Posádka Fríí Ascot teamu letos vybojovala dva tituly ve skupině 8 s Hondou Civic Type-R. Ve velkém mistráku měl Petr Pelech cestu k titulu jednodušší, ale ve sprintech se strhla ta správná vřava.

Pravidelné informace o počínání si Petra Pelecha a FRÍÍ ASCOT teamu na tratích českých soutěží ustalo zhruba v polovině roku. Vraťme se tedy na začátek prázdnin. Posádka Pelech – Morkus vyrazila na upršenou Rally Bohemia a na náročné trati se proklouzala k vítězství ve třídě. Pak už ve velkém mistráku následoval vrchol české soutěžácké sezóny – Barum Czech Rally Zlín. „Startovní číslo 100 nám rozhodně přineslo štěstí – těšili jsme se na atmosféru velkého závodu a realita zas byla o kousek lepší, než naše očekávání. Neuvěřitelné množství lidí, v rámci třídy se nám povedlo vyhrát všechny erzety a bez velkých škod dovézt auto na cílovou rampu jako první ve třídě. Škoda odstoupení Martina s Klárou, kteří si letos ten kopec smůly vybrali až do dna. A zpětně znova skládám poklonu borcům z N2 – často jsme měli pocit, že jedeme dobře a pak jsme zjistili, že jsme byli zas pomalejší než Adam nebo Ondra. Chtěl bych vidět ty jejich zkratky, :-)“ hodnotí vystoupení ve Zlíně Petr Pelech. Brácha Pavel si odbyl premiéru ve velkém mistráku právě ve Zlíně a odvezl si páté místo ve třídě 9 a první letošní dokončenou soutěž.

Plným bodovým ziskem na Moravě byl již položen velký základ ke zisku titulu ve třídě 8 a zbývalo odjet už jen jediný podnik a chystat oslavu titulu. Ke stylové slávě na cílové rampě poslední soutěže v Příbrami ale nedošlo. Důvod objasní sám pilot: „Těšili jsme se moc na oslavu titulu, ale když už má něco prasknout, tak to praskne – už v pátek večer jsme při známém skoku v Dublovicích na návsi zlámali poloosu a trochu pochroumali moje záda. Jediné štěstí bylo, že jsme na volnoběh dojeli akorát před místní hospodu, kde už čekali další odstupující – Martina Daňhelová, Michal Kraml s Vlastou Morkusem, takže než si pro nás mechanici přijeli, stihli jsme zlehka zapít žal z odstoupení. Snad si o nás místní fanoušci nemyslí, že závodíme jen kvůli zastávkám u hospod. Pavlovi s Peťou Motzem se podařilo absolvovat Příbram celou. Po protrápené sezóně byl důležitý každý ujetý kilometr a bylo vidět, jak se Pavel dostává do tempa s každou další erzetou. Snad už technika i bolavá ruka budou držet pohromadě a budeme se moci soustředit se jen na závodění.“

Foto: Jiří Zapletal

Po zisku titulu ve velkém mistráku už „jen“ zbývalo obhájit i loňský titul ve sprintech. Po vynechaném sprintu v Třebíči se naskytla, stejně jako loni, možnost slavit titul v podhůří jesenických hor a stačilo k tomu i druhé místo. „Byl to těžký boj s naším egem – neriskovat a zvládnout druhé místo nebo prostě závodit,“ vypráví Petr. „Chystali jsme se dost, věřili jsme, že rozpis máme napsaný dobře, navíc když jsme zjistili, že si Olda nechal změnit startovní pořadí, byli jsme nažhavení tak, že bylo jasno – zadarmo nedáme ani vteřinu. :-) A závody to nakonec byly snad nejlepší za celou sezónu – na mokru a uklouzaném listí jsme první dvě erzety vyhráli o vteřinu, ale pak na Mutkově jsme dostali 8 vteřin, doteď nevím, kde jsme zaspali. Naštěstí hned po servisu jsme to Oldovi vrátili, v půlce závodu jsme tak vedli o půl vteřiny a tahali se dál. Odpoledne už trať osychala, nepříjemný tak byl hlavně vytahaný bordel z předchozích dvou průjezdů. Přiznám se, že nám asi víc vyhovuje systém dvou průjezdů, kdy je aspoň šance, že zatáčky pojedeme na asfaltu a ne po blátě vytahaném ve třech průjezdech ještě 50 metrů za zatáčku. V každém případě druhá půlka závodu nám vyšla a vyhráli jsme. Výjimečně jsme se sebou opravdu spokojení – myslím, že jsme jeli nejlíp z celého roku a hlavně i v „malém“ mistráku si vyjeli titul ve třídě 8! V Jeseníkách jsme dobytí sprintového titulu slavili už vloni, letos se to povedlo báječně zopakovat.“

„I v Jeseníkách startoval Pavel, tentokrát na místě spolujezdce s Petrem Vojtou. Třída 9 je z mého pohledu jedna z nejnáročnějších, když se dívám na dosahované časy, je to peklo. Pavel s Petrem se rozhýbali velice rychle a standardně zajížděli časy okolo třetího místa. Závody si zpestřovali občasnými výlety mimo trať, dobré záběry jsou na našem askotím facebooku :-), takže výsledné 4. místo je vlastně báječný výsledek, :-)“ hodnotí Petr vystoupení svého mladšího bráchy.

Ve Vsetíně pak už startoval jen Pavel a po konzistentním výkonu doplněným o občasné výlety mimo trať, bylo druhé místo ve třídě 9 skvělou motivací pro příští rok.

„Ještě tak úplně nerekapitulujeme, spíš dožíváme letošní hektickou sezónu – bylo to super! Zvládli jsme oba mistráky a vyválčili dva tituly. Sezónou jsme prošli bez větších problémů se spolehlivostí u velké Hondy. Ale bylo toho občas opravdu moc, zvlášť, když přípravu aut dělá skutečně minimum lidí. Vím, že to zní jako klišé, ale fakt je potřeba poděkovat všem, kteří při nás stojí a podporují nás – a nemyslím jenom fanoušky, lidi z týmu a rodiny, ale i naše partnery – nealkopivo Fríí, Schneider-Bohemia i nejlepšího prodejce Hondy – Ascot MB,“ dodává Petr na závěr.