech a skvěle jsem si to užíval. Až mě samotného překvapil postup do finále. Zde jsem bohužel podcenil volbu startovní pozice, když jsem se ani nešel podívat na rošt. Páté místo však nebylo špatné. Hroty jsme riskli ještě jednou na autoskieringu, kde jsou však zakázány. To jsme ale netušili. Když se soupeři mé famózní jízdě divili se slovy: „Jak je možné, že ti to na tom ledu tak funguje?“, krčil jsem rameny: „Nevím, prostě zatočím a jedu.“ Nakonec však pravda vyšla najevo a byl jsem diskvalifikován.“

Další koníčky

„Autokros mi zabírá téměř veškerý volný čas. V zimě si občas zahraji hokej s autokrosovou partou, v létě hraji hanspaulskou fotbalovou ligu za tým Gremio, rád se svezu na motokáře. Udržuji se tím ve fyzické kondici, což poté zúročím za volantem. Jinak rozhodně nejsem žádným ionťákem, běhajícím po pásu ve fitness centru. Rád si posedím s přáteli u dobrého zlatavého moku v depu i v hospůdce. Když už mi těsně unikl titul, pivo rozhodně neuteče:-)“

Motoristická budoucnost

„Žádného sponzora nemáme. Mnozí potencionální nám sice peníze přislíbily, ale skutek utek. Ceníme si alespoň materiální podpory vršovického Vrakoviště Škoda Maxi L a lakovny Dimi. Její majitel nám zadarmo nastříkal auto. Jinak si vše financujeme sami a přípravě vozu i závodům se věnujeme ve volném čase. Stíhat jezdcům a týmům se stále většími rozpočty a kvalitnější technikou je rok od roku složitější. Díky Radkovi Boudovi jsem mohl absolvovat i letošní sezónu, nad tou příští se však vznáší velký otazník. Soupeři obrovsky vylepšují techniku, vše se ohromně zrychluje. S naším rozpočtem můžeme jen těžko zůstat konkurenceschopní. Vedle peněz je vše také stále náročnější časově. Například i z Nové Paky se domů vrátíme kolem desáté večerní a ráno jdeme makat. Nejsme prostě žádní Onassisové. Než se plácat někde na chvostu, to raději skončíme. Do začátku příští sezóny je však ještě času dost a třeba se vše v dobré obrátí.“

Foto: David Jeřábek

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama