V Líních u Plzně vyvrcholily boje o body započítávané do seriálu Rallye Show na velmi technické a náročné trati, která dokonale prověřila všechny zúčastněné posádky.

Pátého, závěrečného podniku se zúčastnila i posádka Kopelent Ladislav – Chýnovský Zdeněk, byla to jejich letošní třetí účast ve zmíněném seriálu. Prvního a druhého klání se tato posádka nezúčastnila. Úvodní akce kolidovala s Rallye Praha Revival, druhá byla vypuštěna pro neúčast v prvním kole a další jízdu v tomto seriálu plán na letošní sezónu již neobsahoval. Vše se zrodilo po projevení zájmu Zdeňka o svezení jeho syna, nakonec jel sám na horkém sedadle Sosnovou se slušným výsledkem pro jeho první závod, tím bylo první místo absolutně. Tento typ akcí se mu zalíbil a to byl první krůček k absolvování další akce v Kramolíně. Zde týmu přáno nebylo, ojnice, přes veškerou péči vystrčila svůj spodní díl dírou v bloku motoru, kterou nečekaně zhotovila. O to víc to bylo hořké, že byl dodržen řádně režim provozu motoru. Zřejmě se trochu odlil olej ve vaně motoru a cuclo si to vzduch v nestřeženém okamžiku a trochu se to mázlo. Co bylo horší, bylo to z prvního místa absolutně a v den šedesátých narozenin týmového fotografa, kamaráda a parťáka Petra Šedivce. On v den oslav svých kulatých narozenin vážil cestu do Lnářů na letiště fotit a od nás dostal takový dárek, hanba nám a ojnici dvakrát.

Nevím jak začít poslední podnik tohoto roku konaný v domácím prostředí skoro v předměstí Plzně. Stále jsem byl rozčarován z kruté porážky od Kováře na předchozí soutěži Rallye Cupu v Rakovníku. Přemítal jsem, jak budu muset pořád sledovat zpětným zrcátkem situaci za sebou a čekat, kdy mě Kovář s užovkou Škoda Felicia, snad i na karburátoru, dojede. Vsugeroval jsem si nějakou mánii, že už na to nemám, ono minuta na desetikilometrové vložce je pořádný obklad. Možná na nějaké i víc jak minutu, ale to nevím přesně, výsledky z jednotlivých testů nejsou dosud k dispozici. Neuklidnila mě ani nová informace ze zákulisí, že mu údajně po noci někdo napsal kamsi čas horší cirka o deset minut, než skutečně zajel. To abych snad už raději nejezdil a seděl doma na zadku. S takovým broukem v hlavě to potom neodsýpá, chybuje se, nejde to od ruky a není to fortelné, je to křečovité, zkrátka je to na draka. S pořadatelem Líní Robertem Valečkem, v rámci dobré a dlouhodobé spolupráce, jsme se domluvili na podpoře tohoto seriálu a vozil jsem reklamní partnery, kteří podporují pořádání těchto závodů. V rámci nenarušení plynulosti podniku bylo rozhodnuto, že tyto jízdy provedu po odjetí rundy vždy na závěr.

Ještě před startem jsem měl utkvělou myšlenku a brouka v hlavě že mě na záda bude dýchat Kovář, zaobíral jsem se i tím jak tomu čelit, snad abych si otočil sedačku do zadu, abych včas viděl, až pojede a mohl mu uhnout. Naštěstí tento podnik nestartoval, to mě uklidnilo, to že za mnou jede Ford Escort Cosworth, to mě vůbec netrápilo, ani po jeho odstoupení ze Subaru v zádech jsem si vrásky nedělal. Nevím ani jak, ale po nasazení helmy na hlavu jsem se rázem oprostil zbytečných úvah o tom, co by a kdyby. Vlastní začátek byl ostrý, hned v prvním oslizlém kole po noční mlze jsme dali třetí absolutní čas s náhradním vozem. Jím byla Felicii KIT CAR používaná v RC ve třídě do 1400, kdo se v autech vyzná, to určitě poznal. Šestnácti stovka marodí s otevřenou zlomeninou ojniční, je to nepříjemná tříštivá záležitost, kdy nám ojnice podala ruku. Nevím, jak na tom bude hlava, ale musela dostat pořádnou pecku od pístu a asi z toho má solidní motolici. Při technické přejímce jsem nahlásil objem 1401, protože po několika sezonách provozu je motor opotřebený a vytahaný jako psí kšíry. Celý podnik jsem se klepal jako tři dny starý pes, aby nás někdo nepísknul, že jedeme pod objemem třídy. Jsou tací, kterým se hodí do krámu cokoliv na moji podporu a někdy mi dost usnadňují rozhodování, jestli již není ten správný čas skončit s ježděním úplně.

V průběhu jízd mě uklidnila vytlačovaná měrka na olej tlakem z karteru a bylo zjevné, že motor má nejlepší léta za sebou. Občas nějaká decka doplněného motorového oleje naznačovala, že od 1396 do 1401 kubíků je jenom kousek. K tomu nějaká ta diletace, trochu nepřesné měřidlo, to by bylo, abychom se přes objem 1400 nedostali. Pořadatel připravil velmi náročnou technickou trať se střídajícími se povrchy, od betonu na letištní ploše, který žral gumy na autě před očima. Přes asfalt různých kvalit a roztlučení, kde mnozí účastníci podniku nechali nejednu proraženou gumu. Nechyběla ani šotolina, kde od kol odletovalo množství hlíny, kamínků, kamenů, šutrů, dokonce i žulový kousek podloží letěl za naším kolem. Velmi kluzce působily kostky pokryté travním porostem, ze kterých po mnoha průjezdech vozů se stalo přímo kluziště. Při monitorování tratě jsem zavzpomínal na naše loňské učinkování s Přemkem Budínem ve VP s Favoritem ve veteránech. Zde byla trať na toto lehké auto, tu jednu půl kilometru dlouhou rovinu bych přetrpěl, ale jinak by to byl nářez. Potěšila mě účast posádky Mareš – Šmíd s Favoritem, už proto, že na úvodních podnicích RC jim to pěkně jelo. Krok s námi držel i v Orlických horách do svého odstoupení pro poruchu motoru. Tato posádka svedla vyrovnaný souboj v nejslabší třídě s Pepou Mandausem jedoucím na Felicii. Co se odehrálo potom, tak to se dozvíte ve volném pokračování příště.